Jak plyne z úvodního videa, otázky platnosti (či neplatnosti) úkonu a důkazní hodnoty způsobu, jakým byl úkon učiněn, jsou oddělené. Využití některých elektronických podpisů může zjednodušit dokazování v případě sporu. Nicméně pro platně učiněný právní úkon není elektronický podpis potřeba. 

Pandemie covid-19 vedla k proniknutí elektronického právního jednání i do míst, kde k němu doposud příliš nedocházelo – následovala tak fáze učení se postupů a vyjasňování si některých souvisejících otázek subjekty, které tuto potřebu dříve neměly. Některé záležitosti (uzavření platné smlouvy elektronicky bez podpisu) pak mohou působit velmi proti intuitivně.

Podobně jako v případě důkazních principů i zde je nutné nezapomenout na základní zásady (v tomto případě soukromého práva), protože ty nám bez ohledu na použitou technologii (technologicky neutrálně) pomáhají právní jednání popsat a analyzovat. V tomto směru přinesl změnu přístupu zákon č. 89/2012 Sb., který některé otázky související s elektronickým právním jednáním začal řešit, jak uvádí Melzer, „více strukturovaně, méně paušálně a tím pádem více spravedlivě“.

Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu k otázkám platnosti právního jednání předchází účinnosti Nařízení eIDAS. Zajímavé momenty tak lze hledat zejména na úrovni nižších soudů, kde je například ve vztahu k prostému elektronickému podpisu možné pozorovat spíše konzervativní postoj. Ten se projevuje ve značné fixaci na elektronické podpisy a obecně „služby důvěryhodné identifikace“. Klasickou potíží, kterou tak soudy konstatují, je neschopnost doložit identitu podepisující osoby (ať už v případě prostého podpisu PDF dokumentu nebo zadáním kódu ze zaslané SMS sloužící k verifikaci). Vzhledem k obecné nedostupnosti rozhodnutí nižších soudů v České republice věnujte pozornost uvedenému zdroji, který obsahuje přehled 15 rozhodnutí dotýkajících se reflexe prostého elektronického podpisu civilními soudy.

Prezentace použitá ve výuce