Dne: 13.11.2023

Přednášející: JUDr. Johan Schweigl, Ph.D.

Cvičící: JUDr. Johan Schweigl, Ph.D.

Téma přednášky: Řízení a postupy u zajišťovacích institutů (ve věcech finančního trhu)

Téma cvičení: Procvičování - zajišťovací instituty

Na přednášce a navazujícím cvičení je probírána problematika různých způsobů zajištění pohledávek, ať již plynoucích ze smluv či z dluhových instrumentů. Tato zajišťovací ujednání mají snížit riziko selhání protistrany, které věřitel nese a s nímž musí kalkulovat při svém rozhodování, poskytne-li dlužníkovi finanční prostředky či pořídí-li si instrument emitovaný dlužníkem.

Níže se zaměříme na standardní zajišťovací instituty spojené zejména s individuálně sjednanými úvěrovými vztahy.

Pohledávky věřitele mohou být zajištěny různými způsoby, tzv. zajišťovacími instituty. Které můžeme dělit podle různých kritérií. Níže vybrané zajišťovací instituty rozdělíme do tří skupin:

V první skupině budou takové, kde do smluvního vztahu vstupuje ještě nějaký další subjekt, ve druhé skupině budou takové, kdy má věřitel právo na výtěžek z nějaké věci (nebo přímo na určitou věc), ve třetí skupině budou způsoby, které mohou pomoci v procesu vymáhání, ale v zásadě neposkytují věřiteli možnost uspokojit se z nějaké věci či od dalšího subjektu.

I. Ve skupině, kam vstupuje nějaký další subjekt, patří typicky ručení a finanční záruka.

Ručení (§ 2018 - 2028 OZ): "Kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem.") 

Finanční záruka (§ 2029 a násl. OZ: "Finanční záruka vzniká prohlášením výstavce v záruční listině, že uspokojí věřitele podle záruční listiny do výše určité peněžní částky, nesplní-li dlužník věřiteli určitý dluh, anebo splní-li se jiné podmínky určené v záruční listině. Je-li výstavcem banka, zahraniční banka nebo spořitelní a úvěrní družstvo, jedná se o bankovní záruku."). 

Speciálním institutem podobným ručení je tzv. směnečný aval (viz přednáška).

II. Ve skupině, kde má věřitel možnost uspokojit svoji pohledávku z výtěžku prodeje nějaké věci, je typicky zástavní právo, zajišťovací převod práva a zadržovací právo.

Zástavní právo představuje institut, který riziko selhání protistrany (dlužníka) podstatným způsobem snižuje, je-li zastavený předmět dostatečné hodnoty, která může sloužit jako prostředek k uspokojení pohledávky věřitele. Zástavní právo, jako právní institut, nalezneme v části OZ, která se zabývá tzv. věcnými právy k cizím věcem (zejm. § 1309 - 1389). Při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy. (§ 1309)

Zástavou může být každá věc, s níž lze obchodovat. Zástavní právo lze zřídit i k věci, k níž zástavnímu dlužníku vznikne vlastnické právo teprve v budoucnu. Zástavním právem lze zajistit dluh o určité výši nebo dluh, jehož výši lze určit kdykoli v době trvání zástavního práva, tzn. zástava nemusí bezpodmínečně vzniknout při poskytnutí finančních prostředků, ale až následně. Zástavním právem lze zajistit dluh peněžitý i nepeněžitý, podmíněný nebo i takový, který má vzniknout teprve v budoucnu. 

Zástavní právo se zřizuje typicky zástavní smlouvou. Existují i jiné případy, kdy zástavní právo vzniká na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci, ale tyto případy necháme pro účely tohoto výkladu stranou. V zástavní smlouvě si strany ujednají, co je zástavou a pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno. Zástavní právo zajišťuje dluh a jeho příslušenství; je-li to zvlášť ujednáno, pak i smluvní pokutu.

Předmětem zástavního práva mohou být věci movité i nemovité. O specifikách zastavení nemovitých věcí blíže na příští přednášce. Mezi movité věci, které mohou být zastaveny, patří nejen movité věci hmotné (např. auto, kytara, vybavení restaurace, cenný papír, atd.), ale i nehmotné (typicky pohledávky). Vznik zástavního práva má svoje specifika podle toho, jestli se zástava zapisuje do rejstříku zástav, který vede notář. V některých případech je dána zákonná povinnost takového zápisu, v jiných tak může být učiněno na základě smluvního ujednání mezi zástavním věřitelem, zástavcem, resp. zástavním dlužníkem. Pokud je zde takový zápis dán, pak vznikne zástavní právo k movité věci zápisem do rejstříku zástav. Určitá specifika má i zastavení listinných cenných papírů, zaknihovaných cenných papírů či podílů v obchodních společnostech. 

Zástavní právo k podílu vzniká zápisem do veřejného rejstříku, ve kterém je korporace zapsána, tj. typicky obchodního rejstříku. Je-li podíl představován cenným papírem, je způsobilou zástavou jen tento cenný papír a platí, že zástavní právo k cennému papíru vznikne jeho odevzdáním zástavnímu věřiteli. Ke vzniku zástavního práva k cennému papíru na řad je potřebný i zástavní rubopis obsahující doložku „k zastavení“ nebo jiná slova stejného významu a označení zástavního věřitele. K účtu zaknihovaných cenných papírů vzniká zástavní právo zápisem u tohoto účtu v příslušné evidenci.

Okamžik vzniku zástavního práva je důležitý, teprve vzniku zástavního práva je pohledávka zástavního věřitele zajištěná (z titulu zástavního práva).

Zástavní právo se vztahuje na zástavu, na její přírůstek i příslušenství, ledaže zástavní smlouva určí něco jiného. Je-li zastavena pohledávka, náleží zástavnímu věřiteli i každé právo, které pohledávku zajišťuje. 

Zástavní dlužník se zdrží všeho, čím se zástava zhoršuje na úkor zástavního věřitele. Jakmile je zajištěný dluh splatný, může se zástavní věřitel uspokojit způsobem, o němž se dohodl se zástavcem, popřípadě zástavním dlužníkem, v písemné formě, jinak z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo z prodeje zástavy podle jiného zákona. Je-li zástavou cenný papír přijatý k obchodování na evropském regulovaném trhu, prodá se na tomto trhu nebo i mimo tento trh nejméně za cenu určenou evropským regulovaným trhem.

Zanikne-li zajištěný dluh, zanikne i zástavní právo.

Na přednášce navazujeme na obecnou problematiku vzniku zástavních práv u movitých věcí se zdůrazněním specifik zástav u nemovitých věcí. Hypoteční bankovní financování je nutně spojeno se vznikem zástavního práva k nemovitým věcem (existují výjimky, např. kdy je "hypoteční" úvěr poskytnut na bytovou jednotku v "družstevním" vlastnictví).

Obecně platí, že zástavní právo k věci zapsané ve veřejném seznamu vzniká zápisem v tomto seznamu (§ 1316 OZ) U nemovitých věcí se jedná o zápis do katastru nemovitostí. Podle zákona 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (KZ), platí, že Katastr nemovitostí (dále jen „katastr“) je veřejný seznam, který obsahuje soubor údajů o nemovitých věcech. Zástavní právo k nemovitým věcem, které jsou předmětem evidence v katastru nemovitostí, se zapisuje tzv. vkladem, což je speciální typ zápisu do evidence. Zápis/vklad probíhá na základě řízení před katastrálním úřadem (postup dle KZ a správního řádu). Právní účinky zápisu nastávají k okamžiku, kdy návrh na zápis došel příslušnému katastrálnímu úřadu (§ 10 KZ), tedy k okamžiku, kdy katastrálnímu úřadu došel návrh na vklad. Návrh na zahájení vkladového řízení se podává na stanoveném formuláři. Přílohou návrhu na zahájení vkladového řízení je mj. i listina, na jejímž základě má být zapsáno právo do katastru, tzv. vkladová listina.  Není-li k návrhu přiložena vkladová listina, k podanému návrhu se nepřihlíží. V případě, že byl vklad povolen a proveden, zašle katastrální úřad účastníkům vkladového řízení vyrozumění o tom, jaký vklad byl do katastru proveden, a vkladovou listinu vyjme ze spisu a založí ji do sbírky listin.

Zástavní smlouva vyžaduje formu veřejné listiny, je-li zástavou nemovitá věc, která nepodléhá zápisu do veřejného seznamu. Typicky taková listina bude sepsána u notáře.

Odvolání proti rozhodnutí katastrálního úřadu se podává k Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu (ZKI) prostřednictvím příslušného katastrálního pracoviště, lhůta pro podání odvolání činí 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. V případě následného soudního přezkumu je postupováno podle části V. OSŘ (viz předchozí přednášky o soudním přezkumu rozhodnutí správního orgánu).

Dalším institutem je tzv. zajišťovací převod práva (§ 2040 - 2044 OZ), které spočívá v tom, že smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo, typicky právo vlastnické. Po splnění závazku dlužníka pak standardně přechází vlastnické právo zpět na dlužníka. 

Zadržovací právo (§ 1395-1399 OZ) stanovuje, že kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat. Věřiteli, který zajistil svou pohledávku zadržovacím právem, náleží z výtěžku zpeněžení zadržené věci přednostní uspokojení před jiným věřitelem, a to i věřitelem zástavním. Pro zpeněžení zadržené věci věřitelem platí obdobně § 1359.

III. Skupina, kde jsou způsoby, které mohou pomoci v procesu vymáhání, ale v zásadě neposkytují věřiteli možnost uspokojit se z nějaké věci či od dalšího subjektu

Smluvní pokuta (§ 2048 - 2052) nepředstavuje v zásadě institut, který by snižoval riziko selhání protistrany, alespoň co se týče selhání z důvodu platební neschopnosti. Nejedná se tedy o typický zajišťovací institut. Může však do určité míry dlužníka motivovat k tomu, aby svůj závazek hradil řádně a včas.

Uznání dluhu (§ 2053 - 2054 OZ) v zásadě znamená, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Toto má dopady i do délky promlčecí lhůty (srov. § 639 OZ)

Zajišťovací směnka (zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový) je někdy používána jako zajišťovací institut. De factu ale neznamená nějaké dodatečné zajištění, ale spíše může zjednodušit procesní postup při vymáhání pohledávky (viz přednáška).