Restrikční mapování Ildikó Németh, Marek Motola, Tomáš Merta Co je to restrikční štěpení? * Rozštěpení DNA ve specifických restrikčních místech pomocí ENDONUKLEÁZ (restričních enzymů) Restrikční endonukleázy * Jsou enzymy bakteriálního původu * Endonukleáza je enzym štěpící nukleovou kyselinu uvnitř řetězce na více kratších fragmentů * Restrikční endonukleáza neštěpí DNA kdekoliv, ale rozpoznává specifickou dvouřetězcovou sekvenci bazí v molekule DNA * Většina restrikčních enzymů má rozpoznávací místa, která se skládají ze čtyř nebo šesti párů bazí * Při změně jediné báze dojde ke zrušení cílového místa a DNA zde tedy nebude štěpena * Restrikčních endonukleáz je známo několik tisíc např. Eco R1 -- restriktáza izolovaná z Escherichia coli, která specificky štípe v sekvenci G^AATTC * Štěpení vzorku genomové DNA enzymem EcoRI vytvoří soubor přibližně jednoho milionu fragmentů, z nichž každý má svůj konkrétní lokus v genomu * Specifickou sekvenci tedy můžeme vyšetřit přibližně u jednoho milionu míst v genomu Vektory * Deriváty virových chromosomů a plasmidů * Vystřihnutá nukleotidová sekvence se vkládá do vektoru za účelem její replikace * Plazmidový vektor-dvouřetězcová molekula DNA od 1kb do 200kb * Obsahují pouze jedno restrikční místo pro danou endonukleázu Restrikčné mapy * Při použití více endonulkeáz zostříháme molekulu DNA na kratší fragmenty - jejich délka 10^2 - 10^3 bází * Vzniklé fragmenty je možno rozdělit podle jejich délky gelovou elektroforézou * Nejkratší úseky dojedou nejdál Při mutaci na restrikčním místě * Endonukleáza nenalezne restrikční místo tudíž nemůže DNA v daném místě rozštěpit * Vzniklé fragmenty mají jiné délky než fragmenty DNA která nepodlehla mutaci * Porovnáním těchto fragmentů lze zjistit případné mutace Využití * Jeden z prvních kroků při charakterizaci DNA o neznámé sekvenci * Využití v lékařské genetice v technologii rekombinantní DNA * Vyšetření specifické sekvence nukleotidů v rámci restrikčních míst pro danou endonukleázu v genomu * Tvorba rekombinantní molekuly DNA, jejíž jeden konec pochází z jednoho a druhý konec z druhého zdroje DNA (např.výroba lidského inzulinu in vitro)