Úvod

Mezinárodní faktoring i mezinárodní forfaiting představují transakce spojené s financováním, vedle jiných způsobů financování (leasing, úvěr aj.). V současné době, ve které dlužník (např. kupující) požaduje delší dobu splatnosti (prodloužení, její odklad) a věřitel (např. prodávající) z důvodu konkurenceschopnosti na trhu se těmto žádostem pokouší vyhovět, to pro věřitele může znamenat, že se k penězům za zboží dostane až po několik týdnů po dodání zboží. Věřitel tak nemusí mít dostatek peněz k další výrobě zboží (nízký cash-flow). Strana má tak aktuální potřebu finančních prostředků, které potřebuje nějak a někde získat. Jednou z možností je právě transakce nazývaná faktoring či forfaiting.

Mezinárodní faktoring - podstata

Mezinárodní faktoring znamená, že ve vztahu je přítomný mezinárodní prvek. Postačuje, pokud je ve smlouvě hlavní (např. kupní smlouvě), nemusí být přítomen v samotné faktoringové smlouvě (v postoupení pohledávky). Někdy se v této souvislosti hovoří o deinternacionalizaci, protože z pohledávky s mezinárodním prvkem se stává pohledávka vnitrostátní, což je výhodou v případě řešení sporů, neboť odpadnou problémy s určením mezinárodní příslušnosti soudu a případného uznání/výkonu rozhodnutí.

(Mezinárodní) faktoring lze charakterizovat jako finanční operaci, která spočívá v odkupu pohledávek věřitele, zpravidla krátkodobých, a/nebo zálohování pohledávek, před splatností. Součástí bývá i přenesení administrativy související s pohledávkami. Faktor odkupuje tyto pohledávky a následně je sám realizuje a vymáhá oproti dlužníkům věřitele. Faktor vyplatí zálohu svému klientovi, která dosahuje výše až 80-90 %, zbylá část je uhrazena klientovi až po zaplacení faktury pův. dlužníka. 

Věřitel (dodavatel, dovozce) postoupí pohledávku, faktor vyplatí peníze či cenu za zboží do již zmíněné výše 80-90 %. Věřitel sice z původní transakce nebude mít tak vysoký zisk, jaký by měl, kdyby neuzavřel faktoringovou smlouvu, nicméně na druhé straně získá peníze v krátké době, prostřednictvím nich může vykonávat svou činnost, současně také má méně administrativní práce. Faktor má pak zisk z rozdílu mezi hodnotou pohledávky a cenou, za kterou mu věřitel postoupil pohledávku, může být navíc za faktoringové služby placen smluvně ujednaný poplatek.

Podstatou je tak postoupení pohledávky (cesí) - zpravidla se jedná o soubor pohledávek, pak hovoříme o globální cesi. Připomínáme, že postoupení pohledávky znamená změnu závazku v osobě věřitele.

Ten, kdo odkupuje pohledávky či soubor pohledávek od věřitele, se nazývá faktor. Věřitel je osoba, která uzavřela hlavní smlouvu (např. kupní smlouvu) s dlužníkem. Věřitelem může být například prodávající, vývozce či dodavatel zboží, dlužníkem pak kupující či objednatel zboží. Věřitel je pak v rámci postoupení pohledávky na faktora postupitelem, faktor pak postupníkem.

Pro další charakteristiku a podstatu faktoringu, včetně typů faktoringu, doporučujeme navštívit webové stránky faktoringových společností. V rámci ČR se zpravidla jedná o společnosti v rámci bank - např. Factoring KB, a.s. jako největší faktoringová společnost v ČR, nebo Factoring České spořitelny, Factoring Raiffeisen Bank apod. 

U mezinárodního faktoringu rozlišujeme systém jednoho nebo dvou faktorů. V rámci systému dvou faktorů je smlouva uzavřena mezi vývozcem a vývozním faktorem, který následně uzavře smlouvu s dovozním faktorem se sídlem v zemi, kam je určeno zboží, tj. k dovozci. Využíván je tam, kde si strany transakce příliš nedůvěřují. V systému jednoho faktora nepůsobí dovozní faktor, všechny funkce vykonává jen jedna faktoringová společnost.

Celý systém dvou faktorů si můžete prohlédnout níže v angličtině, ze stránek Factors Chain International - FCI, případně na stránkách Factoring Komerční banka , kde v rámci exportního faktoringu si můžete přečíst o dalších výhodách či typu exportního faktoringu s pojištěním.

Mezinárodní faktoring - právní úprava

Právní úpravu můžeme, obdobně jako u jiných transakcích, rozdělit na zdroje mezinárodního, unijního a vnitrostátního původu, stejně tak na úpravu obsahující přímé, nebo kolizní normy. Unifikace (tj. sjednocení právní úpravy) není v oblasti mezinárodního faktoringu významná. Existuje sice Úmluva UNIDROIT o mezinárodním faktoringu (též známá jako Ottawská, z důvodu přijetí v Ottawě roku 1998), která obsahuje přímé normy, tj. obsahuje hmotněprávní normy obsahující přímo práva a povinnosti stran, nicméně tato Úmluva má pouze 9 smluvních států. Dalších 10 států Úmluvu podepsalo, ale neratifikovalo (mezi nimi i Česká republika), tudíž tyto státy nejsou smluvními státy. Viz Status této Úmluvy (v angličtině).

Úmluva ale může být aplikována i mimo smluvní státy. To umožňuje její působnost stanovená čl. 2 odst. 1 této Úmluvy. 

"This Convention applies whenever the receivables assigned pursuant to a factoring contract arise from a contract of sale of goods between a supplier and a debtor whose places of business are in different States and: (a) those States and the State in which the factor has its place of business are Contracting States; or (b) both the contract of sale of goods and the factoring contract are governed by the law of a Contracting State."

Jinými slovy, Úmluva se použije na pohledávky postoupené na základě faktoringové smlouvy vyplývající ze smlouvy o prodeji zboží mezi dodavatelem a dlužníkem, jejichž místa se nachází v různých státech a buď a) tyto státy a stát faktora jsou smluvními státy, nebo b) smlouva o prodeji zboží i faktoringová smlouva se řídí právem smluvního státu (tj. odkaz pomocí norem mezinárodního práva soukromého - typicky volba práva podle nařízení Řím I).

Úmluva v čl. 1 stanovuje definici faktoringové smlouvy včetně funkcí faktora, mezi nimi financování pro dodavatele vč. půjček a záloh, vedení účtů ohledně pohledávek, vymáhání pohledávek a ochrana proti prodlení dlužníků s placením (tj. převzetí rizika nezaplacení). Rovněž je stanoveno, že se vztahuje i na poskytování služeb, nejen na prodej zboží. Podle čl. 3 mohou strany vyloučit aplikaci Úmluvy jako celek. Článek 4 pak obsahuje pravidla pro výklad Úmluvy, obdobná, jako známe z CISG. Článek 5 se věnuje globální cesi a pravidlu, že ustanovení faktoringové smlouvy není neplatné z důvodu, že  smlouva jednotlivě nespecifikuje existující či budoucí pohledávky, musí být ztotožnitelné se smlouvou. Podle čl. 6 je postoupení pohledávky účinné i přes zákaz postoupení ve smlouvě hlavní, pokud není dána výhrada státu k tomuto ustanovení (čl. 18). V dalších článcích jsou upravena další pravidla, jako práva a povinnosti stran či započtení.

Dalším pramenem mezinárodního původu je Úmluva OSN o postupu pohledávek v mezinárodním obchodě (Komise UNCITRAL). K roku 2023 (návrh byl schválen již v roce 2001) ji ratifikovaly pouze 2 státy )a další 2 podepsaly, ale neratifikovaly). Vzhledem k tomu, že Úmluva sama stanoví, že je potřeba 5 států, aby vstoupila v účinnost, není tato Úmluva doposud účinná. Obsahuje jak hmotněprávní, tak kolizněprávní úpravu, například upravuje globální cesi, oznámení o postoupení pohledávky dlužníkovi či postoupení budoucích pohledávek. Blíže k Úmluvě odkazujeme na stránky UNCITRAL.

Pakliže se nevyužije přímá úprava, nastupuje úprava kolizní. Z pohledu českého soudu se jedná o unijní nařízení Řím I. Ten je pro nás relevantní jednak ohledně rozhodného práva, kterým se řídí faktoringová smlouva, jednak obsahuje pravidlo ohledně postoupení pohledávek. Pro právní režim faktoringové smlouvy se aplikuje volba práva (článek 3), nebo náhradní hraniční určovatel při neexistenci volby práva (článek 4). Zde konkrétně by se aplikoval čl. 4 odst. 2 nařízení Řím I a hraniční určovatel bydliště strany, která poskytuje charakteristické plnění. Byť nemusí být jednoznačné, kdo poskytuje charakteristické plnění, převažující názor je, že faktor. Rozhodné právo je tedy právo státu, v němž má faktor (čili postupník) bydliště. Pravidla pro postoupení pohledávky jsou upravena v čl. 14 nařízení Řím I. Vztah mezi postupníkem a postupitelem při postoupení pohledávky se řídí stejným právem, jako smlouva mezi postupitelem a postupníkem (tj. propojení na zmíněný čl. 3 nebo čl. 4/2 nařízení). Právo, jímž se řídí postoupená pohledávka, pak určuje mj. vztah mezi postupníkem a dlužníkem - dlužník bude dlužit vždy podle stejného práva, jakým se řídí smlouva, kterou uzavřel s původním věřitelem.

V rámci Evropské unie je potřeba zmínit také návrh nařízení o právu rozhodném pro účinky postoupení pohledávek na třetí strany, tj. osob odlišných od dlužníka. Návrh zatím nebyl přijat, proto je potřeba aplikovat ohledně účinků na třetí osoby vnitrostátní kolizněprávní úpravu (ZMPS). 

Kromě této úpravy je možné identifikovat i některé prostředky nestátní úpravy. Významnou je instituce Factors Chain International (FCI), z jejichž stránek pochází i obrázek výše. Vytvořila Model Law on Factoring, vzorový zákon utvořil i UNIDROIT - Model Law on Factoring. Mohou sloužit také jako vzorové zákony pro národní úpravy.

Mezinárodní forfaiting - podstata

Mezinárodní forfaiting je další způsob financování transakce. Obdobně jako u faktoringu spočívá také v postoupení pohledávky z věřitele na tzv. forfaitera (obdoba faktora), kterou představuje typicky dceřiná společnost banky. Předmětem jsou zpravidla pohledávky střednědobé a dlouhodobé vyšší hodnoty (splatnost v řádech měsíců i let), které jsou zajištěny (například bankovní zárukou - bankou dovozce, směnečným bankovním avalem), přičemž forfaiter přebírá na sebe veškerá rizika. Pohledávky se převádí typicky jednorázově (jednorázové postoupení individuálních pohledávek i opakovaně), uzavírá se smlouva o odkup konkrétní pohledávky (nikoliv rámcová, jako u faktoringu). U forfaitingu nejsou zpravidla poskytovány další služby, na rozdíl od faktoringu, týká se tedy především samotného financování jedné pohledávky, nikoliv souboru.

Mezinárodní forfaiting - právní úprava

Neexistuje mezinárodní smlouva, která by unifikovala právní úpravu a obsahovala by přímé normy. Je proto potřeba využít úpravu kolizní, z pohledu českého soudu nařízení Řím I. Pravidla platí obdobně jako u faktoringu (viz výše). Lze odkázat na prostředky nestátní úpravy, například od Mezinárodní obchodní komory na Jednotná pravidla ICC pro forfaiting (tzv. URF 800= Uniform Rules for Forfaiting). Interaktivní proklik nelze provést, protože pravidla jsou pouze placená (viz ICC stránky).

Podstata mezinárodního forfaitingu je vykreslena např. na stránkách letterofcredit.biz.