Autonomie, nadřazenost a přednost práva EU Přímý účinek NVS – okruh 12 Charakter systému práva EU •zdroj a základ práva EU: právo mezinárodní •tvůrčí činnost SDEU: van Gend en Loos (26/62), Costa v. ENEL (6/64) •SDEU vyvodil ze Smluv: jsou více než MP • = závazné nejen pro členské státy, ale i pro jejich subjekty (jednotlivce) •Význam judikatury ESD: –Zajišťuje dodržování práva při výkladu a provádění Smluv (čl. 19 SEU): –1. určuje charakter práva EU –2. upřesňuje jeho obsah Závěry SDEU o postavení práva EU • •Van Gend en Loos (26/62) •autonomie práva EU ve vztahu k vnitrostátnímu právu (= dva samostatné systémy) •nicméně zároveň: právo EU je součástí vnitrostátního práva členských států (ROZPOR - ?) • • „Právo EU součástí PRÁVNÍHO ŘÁDU“ (? – ne formálně, jen z hlediska závaznosti) • • • vnitrostátní právo ČR v užším smyslu (ústava, zákony, vyhlášky), tj. český právní řád vytvářený orgány ČR právo Evropské unie mezinárodní smlouvy VŠE DOHROMADY = „právní řád“, tj. všechny právní normy v ČR závazné – bez ohledu na původ Autonomie PEU • •sekundární právo je určitě autonomní •nezávislost práva EU vznikla přenesením výkonu právotvorných pravomocí státu na EU • - rozsah: určují čl-státy, upřesňuje ESD (?) = výklad ustanovení o svěření pravomocí (?) • - primární právo: stále v dispozici čl-států (zásada svěřených pravomocí) • - ústava je prvotní, přenesené pravomoci druhotné • Státní moc •státní moc si ponechávají členské státy •na EU se nepřenáší žádná moc, jen kompetence k výkonu pravomocí (pod kontrolou členských států) •EU nemá žádnou státní moc = není státem •demokratický deficit Interpretace práva EU •čl. 19 SEU •výlučný monopol Soudního dvora EU •vlastní výkladová pravidla – autonomní výklad (aby mohl být jednotný) •metoda výkladu: převládá jazykový a teleologický •problém: výklad ustanovení o přenosu výkonu pravomocí – je-li jejich rozsah sporný Z Á S A D A P Ř E D N O S T I P R Á V A E U •prolog: jak je to u mezinárodních smluv: čl. 10 Ústavy •Van Gend en Loos (26/62): právo EHS je "nový právní řád MP", který se vztahuje i na jednotlivce •Costa v. ENEL (6/64): právo EHS je nedílnou součástí právních řádů členských států (sic!) •ZÁKONODÁRNÉ ANI JINÉ AKTY ČLENSKÝCH STÁTŮ NEMOHOU ZPOCHYBNIT ZÁVAZKY PŘEVZATÉ SMLOUVOU EHS = přednost práva EHS (dnes EU), jinak by nemělo smysl •Simmenthal (106/77) – nesoulad posuzuje sám aplikující soud •Závěry: –1. Nadstátní povaha práva EHS (EU) –2. Jeho nadřazenost zaručuje jeho smysl - nemůže být eliminováno členskými státy. Projev: zásada přednosti (nadřazenosti) neuvedená ve Smlouvách, ale vyvozená z nich Soudním dvorem Přednost – pokrač. •je to aplikační přednost, nikoli vyšší úroveň v hierarchii •nelze aplikovat rozpornou vnitrostátní normu •- co ale aplikovat místo ní? Normu práva EU, je-li k dispozici a je-li přímo aplikovatelná, jinak je třeba použít jiné metody (viz dále "nadřazenost") přednostní aplikace práva EU - je třeba vyloučit z aplikace rozporné vnitrostátní normy - zajistit effet utile unijního práva Přednost – pokrač. • •Zásahy do vnitrostátního práva: nemá být přijímána nová rozporná vnitrostátní norma je třeba zrušit rozpornou vnitrostátní normu a přijmout přehlednou souladnou úpravu (Komise v. Itálie C-162/99, Komise v. Francie C-160/99) Ústavní smlouva a Lisabon • •Smlouva o EU ani SFEU neobsahují žádnou zmínku o přednosti unijního práva. • •Neúspěšný pokus: •čl. I-6 bývalé Ústavní smlouvy: •Ústava a právo přijímané orgány Unie při výkonu jí svěřených pravomocí mají přednost před právem členských států. –Čl. I-6 téměř vstoupil do historie – zavedl by materiální přednost • •prohl. č. 17 k Lisabonu (Prohlášení o přednosti práva): •Konference připomíná, že v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora Evropské unie mají Smlouvy a právo přijímané Unií na základě Smluv přednost před právem členských států, za podmínek stanovených touto judikaturou. SD: aplikační přednost • •SD: absolutní aplikační přednost - při aplikaci práva - v řízení • •Čl-státy: spíš se odvolávají na ústavu • •Pravomoci Soudního dvora jsou omezeny na výklad a aplikaci práva! Proto Soudní dvůr vychází obvykle jen z aplikační přednosti. • •Aplikační přednost práva EU se týká i dřívějších vnitrostátních aktů Přednost systémová ? •Existuje přednost normativní (systémová)? •Může být rozporná vnitrostátní norma prohlášena za neplatnou? •- SD nemá pravomoc posuzovat soulad •- SD nemá pravomoc rušit vnitrostátní normy •- rozpor NESMÍ ZKOUMAT ÚSTAVNÍ SOUD, ale aplikující soud ! •SD může konstatovat povinnost čl-státu zrušit rozpornou normu nebo ji nepřijímat – nevyhovění je porušením práva EU •Franc. námořníci – rozh. 167/73 a C-334/94 •TOTO UŽ NENÍ JEN APLIKAČNÍ PŘEDNOST Přednost i před ústavou? • •Soudní dvůr EU: samozřejmě •Německo: Spolk. úst. soud - Solange I (1974) •Francie: ústava měněna před ratifikací, předběžný ústavní přezkum –rozpor směrnice s ústavou: nelze zkoumat –rozpor implementačního zákona ke směrnici s ústavou •ČR: podstata materiálního právního státu –evropský zatýkací rozkaz –1. nález o Lisabonu: „čl. 10a Ústavy nelze použít k neomezenému přenosu svrchovanosti“ – ČR zůstává svrchovaný stát •Polsko: v žádném případě – přednost má vždy ústava •Žádný zásadní (otevřený) konflikt v současné době nikde neexistuje •Jasné: přednost nelze akceptovat tam, kde EU jedná nad rámec svěřených pravomocí (ale kdo to posoudí-?) • Různé projevy nadřazenosti práva EU Přímý účinek - pojem Přímý účinek - předpoklady • •Základní předpoklad přímého účinku: přímá použitelnost (aplikovatelnost) •= k aplikaci ustanovení na jednotlivce není třeba prováděcího předpisu, aplikuje se tak jak je (= vlastnost ustanovení) –USA: „self-executing“ •přímý účinek = právní následek • Přímý účinek - podmínky • •1. přímá aplikovatelnost (použitelnost) •2. bezpodmínečnost aplikace (ta nezávisí na žádném opatření státu) • E U jednotlivec (osoba) členský stát implementace směrnice prameny sekundárního práva v jednotlivých vztazích Přímý účinek II •jednotlivec se může dovolat ustanovení práva EU před národním soudem proti státu (př.úč. vertikální vzestupný) nebo proti jinému jednotlivci (př.úč. horizontální) •stát se může dovolat ustanovení proti jednotlivci (př.úč. vertikální sestupný) členský stát jednotlivec II jednotlivec I Nadřazenost x aplikační přednost • •Co když unijní norma nemá přímý účinek? Nelze aplikovat. Uplatní se jiné formy "přednosti" (nadřazenosti) •povinnost k implementaci směrnic •přímý účinek směrnic •nepřímý účinek směrnic •odpovědnost typu Francovich Přímý účinek III jednotlivé prameny práva •Nařízení: ano, všechny typy přímého úč. •Směrnice: ne, ale … (jen vertikální vzestupný) •Primární právo (Smlouvy): záleží na povaze ustanovení, pokud ano, všechny typy přímého účinku. •Ve všech případech musí být dány podmínky pro přímý účinek (přímá aplikovatelnost, nepodmíněnost). Přímý účinek ustanovení primárního práva •1. ustanovení je přímo aplikovatelné (self- executing): ANO (čl. 101) •2. ustanovení není přímo aplikovatelné, netýká se přímo jednotlivce: NE (čl. 4 SEU) •3. Pochybnosti: judikatura SD (čl. 157) Přímý účinek směrnic •za normálních okolností není – neaplikují se (předpokládá se implementace do národního práva) •implementace nesprávná nebo opožděná: jednotlivec se může dovolat svých práv přímo – na základě směrnice. = Přímý účinek možný, ale jen vertikální vzestupný (tj. dovolat se směrnice proti státu). •judikatura: van Duyn, Ratti, Kolpinghuis E U jednotlivec členský stát směrnice nebyla transponována Přímý účinek netransponované směrnice Nepřímý účinek směrnic •Směrnice nebyla včas správně implementována a její přímý účinek je nemožný •Ustanovení národního práva musí být interpretováno podle směrnice •Interpretace nahrazuje chybějící implementaci •Jen je-li možný různý výklad •Judikatura: von Colson, Marleasing Odpovědnost státu typu Francovich •Směrnice nebyla včas správně implementována a její přímý účinek je nemožný •Členský stát pak odpovídá za škodu vzniklou jednotlivci a způsobenou neimplementací směrnice •Judikatura: Francovich (C-6,9/90), Brasserie du Pecheur (C-46,48/93), Kobler (C-224/01)