Tzv. jiné úkony je zjednodušujícím označení pro další konkrétní výstupy správních orgánů. Na rozdíl od správních rozhodnutí, která jsou spojena se správním řízením, neboť jsou jeho cílem a účelem a přímo se jimi rozhoduje o právech a povinnostech konkrétních osob, tzv. jiné úkony nejsou vydávány ve správním řízení. Proto ani nemají formu správního rozhodnutí. Jinou věcí v této souvislosti může být tzv. propůjčování formy správního rozhodnutí. Protože tzv. jiné úkony nejsou vydávány ve správním řízení a obecně nejsou správními rozhodnutími, přímo se jimi žádná práva a povinnosti nezakládají, nemění a neruší a ani se jimi (ne)prohlašuje jejich (ne)existence.  

Mnohdy tzv. jiné úkony obstojí (a splní svůj účel) samostatně. Jindy jsou zase vydávány a poslouží jako (závazný nebo nezávazný) podklad pro vydání rozhodnutí. Nejde-li o závazné podklady (označované jako závazná stanoviska), správní orgány je může hodnotit v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 50 odst. 4.

Část čtvrtá správního řádu představuje obecnou právní úpravu pro vydávání tzv. jiných úkonů. Současně je nutno pamatovat na to, že celý správní řád je vnitřně provázán. To se projevuje i v rámci jeho části IV.

Současně je třeba část IV. správního řádu pojímat jako určitý záchytný procesní mechanismus pro případy, že je vyloučena z aplikace jiná část správního řádu (v praxi se můžeme setkat s formulacemi, že "se nepoužijí části II a III správního řádu" na daný postup). To vyplývá jak z § 158 odst. 1, tak i § 177 odst. 2.