Vztah práva a ekonomie JUDr. Ing. Petr Machálek Ph.D. Ekonomie •Existují různé ekonomické směry (školy), které mohou používat odlišné definice ekonomie. •Obecně ekonomie je nauka, která se zabývá popisem a analýzou výroby, distribuce a spotřeby ekonomických statků (zejména zboží, služeb a peněz), a zkoumá, jak jsou omezené zdroje alokovány mezi jednotlivá alternativní využití. •Ekonomie je věda, která zkoumá lidské chování jako vztah daný mezi výstupy a omezenými vstupy, které mají rozličné použití. •ROBBINS, Lionel. Essay on the Nature and Significance of Economic Science [online]. London: MACMILLAN AND CO., LIMITED, 1932 [cit. 2016-08-21]. S. 15. • • •Ekonomie souvisí s dalšími obory, jako jsou účetnictví, matematika, ekonometrie, psychologie, sociologie, politologie, ekonomická geografie, ekologie či právo. • •Slovo „ekonomie“ pochází z řeckého výrazu oikonomia: oikos – dům, nomos – zákon, který původně znamenal „vedení domácnosti“. • •Z hlediska zkoumání ekonomického chování a rozhodování jednotlivců, domácností, firem (podniků) či státu se ekonomie dělí na mikroekonomii a makroekonomii. -Mikroekonomie: zabývá se ekonomickým chováním jednotlivých subjektů, tedy jednotlivců, domácností, firem a státu; zkoumá např. relativní ceny statků a výrobních faktorů, vliv daní na podnik apod. -Makroekonomie: zkoumá ekonomiku jako celek, k čemuž používá tzv. ekonomické agregáty. Zkoumá např. HDP, hospodářský růst, cenovou hladinu, inflaci, apod. • Význam studia ekonomie pro právníky •Ekonomie (jako věda) zkoumá výrobu, rozdělování a spotřebu zboží, služeb a peněz, zabývá se využitím zdrojů, poměrem nákladů a výnosů, pracuje s pojmy jako jsou spotřeba, užitek, výroba, směna, trh, cena, nabídka, poptávka. • •Právo je nejčastěji ztotožňováno se systémem norem vytvářených a sankcionovaných státní mocí, kterými se řídí chování lidí v jejich vzájemných vztazích. • •Právo je definováno mnoha způsoby, přičemž pro potřeby této přednášky postačuje, pokud budeme právo chápat jako soustavu právních norem, tj. pravidel chování (příkazů, zákazů nebo dovolení): -kterými se řídí společnost (vymezená územně, anebo zájmově), • a -které jsou uznávané nebo přímo stanovené státem. •Právo je nejvýznamnější z normativních systémů, přičemž jeho pomocí působí vůle zákonodárce na společenské vztahy. Oproti ostatním normativním systémům se liší svou obecnou závazností. • •Právo dělíme na objektivní a subjektivní • a)objektivní právo = systém pravidel (konkrétních právních norem vyjádřených v pozitivním právu v právních předpisech), který reguluje chování lidí – obecně, dodržování právních norem je zabezpečeno určitou autoritou, která za jejich porušení ukládá sankce b) b)subjektivní právo = právo na něco, možnost nějak se chovat, která je objektivním právem zaručena. • •Právní vztahy ve smyslu realizace oprávnění a povinností. V právních vztazích se v normě stanovené chování realizuje do konkrétních oprávnění a povinností. (KUBŮ, Lubomír; HUNGR, Pavel; OSINA, Petr. Teorie práva. 1. vyd. Praha: Linde, 2007, s. 35-37) • • •Funkce práva (vliv na chování člověka a společnosti vůbec, tj. i v rámci ekonomie a ekonomiky) a)organizační – snižování míry chaosu ve společnosti (aby nedocházelo ke konfliktům) b)preventivní – tato funkce má zajistit předcházení porušování práva. Každý je povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Působí tak, že adresáty upozorňuje na možnost vzniku nepříznivých následků v případě porušení práva. Preventivní působení lze chápat také jako motivační, neboť odpovědnost má odradit od porušení povinnosti c)ochranná (vyrovnávací) – slouží k vyrovnání nerovností ve společnosti (ochrana spotřebitele), ochrana subjektivních zájmů členů společnosti před těmi, kdo právo porušují d)kompenzační (reparační) - projevuje se v povinnosti nahradit vzniklou újmu. Každý, kdo jinému (FO, PO anebo státu) způsobí újmu úmyslným porušením dobrých mravů, nebo porušením zákona či smlouvy, je povinen vzniklou újmu nahradit; vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel poškození jiného. e)satisfakční – tuto funkci se v tomto ohledu rozumí zajištění odpovídajícího vyvážení a zmírnění vzniklé újmy, která má zejména nemajetkovou povahu. f)represivní – představuje povinnost státu + jeho prostředky prosazovat dodržování práva, ukládat sankce při jeho porušení, směřuje k obnovení narušeného spravedlivého řádu anebo uložení trestu. • Právo a ekonomie •Z pohledu a)ekonomického je právo prostředkem k dosahování ekonomických cílů (má konkrétní dopad na ekonomiku). • •b) právního je: -ekonomie věda, teorie, přístupy ekonomika jednou z regulovaných společenských oblastí -ekonomika pak označuje konkrétní hospodaření daného subjektu (stát, územní samospráva, právnické a fyzické osoby), -Právo není vnímáno jen jako normativní systém, ale také jako věda, která se tímto systémem zabývá. • •Právo je logicky v rámci ekonomie (jako vědy) objektem zájmu ekonomů, kteří při jeho analýze aplikují ekonomickou (především mikroekonomickou) teorii, aby mohli popsat, vysvětlit, předvídat a hodnotit efekty práva na lidské chování a na společnost jako celek. • •Samotná ekonomie (jako věda) zkoumá právo a pro jeho (ekonomickou) analýzu je důležitý empirický přístup, intepretace dat a definování jevů, které jsou v čase opakující (stávají se pravidlem, zvyklostí), které na tomto empirickém základě umožní nastavit právní normy (mimochodem v teorii práva tuto funkci dáváme jen morálce, ačkoliv zjevně by se měla rozšířit i na další společenské a sociální jevy a disciplíny), které zase následně ovlivní ekonomiku (a v tomto důsledku i ekonomii) v budoucnosti (právní řád stanoví některá pravidla ekonomiky). • •Právní normu můžeme zpravidla definovat jako všeobecně závazné pravidlo, které reguluje lidské chování. • •Mezi právní normy provádějící tuto regulaci, tj. do ekonomického (hospodářského) práva, spadají především normy: -soutěžního práva, -práva jednotlivých průmyslových odvětví (např. energetika), -společenstevní právo, -právo cenných papírů, -daňové právo, -obchodní závazkové právo • či -právo ochrany spotřebitele. •[VELJANOVSKI, C. The Economics of Law. 2nd edition. The Institute of Economic Affairs, 2007, s. 25.] • Ekonomie, ekonomika, ekonomické právo •Ekonomika je jednou z mnoha oblastí lidské činnosti regulovaných právem. • •Ekonomika (oproti ekonomii) znamená: -výrobu, -rozdělování, -směnu a -spotřebu statků a služeb • •Subjekty na definovaném území. • •Můžeme tedy hovořit například o ekonomice: -České republiky, -tržní -centrálně řízené. • •V konkrétní ekonomice můžeme také pozorovat makroekonomické jevy, jako jsou: -inflace -nezaměstnanost. • •Stejný význam jako slovo ekonomika mají také pojmy hospodářství a ekonomický systém. • •Z již uvedeného je zřejmé, že ekonomie není to samé co ekonomika. Tyto pojmy: -někdy bývají používány promiscue, -jindy je každému z nich přiřazován poněkud odlišný význam. • •Podobnost těchto dvou slov (oproštěných od významu). Například slovo „ekonomický“ může znamenat „související s ekonomií“ i „související s ekonomikou“. Závisí vždy na konkrétním případu použití. •(čerpáno mj. z https://jinepravo.blogspot.com/2014/01/jan-broulik-pleteme-si-v-souvislosti-s.html) • •Pro právníka může být obtížné vnímat rozdíl mezi: -ekonomií jakožto vědou a -ekonomikou jakožto jedním z objektů jejího zájmu. • •Nejasné oddělení „vědy“ od „objektu jejího zkoumání“ v oblasti práva. V této oblasti totiž často není vedena jasná čára mezi naukou a praxí. • Vztah práva a ekonomiky •Pokud hovoříme o formálních a materiálních pramenech práva, pak: -mezi formální prameny práva řadíme převážně právní předpisy, -materiální prameny práva jsou široká škála skutečností, které vedou zákonodárce danou právní úpravu přijmout (tedy i skutečnosti mající svůj původ v ekonomice). • •Zákonodárce (resp. moc výkonná, která v převažujícím rozsahu v rámci legislativního procesu připravuje právní předpisy, obsahující jednotlivé právní normy) tak vytváří a mění právo regulující ekonomiku v důsledku skutečností, které vzešly právě z ekonomiky samotné. Na druhou stranu „zákonodárce není jen nějaká loutka manipulovaná zájmy, ale zákonodárce sám zaujímá hodnotící stanovisko, a podle toho právní normu fixuje“ (SOBEK, Tomáš. Právní myšlení. Kritika moralismu. Praha: Ústav státu a práva AV ČR, 2011, s. 313.) • •Právní prostředí pro podnikání -prostředí příznivé nebo stísněné – žádná pravidla, povolování nebo registrace ? -organizačně-právní formy podnikání -korektní soutěžní prostředí -ekonomická motivace k respektování právních pravidel • •K čemu je dobrá znalost ekonomie • -vzájemné porozumění v situacích, kdy z různých úhlů pohledu popisujeme totéž •Příklad: termín firma -jsme schopni realizovat příkaz právní normy v situacích, kdy právní pravidlo chování používá ekonomické kategorie •Příklad – rozdělení zisku v kapitálové společnosti ·§ 34 odst. 2 ZOK: Částka k rozdělení nesmí překročit součet výsledku hospodaření posledního skončeného účetního období, výsledku hospodaření minulých let a dobrovolných fondů ·§ 40 odst. 1 ZOK: právní pravidlo zakazuje rozdělit zisk mezi akcionáře, pokud se ke dni skončení posledního účetního období vlastní kapitál vyplývající z řádné účetní závěrky sníží po tomto rozdělení pod výši upsaného základního kapitálu zvýšeného o fondy, které nelze podle zákona nebo stanov rozdělit mezi akcionáře -schopnost využít informací, které zajišťuje právní úprava veřejných rejstříků a jiných veřejných informačních zdrojů •Příklad: výpočty poměrových ukazatelů, doporučení vyplývající z bilančních pravidel • -využití ekonomických znalostí v legislativě a přesnější formulaci právních pravidel chování •Příklad: nutnost používat totožnou terminologii v předpisech o účetnictví i souvisejících předpisech soukromého práva • -schopnost vidět jednotlivé právní případy nejen jako právní problémy, ale v širší souvislosti ekonomického prostředí •Příklad: předběžné kalkulace nákladů a výnosů u podnikatelských záměrů, pokud se pro účely podnikání zakládají obchodní korporace a hledají se jejich nejvhodnější formy. • -využití při rozhodování sporů •Příklad: schopnost správně formulovat zadání pro znalce • -znalosti z obou oblastí se předpokládají u specifických oborů, např. bankovnictví, pojišťovnictví, obchodování s cennými papíry • Příklady vzájemných souvislostí -Úprava právního postavení členů orgánů obchodních korporací -Úprava obchodní firmy -Úprava pravidel pro nekalou soutěž -Pravidla pro oprávněné podnikání -Ekonomické limity právní regulace -Úprava závazkových vztahů (právních poměrů) • Znalost práva z oblasti ekonomiky •§ 7 zákona o účetnictví (1) Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví tak, aby účetní závěrka byla sestavena na jeho základě srozumitelně a podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky tak, aby na jejím základě mohla osoba, která tyto informace využívá (dále jen „uživatel“), činit ekonomická rozhodnutí. • •(2) Zobrazení je věrné, jestliže obsah položek účetní závěrky odpovídá skutečnému stavu, který je přitom zobrazen v souladu s účetními metodami, jejichž použití je účetní jednotce uloženo na základě tohoto zákona. Zobrazení je poctivé, když jsou při něm použity účetní metody způsobem, který vede k dosažení věrnosti. Tam, kde účetní jednotka může volit mezi více možnostmi dané účetní metody a zvolená možnost by zastírala skutečný stav, je účetní jednotka povinna zvolit jinou možnost, která skutečnému stavu odpovídá. Pokud dojde ve výjimečných případech k tomu, že použití účetních metod stanovených prováděcími právními předpisy bude neslučitelné s povinností podle odstavce 1, postupuje účetní jednotka odchylně tak, aby byl podán věrný a poctivý obraz. • •§ 8 zákona o účetnictví •(1) Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví správné, úplné, průkazné, srozumitelné, přehledné a způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů. •(2) Účetnictví účetní jednotky je správné, jestliže účetní jednotka vede účetnictví tak, že to neodporuje tomuto zákonu a ostatním právním předpisům ani neobchází jejich účel. •(3) Účetnictví účetní jednotky je úplné, jestliže účetní jednotka zaúčtovala v účetním období v účetních knihách všechny účetní případy, které v něm měla zaúčtovat podle § 3, a nejpozději do konce tohoto období za jemu bezprostředně předcházející účetní období sestavila účetní závěrku, popřípadě i konsolidovanou účetní závěrku, vyhotovila výroční zprávu, popřípadě i konsolidovanou výroční zprávu, zveřejnila informace podle § 21a a má o těchto skutečnostech veškeré účetní záznamy, a to přehledně uspořádané. • •(4) Účetnictví účetní jednotky je průkazné, jestliže všechny účetní záznamy tohoto účetnictví jsou průkazné (§ 33a) a účetní jednotka provedla inventarizaci. • •(5) Účetnictví účetní jednotky je srozumitelné, jestliže umožňuje jednotlivě i v souvislostech spolehlivě a jednoznačně určit • a) obsah účetních případů alespoň s použitím účetních metod uvedených v § 4 odst. 8, •b) obsah účetních záznamů s použitím nástrojů uvedených v § 4 odst. 10, •c) vazbu mezi účetním záznamem vzniklým seskupením a dílčími účetními záznamy v případech uvedených v § 33 odst. 5. • •(6) Účetnictví účetní jednotky je vedeno způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů, jestliže účetní jednotka je schopna splnit povinnosti spojené s jejich úschovou a zpracováním podle § 31, 32 a § 33 odst. 3 a 7 po celou dobu, po niž jsou jí tímto zákonem uloženy. • • Inventarizace majetku a závazků § 29 •(1) Účetní jednotky inventarizací zjišťují skutečný stav veškerého majetku a závazků a ověřují, zda zjištěný skutečný stav odpovídá stavu majetku a závazků v účetnictví a zda nejsou dány důvody pro účtování o položkách podle § 25 odst. 3. Inventarizaci účetní jednotky provádějí k okamžiku, ke kterému sestavují účetní závěrku jako řádnou nebo mimořádnou (dále jen "periodická inventarizace"). V případech uvedených v odstavci 2 účetní jednotky mohou provádět inventarizaci i v průběhu účetního období (dále jen "průběžná inventarizace"). Ustanovení o provádění inventarizací podle zvláštních právních předpisů nejsou tímto dotčena. •(2) Průběžnou inventarizaci mohou účetní jednotky provádět pouze u zásob, u nichž účtují podle druhů nebo podle míst jejich uložení nebo hmotně odpovědných osob, a dále u dlouhodobého hmotného movitého majetku, jenž vzhledem k funkci, kterou plní v účetní jednotce, je v soustavném pohybu a nemá stálé místo, kam náleží. Termín této inventarizace si stanoví sama účetní jednotka. Každý druh zásob a uvedeného hmotného majetku musí být takto inventarizován alespoň jednou za účetní období. •(3) Účetní jednotky jsou povinny prokázat provedení inventarizace u veškerého majetku a závazků po dobu 5 let po jejím provedení. •(4) Požadavky na organizační zajištění a způsob provedení inventarizace u vybraných účetních jednotek, včetně bližších podmínek inventarizace položek jiných aktiv a jiných pasiv stanoví prováděcí právní předpis. • § 24 Oceňování majetku (1) Účetní jednotky jsou povinny oceňovat majetek nebo jeho části a závazky způsoby podle tohoto zákona. (2) Účetní jednotky oceňují majetek a závazky a)k okamžiku uskutečnění účetního případu způsoby podle § 25, b)ke konci rozvahového dne nebo k jinému okamžiku, k němuž se účetní závěrka sestavuje, způsoby podle § 27; rovněž toto ocenění je povinna zaznamenat v účetních knihách, (dále jen "okamžik ocenění"). Ustanovení tohoto zákona o oceňování majetku a závazků se použije přiměřeně i pro oceňování jiných aktiv a pasiv. (4) Při pořízení souboru hmotných movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením, které slouží jednotnému účelu, popřípadě u dalších souborů stanovených prováděcím právním předpisem, se ocení soubor jako celek. (5) Prováděcí právní předpis stanoví případy a okamžiky účtování o ocenění jmění při přeměnách. Tento předpis dále stanoví účetní metodu oceňování majetku podle odstavců 3 a 4 včetně možností použití způsobu oceňování podle odstavce 3 písm. a) bodu 1 v případě přeshraniční přeměny, vkladu nebo prodeji obchodního závodu, pobočky nebo jiné části obchodního závodu. (6) Majetek a závazky vyjádřené v cizí měně přepočítávají účetní jednotky na českou měnu kurzem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou, a to k okamžiku ocenění a)podle odstavce 2 písm. a), nebo b)podle odstavce 2 písm. b), a to pouze majetek a závazky uvedené v § 4 odst. 12. •