Právo Evropské unie II - výběrový dovednostní seminář

Ochrana lidských práv v EU

Cíle přednášky

V rámci přednášky budou představeny důvody pro existenci samostatné unijní ochrany základních lidských právu. V centru pozornosti bude zejména Listina základních práv EU.  Zaměříme se na její vznik a vztah k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP).

Cílem je rovněž popsat roli SDEU ve formulaci základních práv a velmi obecně představit věcnou a osobní působnost Listiny, jakož i provést základní přehled chráněných práv a svobod.

Klíčová slova a jejich definice

EÚLP: Evropská úmluva o lidských právech. Mezinárodní smlouva Rady Evropy o ochraně lidských práv a základních svobod. Unie má výslovné zmocnění k této úmluvě přistoupit.

Listina: Listina základních práv Evropské unie. Byla začleněna do primárního práva Lisabonskou smlouvou a má stejnou právní sílu jako Smlouvy EU.

ESLP: Evropský soud pro lidská práva.

Obecné zásady právní: Základní principy, které jsou součástí právního systému EU, ačkoliv nejsou výslovně uvedeny v právních předpisech. Staly se základem pro úpravu lidských práv a svobod v právu EU.

Obecné zásady unijního práva: Zásady, které vyplývají z ústavních tradic společných členským státům v oblasti základních práv. Soudní dvůr EU je interpretoval a uplatňoval ještě před přijetím Listiny.

Horizontální ustanovení Listiny: Obecná ustanovení, která upřesňují věcnou a osobní působnost Listiny. Jejich cílem je omezit riziko rozšiřování pravomocí EU na základě extenzivního výkladu Listiny.

Práva a zásady: Listina rozlišuje mezi právy a zásadami. Zásady mají programový charakter a k jejich naplnění má směřovat činnost EU i členských států. Na rozdíl od práv nejsou zásady přímo vymahatelné před soudem. 

Protokol o uplatňování Listiny: Protokol k Lisabonské smlouvě, který upřesňuje uplatňování Listiny na území Polska a Spojeného království. Nevyjímá tyto státy z povinnosti dodržovat Listinu, ale zdůrazňuje, že Listina nezakládá žádná nová práva ani nerozšiřuje pravomoci Soudního dvora EU. Česko původně mělo zájem být zapojeno do tohoto protokolu, zůstalo však jen na úrovni politického závazku, který nikdy nebyl naplněn. 

Přistoupení Unie k EÚLP: Záměr EU stát se smluvní stranou EÚLP, zakotvený v Lisabonské smlouvě. Soudní dvůr EU ve svém posudku z roku 2013 zpochybnil slučitelnost sjednané dohody o přistoupení s unijním právem a proces přistoupení tak fakticky zablokoval.

Key Words

ECHR: European Convention on Human Rights. 

Charter: The Charter of Fundamental Rights of the European Union. 

ECHR: European Court of Human Rights.

General Principles of (EU) Law.

Horizontal provisions of the Charter.

Rights and principles

Protocol on the application of the Charter.

EU accession to the ECHR.

Úvodní otázky:

  1. Proč EU potřebuje ochranu lidských práv a svobod? Jakou roli v tomto hrají vnitrostátní ústavy a ústavní soudy? 
  2. Lze úpravu lidských práv a svobod v EU považovat za třetí a nejvyšší úroveň ochrany lidských práv a svobod v ČR?


Základní přehled problematiky

pozn. přehled obsahu Listiny je převzat z Eur-Lex.

Základním předpisem, který v EU zajišťuje ochranu lidských práv a svobod, je Listina základních práv EU, která je od Lisabonské smlouvy součástí primárního práva EU a má stejnou právní sílu jako zakládající smlouvy EU. Listina v zásadě kodifikuje již existující standardy ochrany lidských práv, a to jak na úrovni EU, tak i na úrovni mezinárodní a vnitrostátní.

Klíčovou roli pro interpretaci a aplikaci hrají tzv. horizontální ustanovení, která vymezují věcnou a osobní působnost Listiny a chrání tak před případným rozšiřováním pravomocí EU na základě extenzivního výkladu Listiny. V tomto kontextu je důležitý princip subsidiarity, který zaručuje, že EU jedná pouze v oblastech, kde je její činnost efektivnější než činnost členských států. Neméně významná je též zásada svěření pravomocí, která stanoví, že EU má pouze ty pravomoci, které jí byly výslovně svěřeny členskými státy. Listina tedy nemůže být sama o sobě důvodem pro rozšiřování těchto pravomocí. Listina se tudíž vztahuje na orgány EU, instituce a jiné subjekty při výkonu všech jejich pravomocí. Nemění pravomoci a úkoly stanovené ve smlouvách. Listina se také použije na členské státy, pokud uplatňují právo EU. Pro interpretaci základních práv a svobod je dále významná zásada proporcionality, která vyžaduje, aby každé omezení základních práv bylo přiměřené sledovanému cíli.

Podstatný rozdíl existuje mezi právy a zásadami, a to z hlediska jejich vymahatelnosti. Zatímco práva jsou přímo vymahatelná před soudem, zásady mají spíše programový charakter a k jejich naplnění má směřovat činnost EU i členských států.

Stále aktuální otázkou je případné přistoupení Unie k EÚLP. Cílem je vytvoření jednotného evropského systému ochrany lidských práv (a vlastně též ochrana zájmů členských států a konečně též jednotlivců). Dosavadní vývoj jednání o přistoupení zatím k výsledku nevedl. Posudek Soudního dvora EU z roku 2013 zpochybnil slučitelnost sjednané dohody o přistoupení s unijním právem. V posudku Soudní dvůr zdůraznil nutnost zachování autonomie unijního práva a výlučné pravomoci Soudního dvora k jeho výkladu. Tímto posudkem byl proces přistoupení Unie k EÚLP fakticky zablokován.

Současný vztah mezi EÚLP a Listinou je relevantní v oblasti výkladu základních práv a svobod.  I když Unie k EÚLP dosud nepřistoupila, tato úmluva hraje pro Soudní dvůr EU důležitou roli interpretačního zdroje, a to zejména v oblastech, kde oba dokumenty upravují stejná práva. Listina v takových případech zaručuje minimálně stejnou úroveň ochrany jako EÚLP.


Přehled obsahu a systematiky Listiny

Listina se skládá z preambule a 54 článků rozdělených do sedmi kapitol.

  • Kapitola I: důstojnost (lidská důstojnost, právo na život, právo na nedotknutelnost lidské osobnosti, zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení anebo trestu, zákaz otroctví a nucené práce).
  • Kapitola II: svobody (právo na svobodu a bezpečnost, respektování soukromého a rodinného života, ochrana osobních údajů, právo uzavřít manželství a právo založit rodinu, svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání, svoboda projevu a informací, svoboda shromažďování a sdružování, svoboda umění a věd, právo na vzdělání, právo svobodné volby povolání a právo pracovat, svoboda podnikání, právo na vlastnictví, právo na azyl, ochrana v případě vystěhování, vyhoštění nebo vydání).
  • Kapitola III: rovnost (rovnost před zákonem, zákaz diskriminace, kulturní, náboženská a jazyková rozmanitost, rovnost žen a mužů, práva dítěte, práva starších osob, začlenění osob se zdravotním postižením).
  • Kapitola IV: solidarita (právo pracovníka na informování a na projednávání v podniku, právo na kolektivní vyjednávání a akce, právo na přístup ke službám zaměstnanosti, ochrana v případě neoprávněného propuštění, slušné a spravedlivé pracovní podmínky, zákaz dětské práce a ochrana mladých lidí při práci, rodinný a pracovní život, sociální zabezpečení a sociální pomoc, ochrana zdraví, přístup ke službám obecného hospodářského zájmu, ochrana životního prostředí, ochrana spotřebitele).
  • Kapitola V: občanská práva (právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu a v obecních volbách, právo na řádnou správu, právo na přístup k dokumentům, evropský veřejný ochránce práv, petiční právo, volný pohyb a pobyt, diplomatická a konzulární ochrana).
  • Kapitola VI: spravedlnost (právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces, presumpce neviny a právo na obhajobu, zásady zákonnosti a přiměřenosti trestných činů a trestů, právo nebýt dvakrát trestně stíhán nebo trestán za stejný trestný čin).
  • Kapitola VII: obecná ustanovení.

Významná ustanovení právní úpravy (na úrovni primárního práva)

Článek 6 Smlouvy o EU (sic!)

1.   Unie uznává práva, svobody a zásady obsažené v Listině základních práv Evropské unie ze dne 7. prosince 2000, ve znění upraveném dne 12. prosince 2007 ve Štrasburku, jež má stejnou právní sílu jako Smlouvy.

Listina nijak nerozšiřuje pravomoci Unie vymezené ve Smlouvách.

Práva, svobody a zásady obsažené v Listině se vykládají v souladu s obecnými ustanoveními v hlavě VII Listiny, jimiž se řídí její výklad a použití, a s náležitým přihlédnutím k vysvětlením zmíněným v Listině, jež uvádějí zdroje těchto ustanovení.

2.   Unie přistoupí k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Přistoupení k této úmluvě se nedotkne pravomocí Unie vymezených Smlouvami.

3.   Základní práva, která jsou zaručena Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a která vyplývají z ústavních tradic společných členským státům, tvoří obecné zásady práva Unie.


Prezentace z přednášky

(bude doplněno po zveřejnění)


Videozáznam přednášky

Chyba: Odkazovaný objekt neexistuje nebo nemáte právo jej číst.
https://is.muni.cz/el/law/podzim2024/MP716Zk/72008499/MP726Zk-2022.11.21.video5

Otázky k samostudiu

1. Kdy vstoupila Listina základních práv EU v platnost a jakou má právní sílu?

Listina základních práv EU vstoupila v platnost 1. prosince 2009 s přijetím Lisabonské smlouvy. Článek 6 Smlouvy o Evropské unii stanoví, že Listina má stejnou právní sílu jako Smlouvy, čímž je součástí primárního práva EU.

2. Jaký je historický kontext vzniku Listiny a jak ovlivnil její obsah?

Ochrana základních práv v EU se vyvíjela postupně. I když původní Smlouva o EHS z roku 1957 se o lidských právech explicitně nezmiňovala, Soudní dvůr EU je začlenil do judikatury jako obecné zásady právní. Vznikly iniciativy směřující ke kodifikaci katalogu lidských práv, a to jak v podobě přistoupení EU k Evropské úmluvě o lidských právech (EÚLP), tak i v podobě vlastní Listiny. Listina z roku 2007 shrnuje a rozvíjí stávající judikaturu a zahrnuje jak klasická občanská práva, tak i práva moderní, ekonomická a sociální.

3. Na koho se Listina vztahuje a v jakých situacích?

Listina se primárně vztahuje na orgány a instituce EU, které ji musejí respektovat při své činnosti. Dále se vztahuje na členské státy, ale pouze v situacích, kdy implementují či aplikují právo EU. Listina se tedy nevztahuje na činnosti členských států, které jsou mimo rámec práva EU.

4. Může Listina vést k rozšiřování pravomocí EU?

Ne, Listina sama o sobě nemůže rozšiřovat pravomoci EU. Článek 51 Listiny explicitně stanoví, že nerozšiřuje oblast působnosti unijního práva a nemění dělbu pravomocí mezi Unií a členskými státy.

5. Za jakých podmínek je možné omezit práva zaručená Listinou?

Omezení práv a svobod zaručených Listinou je možné pouze za splnění kumulativních podmínek. Omezení musí být stanoveno zákonem, musí respektovat podstatu omezovaného práva, musí být nezbytné a proporcionální a musí sledovat cíl obecného zájmu EU nebo ochranu práv a svobod druhých.

6. Jaký je rozdíl mezi „právy“ a „zásadami“ v Listině a jak ovlivňují jejich vymahatelnost?

Listina rozlišuje mezi “právy” a “zásadami”. Zatímco práva jsou přímo vymahatelná před soudem, zásady mají programový charakter a jejich naplnění je úkolem legislativy a exekutivy EU i členských států. Toto rozlišení je předmětem kritiky, protože není vždy jasné a může ztěžovat vymahatelnost některých práv.

7. Jaký je vztah Listiny k Evropské úmluvě o lidských právech?

Listina zaručuje minimálně stejnou úroveň ochrany lidských práv jako EÚLP. V některých případech může Listina poskytovat i širší ochranu. Pro interpretaci práv, která jsou upravena v obou dokumentech, se zohledňuje judikatura Evropského soudu pro lidská práva. EU je i nadále zavázána přistoupit k EÚLP, i když tento proces je momentálně pozastaven.

8. Jaký je vztah Listiny k vnitrostátním ústavním systémům?

Listina nemá za cíl nahradit vnitrostátní systémy ochrany lidských práv. Naopak, čl. 53 Listiny stanoví, že žádné její ustanovení nesmí být vykládáno jako omezení lidských práv a základních svobod zaručených vnitrostátními ústavami. Pro EU je existence vlastního systému ochrany způsobem "ochrany" před vnitrostátními ústavními systémy. Jsou-li totiž základní lidská práva a svobody chráněny na úrovni práva EU, je riziko možného konfliktu s vnitrostátními standardy ve většině případů eliminováno.

Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše