Základem axiologické debaty je koncept virtualizace. Vyjdeme z předpokladu, že virtuální není opakem reálného, neboť virtualizované skutečnosti jsou stejně reálné jako skutečnosti fyzické. Existuje samozřejmě rozdíl mezi fyzickým majetkem a virtuálním majetkem - ten se však netýká podstaty ale formy. Společným klíčem k úspěšnému pojetí a zpracování různých virtualizovaných fenoménů v právu, ať jde o majetek, procesy nebo informační sebeurčení, je pochopení rozdílu mezi jejich nevirtualizovatelnou podstatou a virtualizovanou formou.

Mezi nejvlivnější teoretiky virtualizace patří Pierre Lévy. V českém překladu vyšla jeho Kyberkultura. Pro pochopení virtualizace je ještě o něco důležitější (a užitečnější) jeho monografie Becoming Virtual.

Z virtualizovaných právně relevantních fenoménů se budeme podrobně zabývat majetkem, procesy a informačním sebeurčením. Jedná se o velmi rozdílné oblasti IT práva, ale všechny spojuje potřeba jednotného přístupu. Úspěšná tvorba a aplikace práva tedy ve všech uvedených případech vyžaduje zvládnutí virtualizace společně se znalostí příslušného právního odvětví.

K problematice virtualizovaných procesů vyjdeme z příkladu singapurské e-justice. Singapur není demokratickým právním státem a oproti státu typu ČR vykazuje jeho právní kultura, ekonomika i politika další podstatné rozdíly. Můžeme ale tento příklad použít jako případovou studii možností, které dává virtualizce procesů autoritativní aplikace práva. Odkaz dole nemusíte studovat - slouží pouze k tomu, aby si jeho prostřednictvím mohli případní zájemci proklikat různé možnosti a aplikace. Za pozornost stojí především aplikace eLitigation a ICMS.

Virtualizovaný majetek budeme diskutovat na základě pragmatické zkušenosti s právními vztahy souvisejícími s delací. Dědění není největším problémem existence a dispozic s virtualizovaným majetkem, ale může posloužit jako ideální didaktický nástroj k demonstraci celé řady všech možných jeho přímých i nepřímých právních souvislostí. V ČR zatím digitální majetek nepředstavuje relevantní agendu. Z evropských zdrojů stojí za pozornost tento projekt Evropského právního institutu:

Poměrně daleko se dostala inspirativní legislativní iniciativa Uniform Law Commission. UFADAA, který je jejím výstupem, již byl v různých verzích implementován v jednotlivých státech USA a Kanady.

Pro demonstraci informačního sebeurčení použijeme jako základ aktuální případ Lloyd v Google. Jedná se o jeden z velmi mála případů, kdy je předmětem rozhodování soudu bez dalšího jen otázka informační soukromí. Druhý případ, na němž budeme demonstrovat virtualizaci různých hmotněprávních a procesních otázek informačního sebeurčení, bude mediálně známý případ Mosley. Třetím případem je Österreichische Post, kde se SDEU vyjadřoval k bezprostřednosti vztahu mezi porušením GDRP a újmou a také k požadavku minimální míry závažnosti újmy způsobilé k zadostiučinění dle vnitrostátního práva.