V této části se věnujeme problematice absolutních práv, zejména vlastnictví. Vlastnické právo jsme na úvod tohoto kursu použili jako příklad pro demonstraci fenoménu virtualizace. Virtualizované vlastnictví (resp. virtuální majetek) totiž nemá hmotnou podstatu, ale má stále charakter majetku, tj. hodnotného sekundárního objektu právních vztahů. Na semináři se tedy nejprve zaměříme na problém virtualizace majetku a způsobilosti vlastnického práva zpracovat změnu hmotné podstaty majetku na majetek, který je důsledkem určitého fungování služeb informační společnosti.

Jako příklad použijeme problém delace virtuálního majetku. Zabýval se jím mimo jiné projekt Evropského právního institutu, jehož výstupy jsou k dispozici zde:

V Kanadě a později USA je otázka přístupu k digitálnímu majetku řešena parciální legislativou přijatou na úrovni členských států federace. Podkladem pro tuto legislativu byl modelový zákon UFADAA (resp. UFADAA 2). Severoamerické právní prostředí je oproti evropskému v mnoha směrech odlišné, ale tento legislativní příklad a zkušenosti s jeho realizací lze použít pro inspiraci i v evropském právu.

Obecnější teoretickou otázkou je otázka vlastnictví dat, resp. jiných absolutních práv k datům. Na semináři si ukážeme, že uvažovat o absolutních právech k datům je sice teoreticky možné, ale prakticky to má význam jen ve velmi omezeném okruhu případů. Vlastnická exkluzivita totiž v případě dat nebo obecně sekundárních objektů právních vztahů, jejichž podstatu tvoří data, nemá praktický smysl. Namísto toho je vhodné a potřebné řešit otázku dostupnosti a zpracování dat v procesním smyslu, a to především prostřednictvím relativních (nikoli absolutních) práv.

Jako další příklad k diskusi vhodnosti a potřebnosti absolutních práv k řešení právních vztahů vznikajících z fungování informační společnosti použijeme soukromí. Budeme diskutovat názory pocházející především ze severoamerického prostředí, podle kterých mohou být absolutní práva vlastnického typu vhodným nástrojem ochrany soukromí a osobních údajů. Jako doplňující literaturu lze k této otázce využít následující článek Paula Schwarze:

Na podkladě různých příkladů se budeme zabývat i obecnou otázkou, zda jsou instituty práva duševního vlastnictví obecně způsobilé pojmou společenské a ekonomické fenomény související s virtualizací. Odlišíme přitom původní smysl a účel duševního vlastnictví od jeho současné podoby, která se v některých případech od původních myšlenkových základů výrazně odklonila. Zaměříme se v tomto ohledu především na autorské právo, které se s postupem času stalo spíše právem vydavatelským a od práva k užití se posunulo spíše k právu ke kopii. Představíme si i některé kritické koncepce duševního vlastnictví - u těch se ale zaměříme vedle jejich filozofické argumentace i na jejich pragmatický základ. Ten totiž nezřídka vychází ze snahy o nahrazení (objektivně nepříliš smysluplné) právní exkluzivity faktickou exkluzivitou danou technickou a ekonomickou dominancí. Tento přístup, který se projevil mj. i tzv. "výjimkou Google" ze zákazu exkluzivních dohod na další užití informací veřejného sektoru, se nově začíná výrazně prosazovat i v oblasti užití autorských děl pro trénování generativních nástrojů založených na strojovém učení.