Interpretace práva
východiska, metody a právní pojmy
JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D.

Pojem intepretace
nInterpretace = duševní proces přidělování významu znakům
nInterpretace jako proces překladu
nInterpretace jako proces porozumění
nPrávo je dějinná skutečnost – produkt lidského ducha
nPrávo (resp. právní informace) jsou vyjadřovány přirozeným jazykem
nSpeciální subsystém – PRÁVNÍ JAZYK
n

Předmět interpretace
nOtázky právní (questiones iuris)
nZdroje právních informací
nTexty právních předpisů, mezinárodních smluv
nTexty soudních rozhodnutí
nDoktrinální texty
nSmlouvy atd.
nOtázky právní (questiones facti)
nV rozměru realizace a aplikace práva (viz níže)
nTzv. aplikační interpretace

Subjekt-objektové schéma



Právní hermeneutika
nprávní hermeneutika se zabývá právní interpretací a právním porozuměním
nVývoj od dob antiky jako pomocná disciplína právní vědy
nPrávní metodologie, teorie právní interpretace, teorie právní argumentace
nZkoumají právní interpretaci
nV obecném kontextu ostatních disciplín sociálních věd
nSpecificky s ohledem na zvláštnosti výkladu práva
nModel hermeneutického kruhu (spirály)

POROZUMĚNÍ
(CELEK)
/
KONTEXT
PŘEDPOROZUMĚNÍ
(ČÁST)
/
TEXT

Hermeneutický kruh
nVztah znaku (významu) k jeho kontextu
nPorozumění i výklad vznikají v nekonečném koloběhu („sem a tam“) přibližování a oddalování vědomí
interpreta od objektu interpretace (Holländer - neustálý řetězec korelací)
nCesta od interpretační hypotézy k výkladovému závěru
nV základním rozměru znamená metodu zohledňování tzv. významového celku při výkladu jeho
jednotlivých součástek
nPrávní řád je považován za významový celek
nSkutkový stav je určitý významový celek
n

Typologie výkladu dle subjektu
nSubjekt = ten, kdo výklad provádí (tzn. interpretátor/interpret) vždy za určitým CÍLEM
nAutentický
nTen, kdo vydal normu, ji i vykládá
nLegální definice
nLegální
nOrgán, který má ex lege právo s určitým stupněm závaznosti vykládat právo
nVýklad orgánu aplikujícího právo (tzv. aplikační výklad)
nSoudy a správní orgány, ostatní aplikační orgány
nZávaznost v řešené věci
nDoktrinální
nKomentáře, články, učebnice
nNejde o závazný výklad
nSoukromý
nLaická interpretace

Typy výkladů
nSoulad s prameny práva a jejich účelem a smyslem podle uznání právního společenství
nKorektní (tzv. správný) výklad
nNesprávný výklad
nÚmysl interpreta (výkladová intence)
nTendenční výklad
nDezinterpretace
nFalzifikace
n
n

Metody právní interpretace
ntradiční metody výkladu (tzv. standardní)
nJsou odvozeny z obecné teorie interpretace
njazyková (úloha právního jazyka)
nNormativita jazyka vs. normativita právní
nÚloha syntaxe a morfologie
nVýklad právních pojmů – právní lexika
nPodle rozsahu sémantického pole pojmu:
nStriktní (adekvátní)
nČíselné pojmy, označení dnů, měsíců, zeměpisná označení atd.
nRestriktivní (zužující)
nZásahy do základních práv a svobod
nExtenzívní (rozšiřující)

11
Kategorizace (třídění) právních pojmů I.
nPrávní pojmy se odlišují z hlediska své funkce, která zároveň determinuje způsob jejich porozumění
nLze rozlišit:
nA) dle způsobu užití právního pojmu
nPopisné pojmy („dítě“, „domácnost“, „povrchové vody“ apod.).
nNáleží k nim také tzv. zkušenostní pojmy (např. „přiměřená rychlost“)
nUžívají se k popisu skutkových podstat (faktických podmínek nastoupení právních následků)
nMají pravdivostní rozměr (pravda x nepravda)
nHodnotící pojmy („nemravný“, „správný“, „nepřezkoumatelný“ apod.)
nMohou k nim patřit i pojmy vyjadřující kvantitu (např. značná škoda, množství větší než malé…)
nPřipisující pojmy (např. pojem „vina“)

12
Kategorizace (třídění) právních pojmů II.
nB) podle vztahu mezi strukturními prvky pojmu
nTřídy (třídní pojmy)
nJejich pojmové znaky jsou definovány konjuktivně či alternativně
nČím méně má pojem pojmových znaků, tím je vágnější
nČím je pojem vágnější, tím větší má aplikační dosah (rozsah)
nTypové pojmy
nJsou definovány disjunktivně
nLze je popsat pomocí vztahu dvou pojmových znaků  v přímé či nepřímé úměře
nNapř. pojem „nepřímý úmysl“
nPojmové znaky „vědění“ a „vůle“
nurčují okruhy skutků  (může to být průběh nebo děj), zájmů a hodnot, tedy dané určité rámce
n

13
Právní pojem a právní termín
nProces terminologizace právních pojmů
nPrávní termín – teorie a praxe:
njednoslovný či víceslovný výraz právního jazyka, který je natolik ustálený a vnitřně významově
konzistentní, že je považován za součást ustálené právní terminologie
nPředstavuje výrazovou složku (designátor) právního pojmu
nV běžné právnické komunikaci se „právní pojem“ a „termín“ užívají promiscue
nMnoho právních pojmů nemá reálně existující denotáty, neboť jejich designáty jsou instituty
(právní konstrukce)
nNapř. vydržení, promlčení, apod.

14
Sémantické pole právních pojmů
nPrávní pojmy mohou mít:
nTotožné sémantické pole jako pojmy obecného jazyka
nZvláštní sémantické pole (průnik sémantických polí)
nLiší se rozsahem (extenzí)
nÚplně autonomní sémantické pole
nAčkoliv je termín homonymem jiného pojmu obecného jazyka, znamená něco úplně jiného
nLegální definice „pro účely tohoto zákona“
npř. termíny rodina, dítě, domácnost
nZákladní problémy
nPolysémie (mnohovýznamovost)
nHypertrofie autonomních pojmů
n

Metody právní interpretace
nLogická (zvláštní právně-logické argumenty)
nVe starších teoriích označovala výklad dle účelu právní úpravy (logos = smysl textu), nikoliv
formálně logické operace !
nAnalogické argumenty
nArgumentum a simile (a pari)
nArgumenty a fortiori (a potiori)
nArgumentum a minori ad maius (zákaz)
nArgumentum a maiori ad minus (dovolení)
nAnalogie legis, analogie iuris
nEliminační argumenty
nArgumentum a contrario, per eliminationem
nArg. e silentio legis (mlčením zákonodárce)
n

Typologie argumentů užívaných v právní argumentaci
nPragmatické figury
nArgumentum ex autoritate
nRétorické (eristické) figury
nArgumentum baculinum (důkaz holí)
nArgumentum ad populum
nArgumentum ad veritatem (notoriety)
nTopické figury
nArgument a loco communi (obecné právní topiky)
nargument a loco specifici (zvláštní právní topiky)
nTzv. zvláštní právně-logické argumenty
nArgumenty základními principy argumentace
nBezespornost
nKoherence
nÚplnost
n

Zvláštní právně-logické argumenty
nOproti svému názvu mají spíše topicko-rétorický charakter
nSamostatný systém právní logiky neexistuje, existují však logické systémy konstruované pro popis
vztahů mezi normami (tzv. deontická logika)
nNeexistuje žádný jednoznačná metoda, kdy použít který argument

Zvláštní právně-logické argumenty
Analogické argumenty
nObecně
nodvození „zvláštního“ od „zvláštního“
nAnalogie je hlavním nástrojem právního myšlení
nPři použití analogie, Z nutně nevyplývá z premis P1, P2
nPlatnost argumentu je založena na bázi pravděpodobnosti a principů jednotlivých právních odvětví,
které regulují přípustnost tohoto argumentu
nAnalogie stricto sensu
nIntra legem (intra verba legis)
nAnalogie legis
nAnalogie iuris
nA potiori (tzv. argumenty síly)
nArg. A minori ad maius (od menšího k většímu)
nArg. A maiori ad minus (od většího k menšímu)
nAb exemplo (demonstrace příkladu)
nArgumentum a simile (důkaz podobnosti)
n

Zvláštní právně-logické argumenty
Vylučující argumenty
nArgumenty vylučující
nnegace možného závěru – odvození jiného možného závěru
nLogický opak metody analogie
nA contrario (důkaz opaku)
nVýběr ze dvou možných závěrů
nPer eliminationem (důkaz vyloučením)
nVýběr z více možností
nreductionis ad absurdum (tzv. teleologická redukce)
nUžití teleologického výkladu ad absurdum
nFikce racionálního zákonodárce
n

Vztah mezi analogií a vylučujícími argumenty
nTyto argumenty nelze užít v rámci jednoho argumentačního řetězce pro odůvodnění téhož
argumentačního závěru
nAnalogie je typická pro soukromé právo
nA contrario je typické pro právo veřejné
nKonflikt těchto dvou argumentačních přístupů je zdrojem velkého množství interpretačních sporů

Metody právní interpretace
nsystematická
nVnitřní x vnější systematika
nVnitřní = principy, hodnoty a účely
nVnější = uspořádání právních pravidel do větších celků, Systematika právních předpisů (paragrafy,
oddíly, hlavy, části)
nSystematika zákonodárství = výstavba normativních textů
nVztahy mezi obecnou a zvláštní částí kodexů
nVztahy mezi souvisejícími právními předpisy
nTzv. subsidiarita
nNestanoví-li tento zákon jinak, platí (tzn. použijí se) ustanovení…..(např. občanského zákoníku)
nVýznam nadpisů v právních předpisech (argumentum a rubrica)
n

Metody právní interpretace
nhistorická (hledání historické vůle zákonodárce) – occasio legis
nZdrojem takových poznatků jsou historické okolnosti vzniku pramene práva
nV našem prostředí zejména úloha
nDŮVODOVÝCH ZPRÁV
nSNĚMOVNÍCH TISKŮ
nJe pro výklad obsahu práva důležité, co řekl ten který člen zákonodárného sboru?
nDALŠÍCH ZDROJŮ INFORMACÍ O NORMOTVORBĚ
nSpíše pomocná úloha, ale důležitost ve spojení s teleologickým výkladem
n
n

Metody právní interpretace
nteleologická (hledání účelu zákona - tzv. ratio legis)
nSubjektivní (to, co normotvůrce chtěl)
nÚMYSL ZÁKONODÁRCE (historicko-teleologický výklad)
nObjektivní (to, co normotvůrce měl chtít)
nSMYSL ZÁKONA (systematicko-teleologický výklad)
nHistorický (to, co normotvůrce chtěl v době vzniku normy)
nAktuální (to, co má norma znamenat v okamžiku výkladu)
nHraje velmi důležitou roli v judikatuře vyšších soudů, zejména Ústavního soudu
n

Metody právní interpretace
nTzv. nadstandardní metody výkladu (A. Gerloch)
nargumentace principy: princip bezrozpornosti práva, princip právní jistoty subjektů, princip
ústavní konformity výkladu, princip eurokonformního výkladu, princip proporcionality (metoda
aplikace principů a základních práv a svobod)
nvýkladové direktivy (Ústava, Listina, OZ...)
nČl. 9 odst. 3 Ústavy, čl. 4 odst. 4 Listiny, § 2 NOZ (ústavně-konformní výklad), § 10 odst. 1, 2
NOZ (užití analogie) atd.
nOtázka existence tzv. ius interpretandi
n
n

Nový občanský zákoník
n§ 2: výkladové direktivy
n
n (1) Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a
svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým
zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle
jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.
n (2) Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v
jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov
právního předpisu proti jeho smyslu.
n (3) Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke
krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

Nový občanský zákoník
n§ 10 NOZ – úprava dotváření soukromého práva
n(1) Nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle
ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu
nejbližšího.
n
n(2) Není-li takové ustanovení, posoudí se právní případ podle principů spravedlnosti a zásad, na
nichž spočívá tento zákon, tak, aby se dospělo se zřetelem k zvyklostem soukromého života a s
přihlédnutím k stavu právní nauky i ustálené rozhodovací praxi k dobrému uspořádání práv a
povinností.

Řešení konfliktu právních norem
nŘešení konfliktu norem – co má přednost?
nKonflikt norem nastává tehdy, když ke stejnému jednání se vztahují alespoň dvě právní normy, které
stanovují pro stejnou situaci odlišné právní následky
nLex superior derogat legi inferiori
nPravidlo právní síly – viz prameny práva
nLex posterior derogat legi priori
nPravidlo času – pozdější norma ruší předchozí
nIntertemporalita práva
nLex specialis derogat legi generali
nNejobtížnější pravidlo – specialita
nZvláštní právní norma má přednost před obecnou
n

Princip proporcionality
nKritérium řešení kolize principů
nDovozen judikaturou ústavních soudů ve 20. století a doktrínou
nTestují se:
nVhodnost
nPotřebnost
nPřiměřenost
nMinimalizace zásahu do základního práva

 Právní interpretace v procesu aplikace práva
nNalezení právní normy (zjištění práva - questio iuris) – tzv. právní interpretace
nzásada denegatio iustitiae
nRekonstrukce pravidla z právního textu
nAplikační orgán vybírá jedno z možných interpretačních řešení, které považuje za SPRÁVNÉ
nproces interpretace a jeho pravidla (viz výše)

Interpretace jako součást rozhodnutí ve věci
nna základě tzv. subsumpce (podřazení popisu skutku pod hypotézu právní normy) – právní
kvalifikace:
nHorní premisa = právní věta (výklad pramenů práva)
nDolní premisa = skutková věta (porozumění skutkovému stavu věci)
nI. fáze: podřazení skutkového stavu pod skutkovou podstatu (hypotézu) právní normy
nII. Fáze: dovození právního následku platného pro daný skutkový stav

Interpretace v kontextu právního případu
nTzv. jednoduché a složité případy
nmeze subsumpce (jednoduché x složité případy)
nZohlednění právních principů, vyplňování mezer, aplikace diskrece, rozpor textu a účelu zákona…
n
n

Děkuji Vám za pozornost