Základy správné antibiotické praxe, antibiotická střediska, preskripční omezení, ekonomika antimikrobiální léčby Definice antibiotické politiky Převzato z přednášky prim. Jindráka z Nemocnice na Homolce pro studenty 2. LF UK v rámci výuky farmakologie • Antibiotická politika je souhrn opatření, jejichž cílem je vysoká kvalita používání antibiotik ve smyslu účinné, bezpečné a nákladově efektivní léčby a profylaxe, s cílem maximálního omezení vzestupu antibiotické rezistence. • klinická účinnost (klinické vyléčení) • mikrobiologická účinnost (mikrobiologické vyléčení) • klinická bezpečnost (eliminace nežádoucích účinků) • epidemiologické bezpečnost (eliminace epidemiologických rizik) • nákladová efektivita (vyvážený poměr přínos – náklady) Principy antibiotické politiky Převzato z přednášky prim. Jindráka z Nemocnice na Homolce pro studenty 2. LF UK v rámci výuky farmakologie • omezení používání antibiotik na léčbu infekcí • trvalé zvětšování prostoru cílené léčby na úkol empirické • eliminace nevhodné a chybně indikované léčby • eliminace chybné volby antibiotika • eliminace chybného dávkování a délky podávání Tolik pan primář Jindrák, další rozvinutí jednotlivých bodů už je moje J Omezení používání antibiotik • používání antibiotik u virových infekcí • používání antibiotik u neinfekčních onemocnění • používání antibiotik z rozpaků, „protože je to zvykem“, „protože to chce pacient“ • používání „profylaxe“ tam, kde to není indikováno a kde o žádnou profylaxi nejde • používání celkových antibiotik k lokální léčbě, často tam, kde vůbec není léčba indikována Procento pacientů, kteří v Oregonu 2000 – 2002 dostali antibiotika – zřejmě stále příliš mnoho Zvětšování prostoru cílené léčby • Cílená léčba by měla být pravidlem např. u cystitid či faryngitid • Na druhou stranu je třeba vyhnout se „cílené“ léčbě na základě chybné diagnostiky (léčba sinusitidy dle výsledku výtěru z nosu, léčba pneumonie podle výsledku výtěru z krku) Cílená léčba mimo jiné znamená omezení nadužívání širokospektrých preparátů – ty by měly zůstat vyhrazeny pro iniciální léčbu akutních stavů, popř. cílenou léčbu infekcí způsobených polyrezistentními kmeny Omezení nevhodné a chybně indikované léčby • Příklady: • léčba rhinitidy, třeba proto, že se vyskytl hlenohnisavý sekret • léčba bronchitid, u kterých nic nenasvědčuje tomu, že by neměly být virové • léčba průjmových onemocnění (vyjma specifické indikace) • léčba asymptomatických nálezů bakterií v různých lokalizacích, vyjma specifické případy Eliminace chybné volby antibiotika • antibiotikum, které není či nemůže být účinné na zjištěné či předpokládané agens • antibiotikum, které sice je in vitro účinné, nelze však předpokládat účinnost in vivo, či hrozí vznik rezistence při terapii (stafylokoky – chinolony) • antibiotikum, které je in vitro účinné, avšak jeho distribuce v organismu vylučuje dostatečný průnik do místa infekce (linkomycin u uroinfekcí) • antibiotikum účinné na planktonickou formu, avšak bez účinku na biofilm Biofilm Eliminace chybného dávkování a délky podávání • Nutné dodržení intervalu i velikosti dávky • U antibiotik, jejichž závislá na čase (např. u betalaktamů) je přitom podstatný interval • U antibiotik, jejichž účinek je závislý na koncentraci (a s přetrvávajícím postantibiotický účinkem – např. aminoglykosidy) je naopak nejpodstatnější dostatečná dávka • Délka podávání by neměla být nadměrná, a je chybou nevysadit antibiotika, pokud se ukáže, že etiologické agens není účinné Základní úkoly antibiotických středisek Převzato z přednášky prim. Jindráka z Nemocnice na Homolce pro studenty 2. LF UK v rámci výuky farmakologie • Surveillance rezistence v nemocnici a komunitě • Surveillance používání antibiotik v nemocnici a komunitě • Konzultační a konsiliární činnost • Ovlivňování kvality používání antibiotik • Příprava a inovace směrnic pro používání antibiotik • Vzdělávací činnost Je třeba poučit i pacienty Správná antibiotická praxe Antibiotická praxe primárního kontaktu Některé ukázky nesprávné atb praxe Tam, kde má pacient normální mikroflóra, znamenají atb často nežádoucí zásah Individualizace podání atb • Každá preskripce atb by měla být individuální, mělo by být použito takové atb a v takovém dávkování, aby to odpovídalo konkrétní situaci daného pacienta • Nelze objednávat antibiotika „do zásoby, aby na oddělení bylo“ Co tedy může ošetřující lékař dělat? Co s tím může dělat mikrobiolog? Význam antibiotických středisek Preskripční omezení Ekonomika antimikrobiální léčby Globálně ekonomický pohled Nezávislost pohledu na atb problematiku Další nežádoucí vlivy Spolupráce s veterináři • Problémem při komplexním řešení atb rezistence je také veterinární používání antibiotik • Ještě před nemnoha lety se antibiotika používala u zvířat i z jiných než terapeutických důvodů. To je nyní přinejmenším v EU zakázáno • Připouští se tedy jen terapeutické použití atb u zvířat, a to pokud možno použití takových atb, která se nepoužívají u člověka. Ovšem s ohledem na zkřížené rezistence to nemusí být dostatečné Rizika přenosu rezistence z.veterinárních kmenů na lidské Používání antibiotik v EU (1997) Logo belgického výboru pro koordinaci antibiotické politiky moudře obsahuje i koňskou hlavu Testování reziduí antibiotik v potravinách Několik odkazů Hezký zbytek dne! Zápočtový test – vyhodnocení • 1. K léčbě streptokokové angíny je obecně nejvhodnější A. penicilin B. erythromycin C. ko-amoxicilin D. kotrimoxazol • 2. Kultivační vyšetření zpravidla nevyžadují A. rhinitidy B. faryngitidy C. cystitidy D. epidemické průjmy • 3*. K léčbě infcí MRSA se hodí A. kolistin B. cefuroxim C. vankomycin D. linezolid • 4. V léčbě infcí ESBL použijeme A. PNC B. ceftriaxon C. cefotaxim D. imipenem • 5. Tento předmět považuji za A. užitečný B. trochu užitečný C. úplně k ničemu