Interaktivní osnova

Ne, procesních podmínek je celá řada, např. způsobilost být nositelem procesních práv a povinností (procesní subejktivita) u účastníků řízení.

Ne, dle § 90 občanského soudního řízení (OSŘ) je to vždy žalobce a žalovaný.

Ne, dle § 114b odst. 5 OSŘ může soud v takovém případě vydat tzv. rosudek pro uznání, což znamená, že vyhoví podané žalobě a žalovanému uloží nějakou povinnost (dle žádosti žalobce).

Ano, odvolnáním lze napdnout pouze nepravomocné rozhodnutí, proto jde o řádný opravný prostředek.

Ne, žaloba pro zmatečnost slouží k odstranění nedostatků procesního charakteru (§ 229 OSŘ). Tedy např pokud by rozhodoval soud a neměl k tomu pravomoc nebo nebyly splněny další procesní podmínky.

Podle § 159 OSŘ nabývá rozsudek právní moci, je-li doručen a nelze-li jej již napadnout odvoláním. Tato stránka právní moci bývá označována jako formální; označení je však nepřesné, neboť formální právní moc není žádným samostatným účinkem rozhodnutí, ale jde pouze o vyjádření toho, že byly splněny předpoklady pro to, aby se rozsudek stal závazný a nezměnitelný.

Tyto předpoklady, jak plyne z § 159 OSŘ, jsou dva, a sice doručení, a nemožnost napadnout rozsudek odvoláním.

Doručení musí být řádné, tj. musí odpovídat procesní úpravě doručování písemností. Takto musí být rozsudek doručen všem účastníkům, resp. jejich zástupcům, popř. dalším osobám (např. vedlejšímu intervenientovi). Pokud se dny doručení rozcházejí, má pro nabytí právní moci význam poslední doručení.

Rozsudek soudu I. stupně se stává nenapadnutelný odvoláním uplynutím odvolací lhůty (§ 204 OSŘ), nebo vzdáním se odvolání (§ 207 odst. 1 OSŘ). Žádná odvolací lhůta však nebude plynout, pokud proti rozsudku není odvolání vůbec přípustné; tak je tomu především v případě rozsudků odvolacího soudu, a v případě bagatelních prvostupňových rozsudků (§ 202 odst. 2 OSŘ). Okolnost, zda lhůta k odvolání bude vůbec plynout, má vliv na den nabytí právní moci, neboť oba předpoklady (řádné doručení a nenapadnutelnost rozsudku odvoláním) musí být splněny kumulativně. Jinak řečeno, nabytí právní moci vyžaduje, aby rozsudek byl řádně doručen všem adresátům a žádný jej nemohl napadnout odvoláním.

Pozn.: Někdy se rozlišuje mezi relativní právní mocí (rozsudek se nestal pravomocný ještě vůči všem) a absolutní právní mocí (rozsudek je pravomocný ve vztahu ke všem účastníkům). Takové rozlišování však je velmi pochybné, neboť právní moc je jediná a nedělitelná. Ve skutečnosti je rozsudek v právní moci jenom tehdy, pokud nastal stav, který zmíněné rozlišování označuje jako absolutní právní moc; v případě relativní právní moci není rozsudek ještě vůbec pravomocný, neboť předpoklady stanovené v § 159 OSŘ nebyly splněny.

Václavu Bukačovi byl rozsudek doručen 6. 10. 2020, Luboši Brhlíkovi o dva dny později. Lhůta k podání odvolání prvnímu z nich uplynula ve středu 21. 10. 2020, druhému v pátek 23. 10. 2020. Pátkem 23. 10. 2020 zanikla poslednímu z účastníků možnost napadnout rozsudek odvoláním, a proto následujícího (24. 10. 2020) dne nabyl rozsudek právní moci. Fakt, že tento den připadá na sobotu, na věci nic nemění, neboť zde nejde o běh lhůty, jejíž konec by se měl odkládat na nejblíže následující pracovní den podle § 57 OSŘ.

Pro úplnost lze dodat, že pokud by šlo o rozsudek odvolacího soudu nebo prvostupňový rozsudek v bagatelní věci, nabyl by právní moci už dnem doručení poslední ze stran (8. 10. 2020), a nikoliv až dnem následujícím (žádná lhůta zde totiž nikdy neplynula, a proto ani nemusí doběhnout; již samotným posledním doručením jsou proto předpoklady nabytí právní moci splněny).

Je zapotřebí si dát pozor také na to, zda si adresát písemnost skutečně převzal, nebo zda mu byla doručena fikcí dle § 49 OSŘ. Pokud by nebyl adresát zastižen, písemnost se uloží a adresát si ji bude moci vyzvednout během lhůty 10 dnů ode dne, kdy bude písemnost připravena k vyzvednutí. Pokud si ji adresát nevyzvedne, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Bude-li např. 8. 10. 2020 rozsudek doručován žalovanému Luboši Brhlíkovi, avšak ten nebude zastižen, bude mu písemnost uložena tohoto dne u doručovatele a bude u něj připravena k vyzvednutí. Desetidenní lhůta začne běžet následujícího dne (§ 57 odst. 1 OSŘ) a uplyne dne 18. 10. 2020; vzhledem k tomu, že konec připadl na neděli, bude poslední den lhůty v pondělí 19. 10. 2020. Pokud by si Luboš Brhlík rozsudek vůbec nevyzvedl, bude se 19. 10. 2020 považovat za den doručení. Na něj teprve bude navazovat běh odvolací lhůty, který začne 20. 10. 2020 a skončí v úterý 3. 11. 2020; právní moci tak může rozsudek nabýt dne 4. 11. 2020 (vycházíme z toho, že Václav Bukač si rozsudek skutečně převzal, a to dříve než žalovaný – 6. 10. 2020). Pochopitelně pokud by si Luboš Brhlík vyzvedl rozsudek během úložní lhůty, bude dnem doručení den, kdy si písemnost skutečně vyzvedl, a nikoliv až poslední den úložní lhůty.

Zpět k zadanému příkladu: Podle § 161 odst. 1 OSŘ je rozsudek vykonatelný, jakmile uplyne lhůta k plnění. Ta podle § 160 odst. 1 OSŘ obvykle činí 3 dny od právní moci rozsudku. V zadaní není uvedeno, že by tomu bylo jinak, a proto při řešení příkladu vycházíme z této obecné úpravy. Jestliže rozsudek nabyl právní moci 24. 10. 2020, počala třídenní lhůta k plnění běžet v neděli 25. 10. 2020 a uplynula v úterý 27. 10. 2020. Vykonatelným se stal rozsudek následujícího dne, tedy 28. 10. 2020 (opět tomu není na překážku fakt, že na tento den připadá státní svátek).

Nepřípustnost odvolání proti rozsudku je stanovena v § 202 odst. 2. OSŘ. Odvolání není zejména přípustné v tzv. bagatelních věcech, což jsou případy, kdy předmětem řízení je v době vyhlášení rozsudku částka nepřevyšující 10 000 Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky. 

V řešeném případě žalobce uplatnil v žalobě peněžitou částku 15 000 Kč s příslušenstvím, což byla částka převyšující zákonnou hranici bagatelních věcí. V průběhu řízení vzal žalobu co do výše 8 000 Kč zpět, neboť žalovaný tuto část zaplatil. Na základě tohoto jeho dispozičního procesního úkonu došlo ke změně předmětu řízení (již požadováno jen 7 000 Kč). V době vyhlášení rozsudku byl předmět řízení tedy již pod hranicí bagatelních věcí. Z tohoto důvodu je odvolání žalovaného nepřípustné. Na věci nic nemění, že v rozhodnutí je obsažen i výrok o částečném zastavení řízení pro zpětvzetí (souhlasně Jakšic, V. In Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád. Praha : Wolters Kluwer, 2016, s. 888 – který odkazuje na rozhodnutí KS České Budějovice 15 Co 898/2012).

Pokud není přípustné odvolání ve věci samé (bagatelní věc), není přípustné rozhodnutí ani o výroku o nákladech řízení (např. IV. ÚS 498/ 2012).