Hospodářské politiky EU
Politika životního prostředí EU
V této části kurzu se dozvíte:
- Jaké byly zásadní milníky ve vývoji politiky životního prostředí Evropské unie.
- Jaký je současný právní základ politiky životního prostředí Evropské unie.
- Jaké jsou cíle politiky životního prostředí Evropské unie.
- Jaké se v rámci politiky životního prostředí Evropské unie uplatňují zásady.
- Jaké jsou příklady oblastí práva životního prostředí do kterých se promítá regulace právem Evropské unie.
Důležité pojmy:
Vznik a vývoj evropské politiky životního
prostředí
- 1972 v návaznosti na první konferenci OSN o životním prostředí zasedání Evropské rady v Paříži - je nutné vytvořit politiku životního prostředí Společenství na podporu hospodářského rozvoje + výzva k sestavení akčního programu.
- Jednotný evropský akt z roku 1987 začlenil do tehdejší smlouvy novou hlavu nazvanou „Životní prostředí".
- Stala se právním základem společné politiky životního prostředí a jejím cílem bylo zachování kvality životního prostředí, ochrana lidského zdraví a zajištění racionálního využívání přírodních zdrojů.
- Následující revize Smlouvy posílily závazek Společenství v oblasti ochrany životního prostředí a rovněž úlohu Evropského parlamentu v rozvíjení politiky životního prostředí.
- V roce 1990 byla zřízena Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) se sídlem v Kodani, jejímž účelem je podpořit rozvoj, provádění a hodnocení politiky životního prostředí a informovat o tomto tématu širokou veřejnost.
- Maastrichtskou smlouvou (1993) byla z životního prostředí učiněna oficiální oblast politiky EU, byl zaveden postup spolurozhodování a hlasování kvalifikovanou většinou v Radě se stalo obecným pravidlem.
- Amsterodamská smlouva (1999) zavedla povinnost začlenit ochranu životního prostředí do všech odvětvových politik EU, a to v zájmu podpory udržitelného rozvoje.
- Lisabonská smlouva (2009) specifický cíl - „boj proti změně klimatu“ a také udržitelný rozvoj ve vztazích se třetími zeměmi. Právní subjektivita nově umožnila EU uzavírat mezinárodní dohody
- V nedávné době dosáhlo začleňování politiky životního prostředí důležitého pokroku například v oblasti energetické politiky, což se projevilo v souběžném vývoji klimaticko-energetického balíčku EU nebo v Plánu přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050.
- V prosinci 2019 zahájila Komise Zelenou dohodu pro Evropu, která by měla pomoci směřovat politiky EU tak, aby se Evropa stala prvním klimaticky neutrálním kontinentem na světě
Současný právní základ
Čl. 7 SFEU:
Evropská unie zajišťuje soudržnost mezi svými jednotlivými politikami a činnostmi s
přihlédnutím ke všem svým cílům a v souladu se
zásadou svěření pravomocí.
Čl.
11 SFEU Požadavky na ochranu
životního prostředí musí být zahrnuty do
vymezení a provádění politik a činností EU, zejména s
ohledem na podporu udržitelného rozvoje (rozvoj, který
současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní
životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené
funkce ekosystémů).
EU má pravomoc
jednat ve všech oblastech politiky životního prostředí jako je
- znečištění ovzduší
a vody
- nakládání s odpady
- změna klimatu
oblast působnosti EU pro přijímání opatření je omezena zásadou
subsidiarity a požadavkem
na jednomyslné přijetí v Radě v oblastech fiskálních záležitostí, územního
plánování, využívání půdy, hospodaření s vodními zdroji, volby zdrojů
energie a struktury dodávek energie.
Právní základ
Evropský
parlament a Rada řádným legislativním postupem po konzultaci s Hospodářským a
sociálním
výborem a Výborem regionů rozhodnou, jakou činnost bude EU vyvíjet, aby bylo dosaženo cílů uvedených
v článku 191 SFEU
u Rada příjme zvláštním legislativním
postupem a po
konzultaci s Evropským parlamentem, Hospodářským a
sociálním
výborem a Výborem regionů jednomyslně:
- předpisy především fiskální povahy;
- opatření významně ovlivňující volbu členského státu mezi různými energetickými zdroji a základní skladbu jeho zásobování energií
- opatření týkající se
- územního plánování
- hospodaření s vodními zdroji nebo týkající se přímo nebo nepřímo dostupnosti vodních zdrojů
- využívání půdy, s výjimkou hospodaření s odpady
Pravomoci EU
Výlučná
pravomoc
čl. 3 odst. 1
písm. d) SFEU: Unie má výlučnou pravomoc v oblasti zachování
biologických mořských zdrojů v rámci společné rybářské politiky.
Sdílená pravomoc
- čl. 4 odst. 1 písm. e) SFEU: životní prostředí
- čl. 4 odst. 1 písm. d) SFEU: zemědělství a
rybolov, vyjma zachování biologických mořských zdrojů
- čl. 4 odst. 1 písm. i) SFEU: energetika
- čl. 4 odst. 1 písm. k) SFEU: společné otázky
bezpečnosti v oblasti veřejného zdraví, pokud jde o
hlediska vymezená v této smlouvě
(SFEU)
Aniž jsou
dotčena určitá opatření Unie, členské státy
financují a provádějí politiku v oblasti životního prostředí (čl. 192 odst. 4 SFEU)
Čl. 193 SFEU
ochranná opatření
přijatá podle článku 192 SFEU nejsou překážkou tomu, aby každý členský stát zachovával
nebo zaváděl přísnější ochranná opatření.
Tato opatření musí
být slučitelná se
Smlouvami.
Oznamují se Komisi.
Cíle politiky
Cíle politiky životního prostředí jsou v primárním právu stanoveny zejména v článcích 191 až 193 SFEU, dle kterých
politika EU v oblasti životního prostředí přispívá k sledování následujících cílů:
- zachování, ochrana a zlepšování kvality životního prostředí
- ochrana lidského zdraví
- uvážlivé a racionální využívání přírodních zdrojů
- podpora opatření na mezinárodní úrovni určených k řešení regionálních a celosvětových problémů životního prostředí, a zejména boj proti změně klimatu
Při přípravě
politiky v oblasti životního
prostředí přihlíží Unie k:
- dostupným vědeckým a
technickým údajům
- podmínkám životního prostředí v různých regionech Unie
- možnému prospěchu a
nákladům plynoucím z činnosti nebo nečinnosti
- hospodářskému a sociálnímu rozvoji Unie jako celku a
vyváženému rozvoji jejích regionů
Zásady politiky životního prostření
Zásady jsou v primárním unijním právu zakotveny v
čl. 191 odst. 2 SFEU. Politika Evropské unie v oblasti
životního prostředí je zaměřena na vysokou úroveň
ochrany, přičemž přihlíží k rozdílné
situaci v jednotlivých regionech Unie. Zejména je postavena na následujících zásadách:
- zásada obezřetnosti (předběžné opatrnosti)
- zásada prevence
- Nápravy/odstraňování znečištění životního prostředí u zdroje
- zásada „znečišťovatel platí“
Zásada obezřetnosti je nástrojem pro řízení rizik, který může být použit, jestliže z vědeckého hlediska přetrvává nejistota ohledně domnělého rizika, které by mohlo ohrozit lidské zdraví nebo životní prostředí a které vychází z určité činnosti nebo politiky. Existují-li například pochybnosti o případném škodlivém dopadu určitého produktu, a jestliže nejistota přetrvává i po provedení objektivního vědeckého posouzení, mohou být vydány pokyny k zastavení distribuce tohoto produktu nebo k jeho stažení z trhu. Tato opatření musí být nediskriminační a přiměřená, a jakmile je k dispozici více vědeckých informací, musí být znovu přezkoumána.
Další tři zásady jsou blíže stanoveny ve Směrnici 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí. Ta stanovuje zejména povinnost, že provozovatelé některých profesních činností, jako je přeprava nebezpečných látek, nebo činností, které zahrnují vypouštění do vod, musí pro případ bezprostředního ohrožení životního prostředí přijmout preventivní opatření. Pokud škoda již nastala, jsou povinni učinit náležitá opatření, aby zajistili nápravu a uhradili náklady. Oblast působnosti směrnice byla natřikrát rozšířena, aby do ní mohly být začleněny otázky nakládání s těžebními odpady, provozování geologických úložišť a bezpečnosti činností v odvětví těžby ropy a zemního plynu na moři.
Základní rámec unijní politiky životního prostředí
Unijní politika životního prostředí se skládá z řady aspektů. Z nichž lze mezi nejdůležitější zařadit následující:c
1) Víceleté akční programy
- Od roku 1973 vydává Komise víceleté akční programy pro životní prostředí, v nichž jsou uvedeny nadcházející legislativní návrhy a cíle politiky EU v oblasti životního prostředí.
- Evropský parlament a Rada jej přijímají řádným legislativním postupem po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů všeobecné programy činnosti, v nichž stanoví přednostní cíle, kterých má být dosaženo.
- V květnu 2022 vstoupil v platnost 8. akční program pro životní prostředí, neboť EU se právně dohodla na společném programu pro politiku v oblasti životního prostředí do konce roku 2030. Nový program opakuje závazek EU naplnit vizi sedmého akčního programu pro životní prostředí pro rok 2050: zajistit dobré životní podmínky pro všechny a zároveň respektovat meze naší planety.
Podporuje cíle Zelené dohody pro Evropu v oblasti životního prostředí a klimatu a navazuje na ně a poskytuje rámec, který umožní dosáhnout šesti prioritních cílů:
- dosažení cíle snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 a klimatické neutrality do roku 2050,
- posílení adaptační kapacity, posílení odolnosti a snížení zranitelnosti vůči změně klimatu,
- dosažení pokroku směrem k modelu regenerativního růstu, oddělení hospodářského růstu od využívání zdrojů a zhoršování životního prostředí a urychlení přechodu na oběhové hospodářství,
- úsilí o dosažení cíle nulového znečištění, a to i v oblasti ovzduší, vody a půdy, a ochrana zdraví a dobrých životních podmínek Evropanů,
- ochrana, zachování a obnova biologické rozmanitosti a posilování přírodního kapitálu (zejména vzduchu, vody, půdy a lesa, sladkovodních, mokřadních a mořských ekosystémů),
- snížení environmentálních a klimatických tlaků spojených s výrobou a spotřebou (zejména v oblasti energetiky, průmyslového rozvoje, budov a infrastruktury, mobility a potravinového systému).
2) Horizontální strategie
Mezi horizontální strategie EU v oblasti ochrany životního prostředí patří např.:
- Strategie pro udržitelný rozvoj - v roce 2001 zavedla EU svou první, čímž do své Lisabonské strategie vnesla environmentální rozměr. V reakci na Agendu pro udržitelný rozvoj 2030 přijatou na Valném shromáždění OSN v září 2015 zveřejnila Komise v roce 2016 sdělení nazvané „Další kroky k udržitelné evropské budoucnosti – evropské úsilí v oblasti udržitelnosti“, v němž navrhla, jak začlenit cíle udržitelného rozvoje do politických priorit EU.
3) Mezinárodní spolupráce v oblasti životního prostředí
- EU má klíčovou úlohu v mezinárodních jednáních týkajících se životního prostředí.
- Je smluvní stranou řady celosvětových, regionálních nebo subregionálních environmentálních dohod týkajících se široké škály oblastí, jako je ochrana přírody a biologická rozmanitost, změna klimatu a přeshraniční znečištění vzduchu nebo vody.
4) Provádění, vymáhání a monitorování
- Účinnost politiky EU v oblasti životního prostředí je do značné míry podmíněna jejím prováděním na celostátní, regionální a místní úrovni a její nedostatečné uplatňování a prosazování je nadále velkým problémem. Zásadní význam má proto i monitorování – jak z hlediska stavu životního prostředí, tak na úrovni provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí.
- Aby bylo možné působit proti značným rozdílům v úrovni provádění mezi členskými státy, Evropský parlament a Rada přijaly v roce 2001 (nezávazná) minimální kritéria pro inspekce v oblasti životního prostředí.
- S cílem zlepšit vymáhání právních předpisů EU v oblasti životního prostředí musí členské státy zajistit účinné, přiměřené a odrazující trestní sankce za nejzávažnější trestné činy proti životnímu prostředí. Mezi tyto trestné činy patří například: nelegální emise nebo vypouštění látek do ovzduší, vody nebo půdy nebo nelegální obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy.
- EU rovněž řídí Evropský program monitorování Země (tzv. Copernicus), který poskytuje údaje ze satelitního pozorování o suchozemském a mořském prostředí, atmosféře a změně klimatu. Co se týče znečišťujících látek unikajících do ovzduší, vody a půdy, byl vytvořen evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek (E-PRTR), který poskytuje klíčové údaje o životním prostředí týkající se více než 30 000 průmyslových zařízení z EU.
Příklady oblastí práva životního prostředí do kterých se promítá regulace právem EU
- Aarhuská úmluva – právo na informace o životním prostředí, účast veřejnosti, možnost obrany
- posuzování vlivů na životní prostředí - EIA – Environmental Impact Assessment
- povolovací procesy - integrované povolování, nejlepší dostupné techniky a technologie (BREF, BAT)
- ochrana přírody a krajiny - směrnice o stanovištích, směrnice o ptácích
- rámcová směrnice o vodách
- ochrana zvláště chráněných druhů a regulace obchodu s nimi CITES nařízení
- ochrana vodních zdrojů proti dusičnanům ze zemědělství - nitrátová směrnice
- Regulace chemických látek – nařízení REACH, nařízení CLP
Zopakujte si:
- Jaké byly zásadní milníky ve vývoji politiky životního prostředí Evropské unie?
- Jaký je současný právní základ politiky životního prostředí Evropské unie?
- Jaké jsou cíle politiky životního prostředí Evropské unie?
- Jaké se v rámci politiky životního prostředí Evropské unie uplatňují například zásady?
- Jaké znáte oblasti práva životního prostředí do kterých se promítá regulace právem Evropské unie?