Ontologie práva má poměrně jasné kontury, protože se v konečném důsledku vztahuje k pojmu platnosti. V úvodním videu jsme si ukázali, že sám pojem platnosti může nabývat různých významů podle toho, jakou základní metodu ve vztahu k němu zvolíme. V této části kursu se budeme zabývat dvěma specifickými faktory, které zásadním způsobem ovlivňují existenci (resp. platnost) práva na internetu. Výklad opřeme o anarchistickou tezi o neplatnosti práva na internetu, kterou s argumenty formuloval ve formě tzv. Deklarace nezávislosti kyberprostoru John Perry Barlow. Podíváme se přitom jednak na evidentní empirické důkazy opaku (tj. teze, že právo na internetu platí), jako je existence společenské smlouvy. Především se ale budeme zabývat těmi aspekty Barlowova manifestu, které v reálné praxi práva informačních technologií působí zásadní problémy.

Zaměříme se přitom na paradox teritoriální suverenity státu a působnosti práva ve vztahu k totální delokalizaci sekundárních objektů právních vztahů na internetu – zjednodušeně řečeno na to, že zatímco právo platí v hranicích suverénních států, internet fyzické hranice nezná.

Druhým ze základních ontologických problémů, kterému se budeme věnovat, je fenomén definičních autorit. Vše, co se na internetu děje, je zprostředkováno nějakou technologií. Její provozovatel má pak na dění ve virtualizovaném prostředí naprosto zásadní vliv, kterého se zpravidla snaží maximálně využít. Střídavou úspěšnost státu v prosazování práva v prostředí totálně kontrolovaném definičními autoritami si budeme kromě konkrétních případů demonstrovat i na vývoji příslušné legislativy k odpovědnosti a ex ante povinnostem definičních autorit.

Problematice aktivního zapojení poskytovatelů služeb informační společnosti se věnuje následující video (14 min.):