Právo Evropské unie II - seminář, přednášky a zkouška

2. seminář - volný pohyb osob (lidí)

Cíle semináře

Tento seminář je zaměřen na problematiku volného pohybu osob. Konkrétně bude rozebráno: možnosti aplikace obecných výjimek z této svobody, vymezení pojmu pracovník a šíře chápání svobody pohybu pracovníků v Unii, zaměstnání ve veřejné správě, která mohou být vyhrazena vlastním státním příslušníkům a sociální aspekty volného pohybu osob. 

Klíčové pojmy:

  • pracovník
  • občanství Evropské unie
  • rodinný příslušník
  • krátkodobý  pobyt
  • dlouhodobý pobyt
  • trvalý pobyt

Klíčová ustanovení SFEU

  • čl. 20 a 21 SFEU
  • čl. 45 až 62 SFEU

Tip

Nebyli jste na přednášce? To je škoda, ale poslechněte si, prosím, alespoň následující nahrávku. Vezme Vám 26 minut času. Ty Vám ale vrátím zpět na semináři tím, že se již k těmto věcem nebudeme muset vracet :-)

Děkuji

David Sehnálek

Svoboda pohybu osob
Obecné povídání o svobodě pohybu osob a o zvláštním režimu volného pohybu pracovníků.

Povinné rozsudky k nastudování

  1. Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. prosince 1980. Komise Evropských společenství proti Belgickému království. Věc 149/79 (Veřejná služba) - čl. 45(4) SFEU; hlavní téma: zaměstnání ve věřejné správě, která mohou být vyhrazena vlastním státním příslušníků.
  2. ​Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. prosince 1995. Union royale belge des sociétés de football association ASBL proti Jean-Marcu Bosmanovi, Royal club liégeois SA proti Jean-Marcu Bosmanovi a dalším a Union des associations européennes de football (UEFA) proti Jean-Marcu Bosmanovi. Věc C-415/93 (Bosman) - čl. 45 SFEU; hlavní téma: vymezení pojmu pracovník a šíře chápání svobody pohybu pracovníků v Unii.
  3. Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. ledna 1999. Donatella Calfa. Věc C-348/96 (Calfa) - čl. 45, 49, 52, 56 SFEU; hlavní téma: možnosti aplikace obecných výjimek ze svobody volného pohybu osob a služeb.
  4. Rozsudek Soudního dvora ze dne 20. září 2001. Rudy Grzelczyk proti Centre public d'aide sociale d'Ottignies-Louvain-la-Neuve. Věc C-184/99 (Grzelczyk) - čl. 18, 20, 21 SFEU; hlavní téma: sociální aspekty volného pohybu osob, diskriminace, občanství.
Povinné učebnice

Vyberte si prosím jednu z těchto učebnic a nastudujte v ní problematiku nejlépe před seminářem.

  1. TOMÁŠEK, Michal; TÝČ, Vladimír a kol. Právo Evropské unie. Praha: Leges, 2013, s. 225 - 232. (
  2. TÝČ, Vladimír. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 6. vyd. Praha: Leges, 2010, s. 225 - 232
  3. CHALMERS, Damian; HADJIEMMANUIL, Christos; MONTI, Giorgio et al. European union law : text and materials. Cambridge: Cambridge University Press, 2006, s. 697-742.
Doplňkové (nepovinné) zdroje

Chcete vědět víc? Podívejte se třeba zde:

  1. COSTELLO, Cathryn. Metock: Free movement and “normal family life” in the union Common Market Law Review. 2009, vol. 46, s. 587-662
  2. ​TRYFONIDOU, Alina. In search of the aim of the EC free movement of persons provisions: has the Court of Justice missed the point? Common Market Law Review. 2009, vol. 46, s. 1591-1620. 
  3. PENNINGS, Frans. EU Citizenship: Access to Social Benefits in Other EU Member States. International Journal of Comparative Labour Law. 2012, s. 307-333.
  4. HAMERNÍK, Pavel. The case C-34/09 Ruiz Zambrano v. Onem - the timeless judgment of the Court of justice on EU citizenship. Právník : Teoretický časopis pro otázky státu a práva. 2012, č. 3, s. 216-224. ISSN 0231-6625. (dostupné v ÚK PrF)
  5. HAMERNÍK, Pavel. Vývoj regulace sportu v právu ES. Právník. 2004, č. 4. s. 383 - 400 (článek obsahuje základní přehled regulace sportu na úrovni EU. Obsahuje analýzu několika rozhodnutí ESD a lze jej tedy doporučit jako vhodnou doplňkovou literaturu k rozhodnutí Bosman)
  6. KARLOVÁ, Hana. Omezení a ukončení práva na vstup a pobyt občanů Unie z důvodu veřejného pořádku a bezpečnosti. Právník. 2007, č. 8, s. 922 - 937. (Článek po krátkém představení práva pobytu a pohybu popisuje úpravu, kterou zavedla směrnice 2004/38/ES o právu občanů EU a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. Zaměřuje se přitom na otázku omezení těchto práv z důvodů veřejného pořádku. Kromě možnosti aplikace této výhrady se článek dále zabývá též procesním zárukám).
  7. KŘEPELKA, Filip. Dopady práva ES na sociální zabezpečení a služby poskytované členskými státy. Právník. 2006, č. 6, s. 647 - 671. (Autor se v článku zaobírá dosud poměrně málo prozkoumanou problematikou, kterou jsou sociální dávky a jejich poskytování a sociální služby. Kritizuje nereálnost projektu EU, tak jak byl navržen Evropským soudním dvorem v jeho rozhodnutí Grzelczyk).
  8. TOMÁŠEK, Michal. Národnostní bariéry volného pohybu pracovníků v EU. Právník. 2000, č. 9, s. 825 - 840. (Analýza fakticky existujících překážek volného pohybu v ES).
Zaznam semináře zaměřeného na pohyb a pobyt lidí v EU
Na žádost studentů jsem zaznamenal seminář zaměřený na problematiku pohybu a pobytu fyzických osob v EU. Pokud jste se semináře nemohli zúčastnit, či pokud si přejete si látku oživit, máte nyní možnost. Děkuji všem kolegům studentům za to, že souhlasili s pořízením nahrávky!
Legislativa - stručné shrnutí
Přejít

 Ověřte své znalosti

Slovensko vyhostilo během summitu Bush-Putin v Bratislavě Čecha (tj. občana ČR), který demonstrativně pálil americkou vlajku, za uvedený čin mu uložilo zákaz pobytu na slovenském území na sedm let.

(1) Lze počínání slovenských úřadů hodnotit ve světle práva EU?
(2) Za jakých podmínek mohou státy uložit zákaz pobytu občanovi jiného členského státu?
(3) Kde se může dotčený dovolávat práva EU?
(4) Jak lze omezovat pobyt občanovi třetího státu (např. kdyby pachatel byl občan Ukrajiny)?
(5) Lze občana jiného členského státu za uvedené počínání vůbec uvěznit nebo pokutovat? Co základní práva?

(1) Ano, právo EU se užije, občan ČR je občanem EU, který se těší svobodě pohybu a pobytu. Záleží na druhu pobytu občana ČR, podle toho bude dotčeno buď ustanovení čl. 20 a 21 SFEU, nebo 45 či 49 SFEU a ve vazbě na ně směrnice 2004/38. Tento pohyb a pobyt lze nicméně omezit kvůli ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti.

(2) Dle judikatury Soudního dvora státy mohou občanovi jiného členského státu zakázat pobyt na svém území jenom za závažnou trestnou činnost, hrozí-li reálně recidiva. Demonstrativní pálení státní vlajky patrně za natolik závažnou kriminalitu považovat nelze, vzhledem k okolnostem nelze ani předpokládat recidivu.

(3) Dotčený může uplatnit všechny opravné prostředky, které vnitrostátní právo připouští (v případě trestního postihu soudem odvolání apod., v případě postihu správním úřadem nebo policií žalobami ke správním soudům). K Soudnímu dvoru nebo Tribunálu proti Slovensku však podat nelze.

(4) Členské státy EU mohou zakázat pobyt občanovi třetího státu v daleko širším rozsahu, obecné mezinárodní právo nezakládá právo cizince na pobyt. Vyhoštění a zákazy pobytu jsou vůči cizincům běžné i za bagatelní delikty.

(5) Právo EU jen v omezené míře ovlivňuje postihování narušení veřejného pořádku. I tresty vězení lze považovat za slučitelné s evropským standardem základních práv. Pálení vlajky nelze podřadit pod svobodu projevu a shromažďování.

Ministerstvo zdravotnictví ČR - v souladu s českou legislativou - předepisuje požadavek negativní lustrace (tj. nespolupráce s StB a další formy úzké spolupráce s komunistickým režimem před rokem 1989) pro vedoucí pracovníky nemocnic a jejich klinik. Dlouholetý pracovník nemocnice - dříve občan NDR, dnes na základě sjednocení Německa občan SRN - nemohl negativní lustrační osvědčení předložit, neboť české právo nepočítá s jeho vydávání cizincům.

(1) Jak lze hodnotit ve světle práva EU (ČR nevyužila možnost dočasného omezení imigrace pracovníků-občanů jiných členských států EU) nesplnitelný požadavek negativní lustrace? 

(2) Může ČR vůbec uplatňovat lustrační legislativu? 

(3) Může ji uplatňovat také vůči cizincům-občanům členských států EU? 

(4) Jaké požadavky na kvalifikaci může stát stanovit? 

(5) Může členský stát požadovat pro výkon profese dobrou znalost úředního/místního jazyka?

(1) Požadavek, který mohou splnit jen občané ČR je srovnatelný s výhradou profese nebo funkce vlastním občanům. Právo EU připouští výhradu státního občanství jen pro profese spojené s výkonem veřejné moci (čl. 45 odst. 4  SFEU). Je třeba zkoumat, zda ředitel nemocnice či přednosta kliniky vykonávají veřejnou moc. Soudní dvůr obecně nepřipustil výhradu státního občanství pro zaměstnance státního, resp. veřejného zdravotnictví.

(2) Právo EU se nedotýká legislativy členských států, zaměřené na vypořádání problémů minulosti, není-li neslučitelná se standardy základních práv. Evropský soud pro lidská práva dosud lustrační omezení ve státech střední a východní Evropy nezpochybnil.

(3) Členský stát může lustrační nebo srovnatelnou legislativu uplatňovat za stejných podmínek také vůči cizincům.

(4) Členský stát smí stanovit pro výkon povolání kvalifikační požadavky. Právo EU požaduje snadné uznávání kvalifikace dosažené v jiných členských státech, pro některá povolení kvalifikační nároky harmonizuje nebo unifikuje.

(5) Členský stát smí požadovat znalost úředního nebo místního jazyka na úrovní nezbytné pro řádný výkon povolání (případ Groener).

Maďarské právo daně z příjmu fyzických osob, uplatňované na platy a mzdy zaměstnanců, umožňuje odpočet na zdravotně postižené dítě ve zvýšené výši, jestliže dítě navštěvuje částečně hrazenou speciální školu na území Maďarska. Slovenský občan každodenně dojiždí do Maďarska za prací, jeho manželka a děti žijí trvale na Slovensku. Jedno z dětí má srovnatelné zdravotní postižení a navštěvuje srovnatelnou slovenskou školu, ve které musí na péči rovněž připlácet.

(1) Jaká svoboda jednotného trhu je opatřením dotčena?
(2) Kde se může dotčený pracovník bránit proti diskriminaci?
(3) Jak upravuje právo EU přímé zdanění příjmů migrantů?
(4) Jaký je daňový režim přistěhovalců za prací a podnikáním - občanů jiného členského státu EU?
(5) Jaký je sociální režim hospodářských migrantů a jejich rodinných příslušníků.

(1) Za dotčený můžeme považovat především volný pohyb pracovníků (volný pohyb fyzických osob). Popsané omezení daňových odpočtů může znesnadňovat migraci za prací.

(2) Proti daňové diskriminaci se může pracovník bránit u maďarských finančních orgánů, popř. u správních soudů. Žaloba k Soudnímu dvoru nebo Soudu prvního stupně ovšem možná není.

(3) Evropské společenství neharmonizuje přímé daně, existence, konstrukce, sazby a úlevy se v jednotlivých členských státech často značně odlišují. Právo EU nicméně vylučuje diskriminaci v souvislosti s migrací osob za prací a podnikáním a přeshraničním poskytováním služeb.

(4) Přistěhovalci za prací nebo podnikáním - občané jiného členského státu EU - platí stejné daně jako tuzemci. Podílejí se tak na hospodářském životě hostitelského státu.

(5) Hospodářsky činní přistěhovalci a jejich rodinní příslušníci mají právo na stejné sociální zabezpečení a veřejné služby (zdravotní péči, vzdělání, sociální asistenci, dotované služby-bydlení, doprava) jako tuzemci.

Portugalské právo stanoví, že zaměstnanec nebo osoba samostatně výdělečně činná smí odepsat (do určité výše) úložku na penzijní spoření poskytované portugalským penzijním fondem.

(1) Jak lze charakterizovat uvedenou daňovou regulaci?
(2) Kdo a jak se může bránit, jedná-li se o narušení hospodářských svobod utvářejících jednotný vnitřní trh?
(3) Jak bude patrně Portugalsko omezení hájit?
(4) Musí portugalské právo umožňovat daňový odpočet úložky na penzijní spoření?

(1) Jedná se o omezování volného poskytování služeb. Zahraniční poskytovatelé penzijního spoření jsou znevýhodněni, portugalské penzijní fondy mají usnadněn přístup ke klientele. Dotčen je rovněž volný pohyb kapitálu.

(2) Jednotlivec (zaměstnanec, zaměstnavatel nebo zahraniční penzijní fond) by měly poukázat na porušení práva EU před portugalskými úřady, popř. soudy. Výsledkem by mělo být přednostní uplatnění práva EU. Vzhledem k závažnosti omezení můžeme očekávat intervenci Komise, která může vést až k žalobě proti Portugalsku k Soudnímu dvoru.

(3) Portugalsko by patrně poukazovalo - vzhledem k harmonizaci práva podnikání v peněžnictví nepochybně neúspěšně - na nemožnost zabezpečení ochrany dlouhodobých investic v zahraničních penzijních fondech.

(4) Členské státy nesmějí při ukládání přímých daní narušovat volné poskytování služeb a ohrožovat volný pohyb osob. Daňové zohlednění soukromého dobrovolného spoření na stáří je záležitostí členských států, právo EU jej nepředepisuje.

Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše