V této části kurzu se dozvíte:

• Co je to ochrana hospodářské soutěže v rámci práva EU
• Rozdíl mezi soutěžním právem a úpravou nekalých praktik
• Jak lze v rámci unijního práva vymezit "podnik" a "relevantní trh"
• Co jsou to kartelové dohody a jaké se obecná právní úprava k jejich zamezení
• Úprava kontroly spojování podniků na úrovni EU

Důležité pojmy k pamatování:

Ochrana hospodářské soutěže (tzv. soutěžní právo)

• Smysl ochrany hospodářské soutěže: Základní prostředek fungování tržního mechanismu – proces směny statků -> určité subjekty produkují statky, které nepotřebují, a za ně si opatřují statky, které potřebují, celý proces zpružňuje existence peněz.
• Cílem je potlačit praktiky překračující hranice členských států, v případě nutnosti vyšetřit a uložit sankce (Komise).
• Stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu patří mezi výlučnou pravomoc Unie!!! (tedy v této oblasti může pouze Unie vytvářet a přijímat právně závazné akty a členské státy tak mohou činit pouze tehdy, jsou-li k tomu Unií zmocněny nebo provádějí-li akty Unie.
• Právo nekalé soutěže a rozdíl od práva ochrany hospodářské soutěže: Soutěžní právo je v současné době velmi rozsáhlým borem, který je součástí práva veřejného. Právo nekalé soutěže spadá naopak primárně do oblasti práva soukromého.  Právní úprava nekalé soutěže na rozdíl od ochrany hospodářské soutěže nebyla doposud rozsáhleji unifikováno na unijní úrovni.
• Soutěžní právo zahrnuje zejména úpravu zakázaných dohod, zneužití dominantního postavení, kontrolu koncentrací (fúzí) a dále také např. úpravu státních podpor (viz níže). Taktéž zde lze zahrnout určité aspekty práva veřejných zakázek, antidumpingového práva a také úpravy strukturalizovaných fondů.

Právní základ ochrany hospodářské soutěže 

• Základ úpravy je stanovena v čl. 101 a násl. SFEU (viz níže)
• Daná oblast je upravena taktéž v řadě sekundárních aktů unijního práva (důležité např. Nařízení 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže.
• Rozsáhla judikatura SDEU
• Úprava spočívá zejména v opatřeních k preventivním zásahům do soutěžního chování subjektů nebo čl. států (kontrola fúzí, schvalování státních podpor, skupinové výjimky ze zákazu kartelových dohod)Šetření v kompetenci Komise.

Šetření v případě porušení hospodářské soutěže

• Pravomoc provádět šetření náleží zejména Komisi
• Kdokoli může Komisi oznámit podezření z porušení čl. 101 a 102 SFEU. Komise je povinna na tento podnět reagovat, zahájení řízení je však na ní. Předpokladem pro zahájení řízení je zjištěné unijního zájmu na takovém řízení a zjištění, že stěžovatel má oprávněný zájem na šetření.
• Rozhodnutí komise, že neprovede řízení musí být odůvodněno a může být předmětem soudního přezkumu.

Sankce: 

• Fakticky se jedná o sankce správní, judikatura je však považuje za sankce trestní (viz níže).
• Obvyklé peněžité pokuty nebo penále
• Dále může být sankcí zákaz pokračování v protiprávním jednání, zákaz provedení koncentračního opatření, uložení závazku účastníkům koncentrační operace, přikázání rozdělení podniku, prodeje akcií atd.

Pojem "Podnik"

• Pojem podnik je v SFEU používán zejména v čl. 101a 102 upravující zákaz kartelových dohod a zákaz zneužití dominantního postavení (viz níže a v následující lekci)
• Ustanovení zakládacích smluv užívají termín „podnik“, aniž ho definují. Tento pojem je však vymezen v rozsáhlé judikatuře SFEU.
• Podnik lze definovat jako ekonomickou jednotku, která poskytuje výrobky nebo výkony pro trh, a to nezávisle na právním postavení této entity a na způsobu jejího financování. 
• Může se skládat s FO i PO, vedle nich k němu patří veškeré hmotné, nehmotné a osobní prvky, které slouží k produkční činnosti podniku (celková definice se liší od české právní úpravy)
• Sankciování: Protiprávního jednání se dopouští podnik, sankcionován je však z hlediska své odpovědnosti subjekt, který podnik řídí (zpravidla společnosti, ze kterých se podnik skládá) -> uložení pokuty nebrání, jestliže subjekty v mezidobí opustily podnik = doktrína ekonomické kontinuity
• Právní domněnka ovlivňování dceřiné společnosti: V případě 100% majetkové účasti mateřské společnosti ve společnosti dceřiné se uplatní právní domněnka ovlivňování chování dceřiné společnosti -> to umožňuje přičíst mateřské společnosti odpovědnost za protisoutěžní chování dceřiné společnosti -> odpovědné jsou tak společnosti řídící přímo podnik (dceřiné), i mateřské řídící podnik nepřímo (solidární odpovědnost).

Relevantní (rozhodný) trh 

• vymezení relevantního trhu (RT) je klíčové pro posouzení např. zda došlo k zneužití dominantního postavení nebo protiprávního spojení podniků, tzv. fúze (viz níže)
• Jedná se o pojem ekonomický, přesto je však v právu používán.
• Rozlišujeme dvojí aspekt trhu:
  • Geografický RT – vymezen zeměpisně. Jedná se o oblast, ve které dotčené podniky působí v rámci poptávky či nabídky a ve které jsou podmínky hospodářské soutěže dostatečně homogenní a je možné je odlišit od ostatních oblastí.
  • Produktový (výrobkový) RT – rozhodujícím kritériem je nahraditelnost, zastupitelnost konkrétního výrobku nebo služeb. Dle Nařízení o kontrole koncentrací (139/2004) lze relevantní produktový trh vymezit jako "RT zahrnující všechny výrobky nebo služby, které jsou spotřebitelem s ohledem na jejich vlastnosti, ceny a zamýšlené použití považovány za zaměnitelné nebo zastupitelné. Relevantní produktový trh se může v některých případech skládat z řady jednotlivých výrobků nebo služeb, které mají z velké části stejné fyzikální a technické vlastnosti a jsou zaměnitelné."

Viz k problematice rozhodného trhu:

4) Kartely

- zakázaná praktika, při které se tajně uzavírají zakázané dohody,

Unijní právo zakazuje kartely, na druhé straně však připouští individuální výjimky a výjimky pro určité kategorie dohod

- Zákaz kartelových dohod vychází zejména z čl. 101 SFEU, který mimo jiné obsahuje také demonstrativní výčet dohod, které lze označit jako "kartelové": 

Článek 101 SFEU: 

Odst. 1: S vnitřním trhem jsou neslučitelné, a proto zakázané, veškeré dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž účelem nebo důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, zejména ty, které:

•  a) přímo nebo nepřímo určují nákupní nebo prodejní ceny anebo jiné obchodní podmínky; 
• b) omezují nebo kontrolují výrobu, odbyt, technický rozvoj nebo investice;
• c) rozdělují trhy nebo zdroje zásobování; 
• d) uplatňují vůči obchodním partnerům rozdílné podmínky při plnění stejné povahy, čímž jsou někteří partneři znevýhodněni v hospodářské soutěži; nebo
• e) podmiňují uzavření smluv tím, že druhá strana přijme další plnění, která ani věcně, ani podle obchodních zvyklostí s předmětem těchto smluv nesouvisejí. 

Odst. 2: Dohody nebo rozhodnutí zakázané podle tohoto článku jsou neplatné od počátku. 

Odst. 3: Odstavec 1 však může být prohlášen za neúčinný pro:

•  dohody nebo kategorie dohod mezi podniky, 
• rozhodnutí nebo kategorie rozhodnutí sdružení podniků, a  
• jednání ve vzájemné shodě nebo jejich kategorie, 

které přispívají ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků anebo k podpoře technického či hospodářského pokroku, přičemž vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho vyplývajících, a které a) neukládají příslušným podnikům omezení, jež nejsou k dosažení těchto cílů nezbytná; b) neumožňují těmto podnikům vyloučit hospodářskou soutěž ve vztahu k podstatné části výrobků tímto dotčených.

Pojem dohody, rozhodnutí a jednání ve shodě

• Veškeré způsoby koordinace jednání, nespadají sem však jednání, která jsou souladná, avšak nejsou důsledkem předchozí koordinace (např. cenové sledování).
• Rozhodnutí – volní akty institucionalizovaných sdružení podniků, které mají své orgány, jež mohou rozhodovat v souladu s vnitřními předpisy takového sdružení -> čl. podniky jsou rozhodnutími, která mohou být posouzena jako zakázané kartely, vázány, a tím dochází k narušení hospodářské soutěže.
• Zakázané dohody – dosažení shody vůlí o samotném principu omezení soutěže, i když její konkrétní prvky jsou dosud předmětem jednání, dohoda pravděpodobně nebude nikdy formalizována a její obsah bude utajován -> následky protiprávního jednání.
• Jednání ve shodě – koordinace chování mezi podniky, která nedospěla k výslovné dohodě, ale byla prokázána praktická vědomá kooperace, srozumění omezující rizika a nevýhody HS – není přípustné, aby mezi podniky docházelo k přímé nebo nepřímé komunikaci vedoucí k záměrnému ovlivnění tržního chování jiného soutěžitele nebo k odhalení vlastního chování, jestliže by takové kontakty vedly nebo mohly vést k soutěžním podmínkám, které neodpovídají normálnímu tržnímu prostředí.
• SFEU uvádí příkladem druhy dohod, které jsou vždy zakázané – dohody o cenách, o obchodních podmínkách, o omezení nebo kontrole výroby, odbytu, technického rozvoje nebo investic, dohody o rozdělení trhů nebo zdrojů zásobování, dále uplatňování rozdílných podmínek vůči partnerům za stejných okolností či podmiňování uzavření smluv převzetím nesouvisejícího plnění (= hard core cartels) -> veškeré takové dohody, rozhodnutí a jednání ve shodě jsou od počátku neplatné

Jediný nepřetržitý delikt

• Základní pojem v právu zakázaných dohod
• Situace, kdy se několik podniků podílí na protiprávním jednání, které spočívá v kontinuálním chování sledujícím jediný hospodářský cíl spočívající v narušení HS nebo v několika samostatných protiprávních jednáních, která jsou navzájem spjata identitou objektu a subjektů.
• Základním prvkem deliktu je jeho trvání a účast podniku po určitou dobu (prokazuju Komise)

Individuální a skupinové (blokové) výjimky

• Pro určité dohody nebo kategorie dohod mezi podniky neplatí zákaz diskriminace podle čl. 101/1 SFEU, jestliže přispívají ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků anebo k podpoře technického či hospodářského pokroku a současně
  • vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho plynoucích,
  • neukládají podnikům omezení, jež nejsou k dosažení těchto cílů nezbytná a
  • neumožňují podnikům vyloučit HS ve vztahu k podstatné části výrobků tímto dotčených (čl. 101/3 SFEU)

Inspekce, opatření a sankce

• Předem neoznámené inspekce na místě – základní prostředek umožňující shromáždit důkazní prostředky – Komise má právo vstupu do všech prostor podniků, právo přístupu k dokumentům, právo obdržet kopie i opatřit určité prostory a dokumenty pečetěmi, může klást otázky zaměstnancům a má právo na vysvětlení; na druhé straně musí být dostatečně garantována práva podniků
• Sankce – uložení povinnosti společnostem, které jsou součástí provinilým podniků (pořádkové pokuty a penále)
• Opatření k nápravě – právo Komise nařídit podnikům, aby ukončily protiprávní jednání; musí dbát principu proporcionality
• Předběžná opatření – ukládána ještě před ukončením šetření

Solidarita ukládaných pokut v soutěžním právu

• Pokuty jsou ukládány společně a nerozdílně několika společnostem (v podniku), aniž je řešena otázka, jak se poté společnosti mezi sebou vypořádají -> odpovědnost se jim přičítá rovným dílem

Imunita nebo snížení pokut

• Tzv. Leniency program (= program shovívavosti), který měl za úkol efektivnější vyšetřování kartelů – vycházel z myšlenky, že naděje na imunity nebo snížení pokuty může motivovat účastníky zakázané dohody ke spontánnímu oznámení protiprávního jednání Komisi → účinnost programu se potvrdila, řada kartelů byla v poslední době odhalena právě díky němu (oportunní charakter tohoto opatření se jen obtížně slučuje s morálními kritérii v právu, na druhou stranu může připomínat účinnou lítost v TP)
• Předpokladem imunity nebo snížení pokuty je reálný příspěvek k odhalení a vyšetření deliktu

Viz k zakázaným kartelovým dohodám, např. rozsudek:

5) Spojování podniků (fúze)

• Do unijního práva ochrany hospodářské soutěže spadá taktéž úprava kontroly spojování podniků (koncentrace). Kontrolou koncentrací rozumíme předběžné administrativní zkoumání účinků připravovaných koncentračních operací soutěžitelů (nejčastěji se jedná o fúze obchodních společností) na volnost hospodářské soutěže a případná omezující nebo zakazující rozhodnutí administrativních orgánů (případně Unie, Komise).
• Upraveno zejména v Nařízení č. 139/2004, o kontrole spojování podniků.
• Úprava se týká jen spojení s významem pro celou Unii, nikoliv všech spojení.
• Dle daného nařízení má spojení má význam pro celou Unii, jestliže:
• a) celkový celosvětový obrat všech dotčených podniků přesahuje 5000 milionů EUR a
• b) celkový obrat každého z nejméně dvou dotčených podniků v rámci celého Společenství přesahuje 250 milionů EUR.
• Nařízení však stanovuje i výjimky z daných kritérií (viz čl. 3 daného Nařízení).
• Spojení, která jsou dle daného Nařízení předmětem kontroly musí být oznámena (notifikována) před svým uskutečněním, a to buď (podle situace) vnitrostátnímu orgánu ochrany hospodářské soutěže nebo Komisi.
• V případě, že plánované spojení vyvolá vážné pochybnosti o slučitelnosti spojení s vnitřním trhem, Komise zahájí druhou fázi řízení. Na jejím základě může Komise rozhodnout, že spojení je slučitelné s vnitřním trhem nebo, že s ním slučitelné není. Komise taktéž může uložit závazky, které mají slučitelnost zajistit.
• Pokud bylo spojení uskutečněno v případě, kdy jej Komise prohlásila za neslučitelné nebo bylo v rozporu se stanovenými podmínkami, může Komise nařídit zrušení spojení nebo uložit jakékoli jiné přiměřené opatření (např. pokutu nebo penále).

Viz k právní úpravě spojování podniků např.:

Uplatnění soutěžního práva (další judikáty pro zajímavost)

Důvody, možnosti a meze uplatnění soutěžního práva do zahraničí se zabývaly např. následující rozsudky:

+ soutěžní právo sledující trendy v hospodářství a technologiích

Zopakujte si:

• Jaký je rozdíl mezi soutěžním právem a právem nekalých praktik?
• Definujte pojem "podnik" a "relevantní trh"?
• Jaké druhy sankcí mohou být povinných subjektům uloženy v případě porušení norem soutěžního práva?
• Definujte karterové dohody.
• V jakých případech je spojení podniků považováno za "významné" ve smyslu unijního práva?