V této přednášce se budeme zabývat systémem práva Evropské unie. Vysvětlíme si vzájemný vztah mezi primárním právem, sekundárním právem a obecnými zásadami unijního práva. Dále se zaměříme postavení unijního práva ve vztahu k právu vnitrostátnímu a mezinárodnímu právu a objasňují zásady přímé použitelnosti, přímého účinku a přednosti. Pochopíte též význam judikatury Soudního dvora pro vývoj unijního práva a objasníme si jeho interpretační roli ve vztahu k různým pramenům práva.
Mezinárodní a evropské právo pro veřejnou správu
Zásady aplikace práva EU, odpovědnost typu Francovich
A. Před přednáškou prosím nastudujte:
Cíl této přednášky
Klíčová slova
- Primární právo EU: Základní prameny unijního práva, tvořící ústavní rámec EU (Smlouvy a jejich dodatky).
- Sekundární právo EU: Právní akty přijaté na základě primárního práva (nařízení, směrnice, rozhodnutí).
- Nařízení: Obecně závazný akt s přímou použitelností ve všech členských státech.
- Směrnice: Akt, který stanoví cíl, který musí členské státy implementovat do svého vnitrostátního práva.
- Rozhodnutí: Akt závazný pro své adresáty, kterými mohou být členské státy i jednotlivci.
- Přímý účinek: Vlastnost některých norem unijního práva, která jim umožňuje přímo zavazovat jednotlivce a uplatňovat se vnitrostátními soudy.
- Vertikální přímý účinek: Uplatnění normy EU ve vztahu mezi jednotlivcem a státem.
- Horizontální přímý účinek: Uplatnění normy EU ve vztahu mezi jednotlivci navzájem.
- Eurokonformní výklad: Povinnost vnitrostátních orgánů interpretovat vnitrostátní právo v souladu s unijním právem.
- Okamžitá aplikační přednost: Povinnost vnitrostátních orgánů neaplikovat vnitrostátní právo, které je v rozporu s přímo účinnou normou EU.
- Ústavní identita: Soubor základních ústavních principů a hodnot členského státu, které si chrání před zásahem unijního práva.
- Ultra vires: Překročení pravomocí unijními orgány.
- Soudní dvůr EU: Nejvyšší soudní instance EU, která dbá na jednotný výklad a uplatňování unijního práva.
B. Na přednášce budete potřebovat:
C. Po přednášce:
V případě zájmu se podívejte na tuto podrobnou přednášku a látku si připomeňte.
Projděte si následující studijní text, případě povinnou učebnici (viz níže):
Pro připomenutí klíčové judikatury Soudního dvora EU a zdůraznění vývoje zásad aplikace unijního práva můžete využít tento přehled:
Vývoj klíčových principů práva EU:
1946-1949: Ústavy zakládajících států Společenství upravují omezení svrchovanosti ve prospěch mezinárodních organizací. Základní zákon SRN (1949) jako jediný umožňuje přenos výsostných práv na mezistátní instituce.
1951: Vzniká Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) na základě Smlouvy o ESUO. Soudní dvůr ESUO interpretuje Smlouvu s ohledem na implicitní pravomoci.
1957: Vzniká Evropské hospodářské společenství (EHS) na základě Smlouvy o EHS, která zavádí řízení o předběžných otázkách a posiluje roli Soudního dvora.
1964: Rozsudek Soudního dvora ve věci Costa/ENEL (6/64) ustavuje princip přednosti unijního práva před vnitrostátním právem.
1970: Rozsudek Internationale Handelsgesellschaft (11/70) potvrzuje, že platnost unijního práva nesmí být dotčena poukazem na újmu ústavních principů členských států.
1971: Rozsudek Politi (43/71) definuje přímý účinek nařízení.
1974: Rozsudek Van Duyn (41/74) zavádí princip přímého účinku směrnic.
1978: Rozsudek Ratti (148/78) definuje podmínky pro přímý účinek směrnic, včetně marného uplynutí implementační doby.
1984: Rozsudek Marshall (152/84) omezuje přímý účinek směrnic na vertikálně vzestupný.
1992: Rozsudek Faccini Dori (C-91/92) potvrzuje zákaz horizontálního přímého účinku směrnic.
1993: Maastrichtská smlouva mění název EHS na Evropské společenství a zakládá Evropskou unii (EU) jako nadnárodní entitu. Spolkový ústavní soud SRN zpochybňuje autonomii unijního práva v Maastrichtském nálezu.
2004: Rozsudek Mangold (C-144/04) připouští zohlednění směrnic ve sporech mezi jednotlivci, pokud konkretizují obecné zásady práva EU.
2006: Nález českého Ústavního soudu ve věci cukerných kvót (Pl. ÚS 50/04) navazuje na německou doktrínu podmíněného přenosu pravomocí a zdůrazňuje roli Ústavy ČR.
2009: Lisabonská smlouva vstupuje v platnost a zavádí rozlišení legislativních a nelegislativních aktů EU. Článek 4 SEU definuje princip respektování národní identity členských států.
2010: Rozsudek Spolkového ústavního soudu SRN Honeywell (BVerfGE 126, 286) specifikuje podmínky pro přezkum ultra vires.
2012: Nález českého Ústavního soudu Slovenské důchody XVII (Pl. ÚS 5/12) aplikuje doktrínu ultra vires a zpochybňuje rozsudek Soudního dvora.
2018-2021: Rozsudek Soudního dvora ve věci C-399/09 Landtová a nález maďarského ústavního soudu z prosince 2021 ilustrují napětí mezi judikaturou EU a některými členskými státy v otázkách sociálního zabezpečení a azylové politiky.
Počátek 20. let: Soudní dvůr reaguje na rezistenci některých ústavních soudů a v sérii rozsudků (např. C-430/21 RS, C-204/21 Komise v. Polsko, C-357/19 Euro Box Promotion) zdůrazňuje princip primátu unijního práva a omezuje prostor pro jeho odmítání s poukazem na národní identitu.
- Jaké jsou obecné podmínky přímého účinku unijního práva?
- Vysvětlete rozdíl mezi vertikálním a horizontálním přímým účinkem.
- Popište princip eurokonformního výkladu vnitrostátního práva.
- Vysvětlete princip okamžité aplikační přednosti unijního práva.
Velmi dobrou publikací, kde je celá problematika stručně, a přesto velmi výstižně popsána, je tato učebnice:
TOMÁŠEK, Michal, Vladimír TÝČ, Jiří MALENOVSKÝ, Irena PELIKÁNOVÁ, David PETRLÍK, Filip KŘEPELKA, Lenka PÍTROVÁ, Václav ŠMEJKAL, David SEHNÁLEK, Aneta VONDRÁČKOVÁ, Magdalena SVOBODOVÁ, Martin SMOLEK, Jan EXNER a Naděžda ROZEHNALOVÁ. Právo Evropské unie. 3. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2021, 512 s. Student. ISBN 978-80-7502-491-6.
Potřebovat budete strany: 60 až 94.