Případ "margarín v kostkách"
V Belgii platil na počátku osmdesátých let předpis, který požadoval, aby byl margarín prodáván výhradně zabalený v podobě krychlí. Tento požadavek měl spotřebiteli mimo jiné umožnit snadnější odlišení tohoto tuku rostlinného původu od tradičního másla.
Jak byste hodnotili tento belgický požadavek? Je s ohledem na unijní právo v pořádku?
Řešení:
Tento případ je ukázkou opatření s rovnocenným účinkem množstevnímu omezení, které nelze ospravedlnit na základě principů formulovaných v případu Cassis de Dijon.
Proč tomu tak je: Belgická úprava stanoví požadavek na obal výrobku, který formálně dopadá stejně jak na zboží dovážené, tak i tuzemské. Fakticky však takovýto předpis může vážné omezit dovozy margarínu do Belgie, neboť klade na výrobce břemeno balit zboží pro trh v Belgii odlišně, než pro trhy jiných členských států. Dovozcům tak mohou vzniknout dodatečné náklady na nákup nových strojů, které umí margarín zabalit požadovaným způsobem. To vše za situace, kdy se takto jinak (tj. ne v krychlích) zabalený margarín běžně prodává v jiných členských státech EU. Argumentace ochranou spotřebitele zde neuspěla. Spotřebitel je natolik soudný, aby poznal z jiných indicií (nápis na balení "margarín", případně dnes jsou používané symboly pro označení ryze rostlinných výrobků, apod.), že se nejedná o máslo. Jinými slovy prostředek, který zvolila Belgie (tj. požadavek balení margarínu ve tvaru krychlí), byl shledán zjevně nepřiměřeným ve vztahu ke svému cíli (tím byla ochrana spotřebitele - před záměnou másla a margarínu na pultech obchodů).
K uvedené situaci by nemohlo dojít, pokud by úprava balení másla a margarínu byla harmonizována komunitárním právem.