Formy výchovně-vzdělávací práce - výchova napomáhá k plnému a mnohostrannému rozvoji osobnosti - celkem čtyři typy výchovy : - výchova školní (vyučování, mimovyučovací školní aktivity, vliv školního prostředí) - výchova mimoškolní (ve společenských organizací, v kulturních institucích, hromadnými sdělovacími prostředky) - výchova rodinná (veřejným míněním rodiny, zájmovou orientací rodiny) - sebevýchova (autodiagnostika a automotivace, autodidaxe, podíl na různých aktivitách) Školní výchova -škola základní institucí, postupně se demokratizovala -> Právo na vzdělání, Všeobecná deklarace lidských práv - škola se specializovala, vytvořila síť základních a středních všeobecně vzdělávacích škol (gymnázií), středních odborných škol a učilišť, škol vysokých univerzitního, technického i uměleckého směru - škola byla a bude základní výchovně-vzdělávací institucí - škole přísluší významná úloha systematizační a integrační (povinnost uvést nejrozmanitější podněty v pevný systém) i komplexní funkce - rozmanitost vzdělávacích systémů vedla k tvorbě Mezinárodní standardní klasifikace vzdělávání (ISCED) -> preprimární, primární, nižší sekundární, vyšší sekundární, terciální neuniverzitní, terciární univerzitní, terciární postgraduální - výchova se svým mnohostranným zaměřením prostupuje celou činností škol všech stupňů - formy školní výchovy -- výchova v rámci vyučování -- výchova v mimovyučovacích aktivitách -- působení školního prostředí - výsledky jedině v hlubokém a stálém propojení vyučovacích forem s formami mimovyučovacími - základem školní výchovy je vyučování, jeho koncepci určují -- studijní profil -- učební plán -- učební osnovy - v didaktickém myšlení uplatňujeme termín kurikulum - zamyšlené a plánované; realizované ve školních podmínkách; osvojené žáky - formální kurikulum -- cíle, obsah, prostředky a organizace vzdělávání, realizace, kontrola a hodnocení - neformální kurikulum -- mimotřídní a mimoškolní aktivity - skryté kurikulum -- zkušenosti žáků z reálného života školy - obsah vyučování specifikován vzdělávacími (cílovými) standardy, obsahové jádro standardů tvoří kmenové (základní, jádrové) učivo - dokumenty MŠMT -- Standard základního vzdělávání, Standard vzdělávání na čtyřletém gymnáziu - oba 6 oblastí vzdělávání -- oblast jazyková -- oblast společenskovědní -- oblast přírodovědná -- oblast matematická a informatická -- oblast estetickovýchovná -- zdravý životní styl - vyučovací předmět participuje na některé složce výchovy (technické, ekonomické, pracovní; mravní, právní, politické; estetické, tělesné -> specifické cíle) - má-li předmět splnit svou funkci, měl by si ujasnit svůj podíl na jednotlivých výchovných složkách - výchovné cíle chápeme ve specifické rovině (zájem o obor) i rovině obecné (rozvoj hodnotové orientace jedince) - školní vyučovací formy doprovázeny různými formami výchovné práce mimo vyučování -> mohou být realizovány vlastními prostředky školy, ve spolupráci s některými společenskými organizacemi a kulturními institucemi - dává možnost překonat jednostrannost výchovně-vzdělávacího působení při výuce - hromadné formy výchovné práce -- exkurze -> rozšiřují rozhled žáků, hlubší orientaci v životě, stimulace jejich zájmů, navození aktuálních problémů - výchovný účinek není automatický; nepřipravené akce mají spíše negativní dopad - skupinové formy výchovné práce -- nejrozmanitější kroužky -> vycházejí z individuálních zájmů a podchycují relativně malé skupiny jedinců - práce v relativně malé skupině umožňuje pedagogovi hlubší kontakt se žáky - individuální podoba -- individuální vedení četby jednotlivých žáků -> předpokladem důvěra k pedagogům ze strany žáků - vliv školního prostředí -- působí na vztah ke škole, k oboru, ke studiu, k lidem - záleží na každé maličkosti - všechny formy výchovy ve škole se stávají účinnějšími, když se organicky propojují s výchovou mimoškolskou - je třeba překonávat dosavadní odtržení školy od ostatních organizací a institucí - rada školy -- prohloubení vazby mezi školou, mimoškolskými institucemi, obcí a rodinou - andragogika -- vzdělávání jedinců v ekonomicky neproduktivním věku Mimoškolská výchova - nezastupitelná, zvláštnost v bohatství bezprostředních prožitků - uskutečňuje se celou sítí společenských organizací, kulturních zařízení a hromadných sdělovacích prostředků - na výchově se podílejí stále více a všestranněji společenské organizace - nepůsobí však výchovně pouze na své členy, působí i na široký okruh veřejnosti - intencionální (přímá) výchova -- kurzy, přednášky, semináře, diskuse - funkcionální (nepřímá) výchova -- probíhá ve spojitosti s vlastním životem a aktivitou dané organizace - působení může být dlouhodobé povahy i relativně krátkodobé ve formě poradenské, propagandistické nebo agitační - významný článek mimoškolské výchovy jsou kulturní zařízení - plní funkce specifické (muzea, galerie, knihovny, divadla, kina a koncertní zařízení, objekty památkové péče, zoologické a botanické zahrady, hvězdárny a planetária) - výsledky poskytují možnosti pro výchovně-vzdělávací působení intencionální i funkcionální povahy - účinnost výchovně-vzdělávacího působení kulturních institucí se samozřejmě zvyšuje tím, nakolik se toto působení propojuje s činností škol, společenských organizací, sdělovacích prostředků i rodiny - připravují specifické prezentace, budují speciální dětská oddělení - hromadné sdělovací prostředky -- tisk, rozhlas, film a televize - hromadné sdělovací prostředky informují a tím vychovávají - mnoho rovin -- poznání faktů, zobecňování jednotlivých poznatků, vyvozování obecných zákonitostí - přibývá relací, které mají vyhraněně intencionální výchovně-vzdělávací funkci - funkcionálně působí na rozvoj osobnosti každý podnět těchto prostředků - v jejich působení i nedostatky -- komercionalizace, podbízivé programy v konkurenčním boji o sledovanost, přemíra reklam - narůstají snahy mediální pedagogiky o koncepci výchovy tzv. mediální kompetence -> schopnosti adekvátně přijímat, zpracovávat a hodnotit podněty sdělovacích prostředků - ústřední problémy mediální pedagogiky : - jaký mají média vliv na jedince a jak se v něm odrážejí - jak děti a mládež přijímají zobrazení násilí v těchto prostředcích - jaké důsledky má aplikace médií v rozvoji kognitivních a sociálních schopností - jak transformují rodiny rozšiřování programové nabídky médií - jaký mají vůbec média význam z hlediska výchovy a vzdělávání jedince Rodinná výchova - rodina se tradičně podílela na výchově mládeže i dospělých; jedinci se přirozenou formou dostává četných podnětů a zkušeností - společnost očekává od konsolidované rodiny pozitivní přínos z hlediska mnohostranného rozvoje - důrazem na výchovnou úlohu rodiny samozřejmě neoslabujeme význam školy, společenských organizací, kulturních institucí a hromadných sdělovacích prostředků - uskutečňuje se mnoha prostředky : rodina rozvíjí své členy veřejným míněním (názory a přístupy ke skutečnosti) - není neměnné, je utvářeno jednotlivými členy rodiny obsah rodinného života (společné zájmy, společná účast na činnostech vědecké, kulturní, pracovní i sportovní povahy) - vlastenecká výchova estetická a kulturní oblast tělesná a sportovní oblast rozvoj morálních kvalit jedince (kladný vztah k práci) - bez spolupráce školy a mimoškolních výchovně-vzdělávacích zařízení s rodinou se podstatně snižuje naděje, že plně dosáhneme potřebných a požadovaných výsledků ve VVP Sebevýchova (autoedukace) - stále větší úloha sebevýchovy, jedinec sám se stává jak iniciátorem, tak realizátorem výchovně-vzdělávacího procesu - koncepce sebevýchovy : - sebevzdělávání - rozvoj vědomostí, dovedností, návyků a schopností - sebevýchova v užším smyslu - rozvoj postojů jed. ke skutečnosti, zájmů, potřeb, chování - cílová orientace -- cíle individuální a autonomní - obsahová stránka -- rozvoj jedince pro jednotlivé sociální role, rozvoj základních osobnostních kvalit - předpoklady sebevýchovy : - motivace, potřeby, zájmy -- jedince motivován podněty ze školy, vznikají potřeby širšího vzdělanostního obzoru - schopnost autodiagnózy -- jedinec je s to zhodnotit vlastní stupeň rozvoje - schopnost koncipovat svůj další rozvoj -- možná jedině jsou-li k dispozici takové prostředky, které ji jedinci umožní - konzultační a poradenská služba -- v určitých okamžicích potíže, bezradnost i skepse -> jedinec by měl mít možnost se v těchto okamžicích poradit, obrátit se o pomoc, najít řešení - možnost uplatnění dosahovaných výsledků -- formy společenského uplatnění a docenění sebevýchovou dosahovaných výsledků - heteroedukace a autoedukace jsou spojité nádoby; heteroedukace by měla pro autoedukaci vytvářet vhodné předpoklady a podmínky; autoedukace vede v určitých okamžicích k nové potřebě heteroedukace - jak pomoci sebevýchově -> posílit : prohloubení orientace výchovy na postoje, potřeby a zájmy -- rozvoj obecných postojů ke skutečnosti, rozvoj specifických postojů, potřeb a zájmů, např. postoje ke vzdělávání, k jednotlivým oborům, k profesi prohloubení celkové formativní orientace výchovy -- předpokládá rozvinuté schopnosti získávat nové informace, hodnotit je a zobecňovat, aplikovat je v praxi prohloubení orientace na autonomní výchovné cíle -- při výchově vždy cíle autonomní (klade si sám jedinec) a heteronomní (stanoví společnost a skupina); úspěšná výchova znamená znát a respektovat autonomní cíle a heteronomní cíle adekvátní motivací postupně automatizovat Literatura: Bližkovský, B. Systémová pedagogika pro studium a tvůrčí praxi. Ostrava: Amosium servis, 1992. Čáp, J., Mareš. J. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001. Jůva, V. sen. a jun. Úvod do pedagogiky. Brno: Paido, 1999. Průcha, J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 1997. Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J. Pedagogický slovník. 3. rozšířené vydání. Praha: Portál, 2001.