Systém pramenů unijního práva je specifický z důvodu zvláštní povahy Evropské unie. Unie existuje na základě mezinárodních smluv jako běžná mezinárodní organizace. Avšak členské státy na ni přenesly rozsáhlé pravomoci, čímž se jí podřizují.

Systém unijního práva se skládá ze dvou základních složek:

• Primární právo: mezinárodní smlouvy uzavřené členskými státy, na kterých Unie spočívá.
• Sekundární právo: vnitřní právo Unie, kterým upravuje své fungování v rámci svěřených pravomocí.

Systém unijního práva je uspořádán hierarchicky:

• Ústavní úroveň: Primární právo tvoří základ, od něhož jsou odvozeny všechny další složky unijního práva.
• Nižší úroveň: Sekundární právo, legislativní a nelegislativní akty přijímané na základě přímého zmocnění primárního práva.
• "Podzákonná" úroveň: Nelegislativní akty prováděcí a přijímané v přenesené pravomoci na základě zmocnění v legislativním aktu.

Obecné zásady unijního práva spadají do "ústavní" úrovně, jelikož vznikají zobecněním pravidel primárního práva a ústav členských států. Mezinárodní smlouvy uzavřené Unií musejí být v souladu s primárním právem, ale zároveň jsou jím vázány unijní orgány při legislativní činnosti.

Strážcem ústavnosti unijního práva je Soudní dvůr, plnící funkci "ústavního soudu" Unie.

Primární Právo

Charakteristika a Přehled

Právním základem Unie a jejího fungování jsou smlouvy primárního práva, které specifikují pravomoci Unie a stanovují základní pravidla pro její fungování.

Historicky významné smlouvy:

• Smlouva o ESUO (Pařížská smlouva) (1951/1952)
• Smlouva o EHS (Římská smlouva) (1957/1958)
• Smlouva o Euratomu (Římská smlouva) (1957/1958)
• Úmluva o některých orgánech společných Evropským společenstvím (Slučovací smlouva) (1965/1967)
• Jednotný evropský akt (1986/1987)
• Maastrichtská smlouva (1992/1993)
• Amsterodamská smlouva (1997/1999)
• Niceská smlouva (2000/2003)
• Smlouva o Ústavě pro Evropu (2004, nevstoupila v platnost)
• Lisabonská smlouva (2007/2009)

Kromě výše uvedených smluv je součástí primárního práva i Listina základních práv Evropské unie z roku 2000, která má stejnou právní sílu jako Smlouvy (čl. 6 odst. 1 SEU).

Současný stav:

• Smlouva o Evropské unii (SEU): Analogie "ústavy" Unie, definuje hodnoty, cíle, demokratické principy, vznik a zánik členství, základní ustanovení o unijních orgánech a posílené spolupráci, upravuje SZBP a postupy pro přijímání změn smluv.
• Smlouva o fungování Evropské unie (SFEU): Upravuje činnost Unie a jednotlivé oblasti integrace, včetně specifikace pravomocí Unie.
• Smlouva o Euratomu: Týká se Společenství pro atomovou energii.

Protokoly, přílohy a prohlášení:

• Protokoly a přílohy: Nedílná součást Smluv se stejnou právní sílou.
• Prohlášení: Interpretační účel, charakter deklaratorní.

Smlouvy o Přístupu Nových Členů

• Uzavírají stávající členové a přistupující státy.
• Obsahují článek o přistoupení a Akt o podmínkách přistoupení.

Listina Základních Práv Evropské Unie

• Přijata v roce 2000, právně závazná od roku 2007 (Lisabonská smlouva).
• Součást primárního práva se stejnou právní silou jako Smlouvy.

Sekundární Právo

Charakteristika

• Právo odvozené od primárního práva, kterým Unie vykonává své pravomoci.
• Přijímáno unijními orgány na základě zmocnění v primárním právu.

Typy Právních Aktů

• Nařízení:
  • Obecně závazné, přímo použitelné, přímý účinek. 
  • Charakter zákona s celounijní působností.
• Směrnice:
  • Závazná pro členské státy, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo.
  • Nástroj harmonizace práva členských států.
  • Vyžaduje transpozici a implementaci do vnitrostátního práva.
• Rozhodnutí:
  • Závazné v celém rozsahu.
  • Normativní a individuální charakter.
• Doporučení a stanoviska:Právně nezávazné.

Legislativní, Nelegislativní a Prováděcí Akty

• Legislativní akty: 
  • Přijímány řádným nebo zvláštním legislativním postupem.
• Nelegislativní akty:
  • Akty v přenesené pravomoci
  • Prováděcí akty

Akty v oblasti SZBP

• Vydává Rada nebo Evropská rada.
• Nejedná se o legislativní akty.