Jak je jasné z úvodního videa, existují různé druhy elektronických podpisů. Ty pak nabízejí různou míru jistoty, která je s podpisem spojena.

Obyčejný (vlastnoruční) podpis má spíše obyčejový charakter a nejsou pro něj stanovena žádná explicitní pravidla. Přesněji řečeno, vztahují se k němu některá forenzní pravidla (např. podpis fixou je nepřezkoumatelný znalcem), ale nikoli právní.

Elektronické podpisy se v tomto velmi výrazně odlišují, protože k jejich existenci (přesněji řečeno k zajištění uznávání a standardizaci) existují právní pravidla (a nezanedbatelná technická infrastruktura). 

Na obecné úrovni se podpisy odlišují mechanismem zajištění důvěryhodnosti (od nulové či minimální u prostého elektronického podpisu až po ověření totožnosti podepisujícího certifikační autoritou v případě kvalifikovaného elektronického podpisu) a integrity (od nulové v případě prostého elektronického podpisu až po zajištění kontrolním součtem u zaručeného elektronického podpisu). Jakkoli jsou totiž elektronické podpisy „odstupňované“, jejich povaha se vzájemně odlišuje, což vede i k jejich odlišné důkazní hodnotě.

Zatímco prostý elektronický podpis indikuje projev vůle a může tak být „obrázkem“ připojeným na konec dokumentu (dikcí Nařízení eIDAS se jedná o „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání“), v případě zaručeného elektronického podpisu se jedná o matematický výpočet. Součástí mechanismu je totiž vytvoření kontrolního součtu podepisované zprávy a dá se tak prokázat, zda se zprávou bylo či nebylo manipulováno.

Kontrolní součet je v tomto smyslu výsledkem výpočtu stanovenou metodou (např. MD5, SHA), který libovolně velkým vstupním datům přiřadí výstupní data (hash) standardizované délky. Vlastností těchto metod je, že z výstupních dat není možné odvodit podobu dat vstupních (z hashe tedy nelze odvodit původní zprávu) a při drobné změně vstupních dat dojde ke značné změně dat výstupních (viz video níže).

Zajímavým nástrojem může být také biometrický podpis, který je v určitých odvětvích (typicky bankovnictví), kde ale může docházet k průniku s legislativou zajišťující ochranu osobních údajů. S uchováním podpisu totiž dochází i k uchování některých jeho biometrických charakteristik (a tedy zvláštní kategorie osobních údajů).

Vedle elektronických podpisů pak existují další nástroje, které primárně neslouží k vyjádření projevu vůle, ale které umožňují elektronickou identifikaci. Může se jednat např. o bankovní identity či eID.

Prezentace použitá ve výuce