V této části kurzu se dozvíte: 

• Jak je to s jazykovým režimem dvoustranných a mnohostranných mezinárodních smluv.
  
• Co jsou to alternáty, autentická znění a rozhodná znění.
  
• Jak je to s překlady mnohostranných mezinárodních smluv do českého jazyka.
  
• Jaké jazykové režimu jsou uplatňovány v rámci činnosti Evropské unie.

Doporučený studijní text: 

Nastudujte si v učebnici Úvod do mezinárodního a evropského práva stranu 39 - 40.

Důležité pojmy: 

Jazykový režim mezinárodních smluv:

Smlouvy dvoustranné

Dvoustranné smlouvy se vyhotovují ve dvou verzích, tzv. alternátech.

V textu českého alternátu je vždy Česká republika jako smluvní strana, resp. adjektivum "český" uváděno na prvním místě a označení druhé smluvní strany je až na místě druhém. Totéž platí o podpisech. Za českou stranu je podpis umístěn napravo, za druhou stranu nalevo. V alternátu druhé strany je vše naopak. Originál českého alternátu zůstane po podpisu české straně, zatímco druhé straně zůstane originál alternátu jejího.

Dvoustranné smlouvy se sjednávají a vyhotovují zpravidla ve dvou jazycích (tedy jazycích obou smluvních stran). Ojediněle se lze však setkat s případy kdy je dvoustranná smlouva vyhotovena v pouze v jednom jazyce nebo naopak ve více jazycích než těchto dvou smluvních států. Jsou-li jazyky dva, v obou se vyhotovuje každý z obou alternátů, takže text smlouvy se vlastně podpisuje čtyřikrát. Verze v obou jazycích si jsou rovnocenné, což bývá v závěrečné klauzuli vyjádřeno tímto standartním textem: Například: "Dáno v [Praze] dne [8. prosince 1996] ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a [španělském], přičemž obě znění mají stejnou platnost." Znamená to, že obě jazyková znění jsou autentická, tedy rozhodující.

 Je-li možno předpokládat, že výklad smlouvy v obou jazycích nebude identický nebo jde-li o jazyky navzájem diametrálně odlišné a těžko porovnatelné, mohou strany zvolit pro vypracování textu smlouvy ještě třetí jazyk, zpravidla světový (např. francouzština nebo angličtina), který je oběma dobře znám a který se hodí použít jako jazyk rozhodný v případě rozdílného výkladu. Takový byl postup např. u bezvízové dohody mezi ČSSR a Laoskou lidově demokratickou republikou ze dne 1. srpna 1978 (č. 129/1978 Sb.), jejíž závěrečná klauzule (článek 10) zní: "V případě rozdílného výkladu českého a laoského textu bude rozhodný francouzský text."

U smluv upravujících otázky spíše technického charakteru se z důvodu účelnosti může výjimečně použít jediného jazyka, a to takového, který není jazykem žádné ze smluvních stran. Na příklad Rámcová dohoda o finanční spolupráci mezi ČR a Evropskou investiční bankou ze dne 18. února 1993 (sdělení č. 250/1994 Sb.) byla sjednána jen v angličtině.

Smlouvy mnohostranné

U mnohostranných smluv se nepoužívají alternáty. Označení smluvních stran v textu je uvedeno v pořadí daném určitým objektivním kritériem. Nejčastěji jím bývá abecední pořádek v jazyce příslušné verze.

Oproti dvoustranným nebývají mnohostranné smlouvy sjednávány v jazycích všech smluvních stran. Jejich součástí pak ovšem musí být i dohoda o tom, ve kterých jazycích bude příslušná smlouva sjednána a podepsána. Zpravidla to bývají jazyky světové, a to nejméně dva. Záleží na fóru, na němž smlouva vzniká. Např. Haagské unifikační úmluvy z oblasti mezinárodního práva soukromého jsou sjednávány v angličtině a ve francouzštině. Naproti tomu smlouvy vznikající v rámci  OSN jsou sjednávány a podpisovány v angličtině, francouzštině, ruštině, španělštině, čínštině a arabštině. Všechna tato znění jsou autentická.

I u mnohostranných smluv může samozřejmě nastat konflikt ohledně výkladu. Ten je možné u jednotlivých jazykových verzí řešit preventivně, a to prohlášením jednoho z jazyků smlouvy za jazyk rozhodný pro výklad. Autentický charakter ostatních verzí tím ovšem není dotčen.

Vzhledem k tomu, že český jazyk nebývá jazykem mnohostranných smluv, je třeba si uvědomit, že české znění smlouvy, která nebyla v českém jazyce podepsána, není autentické (a nemůže se takovým ani stát). Český text vyhlašovaný ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv je jen překladem, který není textem autentickým, a tedy ani rozhodným pro výklad. Navíc české překlady některých smluv publikované ve Sbírce zákonů jsou nekvalitní (zejména terminologicky nedůsledné) a někdy dokonce obsahují věcné chyby. Je to způsobeno tím, že za překlady textů smluv podle směrnice sice odpovídá gestor smlouvy, avšak výsledek překladatelské práce není nikým kontrolován a po vyhlášení vadného překladu není provedena oprava. Příkladem mimořádně špatného překladu je již zmíněná Rámcová dohoda o finanční spolupráci mezi ČR a Evropskou investiční bankou ze dne 18. února 1993 (sdělení č. 250/1994 Sb.).

Jazykové režimy Evropské unie

Jazykové aspekty řízení před Soudním dvorem Evropské unie

Jazykem řízení před Soudním dvorem Evropské unie (SDEU) je kterýkoliv z úředních jazyků EU, tedy i čeština. Jazyk si volí žalobce. Je-li odpůrcem členský stát nebo jednotlivec, je tímto jazykem jeho jazyk.

V řízení o předběžné otázce (viz lekce č. 10) je tímto jazykem jazyk dotazujícího se soudu.

Jazyk řízení se použije pro písemná a ústní podání, pro protokol i samotné rozhodnutí ve věci (rozsudek). Dokumenty předkládané v jiném jazyce je třeba přeložit. Každý členský stát ve svých podáních užívá svůj vlastní jazyk. Autentické znění rozsudku je v jazyce řízení, pokud SDEU nepovolí jazyk jiný.

Oficiální a jiné dokumenty SDEU jsou publikovány především ve francouzštině  (vychází z historické tradice), případně také angličtině a postupně i v dalších jazycích, vč. češtiny (viz webové stránky Soudního dvora EU dostupné v češtině - https://curia.europa.eu/jcms/jcms/j_6/cs/ ).

Jednacím jazykem SDEU je taktéž francouzština. V ní probíhají schůze senátů, porady i deliberace, které předcházejí přijetí rozhodnutí. (viz v: TÝČ, Vladimír. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 7. přepracované a aktualizované vydání. Praha: Leges, 2017, str. 140)

Další zajímavé odkazy:

• KYSELOVSKÁ, Tereza, David SEHNÁLEK a Naděžda ROZEHNALOVÁ, ed. In varietate concordia: soubor vědeckých statí k poctě prof. Vladimíra Týče. Brno: Masarykova univerzita, 2019. ISBN 9788021093324, zejména od str. 131 Soudobé jazykově-právní otázky v evropském Česku se zaostřením na akademické prostředí (autor doc. Filip Křepelka), Elektronická verze publikace je dostupná: https://science.law.muni.cz/knihy/monografie/Kyselovska_In_varietate.pdf
• KŘEPELKA, Filip. Mnohojazyčnost Evropské unie a její důsledky pro českou právní praxi. Brno: Masarykova univerzita, 2007. ISBN 978-80-210-4298-8.
• TÝČ, Vladimír. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 7. přepracované a aktualizované vydání. Praha: Leges, 2017. Student (Leges). ISBN 978-80-7502-243-1.(zejména str. 140). 
• Stránky Soudního dvora Evropské unie dostupné v češtině https://curia.europa.eu/jcms/jcms/j_6/cs/

Zopakujte si:

1. Jaký bývá zpravidla jazykový režim dvoustranných mezinárodních smluv? jaká jsou jiná možná řešení a kdy k nim bývá přistupováno? Co jsou to tzv. alternáty?
   
2. Jaký bývá zpravidla jazykový režim mnohostranných mezinárodních smluv? Co je to autentické změní smlouvy a rozhodné znění smlouvy?
   
3. Čím se vyznačuje mnohojazyčnost Evropské unie? Které jazyky jsou považovány za úřední jazyky EU?
4. V jakém jazyce probíhají schůze a porady Soudního dvora Evropské unie? Jaké jsou možné jazyky řízení před Soudním dvorem Evropské unie. Co určuje jazykový režim řízení o předběžné otázce před Soudním dvorem Evropské unie? Kdy byste hledali rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie v českém jazyce?