Téma: Právní stát a dělba moci, aneb chtěli jsme spravedlnost a dostali jsme právní stát
Tematické vymezení:
- princip dělby moci
- Horizontální dělba moci a kompetenční spory
- Vertikální dělba moci
Otázky k diskusi:
Právní stát
- Co je to právní stát? Dává smysl označovat ČR jako demokratický právní stát (čl. 1 odst. 1, čl. 9 odst. 2 Ústavy)?
- V čem spočívá rozdíl mezi formálním a materiálním právním státem?
- Jaký je rozdíl mezi legalitou a legitimitou? Napadají vás nějaké historické příklady?
K tomu viz zejména nález sp. zn. Pl. ÚS 19/93 („Protikomunistický zákon“):
Naše nová ústava není založena na
hodnotové neutralitě, není jen pouhým
vymezením institucí a procesů, ale včleňuje do svého textu i určité
regulativní ideje, vyjadřující základní nedotknutelné hodnoty
demokratické společnosti. Česká ústava
akceptuje a respektuje
princip legality jako součást
celkové koncepce právního státu,
neváže však pozitivní právo jen na formální legalitu, ale
výklad a použití právních norem
podřizuje jejich
obsahově-materiálnímu smyslu, podmiňuje právo respektováním
základních konstitutivních
hodnot demokratické společnosti a těmito hodnotami také užití právních norem
měří. To znamená i při
kontinuitě se "starým právem" hodnotovou diskontinuitu se "starým režimem".
Toto pojetí ústavního
státu odmítá formálně-racionální legitimitu režimu a
formální právní stát. Ať jsou zákony státu jakékoli, ve státě, který
se označuje za demokratický a
proklamuje princip svrchovanosti
lidu, nemůže být žádný jiný režim legitimní,
než režim demokratický.
Jakýkoli mocenský monopol vylučuje
ze sebe sama
demokratickou legitimitu. Východiskem naší ústavy je
materiálně-racionální pojetí legitimity a právního státu. V systému
demokratického ústavního státu a fungující demokracie ztělesňuje legalita
nepochybně svým způsobem i legitimitu režimu, není však s ní zcela zaměnitelná. Tím méně
pak lze redukovat legitimitu na
formální legalitu normativně-právní
úpravy v takovém režimu, v němž jen málokdo nevěděl, že
volby nejsou volbami, strany nejsou stranami, demokracie
není demokracií a právo není právem -
přinejmenším ve smyslu právního státu,
protože aplikace práva byla
politicky schizofrenní, rozštěpená
všude tam, kde
vstupoval do hry politický zájem vládnoucích.
Politický režim je legitimní, je-li vcelku schvalován většinou občanů. ... Legitimita politického režimu se nemůže opírat jen o formálně-právní aspekty, protože hodnoty a principy, o které se režim opírá nejsou jen právní, ale především politické povahy. Takové principy naší ústavy, jako je svrchovanost lidu, reprezentativní demokracie, právní stát, jsou principy politické organizace společnosti, jež nejsou normativně beze zbytku definovatelné. Pozitivně-právní úprava z nich vychází, avšak obsah těchto principů není normativní úpravou vyčerpán - zůstává stále něčím víc.
V pojetí ústavního státu není
právo a spravedlnost předmětem
volné dispozice zákonodárce a tím ani zákona, protože
zákonodárce je vázán
určitými základními hodnotami,
jež Ústava prohlašuje za nedotknutelné. Česká ústava např. v čl. 9
odst. 2 stanoví, že "změna
podstatných náležitostí demokratického
právního státu je
nepřípustná". Tím jsou konstitutivní principy
demokratické společnosti v
rámci této ústavy postaveny nad zákonodárnou kompetenci a tím "ultra vires"
Parlamentu. S těmito principy
stojí a padá
ústavní stát. Odstraněním
některého z těchto principů, provedené jakýmkoli, byť i většinovým anebo zcela
jednomyslným rozhodnutím parlamentu by nemohlo být interpretováno jinak,
než jako odstranění tohoto
ústavního státu jako takového.
- To, co v obecné rovině vyslovil Ústavní soud ve svém historicky prvním plenárním nálezu, posléze "deaktivoval" ve velmi kontroverzním nálezu označovaném jako M. Melčák (Pl. ÚS 27/09).
- Osm atributů právního státu (vlády práva) podle Fullera: obecnost, veřejnost, srozumitelnost, prospektivita, bezrozpornost, proveditelnost, stabilita, kongruence (soulad na papíře a v praxi).
- Pokus se hodnotit ústavnost nápadu prezidenta M. Zemana, který (zřejmě) hodlal jmenovat předsedu Ústavního soudu k termínu srpen 2023, byť funkce prezidenta zanikla již v březnu 2023.
Riziko zneužití ústavy chápané čistě formálně (S. Levitsky a D. Ziblatt: Tyranny of the Minority: How to Reverse an Authoritian Turn and Forge a Democracy for All): (1.) využití mezer v právu (např. odmítnutí Senátu schválit prezidentu Obamovi kandidáta na Nejvyšší soud s poukazem na okolnost, že již probíhá volební rok); (2.) přehnaný důraz na dodržování zákonných pravidel („hezkým“ příkladem je impeachment v Peru, kdy v průběhu 4 let byli kongresem zbaveni funkce 3 prezidenti z důvodu jejich „morální nezpůsobilosti“: žurnalisté proto psali o tom, že zvolením jakéhokoliv prezidenta začíná „prezidentská lovecká sezóna“); (3.) selektivní uplatňování zákona (podle motta peruánského diktátora O. Benavidese: „Pro mé přátele vše a pro mé nepřátele zákon.“), typické třeba přístupem V. Putina k oligarchům po jeho nástupu k moci; a konečně (4.) používání zákonodárství jako zbraně (zde bývá poukazováno na počínání V. Orbána, který „pod pláštíkem ústavnosti a ústavními prostředky uskutečnil protiústavní převrat“).
Princip dělby moci
- K čemu slouží princip dělby moci v ČR?
- Odpovídá trojdělba státní moci současné realitě? Kam spadá ČNB, NKÚ nebo VOP? Kam by spadala Nejvyšší rada soudnictví?
- Jak je to s dualismem dělby moci uvnitř jednotlivých státních mocí?
- Kam řadíme další orgány veřejné moci /nikoliv jen státní)?
- Je skutečně dělící čára vedena mezi Parlamentem a vládou, anebo napříč Poslaneckou sněmovnou?
- Zamysli se nad významem dělby moci a neslučitelností funkcí.
- Kdo v ČR řeší kompetenční spory a jaké známe?
- Kdo vše může být správním úřadem? Co např. Poslanecká sněmovna? Je podstatné, jak je státní orgán označen, anebo jaké jsou jeho jednotlivé pravomoci?
- Jakou povahu má princip dělby moci v ČR? Najdeme jej výslovně zakotvený v Ústavě ČR a případně kde?
- Došlo v nálezu Pl. ÚS 30/23 (k valorizaci důchodů) k nějakému judikaturnímu posunu od nálezu Pl. ÚS 53/10 Stavební spoření?
Aktualita: Zamysli se, zda navržená změna Ústavy spočívající v zavedení klouzavého mandátu obstojí v konfrontaci s principy dělby moci (viz materiály níže).
Povinná četba:
- Čl. 1, 2 a 9 Ústavy ČR (které si prosím pečlivě pročtěte) + systematika Ústavy ČR (prolétněte si zbytek Ústavy a zaměřte se na její členění)
- nález sp. zn. Pl. ÚS 24/04 (Jezy na Labi)
- stačí pasáže v Casebooku na str. 53-54 a 57-68
- nález Pl. ÚS 14/01 (ke jmenování guvernéra ČNB)
- stačí pasáž většinového stanoviska a disenty v Casebooku na str. 62-71
- Nález sp. zn. Pl. ÚS 53/10 Stavební spoření, body 145-147, 155-161, 172-183 a disent Vladimír Kůrky
- stačí pasáže v Casebooku na str. 44-51
nález Pl. ÚS 30/23 (k valorizaci důchodů), jen body 131-142 a 147-183 (dobrovolně si přečtěte i disenty Jana Svatoně a Pavla Šámala)
Doporučená četba:
- Casebook (včetně otázek), str. 36-77 - Antoš, Kosař, Kühn, Vyhnánek. Ústavní právo. Casebook. Kapitolu V. (včetně otázek); dostupná mj. v ASPI nebo v e-prezenčce