LAVICKÝ, Petr. Flexibilní důkazní břemeno? Právní rozhledy, 2016, č. 22, s. 763 a násl. (dostupné v databázi Beck-online).
Elektronické právní jednání a elektronické důkazy
Důkazní principy (Harašta)
Chyba: Odkazovaný objekt neexistuje nebo nemáte právo jej číst.
https://is.muni.cz/el/law/podzim2024/LICT103K/um/videa/Harasta_1.mp4
Jakkoli se může zdát zbytečné věnovat pozornost něčemu tak abstraktnímu, jako jsou důkazní principy, jedná se o záležitost hluboce pragmatickou. Důkazní principy nám totiž pomáhají popsat a analyzovat práci s důkazy bez ohledu na formu využitých důkazů. Je tak vhodné, zejména v prostředí právní nejistoty, vést tyto kategorie v patrnosti.
Teorie pravdivosti zmíněné v úvodním videu mohou vypadat jako ryze akademická diskuze, tyto kategorie se však (zjednodušeně řečeno) promítají do odlišných způsobů, jakým konstruujeme pravdu v rámci dokazování.
Korespondenční pravdivost označuje shodu se skutečností a za pravdivé je tedy to, co je se skutečností ve shodě. Cynicky je pak ale nutné uvést, že bez důkazů nejsme onu shodu se skutečností prokázat. Musíme tedy být schopní unést důkazní břemeno, o jehož distribuci rozhoduje zákonodárce.
Příklad distribuce důkazního břemene za zákona
§133a OSŘ
Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ze strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci
a) na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace v oblasti pracovní nebo jiné závislé činnosti včetně přístupu k nim, povolání, podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti včetně přístupu k nim, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství a činnosti v profesních komorách,
b) na základě rasového nebo etnického původu při poskytování zdravotní a sociální péče, v přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k veřejným zakázkám, přístupu k bydlení, členství ve spolcích a jiných zájmových sdruženích a při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb, nebo
c) na základě pohlaví při přístupu ke zboží a službám,
je žalovaný povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.
Na korespondenční pravdivost pak do značné míry reaguje teorie koherenční. Za pravdivé pak nepovažuje korespondující se skutečností (zdroj pravdivosti tedy není vně např. soudce). Za pravdivé považuje to, co zapadá osobě do souboru přesvědčení, které považuje za pravdivá. Důležitá je bezrozpornost, silnou roli hraje něco, co je možné označit za intuici. Koherence je nevyhnutelně přítomná hodnocení důkazů např. v tom smyslu, že soudce si na základě vlastního uvážení dělá obrázek o důvěryhodnosti svědka při výslechu.
Konsensuální pravdivost se pak projevuje nejvýrazněji v rámci tzv. nesporných tvrzení. Pokud se účastníci sporu na nějakém tvrzení shodnou, je přijato jako konsensuální pravda.
COUFALÍK, Petr. Shodná tvrzení účastníků řízení. Časopis pro právní vědu a praxi, 2015, roč. 23, č. 5, s. 214-223. (dostupné na stránkách časopisu)
Nesporná tvrzení v občanském soudním řízení
§120 odst. 3 OSŘ
Soud může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků.
Existují samozřejmě také další teorie pravdivosti a terminologie se u různých autorů odlišuje. Jde však zejména o to, být schopen rozdíly při konstrukci pravdivosti rozpoznat.
V rámci dokazování usilujeme o rekonstrukci minulých dějů. To je, z důvodů uvedených ve videu, objektivně složité. Materiální pravda (stoprocentní jistota o skutečném stavu) je nedosažitelná. Formální pravda pak představuje aproximaci či reprezentaci této materiální pravdy. Formální pravda je pak dosažitelná.
POLČÁK, Radim. Důkaz a informace. In: Polčák, R., Púry, F., Harašta, J. a kol. Elektronické důkazy v trestním řízení. Brno: Masarykova univerzita, 2015. (dostupné na MUNISpace)
V rozsahu kapitoly I (s. 15-44).
Pro české prostředí je typická značná volnost v oblasti hodnocení důkazů. Soudce může důkazy hodnotit volně a volně jim přisuzovat význam. Není stanovena, jak bylo zmíněno na úvodním videu, hierarchie důkazních prostředků. Soud proto nemůže odmítnout provést důkaz jen z důvodu, že ho předem považuje za nevěrohodný. Protože se soud nemůže opřít o žádnou hierarchii, sám musí aktivně vysvětlit, jakou váhu důkazům přikládá a v případě jejich rozporu musí vysvětlit, který z důkazů považuje za pravdivý a proč. Do této domény nemohou svým hodnocením vstupovat například ani znalci.
Volné hodnocení důkazů v trestním řízení
§89 odst. 2 TŘ
Za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání. Každá ze stran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k odmítnutí takového důkazu.
Volné hodnocení důkazů v občanském soudním řízení
§132 OSŘ
Důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.
Důvodem k tomu, aby soud odmítl provést navržený důkaz, nemůže být jeho nevěrohodnost. Závěr o věrohodnosti důkazu je již součástí jeho hodnocení ve smyslu § 132 o. s. ř., přičemž nelze hodnotit důkaz, který soud neprovedl.
(část právní věty usnesení NS ze dne 9. 10. 2002, 29 Cdo 2893/2000, publikováno jako č. 40/2003)
Rozsudek, jehož skutkové a právní závěry vycházejí z tzv. souhrnného zjištění, jímž se zjišťuje rozhodný skutkový stav současně na základě všech provedených důkazů, aniž se uvede, na základě kterých konkrétních důkazů se to které zjištění činí a z jakých důvodů, jakož i bez vysvětlení případných rozporů mezi nimi, je nepřezkoumatelný.
(část odůvodnění rozsudku NS ze dne 27. 3. 2008, 29 Odo 1538/2006, publikováno jako č. 28/2009)
Znalec psycholog, ani znalec z jiného odvětví, není oprávněn ve svém posudku hodnotit, zda obviněný měl v úmyslu poškozeného usmrtit.1 Volné hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti, tedy zda obsah provedeného důkazu jednotlivě i v souhrnu s ostatními důkazy je pravdivý, je doménou soudu (v přípravném řízení státního zástupce a policejního orgánu), který se při této činnosti opírá, vedle dalších důkazů, též o znalecký posudek psychologa (popř. psychiatra) o vyšetření duševního stavu obviněného či svědka.
(část právní věty rozsudku VSPR ze dne 7. 1. 2010, 2 To 116/2009, publikováno v Trestněprávní revue, 2010, č. 5)
Vzhledem k tomu, že nám v tomto modulu jde primárně o právní jednání a obecně o schopnost jej dokázat, přecházíme plynule mezi soukromým a veřejným právem. Uplatňují se odlišné právní principy, některé procesní postupy vypadají (i diametrálně) odlišně. Při studiu zadaných materiálů je nutné vždy vnímat, v jaké oblasti se zrovna nacházíme a kdo (a jakým způsobem) tedy, v konečném důsledku, disponuje konkrétním řízením.