Cílem této přednášky je představit:
Úvodní otázky:
Primární právo EU v zásadě uznává autonomii členských států v oblasti daňové politiky a jejich právo vydávat vlastní daňové předpisy. Tato autonomie je však omezena dvěma způsoby:
V oblasti volného pohybu zboží platí zákaz uvalování daní a poplatků souvisejících s přechodem zboží přes hranice (čl. 30 SFEU). Členské státy však mohou zdaňovat dovážené zboží za podmínky, že tato daň není spojena s přechodem zboží přes hranice a zajišťuje rovné zdanění dováženého a tuzemského zboží.
Důležitým aspektem je zákaz daňové diskriminace a ochranářského zdanění (čl. 110 SFEU). Členské státy nesmí:
Ačkoliv si členské státy zachovávají autonomii v oblasti daňových předpisů, EU prosazuje harmonizaci v oblasti nepřímých daní, jako jsou:
Přímé daně, jako je daň z příjmu fyzických a právnických osob, zatím nebyly harmonizovány v takové míře jako daně nepřímé. EU se však snaží o harmonizaci v oblasti zdanění právnických osob, a to zejména prostřednictvím návrhů jako je společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob (CCCTB) a novějšího rámce pro zdanění příjmů (BEFIT).
Od finanční krize v roce 2008 se EU zaměřuje na rovné zdanění společností a boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem a škodlivé daňové soutěži. V této souvislosti byla přijata řada směrnic, například směrnice o automatické výměně informací v oblasti daní a směrnice 2022/2523 o zajištění globální minimální úrovně zdanění nadnárodních skupin podniků a velkých vnitrostátních skupin v Unii.
Článek 5
1. Členské státy koordinují své hospodářské politiky v rámci Unie. Za tímto účelem přijme Rada opatření, zejména hlavní směry těchto politik.
Zvláštní ustanovení se vztahují na ty členské státy, jejichž měnou je euro.
2. Unie přijímá opatření ke koordinaci politik zaměstnanosti členských států, zejména vymezováním směrů těchto politik.
3. Unie může dávat podněty pro zajištění koordinace sociálních politik členských států.
...
KAPITOLA 2 DAŇOVÁ USTANOVENÍ
Článek 110
Členské státy nepodrobí přímo ani nepřímo výrobky jiných členských států jakémukoli vyššímu vnitrostátnímu zdanění než je to, jemuž jsou přímo nebo nepřímo podrobeny podobné výrobky domácí.
Členské státy nepodrobí dále výrobky jiných členských států vnitrostátnímu zdanění, které by poskytovalo nepřímou ochranu jiným výrobkům.
Článek 111
Pokud jsou výrobky vyvezeny na území některého členského státu, nesmí být navrácení vnitrostátních daní vyšší než vnitrostátní daně, kterým byly výrobky přímo nebo nepřímo podrobeny.
Článek 112
Osvobození od daně a navracení daní při vývozu do jiných členských států s výjimkou daně z obratu, spotřebních a ostatních nepřímých daní, jakož i vyrovnávací poplatky při dovozu z členských států jsou přípustné pouze tehdy, pokud zamýšlená opatření na omezenou dobu předem schválila Rada na návrh Komise.
Článek 113
Rada zvláštním legislativním postupem a po konzultaci s Evropským parlamentem a Hospodářským a sociálním výborem jednomyslně přijme ustanovení k harmonizaci právních předpisů týkajících se daní z obratu, spotřebních daní a jiných nepřímých daní v rozsahu, v jakém je tato harmonizace nezbytná pro vytvoření a fungování vnitřního trhu a zabránění narušení hospodářské soutěže.
vložit
Vysvětlete rozdíl mezi zákazem diskriminačního a ochranářského zdanění v kontextu článku 110 SFEU.
Jaký je hlavní cíl harmonizace spotřebních daní v rámci EU?
Popište duální daňovou sazbu v kontextu harmonizace DPH v EU.
Jaké osoby mají nárok na vrácení DPH v rámci EU a za jakých podmínek?
Jaký je cíl směrnice 2022/2523 a jaký je její význam z hlediska harmonizace zdanění v EU?
Daňová politika EU představuje dynamicky se vyvíjející oblast práva Evropské unie, která má silné vazby na fungování vnitřního trhu a jeho svobody. EU v současné době zajišťuje harmonizaci daňových systémů členských států, zejména v oblasti nepřímých daní (DPH a spotřební daně). V oblasti přímých daní je autonomie členských států stále vysoká. V posledních letech se EU zaměřuje na boj proti daňovým únikům a zajištění spravedlivého zdanění nadnárodních společností.