Pojem práva, systém a struktura práva, základní pojmy Miloš Večeřa BVV13Zk Základy práva pro neprávníky Právo a člověk - Právo je jeden z největších kulturních vynálezů - Právo je základním prvkem civilizace (Aristoteles) - Civilizaci lze poznat podle 2 znaků: práva a jazyka (Tomáš Akvinský) - Žijeme v právu a prostřednictvím práva. Právo z nás dělá to, co jsme: občany, zaměstnance, manžely, vlastníky (Ronald Dworkin) - Právo je mečem, štítem a hrozbou (Ronald Dworkin) - Právo chrání malé ryby před velkými rybami - Čím více právníků, tím více sporů (lidové rčení) Co je právo - Výraz „právo“ je intuitivně srozumitelný - H. L. A. Hart: Existuje jen málo otázek týkajících se lidské společnosti, které by byly kladeny tak vytrvale jako otázka „Co je právo“ - Immanuel Kant: Co je právo? Tato otázka by asi právníka uvedla do stejných rozpaků do jakých by logika uvedla otázka “Co je pravda“ Dva základní významy pojmu právo: 1. právo v objektivním smyslu, objektivní právo, 2. právo v subjektivním smyslu, subjektivní právo Definice práva - Právo je uměním nalézat, co je spravedlivé a dobré (Celsus) - Právo je umění ze všech umění největší - Právo sestává z příkazů a zákazů svrchované moci (J. Bentham) - Právo je pokusem realizovat v daném sociálním prostředí ideu spravedlnosti (G. Gurwitch). - Je to vůle vládnoucí třídy povýšená na zákon, vůle, jejíž obsah determinují materiální podmínky života dané třídy (K. Marx). - Právo je minimem morálky (G. Jellinek) Co je právo - Právo je jev historický - Právo je jev antropologický - Právo je jev sociokulturní H.L.A Hart: „V základu sociálního života je touha přežít, a to i za cenu utrpení , a proto musí existovat jistá pravidla chování, která každá lidská organizace musí mít, má-li zůstat životaschopná.“ Sociální normy umožňují: 1. Uspokojení potřeb, 2. Předvídat vzájemné chování, 3. Posuzovat a hodnotit chování jiných. Lidská společenství usilují o unifikaci (uniformizaci) soc. chování ukládáním závazných vzorů označovaným jako proces institucionalizace. Výsledkem jsou soubory sociálních norem vytvářející normativní řád společnosti Z hlediska sociálních norem rozdělujeme chování na: • institucionalizované - v souladu s normativním řádem • neinstitucionalizované - neupravené normativním řádem • deviantní - odchyluje se od požadavku sociální normy Sociální normy ovlivňují výběr prostředků a způsobů jednání. Definiční (pojmové) znaky sociální normy: • obecnost - vztahuje se na relativně neurčitý počet případů a subjektů • normativnost - vyjadřuje to, co “býti má” • sociální akceptovanost - je soc. útvarem obecně přijímána • sankcionovanost - její závaznost je potvrzována sankcí Právo a neprávní normativní systémy Vedle právních norem regulují sociální chování: • právní, • morální, • zvykové, • náboženské, • politické, • sportovní, • estetické, • jazykové, • ekonomické, ekologické, kulturní, umělecké, sexuální a další Základní definiční znaky právních norem • obecná závaznost - právní normy se vztahují na neurčitý počet případů stejného druhu právních subjektů určitého státu • státem stanovená nebo uznaná forma – stát stanovuje formu a i její obsah • možnost státního vynucení - uplatnění potenciální legální sankce v případě nesplnění právní povinnosti. Odlišující charakteristiky práva • reglementuje nejširší okruh sociální reality • je programově vnitřně obsahově nerozporné (logická bezrozpornost • představuje cíleně nástroj řešení sociálních konfliktů • je normativním prostředkem prosazování cílených společenských změn (sociotechnická funkce práva) • je základním integrativním normativním systémem společnosti s univerzální platností a obecnou závazností Charakteristika práva Právo je úzce navázáno na stát (veřejnou moc) právotvorbou, aplikací práva a vynucováním práva Právo představuje systém právních norem jako obecně závazných pravidel chování, stanovených nebo uznaných státem (resp. mezinárodním společenstvím států) ve státem uznaných pramenech práva a vynutitelných státní mocí. Vztah právních a morálních norem Základní morální kategorie (morální, mravné): 1. Dobro a zlo, 2. Spravedlnost a nespravedlnost, 3. Čestnost a nečestnost. Právo a morálka představují dva samostatné normativní systémy, které působí vedle sebe. V hodnocení sociálního chování : • nejčastěji se shodují (např. zakazují krást), • v některých případech se v hodnocení rozcházejí (eutanázie, interrupce apod.), • větší část právních norem je však morálně indiferentní, nemá morální rozměr (dopravní předpisy), jsou „amorální“. Vztah právních a morálních norem Morálka je sociálně velmi diferencovaná, sankcí morálních norem je svědomí jednotlivce a odsouzení sociálním okolím. Morální normy posilují efektivitu působení práva: - suplují nízkou znalost práva, - sankce právních a morálních norem se posilují, - časté porušování práva je morálně odsuzováno. Právo a náboženské normy Rozdělují chování na zbožné a hříšné Strach z bohů utvářel lidské kultury Vliv náboženských norem na právo a lidské chování souvisí se zbožností společnosti (interrupce v Polsku a Irsku). Právo a zvykové normy Jsou to různé zvyky, zvyklosti, obyčeje, konvence, tradice, obřady, ceremonie, rituály, etiketa, rity aj. Rozlišují chování na: 1. Slušné, resp. co se sluší, 2. Neslušné, resp. co se nesluší. Zvykové normy právo někdy obtížně překonává. Systém právní vědy Podle míry obecnosti dělíme právní disciplíny na: 1. Speciální právní disciplíny (právní odvětví). 2. Obecné právní disciplíny: - Právní filosofie, - Teorie práva, - Právní sociologie, - Právní psychologie, - Právní antropologie, - Právní politika a teorie tvorby, - Právní logika, - Právní informatika, - Právní dějiny, - Právní komparatistika. Právo jako systém Vzájemně propojený komplex právních norem a předpisů různé právní síly. Právo je jeden ze sociálních systémů společnosti. Vyznačuje se jednotou a zároveň vnitřní diferenciací, uspořádáním právních norem do celku a rozdělením na dílčí části. Jednota práva Je založena na podstatných znacích: - Logická bezrozpornost - Integrovanost – provázanost základními zásadami a právními principy - Úplnost - ucelenost bez mezer - Hierarchické uspořádání - pyramidální uspořádání dle právní síly a podle obecnosti úpravy. Evropské a mezinárodní právo. • Diferencovanost systému práva - právní norma - právní předpis - právní institut - právní odvětví – dle předmětu právní úpravy - právní principy Právní odvětví Veřejnoprávní odvětví Ústavní právo – vztahy mezi vrcholnými státními orgány a katalog základních práv a svobod Trestní právo – vymezuje co jsou trestné činy a jaké tresty se za ně ukládají Správní právo – organizace veřejné správy a vztahy mezi jejími subjekty Finanční právo – právní normy upravující finanční činnost státu (státní rozpočet, daně, cla…) Živnostenské právo – upravuje živnostenské podnikání a podmínky oprávnění k němu Právo sociálního zabezpečení Právo životního prostředí Právní odvětví Soukromoprávní odvětví Občanské právo – vztah rovnosti; vlastnické právo, závazkové vztahy, dědění, ochrana osobnosti Rodinné právo - vznik a zánik manželství, vztahy mezi manžely, rodiči a dětmi, osvojení, pěstounská péče, výživné Obchodní právo - podnikání, úprava obchodních společností, vztahy mezi podnikateli, vybrané smluvní typy s obchodněprávním režimem, veřejné zakázky Autorské právo - i tzv. průmyslová práva Mezinárodní právo soukromé Právní odvětví smíšené povahy Pracovní právo - vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, veřejnoprávní normy mají chránit zaměstnance, jinak soukromoprávní vztahy Mezinárodní právo veřejné - mezinárodní smlouvy mohou upravovat jak veřejnoprávní (např trestněprávní) tak i soukromoprávní otázky (např. mezinárodního obchodu) Evropské právo - primární právo = veřejnoprávní povaha, sekundární právo (směrnice, nařízení) upravují i soukromoprávní otázky Právní principy Právní principy jsou vůdčí právní zásady prostupující celým právním řádem. Jsou koncentrovaným vyjádřením obsahu práva a hodnotově ho ukotvují. Římskoprávní dědictví v Justiniánových kodexech (6. st.): - Čestně žít, druhému neškodit, každému dávat, co mu patří. - Smlouvy se mají plnit. - Nikdo nemůže převést na jiného více práv, než sám má. - Nelze se zavázat k nemožnému. - Bezdůvodný strach neomlouvá . - Za vyšší moc nikdo neodpovídá. - Věc rozhodnutá je pokládána za pravdu. Promítnutí právních principů nNěkteré principy římského práva zakotvil nový Občanský zákoník č. 89/2012 Sb., zejména: - Smlouvy se mají plnit n- Čestně žít, druhému neškodit, každému dávat, co mu patří -§ 3 odst. 2 písm. d) „Daný slib zavazuje a smlouvy mají být plněny“. -§ 6 odst. 1 „Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“. -§ 6 odst. 2 „Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu“. -§ 3 odst. 2 písm. f) „Nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží“. nChráněnými hodnotami podle § 3 odst. 1 OZ jsou: Důstojnost a svoboda člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. Středověká a moderní právní věda doplnily další právní principy: - Zákaz odepření spravedlnosti. - Je třeba slyšet i druhou stranu. - Nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci. - Kdo je dřívější v čase, je silnější v právu . - Zákaz retroaktivity. - Presumpce neviny. - Zásada legální licence. - Základní lidská práva. - Povrch ustupuje půdě (Superficies solo cedit). Základní klasifikace práva Rozlišení práva veřejného a soukromého Zájmová teorie–Ulpianus: „veřejné právo je právo, které se týká postavení římského státu, soukromé právo je to, které se týká prospěchu jednotlivců“ Teorie mocenská (subordinační)-kde vystupuje státní moc v nadřazeném postavení=právo veřejné Pokud jeden z právních subjektů je orgán veřejné moci, který na základě zákona a v jeho mezích rozhoduje o subjektivních právech a právních povinnostech fyzických a právnických osob Metoda právní regulace Soukromoprávní metoda právní regulace vznik, změna nebo zánik právních vztahů je vázán na soukromoprávní úkony účastníků právních vztahů, mezi nimiž je vztah rovnosti (smlouva, dohoda) Veřejnoprávní metoda právní regulace vznik, změnu nebo zánik právních vztahů se děje právními akty orgánů veřejné moci, které vystupují v nadřazené pozici, a to: - rozhodnutími o právech a povinnostech nebo - kogentní právní úpravou Právo hmotné a procesní Právo hmotné Souhrn právních norem a subjektivních práv, které směřují bezprostředně k naplnění účelu práva a jsou smyslem právní úpravy – hmotněprávní předpisy. Právo procesní - naplnění účelu právní úpravy slouží zprostředkovaně. Úprava postupu orgánů veřejné moci k vytváření a ochraně hmotných práv. Stanoví postavení účastníků a postup v řízení před správními orgány a soudy, postupy při tvorbě a aplikaci práva - procesněprávní předpisy. Právo vnitrostátní a mezinárodní Vztah dvou právních systémů - prosadila se dualistické koncepce, souvisí to se suverenitou států a postavením subjektů v právu vnitrostátním Mezinárodní právo veřejné Upravuje vztahy mezi suverénními státy a jimi vytvářenými mezinárodními organizacemi. Pramenem mezinárodního práva jsou především dvou nebo vícestranné mezinárodní smlouvy a právní obyčeje. Je obtížně vynutitelné - Rada bezpečnosti OSN na základě Charty OSN, Mezinárodní soudní dvůr v Haagu, mezinárodní trestní tribunály. Sjednocování mezinárodního a vnitrostátního práva (recepce) - Adaptací = přibližný přenos mezinárodních závazků do pramenů vnitrostátního práva. - Transformací = přenos doslovného znění aktu do některé formy vnitrostátního práva, např. příloha vyhlášky. Pramenem práva formálně právně zůstává transformační norma, - Inkorporací = „vtažení“ mezinárodního práva do práva vnitrostátního, aniž by toto ztratilo formu mezinárodního práva, pouze jsou mu propůjčeny účinky vnitrostátního práva (čl. 10 Ústavy – mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas, jsou součástí právního řádu). Evropské právo Je specifickým právním systémem, který jako celek nepatří ani do mezinárodního, ani do vnitrostátního práva. Je tvořeno především primárním právem, tj. právem ze zakladatelských smluv. Další úroveň tvoří sekundární (odvozené) právo: - obecně závazná nařízení (regulations), - směrnice (directives) zavazující k dosažení stanoveného cíle, - individuálně závazná rozhodnutí (decisions) - právně nezávazná doporučení a stanoviska (recommendations, opinions). Jeho významnou součástí jsou i quasiprecedenční rozsudky Soudního dvora EU. (Vstup do EU 1.5.2004) Základní pojmy práva Právo - systém právních norem jako obecně závazných pravidel chování, stanovených nebo uznaných státem ve státem stanovené formě a vynutitelných státní mocí Právní norma - obecné pravidlo chování vyjádřené ve zvláštní státem stanovené nebo uznané formě, jehož dodržení stát sankcionuje Právní poměr (vztah) - společenský vztah, který je upravený právními normami a jehož účastníci jsou tak nositeli právní normou stanovených práv a povinností Právní předpis - souhrn právních norem upravujících určitý okruh právních vztahů Právní institut - soubor právních norem upravujících určitý stejnorodý okruh právních vztahů (institut rodiny) Právní odvětví - soubor právních předpisů upravujících určitý stejnorodý okruh právních vztahů představujících předmět určité právní úpravy Základní pojmy práva Právní principy - vůdčí právní zásady prostupující právním řádem, vyznačující se vysokým stupněm obecnosti Interpretace práva - výklad právních textů k získání pravdivých poznatků o obsahu právní normy Aplikace práva - rozhodovací činnost státních orgánů, jejímž výsledkem je individuální právní akt Právní moc rozhodnutí - kdy již nelze podat řádný opravný prostředek proti rozhodnutí a stává se závazným a nezměnitelným Platnost právní normy (právního předpisu) – okamžik, kdy se právní norma stává po jejím vyhlášení součástí právního řádu Účinnost právní normy (právního předpisu) – okamžik, od něhož právní norma způsobuje stanovené právní následky po uplynutí tzv. legisvakanční doby mezi platností a účinností Děkuji za pozornost