OBCHODNÍ ZASTOUPENÍ

Proč? Důvodů, proč zastoupený pronikne na cizí trh prostřednictvím obchodního zástupce, je více. Podnikatel tak nemusí v jiné zemi zřizovat pobočku či provozovnu, což by znamenalo vyšší finanční náklady. Obchodní zástupce přinese jednak úsporu nákladů (a to i v té rovině, že není zaměstnancem a neplatí se za něj tak odvody), může být navíc specializován na daný trh (jak věcně, tak teritoriálně - zná území, zná problematiku, nemusí být školen apod.).

Charakteristika

Nutno si uvědomit, že právní úprava může vykazovat rozdíly v různých státech, protože unifikace v této oblasti nemá větší význam. V českém občanském zákoníku je úprava v ustanoveních § 2483 a následující.

Obchodní zástupce nenakupuje zboží za účelem dalšího prodeje, ale zprostředkovává příležitost k uzavření smlouvy. Odměnou obchodního zástupce je provize. V mezinárodním obchodním prostředí je obchodní zástupce je přítomen v dané zemi, ve které reprezentuje zastoupeného. Zástupce zpravidla není v pracovněprávním vztahu se zastoupeným. Zástupce tak vystupuje samostatně a je i ekonomicky samostatný. Zastoupení může být soustavné i příležitostné. Hlavním účelem je utvoření vztahu mezi zastoupeným a třetí osobou prostřednictvím obchodního zástupce, který do smluv nevstupuje a také nepřebírá žádná rizika. Vznikají tak různé vztahy: 

Část vzoru a další informace (v angličtině), kromě odkazu na stránky Mezinárodní obchodní komory, kde lze zakoupit placenou publikaci, je dostupné v angličtině také na stránkách globalnegotiator. 

Právní režim

Ze zdrojů mezinárodního původu je možné uvést Úmluvu UNIDROIT o zastoupení při mezinárodní koupi zboží. Obsahuje přímé normy (hmotné právo). Podle čl. 1 dopadá na vztahy mezi osobou, která je oprávněna nebo se domnívá, že je oprávněna jménem jiné osoby (zastoupeného) uzavřít smlouvu o prodeji zboží s třetí osobou. Neupravuje tedy vztah mezi zastoupeným a zástupcem. Vzhledem k tomu, že má 5 smluvních států, není unifikační efekt (tj. sjednocení právní úpravy) významný. ČR není smluvním státem. Dalším zdrojem právní úpravy je Úmluva o právu rozhodném pro smlouvy o zprostředkování a zastoupení (Haagská úmluva), která obsahuje kolizní normy (určuje rozhodné právo), ale nemá větší unifikační význam, neboť má jen 4 smluvní strany. Řeší jednak vztahy mezi zastoupeným a zástupcem, ale i vztah ke třetím osobám.

Ze zdrojů unijního původu připadá v úvahu pro určení smlouvy o obchodním zastoupení nařízení Řím I, konkrétně pro vztah mezi zástupcem a zastoupeným. Strany si mohou zvolit rozhodné právo (volba práva) podle článku 3. V případě neexistence volby práva se použije náhradní hraniční určovatel v článku 4. Ačkoliv není výslovně obchodní zastoupení uvedeno v odstavci prvním, je možné tento závazek kvalifikovat jako smlouvu o poskytování služeb dle čl. 4 odst. 1 písm. b) - hraniční určovatel obvyklé bydliště poskytovatele služeb, tj. strana, která vykonává zastupitelskou činnost. Judikatura, ze které vyplývá, že jde o poskytování služeb, má značku C-19/09 ve věci Wood Floor. Řešení dalších otázek (způsobilost zástupce zavazovat zastoupeného ve vztahu k třetí osobě, vztah mezi zástupcem a třetí osobou) není jednoznačné a odkazujeme na povinnou literaturu. 

Pokud jde o hmotněprávní úpravu, je úprava v členských státech harmonizovaná z důvodu přijetí směrnice Rady o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců.

Nápomocné pro konstrukci smlouvy či národní úpravy mohou být nestátní prostředky právní úpravy, zde v rámci Mezinárodní obchodní komory v Paříži nebo Draft Common Frame of Reference (DCFR).

----------------------------------------------------------------------------------------------------

MEZINÁRODNÍ DISTRIBUTORSKÁ SMLOUVA

Charakteristika

V rámci distributorské smlouvy vzniká závazek mezi dodavatelem (např. prodávající) a odběratelem (tj. distributorem). Nemusí mít nutně návaznost na kupní smlouvy (např. při tvorbě distribuční sítě na cizím trhu), ale zpravidla jsou distributorské smlouvy spojeny se smlouvou kupní. Kupní smlouva tak navazuje na distributorskou smlouvu, kdy distributorská smlouva může být smlouvou rámcovou, na základě které jsou uzavírány dílčí kupní smlouvy, příp. jednorázová kupní smlouva. Distributor může uzavírat kupní smlouvy s dalšími obchodníky či zákazníky. Vztahy jsou tak následující:

Dodavatel/výrobce - distributor: Prostřednictvím distributorské smlouvy jde o vyjádření vůle stran vytvořit distribuční síť na určitém území za účelem prodeje zboží či poskytování služeb na místo výrobce svým jménem a na svůj účet. 

Dodavatel/výrobce - distributor: Prostřednictvím kupních smluv se realizuje distribuce - závazek dodavatele/výrobce prodat zboží k dalšímu prodeji nebo distribuci distributorovi a závazku distributora toto zboží/služby koupit.

Distributor - další odběratel (zákazník): Jde o závazek distributora zboží/služby dále prodávat/poskytovat koncovým uživatelům nebo distribuovat obchodníkům k finálnímu prodeji. V této části zpravidla nebývá (ale může) být mezinárodní prvek, jedná se o vnitrostátní vztah.

Rámcová smlouva stanovuje podmínky, za kterých dochází k prodeji zboží/služeb distributorem, vymezuje území distribuce, podmínky marketingu a užití práva duševního vlastnictví, podmínky dalšího prodeje distributorem a odměnu distributora za prodej zboží/služeb. 

Distributor, na základě výhradního oprávnění od dodavatele, se stará o akvizici prodeje a organizuje distribuci na vymezeném území, které distribuuje v zájmu dodavatele (např. i formou reklamní činnosti) - prodává zboží, distribuuje, propaguje, a to svým jménem a na svůj účet. Pakliže obchodní zástupce měl zisk provizi, kterou získal za uzavření smlouvy, zisk distributora se liší - je jím zpravidla zisk z kupních smluv, které uzavírá s konečnými či dalšími odběrateli. 

Právní režim

Mezinárodní smlouva, která by unifikovala úpravu distributorské smlouvy prostřednictvím přímých norem, neexistuje. Je proto potřeba využít kolizní normy. Jelikož se jedná o smluvní závazek, připadá v úvahu z pohledu českého soudu aplikace nařízení Řím I. Strany si mohou zvolit rozhodné právo (volba práva) podle článku 3. V případě neexistence volby práva se použije náhradní hraniční určovatel v článku 4. Distributorská smlouva je výslovně upravena v odstavci prvním - čl. 4 odst. 1 písm. f) - hraniční určovatel je obvyklé bydliště distributora. Přednost mají dvoustranné mezinárodní smlouvy s kolizními normami, které má ČR uzavřeny s nečlenskými státy Evropské unie.

Pro úplnost dodáme, je-li závazek distribuce součástí rámcové smlouvy, na základě které jsou uzavírány dílčí kupní smlouvy, pak Vídeňskou úmluvu (CISG) lze použít jen na dílčí kupní smlouvy, příp. na část rámcové smlouvy, která upravuje transakci prodej-koupě, nikoliv na distributorskou část smlouvy. 

Nápomocné při charakteristice distributorství může být například právní návod Mezinárodní obchodní komory v Paříži (ICC) nebo Draft Common Frame of Reference (DCFR). Jedná se však o nestátní prostředky právní úpravy.

----------------------------------------------------------------------------------------------------

MEZINÁRODNÍ FRANCHISINGOVÁ SMLOUVA

Příklady franchisingových sítí některých společností jste viděli výše. Kromě anglického označení franchising se používá v češtině také franšíza. 

Charakteristika smlouvy a smluvní konstrukce

 Jaká je podstata tohoto typu obchodování? Stručně můžeme říci, že jedna osoba (franchisor) poskytne licenci a umožní tak jiné osobě (franchisantovi - nositeli či příjemci franchisy) podnikat pod zavedenou obchodní známkou či jménem vč. využití jeho obchodního tajemství, jména, know-how, za což franchisant poskytne franchisorovi úplatu (zpravidla jak při zavedení-poskytnutí licence, tak následně průběžně). Dohoda mezi franchisorem a franchisantem se nazývá franchisingová smlouva.

Modelový zákon UNIDROIT definuje franšízu následovně: "práva udělená stranou (poskytovatelem franšízy), která opravňují a vyžadují, aby jiná strana (nabyvatel franšízy) výměnou za přímou nebo nepřímou finanční kompenzaci podnikala v oblasti prodeje zboží nebo služeb vlastním jménem v rámci systému určeného poskytovatelem franšízy, který zahrnuje know-how a pomoc, předepisuje z podstatné části způsob, jakým má být franšízový podnik provozován, zahrnuje významnou a trvalou provozní kontrolu ze strany poskytovatele franšízy a je v podstatě spojen s ochrannou známkou, značkou služeb, obchodním názvem nebo logem určeným poskytovatelem franšízy."

Pokud jde o franchisu, může se jednat o obchodní známku či jméno, know-how, reklamu, technické a výrobní metody, registrovaná práva a další. Je tak nutné vnímat, že se do oblasti franchisingu promítá výrazně oblast práv duševního vlastnictví. Franchisa může být poskytnuta pro oblast prodeje zboží, výroby či služeb. Typické je, že je uzavřena na delší časové období. Franchisor poskytuje franchisantovi mimo jiné rady, pomoc a vykonává nad jeho podnikáním kontrolu. Pro další práva a povinnosti stran smlouvy, typy smlouvy a doporučení pro kontraktaci odkazujeme na povinnou literaturu.

Právní režim

Obdobně jako u distributorství, i v oblasti franchisingu neexistuje mezinárodní smlouva, která by unifikovala úpravu prostřednictvím přímých norem. Je proto potřeba použít kolizní úpravu. Z pohledu českého soudu se jedná o nařízení Řím I, přičemž strany si mohou zvolit rozhodné právo (volba práva) podle článku 3. V případě neexistence volby práva se použije náhradní hraniční určovatel v článku 4. Franchisingová smlouva je výslovně upravena v odstavci prvním - čl. 4 odst. 1 písm. e) - hraniční určovatel je obvyklé bydliště osoby, jíž je franšíza udělena. Přednost mají dvoustranné mezinárodní smlouvy s kolizními normami, které má ČR uzavřeny s nečlenskými státy Evropské unie.

I pro oblast franchisingu existují nestátní prostředky právní úpravy. Odkazy máte výše. Jedná se například o Modelový zákon a právní návody od UNIDROIT, publikace modelové franchisingové smlouvy od Mezinárodní obchodní komory (ICC) či aspekty práv duševního vlastnictví ve franchisingu od WIPO.