Pedagogické principy Pedagogické principy obecně - nejobecnější požadavky (normy) optimalizující výchovně-vzdělávací činnost; výchovně-vzdělávací zásady - formulace ped.principů Jan Amos Komenský, Johann Heinrich Pestalozzi, Adolf Diesterweg, Konstantin Dmitrijevič Ušinskij, Herbert Spencer, John Dewey - mají obecnou platnost v oblasti výchovně-vzdělávacího působení na mládež (i dospělé) Pohled do historie - Platón, Quintilianus, Aristoteles -> soustavnost výchovné práce, aktivnost vychovávaného jedince, přiměřenost obsahu, forem i metod výchovně-vzdělávací činnosti - období renesance, Francois Rabelais, Thomasso Campanella -> aktivita a samostatnost jedince, - Vittorino da Feltre, Michal de Mantaigne, Francis Bacon -> samostatné poznávání, samostatné posuzování, samostatná tvůrčí činnost - Jan Amos Komenský -> princip názornosti, soustavnosti, uvědomělosti, přiměřenosti a všestrannosti - novodobá pedagogika -> výběr z dříve vytvořených principů, protože některé mohou izolovaně vést k jednostrannosti - Jean Jacques Rousseau -> oslabení momentu systematičnosti - Johan Heinrich Pestalozzi -> princip soustavnosti, nově princip výchovného vyučování jako požadavek stálého spojování vzdělávání s mravní výchovou jedince; pokračovatelé Johan Friedrich Herbart, Friedrich Fröbel, Adolf Diesterweg - Konstantin Dmitrijevič Ušinskij -> přiměřenost výchovy, soustavnost, názornost, aktivnost a samostatnost, trvalost, výchovnost vyučování, řídící úloha učitele - Lev Nikolajevič Tolstoj -> aktivita, tvořivost - Herbert Spencer -> kritizuje odtržení výchovy od základních sociálních funkcí - John Dewey -> motivace, aktivizace (nebezpečí jednostrannosti) - esencialistická koncepce pedagogiky -> soustavnost - pedagogický reformismus a alternativní pedagogika -> přiměřenost výchovy, přiměřenost cílů, obsahu, podmínek i prostředků - existencialistická pedagogika -> emotivní prvky ve výchově - postmodernismus -> pluralitní vidění a chápání skutečnosti Jednotlivé principy - principů, které pedagogika považuje za základní je celkem devět - princip cílevědomosti, soustavnosti, aktivnosti, názornosti, uvědomělosti, trvalosti, přiměřenosti, emocionálnosti, jednotnosti výchovného působení Princip cílevědomosti - jasně stanovit konečné i dílčí cíle - cíle dostatečně zdůvodnit - přiměřeně objasnit vychovávanému jedinci (skupině) - neujasnění vede ke ztrátě pedagogické práce, smyslu a významu této práce - je velmi obtížné v konkrétním VVP* rozvíjet skutečně plně a mnohostranně Princip soustavnosti - veškeré výchovné podněty musí být uspořádány do systému umožňujícího osvojování v logickém pořádku - pedagogovo působení i činnost vychovávaného jedince musí bát co nejsoustavnější - vyplývají požadavky na vytvoření zdůvodněného systému vyučovacích předmětů, výběr a systematizaci učiva, tvorby systematického pracovního režimu pedagogické instituce a dosažení systematického pracovního postupu a jeho návaznosti na jiné předměty Princip aktivnosti - samostatná činnost jedince preferována - aktivizovat poznávací, citové a volní procesy - opírat se o zájem a stimulovat jej vhodnou motivací - soustavně vést k aplikaci a praktickému využívání získaných vědomostí a dovedností - moderní pedagogika usiluje o rozvoj tvůrčího přístupu jedince ke skutečnosti Princip názornosti - vycházet ze smyslového nazírání předmětů a jevů skutečnosti a z jejich obrazů - opírat se o dosavadní představy a zkušenosti vychovávaného jedince - systematicky rozvíjet nazírací a představovací schopnosti - v praxi se uplatňuje jako nazírání předmětů a jevů v přirozených podmínkách, nazírání trojrozměrných a dvojrozměrných pomůcek, motorická názornost, schématická a symbolická názornost (grafy), sledování filmů a televizních pořadů, názornost pedagogovy mluvy Princip uvědomělosti - učivo se ve vědomí má odrážet ve formě jasných představ přesných pojmů, soudů a úsudků - zkoumané jevy promýšlet a vystihovat jejich podstatu - získané vědomosti správně vyjadřovat i jazykově - pochopit úlohu získaných vědomostí a dovedností a správně a tvořivě jich v praxi používat - vyloučit mechanické osvojování skutečnosti, pouhé memorování Princip trvalosti - jednou osvojené vědomosti, dovednosti a zájmy se staly trvalým majetkem jedince - v praxi často podmiňováno pouze opakováním a procvičováním - v první řadě však důsledkem zachování předchozích základních principů (přiměřené pracovní tempo, vhodný výběr učiva a emotivnost výchovné práce) Princip přiměřenosti - obsah, formy a metody výchovy musí být v souladu s věkovou vyspělostí a dosavadní úrovní jedince - je třeba zachovávat základní pravidla pedagogického postupu : od blízkého k vzdálenému, od známého k neznámému, od konkrétního k abstraktnímu, od snadného a jednoduchého k obtížnějšímu a složitějšímu - pedagog musí znát věkové a individuální zvláštnosti vychovávaného jedince -- je důležité zjišťovat stav dosavadních vědomostí a dovedností (pedagogická diagnostika) - dodržovat individuální přístup k jedinci a učivo vždy volit přiměřeně náročné Princip emocionálnosti - probouzet adekvátní citové prožitky vychovávaného jedince - opírat se o tyto prožitky - udržovat trvale radostnou tvůrčí atmosféru - týká se všech činitelů pedagogického procesu Princip jednotnosti výchovného působení - jednota v požadavcích i přístupech všech učitelů a vychovatelů - na základě vzájemných dohod udržovat jistý pedagogický konsenzus Uplatňování a konkrétní využívání pedagogických principů - uplatnění nalézají ve výchovně-vzdělávacím procesu - koncipování a plánování VVP -> princip cílevědomosti, systematičnosti, aktivnosti, uvědomělosti, trvalosti, přiměřenosti - organizační, materiální a personální zabezpečení VVP -> dobrý pedagog vždy spojuje výchovu s potřebami života - samotný výchovně-vzdělávací proces - nástroje objektivního posouzení VVP - při posuzování a hodnocení si klademe otázku nakolik je daná činnost cílevědomá, nakolik si pedagogové i vychovávaní uvědomují cíle - tyto otázky by si měl pravidelně klást každý pedagog, ředitel, inspektor Literatura : Jůva, V. sen. a jun. Úvod do pedagogiky. Brno: Paido, 1999. Jůva, V. sen. a jun. Stručné dějiny pedagogiky. Brno: Paido, 1997. Jůva, V. et al. Základy pedagogiky (pro doplňující pedagogické studium). Brno: Paido, 2001. Průcha, J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 1997. Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J. Pedagogický slovník. 3. rozšířené vydání. Praha: Portál, 2001.