KLONOVÁNÍ GENŮ n multi-krokový proces který vytvoří kolekci definovaných fragmentů dané DNA pomocí restrikčních endonukleáz n spojení vybraných DNA fragmentů (většinou jednoho genu) se speciálním nosičem -- vektor pomocí T4 DNA ligázy n přenos vzniklého konstruktu do živých buněk (často bakterie) n mnohonásobné namnožení vložených DNA fragmentů replikaci v živé buňce -- DNA KLONY n vytváření geneticky identických buněk (organismů) n v živé přírodě přirozené: - kolonie bakterii - řízkování rostlin - jednovaječná dvojčata KLONOVACÍ VEKTORY A) Bakteriální -- PLAZMIDY - extrachromosomální kružnicové molekuly DNA, které se nachází v celé řadě bakteriálních druhů (rezistence k antibiotikům, metabolismus nezvyklých substrátu...) 1-100kb - replikují se nezávisle na bakterii - vlastní plasmidové vektory vznikly úpravou přirozených KLONOVACÍ VEKTORY -- Virové - BAKTERIOFÁGY - bakteriální viry s dvouřetězcovou lineární DNA - schopny se v hostitelské buňce replikovat, aniž by ji zahubily - klonovací kapacita 2-25kb inzertu - mnohonásobné množení v závislosti na hostitelské bakterii KLONOVACÍ VEKTORY * odvozené z plasmidu do kterého byly naklonovány cos místa bakteriofága l * Inzertová DNA je naklonována do lineárního kosmidu a sbalena in vitro virovým mechanismem a infikována do bakterie * v bakterii je pak cirkulována a replikuje se dál jako plasmid * malá velikost cca 5kb -- není potřeba infekčních lytických l proteinů, pouze selekční marker k antibiotiku může se velikost inzertové DNA pohybovat až k 47kb n odvozené od bakteriofága M13 s malou ssDNA (6.4kb), který se po infekci do bakterie replikuje jako kruhovitá dsDNA (plasmid, snadná manipulace, restrikce) n infekční fágové částice však opět obsahují pouze ssDNA (vhodný zdroj pro izolaci ssDNA např. pro hybridizaci) n do infekčních častic mohou být sbaleny částice až dvakrát větší než je fágová DNA Obecný princip molekulárního klonování klonovací vector + DNA obsahující požadovaný gen (izolace) restrikce ligace transformace selekce pomocí selekčních markerů reprodukce a syntéza cílového proteinu izolace Základní kroky při klonování genů: * štěpení DNA na požadovaných místech * rekombinace - spojení DNA-fragmentů * transformace -- vpravení rekombinované DNA do buňky * selekce buněk obsahující cizí gen * analýza klonované DNA - při genových manipulacích je žádoucí molekulu DNA štěpit na přesně definovaných místech tak, aby byl tento proces reprodukovatelný - štěpení se provádí pomocí restrikčních enzymů -- enzymy, které bakterie používají jako obranný systém při napadení fágy. Tyto enzymy štěpí DNA na přesně definovaných místech daných specifickou sekvencí bází. Takových enzymů bylo objeveno již celá řada. Využití molekulárního klonování n uchovávání, zmnožení a manipulace s genetickou informací (cDNA a genomové knihovny) n produkce proteinů pro různorodé využití n vnášení nových či pozměněných genů do organismů (GMO, genová terapie) Děkujeme za pozornost