Pedagogika jako vědecká disciplína Termín pedagogika Termín pochází z antického Řecka, kde byl slovem paidagógos označován otrok, který pečoval o syna svého pána, doprovázel jej na cvičení a do školy. Tento výraz se přesunul do antické latiny -- jakožto paedagogus s posunutým významem otrok -- učitel, vychovatel. - pais=dítě, aigen=vésti - základy tomuto oboru jako systematické vědě o výchově mládeže i dospělých položil svými pedagogickými spisy Jan Amos Komenský - je úzce spojena s ostatními vědními obory, zejména s vědami přírodními, společenskými i technickými Definice pojmu pedagogika - přesná definice není k dispozici, protože pedagogika je chápána jako věda s širokým spektrem zájmů a obrovským polem působnosti 1a. Věda a výzkum zabývající se vzděláváním a výchovou v nejrůznějších sférách života a společnosti. Není tedy vázána pouze na vzdělávání ve školských institucích a na populaci dětí a mládeže. V zahraničí se ve významu "pedagogika" často užívá termín "pedagogická věda." (Pedagogický slovník) 1b. Obor vzdělávání na pedagogických fakultách a jiných fakultách připravujících učitele, respektive předmět v rámci tohoto studia 2. Pedagogika je věda o permanentní výchově, o celoživotní výchově dětí, mládeže i dospělých (Jůva, V.: Úvod do pedagogiky) Základní charakter pedagogiky: Pedagogika je věda o edukaci, tedy o výchově a vzdělávání. Jako věda zahrnuje teorii i praxi, má charakter normativní (pedagogika vytváří určité normy, vzory, doporučení, jak realizovat edukaci) a zároveň i explanativní (ped. zjišťuje, popisuje, vysvětluje různé jevy edukační reality). Pedagogika má svůj předmět bádání, význam a úkoly, obsahovou strukturu , účel a poslání, výzkum a jeho metody. Předmět pedagogiky: Jednoduše řečeno předmětem pedagogiky je výchova. Pedagogika se zabývá vším tím, co vytváří nějaké edukační prostředí, procesy, jež se v těchto prostředích realizují, a výsledky a efekty těchto procesů. (Jan Průcha) Pedagogika se zabývá člověkem v situaci výchovy... V situaci výchovy je celý člověk se všemi svými vztahy ke skutečnosti. Jde tedy o předmět zkoumání maximálně složitý, mnohonásobně polarizovaný, vyžadující interdisciplinární spolupráci všech věd o člověku. (Stanislava Kučerová) Význam pedagogiky: o Teoretický význam -- odhaluje zákonitosti výchovy a její důležitou úlohu v životě jedince a společnosti o Praktický význam -- poskytuje množství podnětů pro edukační aktivity všem výchovným a školským pracovníkům, rodičům i pracovníkům souvisejících profesí. Úkoly pedagogiky: o Analytické úkoly -- ped. zkoumá aktuální výchovnou realitu o Verifikační úkoly -- ped. ověřuje, zda dosud platí určité poznatky o Prognostické úkoly -- ped. formuluje perspektivní výchovné cíle Obsahová náplň pedagogiky Předmět pedagogiky (výchova člověka) je natolik rozsáhlý, že musíme přistoupit k rozdělení vědy na specializované disciplíny: 1. Podle obsahu zkoumání: obecná ped., srovnávací ped., dějiny ped. a školství, teorie výchovy, obecná didaktika, oborové didaktiky, ped. diagnostika, ped. evaluace, ped. prognostika, teorie řízení škol a školství, technologie vzdělávání. 2. Podle věku: předškolní ped., školní, vysokoškolská, andragogika (výchova a vzdělávání dospělých), gerontagogika (výchova a vzdělávání seniorů) 3. Podle fází společenského vývoje: antická, křesťanská, renesanční, reformní, pragmatická, moderní a postmoderní pedagogika 4. Speciálně pedagogické vědy: psychopedie, somatopedie, surdopedie, logopedie, oftalmopedie, etopedie 5. Podle oblastí aplikace: rodinná, sociální, profesní, inženýrská, vojenská ped., ped. volného času, výchova v nápravných zařízeních, výchova v organizacích dětí a mládeže, alternativní Účel a poslání pedagogiky Účelem pedagogiky je být normální vědou. To znamená mít rozvinuté atributy, které normální vědu charakterizují, tedy: - jasně vymezený předmět bádání a jeho teorii - výzkum a jeho metodologii - infrastrukturu s podpůrnými institucemi pro fungování vědy Metody pedagogiky - pedagogické vědy vycházejí ze dvou základních zdrojů: 1. z kriticky zhodnoceného historického dědictví pedagogiky -- je utvořeno pedagogickými idejemi klasiků a doklady o vývoji pojetí a organizaci výchovy ve společnosti a výchovných institucí 2. ze současných pedagogických zkušeností škol, výchovných a vzdělávacích zařízení, hromadných sdělovacích prostředků, pracovišť, organizací a rodiny Historickosrovnávací metoda - plní základní úlohu při řešení koncepčních otázek pedagogiky (cílů, obsahu a prostředků výchovy) i při analýze výchovných procesů (jejich principů, faktorů a metod) - poskytuje pedagogice tři hlavní okruhy informací: 1. rozbor výchovných koncepcí v jednotlivých etapách vývoje společnosti 2. analýzu výchovné praxe v různých pedagogických institucích 3. výchovné ideje klasiků pedagogiky a filosofů Výzkum současné pedagogické praxe v různých typech vzdělávacích a výchovných institucí - "Úkolem tohoto výzkumu je sbírat, analyzovat a zobecňovat pedagogické jevy, postupně odhalovat zákonitosti výchovně.vzdělávacího procesu a dospívat ke zdůvodněným normám zajišťující účinnou pedagogickou práci. Zkoumají se plány škol, osnovy vyučovacích předmětů, učebnice (rozsah látky, struktura a koordinace učiva, jeho přiměřenost žákům apod.) a vyučovací pomůcky, procesy osvojování a upevňování vědomostí a dovedností při vyučování i v jiných formách výchovné práce." -- Jůva, V. Úvod do pedagogiky - při výzkumu se užívá nejrůznějších metod -- pozorování, experiment, rozhovor, dotazník, studium pedagogických dokumentů, měření různých výkonů; metody se uplatňují komplexně, doplňují se; důraz je kladen nejen na stránku kvantitativní, ale i na stránku kvalitativní Literatura : Jůva, V. sen. a jun. Úvod do pedagogiky. Brno: Paido, 1999. Jůva, V. et al. Základy pedagogiky (pro doplňující pedagogické studium). Brno: Paido, 2001. Průcha, J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 1997. Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J. Pedagogický slovník. 3. rozšířené vydání. Praha: Portál, 2001.