Jistě existují jedinci, kteří peníze nepotřebují, neboť jsou dostatečně finančně zajištění a soběstační, nicméně takových je minimum. Většina však koná tak, aby dosáhla peněžních příjmů a pomocí peněz si obstarala vše potřebné nebo zajistila ekonomické bohatství (ekonomicky činní jednotlivci).

Druhou zmíněnou kategorii jednotlivců lze rozdělit do tří základních skupin/forem:

1. osoby působící v závislém postavení (zaměstnanci);
2. osoby vykonávající ekonomickou aktivitu v rámci podnikání, které je možno provozovat jako:

• osoba samostatně výdělečně činná (samostatní podnikatelé – fyzické osoby);
  
• osoby působící v rámci osob právnických (zejména obchodních korporací, tj. nejčastěji společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti).

Rozhodnutí, kterou formu ekonomické činnosti využít, není rozhodnutím jednoduchým a je mnoho aspektů, které tu či onu formu v jistém způsobu a smyslu zvýhodňují. Zaměřme se dále na aspekty samostatné činnosti - podnikání.

Podnikatelem je obecně každý, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku (srov. § 420 obč. zák.).

V souvislosti s podnikáním fyzických osob se setkáváme s pojmem osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ). Aby se přitom jednotlivcem mohl stát OSVČ, musí obecně získat živnostenské oprávnění (příp. koncesní listinu). Předpokladem získání takového oprávnění je splnění množství obecných (typicky způsobilost k právním úkonům či bezúhonnost) a někdy i zvláštních předpokladů (typicky předpoklad určitého stupně vzdělání). Mezi výhody podnikání jako fyzická osoba patří bezesporu administrativní nenáročnost, rychlost započetí podnikání a často také nižší daňové zatížení a jednodušší evidence příjmů a výdajů ve formě daňové evidence.

Naopak v souvislosti s podnikáním právnických osob se setkáváme s pojmy jako korporace (nejtypičtější forma je společnost s ručením omezením nebo akciová společnost), fundace či ústav v případě osob soukromého práva. Právnická osoba vzniká (založená může být dříve) typicky zápisem do obchodního nebo jiného rejstříku. Naproti tomu v oblasti veřejného práva existuje typicky stát, obce či ČNB. Právnické osoby veřejného práva vznikají typicky zákonem či jiným správním aktem.

Literatura:

BLAŽEK, Jiří, Michal JANOVEC, Ivana PAŘÍZKOVÁ, Johan SCHWEIGL a Eva TOMÁŠKOVÁ. Ekonomické základy práva. 1 vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2020. 188 s. ISBN 978-80-7598-699-3; kapitola 2.

Přednášky JUDr. Michala Janovce, Ph.D.

Na trhu není ekonomicky činný subjekt jediným, ale spolupůsobí zde řada jiných ekonomicky činných subjektů, které nabízejí stejné nebo podobné produkty. Tyto nazýváme konkurence. Podle počtu subjektů působících na trhu a podobnosti nabízených produktů můžeme konkurenci členit na:

• dokonalou konkurenci
• nedokonalou konkurenci, kam patří monopolistická konkurence, oligopol a monopol

Ekonomicky činné subjekty však na trhu však nemusí nutně s ostatními konkurenty jen soupeřit, ale mohou i spolupracovat. Některé formy spolupráce jsou povolené, jiné však zakázané. Sem patří např. kartelové dohody. 

Literatura:

BLAŽEK, Jiří, Alena KERLINOVÁ, Jan KUBÍČEK, Eva TOMÁŠKOVÁ a Vladimír TOMŠÍK. Národní hospodářství. 4. dotisk 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2019. Učebnice Právnické fakulty MU, sv. 510. ISBN 978-80-210-6949-7., str; kapitola 1.

Přednáška doc. Ing. Evy Tomáškové, Ph.D.