Jednotlivé skupiny antibiotik I Základy antimikrobiální terapie -- VSAT081 Týden 2 Ondřej Zahradníček Rozdělení antibiotik I * Působení na buněčnou stěnu -- Betalaktamová antibiotika Peniciliny, cefalosporiny, "nové betalaktamy" -- Glykopeptidová antibiotika (částečně) * Působení na cytoplasmatickou membránu -- polypeptidová antibiotika * Působení na nukleovou kyselinu -- chinolony Všechna atb na této stránce jsou baktericidní Rozdělení antibiotik - II * Působení na proteosyntézu -- iniciační komplex aminoglykosidová antibiotika, jsou baktericidní * Působení na proteosyntézu -- další fáze procesu makrolidy, tetracykliny, linkosamidy, amfenikoly, některé další skupiny -- jsou bakteriostatické * Působení na metabolismus -- sulfonamidy, jsou bakteriostatické Betalaktamy -- společné vlastnosti * Působení na buněčnou stěnu * Jsou baktericidní, působí však jen na rostoucí bakterie, které si budují stěnu * Jsou téměř netoxické (lidské buňky stěnu nemají), ale mohou alergizovat * Vhodné i pro děti, těhotné a kojící ženy * Při jejich užívání tvoří nezničené bakterie dlouhé vláknité formy (totéž lze pozorovat i při bakteriálně-mykotické koinfekci) * Mykoplasmata jsou necitlivá -- nemají BS Penicilinová antibiotika 1 * Klasický "Flemingův penicilin" je stále lékem volby např. u infekcí Streptococcus pyogenes či Neisseria menignitidis -- Parenterální forma -- G-penicilin (benzylPNC) -- Perorální forma -- V-penicilin (fenoxymetylPNC) * Rozšíření účinku na stafylokoky -- oxacilin či methicilin (stafylokoková betalaktamáza) * Rozšíření účinku na některé enterobakterie, enterokoky a další mikroby -- aminopeniciliny (ampicilin, amoxicilin) Penicilinová antibiotika 2 * Peniciliny potencované inhibitory betalaktamáz (viz dále): amoxicilin + kyselina klavulanová, ampicilin + sulbaktam * Další rozšíření spektra na citlivé G- nefermentující tyčinky: piperacilin, tikarcilin apod. * Také tyto se mohou kombinovat s inhibitory (timentin = tikarcilin + kys. klavulanová) Penicilinová antibiotika 3 * Jak působí inhibitory betalakta- máz? Perorální penicilin -- V penicilin ... Depotní formy penicilinu * Depotní formy penicilinu pro dlouhodobou léčbu Různé další peniciliny oxacilin, amoxicilin ampicilin + sulbactam amoxicilin + k. klav>> Působení penicilinů Farmakokinetika penicilinů * Vylučování ledvinami -- Přirozené peniciliny -- kolem 50 % -- Aminopeniciliny 60 -- 70 % -- Širokospektré peniciliny 80 -- 90 % * Průnik do žluče (v % sérových koncentracích) -- Přirozené peniciliny 50 -- 100 % -- Aminopnc a širokospektré peniciliny nad 100 % -- Oxacilin pod 50 % Cefalosporiny 1 * Jsou sice příbuzné penicilinům, ale ne zase tolik. Nebývají zkřížené alergické reakce, i když je nutná opatrnost. Resistence vůči penicilinovým antibiotikům s rezistencí vůči cefalosporinům může a nemusí souviset. * Všechny enterokoky jsou rezistentní na všechny cefalosporiny (na rozdíl od penicilinů) * Někdy se zvlášť vyčleňují tzv. cefamyciny -- sem patří cefoxitin a cefotetan. Vyznačují se lepším působením na anaerobní bakterie. Cefalosporiny 2 * I. generace: účinné zejména na G+ bakterie, ale i na některé enterobakterie. * II. generace: lepší účinnost na G- bakterie, ale některé (enterobaktery, serratie, Proteus vulgaris aj.) jsou na I. i II. generaci primárně rezistentní * III. generace: mnohem lepší účinnost na enterobakterie a u některých i na G- nefermentující tyčinky včetně pseudomonád. Bohužel jsou výraznými induktory betalaktamáz! * IV. generace: ???účinnost i na producenty šsp. Betalaktamáz, obecně ještě lepší na G- bakterie Cefalosporiny 3 Cefalosporiny -- ukázky 1. a 2. generace 3. generace Působení cefalosporinů Farmakokinetika cefalosporinů I * Vylučování ledvinami -- I. generace parenterální 60 -- 70 % -- I. generace perorální 90 % (ale cefaclor jen 50 %) -- II. generace parenterální 80 -- 90 % -- Cefuroxim axetil 40 -- 50 % -- Cefotaxim, ceftriaxon 50 -- 60 % -- Ceftazidim 80 % Farmakokinetika cefalosporinů II * Průnik do žluče (v % sérových koncentracích) -- Cefoxitin, cefoperazon, ceftriaxon nad 100 % -- Cefalosporiny I. a IV. generace 50 -- 100 % -- Cefuroxim, cefotaxim pod 50 % * Průnik do kostní tkáně -- Cefalosporiny III. generace nad 30 %, ostatní méně * Průnik do mozkomíšního moku -- III. generace dobře proniká při poškozených plenách (zejména ceftriaxon používán u meningitid) -- I., II. a IV. generace proniká špatně "Nové betalaktamy" * V podstatě jde o dvě skupiny, obě se použítají jako rezervní antibiotika v léčbě závažných infekcí * Monobaktamy -- nejvýznamnějším zástupcem je aztreonam (AZACTAM). Neúčinkují na G+. * Karbapenemy -- imipenem (TIENAM) a meropenem (MERONEM) byly vyvinuty k léčbě pseudomonádových infekcí, pro enterobakterie produkující širokospektré betalaktamázy je určen ertapenem (INVANZ), který je levnější, neúčinkuje však na pseudomonády Farmakokinetika nových betalaktamů * Vylučování ledvinami: -- Monobaktamy 60 % -- Karbapenemy 70 -- 80 % * Průnik do žluče 50 - 100 % sérové koncentrace * Průnik do kostní tkáně: u obou skupin 10 -- 30 % * Průnik do mozkomíšního moku: údaje se liší Ukázky monobaktamů a karbapenemů Glykopeptidová antibiotika * Působí také na syntézu buněčné stěny, nejsou však příbuzná s betalaktamy. Účinkují jen na G+. * Nevstřebávají se ze střeva * Nízký průnik do likvoru, vylučování z 80 -- 90 % (teikoplanin 50 %) probíhá ledvinami. Koncentrace ve žluči dosahuje 50 % plasmové koncentrace * Nežádoucí účinky: flebitidy, alergie s horečkou * Používají se jako rezervní, např. u methicilin rezistentních stafylokoků (MRSA) * Patří sem vankomycin (EDICIN) a méně toxický, ale zato dražší teikoplanin (TARGOCID) Příklad preparátu - teicoplanin Polypeptidová antibiotika * Působí na cytoplasmatickou membránu * Jsou vysoce toxická: ototoxická, nefrotoxická * Polymyxin B se používá jen lokálně (např. součást ušních kapek Otosporin) * Polymyxin E -- kolistin se ve výjimečných případech užívá celkově * Působí i na nerostoucí bakterie * Rezistentní jsou všechny grampozitivní bakterie a všechny protey, providencie, morganelly a serratie Chinolonová chemoterapeutika I * Působí na nukleové kyseliny (inhibice gyrázy) * Fluorované chinolony jsou baktericidní, nefluorované (I. generace) pouze bakteriostatické * Vyznačují se dobrým průnikem do intracelulárního prostředí * Toxicita je nízká, v malém procentu případů se uvádějí účinky na CNS * Fluorované chinolony se nedoporučují dětem do 15 let, neboť je podezření na ovlivnění růstových chrupavek Chinolonová chemoterapeutika II * Dlouhou dobu považována pouze za léky pro močové infekce -- I. generace (kyselina nalidixová, kyselina oxolinová -- nefluorované chinolony) * Ani II. generace (norfloxacin -- NOLICIN) se nehodí k léčbě systémových infekcí * Hodně používaná III. generace -- ofloxacin (TARIVID), ciprofloxacin (CIPLOX), pefloxacin (ABAKTAL) a další * IV. generace vypadala nadějně, ale preparáty byly staženy pro nežádoucí účinky Chinolony -- farmakokinetika a využití * Vylučování ledvinami u ofloxacinu 70 -- 80 %, u ciprofloxacinu jen 40 -- 50 %, u pefloxacinu 10 % * Koncentrace ve žluči přesahují sérové koncentrace * Dobře pronikají do kostí * Za poslední léta výrazně narůstá rezistence na chinolony * Možný je vznik rezistence přímo během léčby, zejména u stafylokoků, proto se u nich dnes chinolony nedoporučují * Výhodné jsou zejména u G- infekcí, především močových cest, též v kombinaci s betalaktamy Ukázky chinolonů 1 Ukázky chinolonů 2 Děkuji za pozornost