Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 

V zájmu spotřebitelů i podniků má Evropská unie (EU) pravidla o protiprávním jednání kartelů, které stanovují ceny nebo rozdělují trhy mezi konkurenty. EU se také snaží bránit tomu, aby podniky zneužívaly svého dominantního postavení na trhu například nespravedlivým navyšováním cen nebo omezováním výroby.

Nařízení provádí pravidla o hospodářské soutěži v EU, která stanovuje článek 101 (jednání ve vzájemné shodě, které omezuje hospodářskou soutěž) a článek 102 (zneužití dominantního postavení) Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) (dřívější články 81 a 82 Smlouvy o založení Evropského společenství (Smlouvy o ES). Zavedlo pravidla, která změnila zejména prosazování politiky na ochranu hospodářské soutěže v EU.

Nařízení umožňuje, aby pravidla hospodářské soutěže, která dříve používala Evropská komise, byla prosazována na decentralizovaném základě příslušnými orgány pro hospodářskou soutěž v zemích EU. Tím se posílí úloha vnitrostátních antimonopolních úřadů a soudů při provádění zákona EU na ochranu hospodářské soutěže. Díky tomu Komise bude moci zaměřit své zdroje na vymáhání práva v nejzávažnějších případech porušování hospodářské soutěže přeshraničního rozsahu.

Postupy článku 101 (SFEU) - antimonopolní

Šetření antimonopolních dohod (např. kartelů) může spustit:

1. stížnost (např. od konkurenta), 
2. iniciativa orgánu pro hospodářskou soutěž (vnitrostátního orgánu nebo Evropské komise), 
3. žádost o účast v programu shovívavosti (kde účastník kartelu může za poskytnutí informací o kartelu požadovat prominutí nebo snížení sankcí).

Komise se také může rozhodnout přijmout rozhodnutí o závazcích v případech, kdy nezamýšlí uložit pokutu. V takových případech strany učiní závazek, že ve stanovené lhůtě budou reagovat na výtky Komise. Pokud tento závazek poruší, může jim být uložena pokuta.Evropská komise má po zahájení šetření široké spektrum pravomocí. Patří mezi ně právo vyžadovat od společností informace, vstupovat do jejich prostor, získávat jejich záznamy a dotazovat se jejich zástupců.

Pokud se na základě úvodního šetření Komise rozhodne provést hloubkové šetření, vydá prohlášení o námitkách, které odešle dotčené společnosti.

Společnosti v šetření mají právo nahlížet do spisů Komise a mohou na prohlášení o námitkách reagovat. Mohou také žádat o slyšení. Pokud je po této fázi Komise stále přesvědčena, že došlo k protiprávnímu jednání, může vydat rozhodnutí o protiprávním jednání, jež může zahrnovat uložení sankcí.

Strany mohou rozhodnutí Komise soudně napadnout u Tribunálu.

Podle směrnice 2014/104/EU se oběti kartelových dohod mohou domáhat náhrady škody.

Postupy článku 102 (SFEU) - zneužití dominantního postavení

Vnitrostátní orgán na ochranu hospodářské soutěže nebo Komise mohou zahájit šetření z vlastní iniciativy nebo na základě stížnosti.

Klíčovým prvním krokem v takových případech je zhodnotit, jestli má dotčená firma dominantní postavení. Je nutné definovat její trh jak z hlediska produktů, které dodává, tak z hlediska zeměpisné oblasti, kde se tento produkt či tyto produkty prodávají. Obecně platí, že podíl na trhu menší než 40 % se za dominantní postavení nepovažuje.

V úvahu se berou i další faktory, jako např. jestli existují překážky, které brání novým účastníkům vstupovat na trh, nebo do jaké míry je firma, s níž probíhá řízení, zapojena na různých úrovních dodavatelského řetězce (tzv. „vertikální integrace“).

Dalším krokem je zjistit, jestli je dominantní postavení zneužíváno postupy, jako jsou predátorské ceny (které podrývají ceny konkurentů), požadavky, aby firma byla výlučným dodavatelem atd.

Orgány na ochranu hospodářské soutěže mají stejné vyšetřovací pravomoci jako podle článku 101. Stejné jsou i aspekty, jako je právo na obhajobu, systém prohlášení o námitkách, rozhodnutí o závazcích, sankce a náhrady škody.

A konečně, evropská síť na ochranu hospodářské soutěže, která se skládá z vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž a Komise, umožňuje vzájemnou výměnu informací včetně důvěrných, a tím účinnější prosazování pravidel v této oblasti.

Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (Nařízení ES o spojování) 

Stanoví pravidla EU ohledně spojování, kdy se spojí dvě nebo více firem prostřednictvím fúze nebo nabytí. To znamená, že jedna fúze v rámci EU nemusí být oznamována několika orgánům pro hospodářskou soutěž v EU. Na základě zásady subsidiarity je fúze přezkoumána soudním orgánem, který k tomu má nejvhodnější příslušnost.

Toto nařízení se vztahuje na všechna spojení s významem pro EU.

Postupy oznamování

• Obecně platí, že strana nebo strany, které získají kontrolu v návaznosti na spojení, musí před jeho uskutečněním podat oznámení Evropské komisi.
• Nařízení také umožňuje podat oznámení před uzavřením závazné dohody, což usnadňuje koordinaci s jinými soudními příslušnostmi při vyšetřování fúzí. Tento postup, známý jako předchozí oznamování, umožňuje dotčeným firmám nebo osobám informovat Komisi prostřednictvím odůvodněného podání před podáním oznámení o spojení. Tímto způsobem mohou strany Komisi prokázat, že navrhovaná fúze, ačkoliv má za následek spojení s přeshraničním rozměrem, narušuje hospodářskou soutěž na trhu v jedné zemi EU.
• Pokud daná země EU nevyjádří nesouhlas s žádostí o postoupení věci do 15 pracovních dní od obdržení podání, Komise má 25 pracovních dní od obdržení podání na postoupení části nebo celé věci příslušným orgánům dané země EU, aby tato země mohla použít své vnitrostátní právo hospodářské soutěže.
• Stejný postup platí pro případ, kdy určitá osoba nebo firma chce upozornit Komisi na to, jaké přeshraniční dopady na evropské úrovni by mohla mít fúze bez významu pro celou EU.

Zahájení řízení: Komise

Jakmile Komise dostane oznámení, musí rozhodnout, zda:

• zahájí řízení,
• provede vyšetřování a
• uloží pokuty.

Zaprvé rozhodnutím stanoví, zda spojení:

• spadá do působnosti tohoto nařízení,
• je slučitelné se společným trhem,
• vyvolává vážné pochybnosti o své slučitelnosti.

Spojení s významem pro celou EU nesmí být teoreticky uskutečněna před podáním oznámení ani během tří týdnů po podání oznámení. Pokud ale spojení už bylo uskutečněno a bylo prohlášeno za neslučitelné se společným trhem, může Komise nařídit dotyčným společnostem, aby spojení zrušily nebo obnovily stav existující před uskutečněním spojení.

Komise může rovněž přijmout předběžná opatření, pokud zjistí, že oznámené spojení, přestože spadá do působnosti tohoto nařízení, nevyvolává vážné pochybnosti o slučitelnosti se společným trhem nebo že k dosažení slučitelnosti se společným trhem vyžaduje pouze jednoduchou změnu.

Za účelem vynucení souladu s tímto nařízením může Komise uložit:

• pokuty až do výše 1 % celkového obratu firmy, pokud tato firma poskytne nesprávné, neúplné nebo zavádějící informace nebo neposkytne informace v rámci požadované lhůty. Může také uložit pokuty, pokud byly porušeny pečetě připevněné během šetření. Může uložit pokuty až do výše 10 % celkového obratu dotčené firmy, pokud tato firma úmyslně nebo z nedbalosti neoznámí spojení před jeho uskutečněním, uskuteční spojení v rozporu s tímto nařízením nebo nedodrží rozhodnutí Komise, nebo
• penále, které nepřesahuje 5 % průměrného celkového denního obratu dotčené společnosti, za každý pracovní den zpoždění, počítáno ode dne stanoveného Komisí v rozhodnutí, jímž se ukládá povinnost poskytnout informace, nařizuje šetření atd.

Jakékoli rozhodnutí o slučitelnosti, neslučitelnosti nebo uložení pokut či penále musí Komise před přijetím konzultovat s poradním výborem složeným ze zástupců orgánů zemí EU. Soudní dvůr Evropské unie může uložené pokuty nebo penále zrušit, snížit nebo zvýšit.

Postupování: Komise a příslušné orgány zemí EU

Zatímco dříve byly při určování spojení s přeshraničním dopadem (jedná se o výlučnou pravomoc EU v případě, kdy o postoupení žádají nejméně tři země EU) uplatňovány obrat a kritéria „3+“, zavádí nařízení (ES) č. 139/2004 pro postoupení příslušným orgánům zemí EU třetí kritérium.

• Země EU může do 15 pracovních dnů ode dne obdržení kopie oznámení z vlastního popudu nebo na základě žádosti Komise prohlásit, že spojení zásadně narušuje hospodářskou soutěž na jejím domácím trhu. Daný trh s výrobky nebo službami musí vykazovat všechny znaky samostatného trhu a netvoří přitom podstatnou část společného trhu.
• Komise má od obdržení oznámení spojení lhůtu 65 pracovních dní, během nichž rozhodne, zda věc vyřídí sama na základě tohoto nařízení, nebo zda celou věc nebo její část postoupí příslušným orgánům v dané zemi EU. Pokud Komise rozhodnutí nepřijme, bude se mít za to, že je věc postoupena dotčené zemi EU.
• Země EU mohou rovněž Komisi požádat o vyšetřování, zda spojení, ačkoliv je bez významu pro celou EU, zásadně nenarušuje hospodářskou soutěž mezi zeměmi EU a zda nemůže mít zásadní dopady na hospodářskou soutěž na jejich území (územích). Komise musí v takovém případě informovat příslušné orgány zemí EU a dotčené firmy a stanovit lhůtu 15 pracovních dnů, během níž se jakákoli jiná země EU může připojit k původní žádosti. Pokud Komise do 10 pracovních dnů nepřijme rozhodnutí o postoupení, má se za to, že přijala rozhodnutí v souladu se žádostí.

KLÍČOVÉ POJMY