Cíl semináře

Klíčová slova nebo definice

Subjekty oprávněné, subjekty povinné, základní zásady správy daní, doplňkové zásady, počítání času.

Osoby zúčastněné na správě daní

Mezi osoby zúčastněné na správě daní patří daňové subjekty a osoby třetí.

Daňový subjekt

Za daňový subjekt je daňovým řádem považována osoba, kterou takto označí zákon, a dále také osoba označena zákonem jako poplatník nebo plátce daně. Daňový subjekt je nositelem práv a povinností, které jsou mu ukládány předpisy hmotného práva- daňovými zákony.

Daňový subjekt může být zákony označován jako plátce či poplatník. Všude, kde daňový předpis použije slova daňový subjekt, plátce či poplatník, bude tím zamýšlen daňový subjekt. Tato definice je významná i z toho pohledu, že daňové zákony ne vždy kopírují soukromoprávní úpravu. Je tomu tak zejména v oblasti organizačních složek zahraničních právnických osob dislokovaných na území České republiky. Byť tyto organizační složky (odštěpné závody, pobočky, provozovny) dle soukromého práva nedisponují právní osobností, v právu daňovém jim tato může být přiznána.[1]

Obecně jsou poplatníci spojováni s oblastí daní přímých a plátci s oblastí daní nepřímých (k rozdělení daní na přímé a nepřímé srovnání komentář ke kapitole 3). Toto dělení však není bezvýjimečné. Hned první výjimku z tohoto pravidla představuje daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, kde je upraveno, že zaměstnanec je osoba poplatníka a zaměstnavatel osoba plátce.

V rámci správy daně může nastat situace, kdy daňový subjekt sám o sobě nemůže či nesmí vykonávat práva a plnit povinnosti. V těchto situacích jeho roli přebírají specifické osoby, kterými jsou osoba spravující pozůstalost, svěřenský správce (tyto osoby jsou definovány v občanském zákoníku) či insolvenční správce (osoba je definována insolvenčním zákonem). Uvedené osoby vystupují namísto daňového subjektu, což má dopad např. na otázku doručování písemností.

V ostatních případech fyzická osoba zúčastněná na správě daní může při správě daní samostatně jednat v rozsahu, v jakém je svéprávná. Plnou svéprávnost člověk nabývá dosažením zletilosti, tedy dovršením 18. roku věku.

Jménem právnické osoby je oprávněn při správě daní jednat její statutární orgán, nebo ten, kdo prokáže, že je oprávněn jejím jménem podle jiného právního předpisu jednat. Právnická osoba je oprávněna pověřit svého zaměstnance nebo jinou fyzickou osobu, která vykonává činnost této právnické osoby, aby jednala jejím jménem před správcem daně v rozsahu tohoto pověření. Prokurista právnické osoby je při správě daní oprávněn jednat jejím jménem, může-li podle udělené prokury jednat samostatně.[2]

S touto problematikou úzce souvisí téma zastoupení. Daňový subjekt si pro daňové řízení může stanovit zmocněnce. Výjimkou jsou jen případy, kdy má subjekt při správě daní něco vykonat. Typicky voleným zmocněncem v rámci daňového řízení bude daňový poradce.

V daňovém řízení platí, že v jedné věci lze zvolit zásadně pouze jednoho zmocněnce. Daňový subjekt, tedy zmocnitel, je v takovém případě povinen důkladně vymezit rozsah zmocnění, aby bylo zřejmé, k jakým úkonů a řízením se plná moc vztahuje. Ta by taktéž měla obsahovat časové určení, tedy na jak dlouho se vystavuje (například na určité zdaňovací období). Plná moc je účinná od okamžiku, kdy je uplatněna u konkrétního správce daně.

Pokud svéprávnost daňového subjektu, fyzické osoby, není pro konkrétní jednání dostatečná, je třeba aby byl daňový subjekt zastoupený. Zástupcem osoby zúčastněné na správě daní je:

a) zákonný zástupce fyzické osoby nebo opatrovník,

b) ustanovený zástupce,

 c) zmocněnec,

d) společný zmocněnec, nebo

 e) společný zástupce.[3]

Jako příklad, kdy bude zástupcem v daňovém řízení zákonný zástupce, lze uvést třeba situaci, kdy dítě obdrží jako cenu za sportovní soutěž 50.000,- Kč. Rodič za něj, jako jeho zákonný zástupce, v takovém případě bude podávat daňové přiznání k dani z příjmů.

Ustanoveným zástupcem bude zástupce, jehož ustanoví správní orgán pro konkrétní řízení zpravidla v případech, kdy chybí daňovému subjektu procesní způsobilost (např. když společnost s ručením omezeným nemá žádného jednatele).

Třetí osoby

Mezi osoby zúčastněné na správě daní lze řadit také třetí osoby, které zákon definuje jako osoby jiné než daňový subjekt, které mají při správě daní práva a povinnosti, nebo jejichž práva mohou být dotčena. Jako příklad třetích osob v daňovém řízení lze uvést například svědky, znalci, osoby mající v držení listiny, auditoři, tlumočníci, ručitelé, odborní konzultanti.[4]

Správce daně je na základě daňového řádu definován jako správní orgán či jiný státní orgán v rozsahu, kterému je zákonem či na základě zákona svěřena působnost v oblasti daní. Správním orgánem mohou být nejen orgány moci výkonné, ale také orgány územně samosprávných celků, což jsou obce, kraje, jiné orgány i právnické nebo fyzické osoby, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy.

Za správce daně tak nelze považovat jen všeobecně známé územní finanční orgány, ale s ohledem na širokou definici pojmu „daň“ také další orgány, kterým působnost stanoví zvláštní zákon. Správcem daně tak budou také například soudy v případě soudních poplatků, obce v případě místních poplatků či poplatků za komunální odpady, orgány celní správy v případě mýtného, Česká inspekce životního prostředí v případě poplatku za vypouštění odpadních vod atd. a správní úřady v souvislosti s vybíráním a správou správních poplatků.[5]

Správce daně vykonává svou pravomoc prostřednictvím úředních osob. Tyto osoby pak za správce daně vedou samotné řízení. Typicky si lze představit zaměstnance finančního úřadu.

Daňový subjekt je osoba, která je v daňovém systému povinna platit, odvádět nebo strpět daň. Mohou jím být jak fyzické osoby, tak právnické osoby. Dále se daňový subjekt dělí na plátce daně a poplatníka. Poplatníkem je osoba, jejíž příjem nebo majetek je podroben daní. Jinými slovy, je to ten, kdo je povinen platit daň. Naopak plátcem daně je osoba, která je povinna odvádět daň do veřejného rozpočtu za jiné subjekty, například za zaměstnance ve formě záloh na daň z příjmu.

Daňovým subjektem může být fyzická nebo právnická osoba, což zahrnuje jednotlivce, rodiny, podnikatele, společnosti, neziskové organizace a další subjekty. Také manželé nebo partneři ve společné domácnosti mohou být společně daňovými subjekty. Daňovým subjektem mohou být i jiné osoby, které určí zákon, např. nástupce, ručitel.

Za daňový subjekt může v určitých případech jednat jeho zástupce. Zástupce může být například zmocněnec, který jedná jménem daňového subjektu. U zástupce je důležité dbát na přesné plnění povinností daní a respektování pravidel.[6]

1.       Vymezte pojem daňový subjekt

2.       Vymezte pojem správce daně

3.       Jaký je rozdíl mezi osobou poplatníka a plátce daně

4.       Pojem procesní způsobilost a zastupování

5.       Charakterizujte osoby třetí

Úkoly 

1.       Vyhledejte v odborné literatuře názory k pojmu poplatník a plátce daně

2.       Zamyslete se nad osobou odborného konzultanta