Neurčitost jako vlastnost normativního právního textu Lukáš Hlouch KPT PrF MU 2 Právní pojem a jeho struktura I. nPRÁVNÍ JAZYK JE JAZYKEM NEURČITÝM (NEOSTRÝM) nzákladní významovou jednotkou právního jazyka je právní pojem nzákladní myšlenkový objekt právní interpretace n„shrnutí objektů a přístupů v nejširším slova smylu do skupin a tříd, které vytvářejí společné juristické hodnoty a popisy.“ (K. Engisch) nZákladní dva rozměry porozumění pojmu / termínu: nOBSAH (INTENZE) → porozumění pojmu v podobě věty nsouhrn obecných rozlišovacích znaků, jimiž je pojem jako myšlenkový odraz skutečnosti určen (pojmové znaky) nNěkdy se intenze ztotožňuje s pojmem jako takovým („význam“) n XXXX n nROZSAH (EXTENZE) → porozumění pojmu v podobě výčtu prvků ntřída jedinců nebo tříd, na něž se pojem vztahuje 3 Právní pojem a jeho struktura II. nmodel tří oblastí pojmu (Philipp Heck, Franz Bydlinski) – rozsah pojmu (extenze) nJÁDRO nvýznam pojmu vyplývající z obecného či právem definovaného významu nNEURČITÁ OBLAST (tzv. furry edges – H. L. A. Hart) npodřazení určitého jevu či skutečnosti (znaku) je závislé na subjektivních faktorech a není jednoznačné nHRANICE POJMU nfiktivní sémantická hranice, za níž již sémanticky nelze předmětnou skutečnost (znak) podřadit pod význam pojmu nv rámci rozsahu pojmu (jeho hranic) lze provádět výklad: nstriktní (přesný) nrestriktivní (zužující) nextenzívní (rozšiřující) nOBLAST MIMO ROZSAH POJMU npokud má být podřazen jev či skutečnost mimo rozsah pojmu, je třeba užít jiné než sémantickou metodu výkladu 4 Právní pojem a jeho struktura III. nJaké vlastnosti tedy má právní jazyk? nPrávněpolitické požadavky na právní jazyk: nSrozumitelnost, určitost a jednoznačnost nprávní jazyk je neurčitý, protože právní pojmy jsou ze své povahy neurčité nobecnost x neurčitost pojmu nprávní pojem je obecný, protože se vztahuje na neurčitý počet skutečností (jevů) téhož druhu (třídy, významu) nVlastník je oprávněn věc držet, užívat, požívat její plody a užitky a nakládat s ní (§ 123 OZ) → každá osoba, jíž svědčí vlastnické právo k věci nprávní pojem je neurčitý, protože na základě jazykového výkladu nelze v každém posuzovaném případě kvalifikace dospět k jednoznačnému závěru, že: „prvek x náleží do rozsahu (třídy) pojmu X “ nMá stejná oprávnění i podílový spoluvlastník věci? n= náleží spoluvlastník do rozsahu pojmu vlastník pro účely § 123 OZ? n Neurčitost v jazyce nFilosofie jazyka (též epistemologie a logika) zkoumá tzv. Sorites paradox (Eubildes – 4. stol. před n.l.): nKupa (hromada) písku, zrní,sena, slámy, vlasů atd. nKolik zrn, stébel,….tzn. jednotlivin je zapotřebí, aby se jednalo o „hromadu“ těchto věcí? nOtázka použitelnosti formální logiky k poznání konstrukcí přirozeného jazyka nObdobný problém s dalšími vlastnostmi (barvy, chutě, nProblém subjekt predikátové logiky – určení hranic přičitatelnosti predikátu (vlastnosti) k určitému subjektu nJestliže jedno x netvoří „hromadu“ X, pak ani n x netvoří „hromadu“ X nKde je chyba? 5 Neurčitost v právním jazyce nOtázka právních pojmů - dělení z hlediska škály URČITOST – NEURČITOST nURČITÉ POJMY nJedinečné názvy (Měsíc, Antarktida…) nPojmy mají obvykle jeden existentní denotát nČíslovky nParadox: zcela abstraktní x absolutně určité nNeurčitost číslovek vytváří kontext jejich užití n nRELATIVNĚ URČITÉ nVětšina právních pojmů nNáleží sem i pojmy, které mají legální definice či pojmy zcela ustálené pro obor právního myšlení nNEURČITÉ nSpecifický případ neurčitosti v právní komunikaci n 6 7 Neurčitost právních pojmů nCo je to tzv. neurčitý právní pojem? nterminus technicus – nejde o každý právní pojem njsou prostředkem vyjádření vůle zákonodárce k dotváření obsahu právní normy interpretací nČasto k těmto pojmům neexistují výslovné (explicitní) legální definice nnapř. veřejný zájem, společenská škodlivost, dobré mravy, dobrá víra, poctivý obchodní styk, péče řádného hospodáře, apod. nJsou užívány v předpisech práva soukromého i veřejného, a to i v předpisech poměrně kazuistických a v předpisech procesního práva nSouvisejí úzce s diskrecí (uvážením, volnou úvahou) orgánu aplikace práva nvýklad neurčitých právních pojmů se zaměřuje na konkrétní skutkovou podstatu a na její vyhodnocení, volné uvážení (diskrece) je orientováno na způsob užití právního následku (často se jedná o sankci) 8 Řešení neurčitosti právních pojmů nřešení problému neurčitosti právních pojmů nnormotvorba a její kvalita nkauzuistické právní předpisy (např. nový trestní zákoník) nZvyšování jednoznačnosti, přesnosti právního jazyka a tedy zvyšování stupně jeho exaktnosti, vede k jeho nesrozumitelnosti, ke snížení informační hodnoty práv, a naopak. Je tím založen paradox právního jazyka: Zvyšování přesnosti, exaktnosti, vede k nesrozumitelnosti, a opačně, zvyšování srozumitelnosti vede ke snižování přesnosti. Snižování entropie přesností vede ke zvýšení nesrozumitelnosti.“( Holländer, P. Filosofie práva. Plzeň:Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006, s. 216) ninterpretace nvyužívání logicko-systematického a teleologického výkladu ndo jaké míry může interpret dotvářet v důsledku neurčitosti práva jeho obsah, příp. vytvářet interpretací nová pravidla chování, která normotvůrce výslovně nestanovil? nTyto otázky představují základní rámec zkoumání právní metodologie Diskuse o neurčitosti – teoretický pohled ·současná diskuse v teorii – je neurčitost prospěšná (valuable), anebo nikoliv? (Sorensen/Asgeirson) ·vztah mezi vágností a neurčitostí/nejasností – neurčitost či nejasnost nemusí být efektem vágnosti sémantických konstrukcí ·Neurčitost a její vztah k právu Je to přítel, či nepřítel právní regulace ? (T. Endicott) ·sofistikovaná diskuse plná obecných i praktických argumentů ·Otázka: Není snaha o precizaci právního textu (v určitých případech) zbytečná/kontraproduktivní? n Určitost jako právně-politický cíl ·proklamovaným cílem zapojení určitých/přesných sémantických konstrukcí je požadavek komunikační (právní) jistoty – předvídatelnosti ·zároveň současné teorie přesvědčivě dokazují, že sémantika není zárukou jazykové (komunikační) ani právní jistoty ·přesto jde o jeden ze stěžejních legislativních principů potvrzovaných judikaturou ústavních soudů ·jaké sémantické konstrukce jsou tedy přesné – dle doktríny v zásadě pouze číselné pojmy a pojmy názvy ·příklady situací se obvykle generují v povinnostních schématech veřejného i soukromého práva se zřejmými odpovědnostními následky n Určitost jako právně-politický cíl ·Problématika užití „určitých“ (přesných/jistých) termínů v právních textech: číselné pojmy a názvy ·má-li mít číselný pojem ve spojení s jiným pojmem reálný denotát (deskriptivní pojmy) – tzv. kvanta ·problém metody empirického poznání · kolize ideálního světa abstraktních čísel x reálného světa konkrétních faktů ·empirické poznání není zcela přesné (měření fyzikálních veličin – rychlost vozidla, množství látky, poloha věci) – problémy při kvalifikaci n Příklad – koncept nejvyšší povolené rychlosti ·koncept nejvyšší povolené rychlosti z teleologického pohledu (účel – zájem) ·jak má řidič vozidla jako účastník silničního provozu dle normotvůrce jet rychle ·Hodnota/Princip: bezpečnost a plynulost silničního provozu ·Axiologický /deontologický pohled ·Funkcionální analýza institutu n Příklad – koncept nejvyšší povolené rychlosti nZákonný rámec vymezení nejvyšší povolené rychlosti n § 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. - princip n Při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu n§ 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. – norma/princip n Rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a řídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled. n n n Příklad – koncept nejvyšší povolené rychlosti n§ 18 odst. 2, 3, 4 zákona č. 361/2000 Sb. – zakazující normy n Řidič nesmí n a) snížit náhle rychlost jízdy nebo náhle zastavit, pokud to nevyžaduje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, n b) omezovat plynulost provozu na pozemních komunikacích, zejména bezdůvodně pomalou jízdou a pomalým předjížděním. n (3) Řidič motorového vozidla o maximální přípustné hmotnosti nepřevyšující 3 500 kg, vozidla základní složky integrovaného záchranného systému a autobusu smí jet mimo obec rychlostí nejvýše 90 km.h-1; na silnici pro motorová vozidla rychlostí nejvýše 110 km.h-1 a na dálnici rychlostí nejvýše 130 km.h-1. Řidič jiného motorového vozidla smí jet rychlostí nejvýše 80 km.h-1. n (4) V obci smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km.h-1, a jde-li o dálnici nebo silnici pro motorová vozidla, nejvýše 80 km.h-1. n (5) Řidič nesmí překročit nejvyšší povolenou rychlost vozidla,2) a jde-li o jízdní soupravu, nejvyšší povolenou rychlost žádného z vozidel soupravy. n Příklad – koncept nejvyšší povolené rychlosti nInterpretace: ·řidič nesmí jet moc pomalu – aby nezdržoval plynulost provozu ·řidič nesmí jet moc rychle – aby neporušil bezpečnost provozu ·řidič musí přizpůsobit rychlost vozidla podmínkám provozu a všem okolnostem (sjízdnost vozovky, počasí, stav vozidla, zdravotní stav řidiče…) ·Z1: funkcionální analýza přikázaného či zakázaného chování řidiče generuje pravidlo o skutečném chování řidiče, nikoliv samotný rychlostní limit ·Z2: řidič může jednat protiprávně, i když rychlostní limit neporuší – přesnost stanovené hranice není zárukou předvídatelnosti práva ·Z3: řidič vždy jedná protiprávně, pokud jede vyšší než nejvyšší povolenou rychlostí, i kdyby jel vzhledem k okolnostem bezpečně (kupř. slunečné počasí, zkušený motorista, prázdná dálnice…) ·Z4: cílem právní úpravy je, aby řidič jel za všech okolností a ve všech situacích PŘIMĚŘENĚ rychle ·Z5: určitý číselně vyjádřený rychlostní limit negarantuje, že řidič pozná, jaká je přiměřená rychlost v konkrétní situaci silničního provozu ·Z6: určitý rychlostní limit zpětně dotváří princip, z něhož vyplývá – porušuje-li řidič rychostní limit, minimálně ohrožuje zákonem chráněný zájem (právní fikce) n Příklad – koncept nejvyšší povolené rychlosti ·otázka: má tedy stanovení přesného rychlostního limitu nějaký smysl/je prospěšné?? srov. Německo (neomezená rychlost na dálnicích) ·teorie: v odpovědnostních schématech lze vycházet z hypotézy, že určitost je lepší než neurčitost – obava z nejistoty ·empirická zkušenost, anebo pouhý iracionální pocit strachu ??? ·návrh: korekce určitých sémantických konstrukcí kvantitativními neurčitými pojmy – přibližně, přiměřeně, průměrně ·vhodnost – podmíněnost kontextem (někdy ano, někdy ne), vůlí normotvůrce, předpokládané dopady na praktické jednání osob ·Judikaturní požadavky ·přiblížení reality a ideálního světa norem n Neurčité právní pojmy n„protipól“ určitých konstrukcí, mnohem častější ·právní praxe se obrací k teorii, co s nimi ·teorie neodpovídá zcela optimálně – vznik různých klišé, paušalismů a zjednodušujících frází užívaných v právní praxi ·Příklad: „neurčité pojmy jsou takové pojmy, které nemají legální definici“ ·Otázka: Jak se má provádět výklad neurčitých pojmů? n Neurčité právní pojmy ·Judikatura zdánlivě požaduje výklad intenzionální – dle obsahu (dle pojmových znaků) – aby správní orgán nahlédl do „právnického slovníku“ a předvedl, že zná doktrínu ·Cílem je ale kvalifikace skutkového stavu pod rozsah neurčitého pojmu, jehož neurčitá oblast je „bez jasných sémantických hranic“ ·Příklady: „veřejný zájem“, „přiměřené zadostiučinění“ „okolnosti zvláštního zřetele hodné“ ·Definice dle pojmových znaků jsou možné, ale nepřinášejí pro subsumpci nic hodnotného ·Klíčovou je zdůvodnění samotné subsumpce skutkového stavu pod neurčitý pojem Neurčité právní pojmy nPříklad – judikát NSS: nKonstantní judikatura Nejvyššího správního soudu uvádí, že „teprve poté, kdy správní orgán tento neurčitý právní pojem vyloží, může jej konfrontovat se skutkovými zjištěními konkrétního případu […]“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2008, č.j. 7 As 13/2007-56). Z toho tedy vyplývá, že správní orgán je v prvé řadě povoláván, aby provedl výklad neurčitého právního pojmu, a následně poté přistoupil ke konfrontaci se zjištěným skutkovým stavem, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalovaný tento judikaturně a doktrinálně stanovený postup nerespektoval, když přistoupil k subsumpci, aniž by však učinil výklad předmětného neurčitého právního pojmu. „Při interpretaci neurčitého právního pojmu se správní orgán musí zabývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi případu, přičemž sám musí alespoň rámcově obsah a význam užitého neurčitého pojmu objasnit, a to z toho hlediska, zda posuzovanou věc lze do rámce vytvořeného rozsahem neurčitého pojmu zařadit“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.7.2005, čj. 5 Afs 151/2004, č. 701/2005 Sb. NSS). nvýklad neurčitého právního pojmu nelze provést obecně či univerzálně, protože musí odpovídat dané situaci, místním podmínkám času a jiným významným okolnostem, které charakterizují určitou skutkovou podstatu. n Závěr ·neurčitost je nezbytná vlastnost práva v jeho komunikativní rovině – právo je k ní „odsouzeno“ a není to ani špatně, ani dobře (indiferentní pojetí neurčitosti) ·při využití výhod neurčitosti lze více porozumět povaze právních poměrů samotných a neupínat se tolik na sémantiku právního textu ·přílišný důraz na určitost „zavazuje“ k dodržení podmínek jazykové hry dle zásady konzistence právního textu – jestliže na jednom místě byl normotvůrce určitý, proč na jiném místě nikoliv? ·kombinace určitých a neurčitých konstrukcí může u adresátů vyvolávat dojem, že určitá konstrukce vyčerpává poselství právního textu (viz příklad rychlostní limity) n