Lékařská mikrobiologie pro ZDRL Týden 25: Základy klinické mikrobiologie II (diagnostika běžných patogenů v jednotlivých lokalizacích A) Co nás dnes čeká § Minule jsme si mimo jiné povídali o tom, jaká je kde v těle běžná flóra § Dnes si budeme povídat o tom, jaké jsou tam patogeny a jakými metodami je můžeme odhalit. § Protože je toho hodně, probereme dnes jen první polovinu tohoto tématu Dýchací cesty Význam respiračních nákaz § Jsou nejčastější v ordinaci praktického lékaře (respirační trakt = ideální inkubátor) § Mají obrovský ekonomický dopad na hospodářství vůbec a zdravotnictví zvlášť § Mají sklon vyskytovat se v kolektivech a občas probíhat v podobě epidemií § 3/4 respiračních infekcí (a u dětí ještě více) vyvolávají viry Rozdělení dýchacích infekcí HCD a přilehlé orgány § infekce nosu a nosohltanu § infekce ústní části hltanu včetně mandlí § infekce vedlejších dutin nosních a infekce středního ucha Infekce nosu, popř. i nosohltanu (rhinitis, rhinopharyngitis acuta) § Viry – nejčastější („common cold“, rýma): § přes 50 % rhinoviry (viry rýmy) § dále tzv. koronaviry, zbytek ostatní respirační viry (ne chřipka!) § Bakterie: § U akutních infekcí se mohou druhotně pomnožit v nosu některé bakterie z kůže nebo z hltanu. Samy ale zmizí, antibiotická léčba je zbytečná a většinou stejně neúčinná! § U chronických infekcí záleží případ od případu Důležité je také odlišení neinfekční, alergické či vazomotorické rýmy Vyšetřování a léčba infekcí nosu a nosohltanu § Vyšetřování je zbytečné. Ani hlenohnisavý sekret není důvodem provádět bakteriologické vyšetření. § Léčba je symptomatická (čaj, případně antipyretikum). Antibiotická léčba není indikována, a to ani lokální. § Pouze pokud infekce trvá déle než 10 – 14 dnů, je vhodné vyšetřit výtěr z nosu (vyhnout se kontaminaci z kůže!) a léčit cíleně antibiotiky dle citlivosti Záněty přínosních dutin (sinusitis acuta) § Přechodný zánětlivý nález v dutinách je normální při klasické rýmě a není důvodem k léčbě (ani při rtg nálezu) § Důvodem k léčbě je bolestivý zánět dutin, který se projevuje bolestí zubů, hlavy, horečkou a trvá aspoň týden, nebo je podrážděný trojklanný nerv (pak ani tak dlouho trvat nemusí § Původcem bývá Streptococcus pneumoniae či Haemophilus influenzae Sinusitis acuta Vyšetřování a léčba infekcí přínosních dutin § Léčba by měla být zahájena neprodleně, i bez vyšetření. § Lékem volby je amoxicilin (např. AMOCLEN), alternativou může být doxycyklin (DOXYBENE), u dětí cotrimoxazol (např. BISEPTOL) § Vyšetřovat výtěr z nosu či krku je k ničemu. § Pokud máme pochybnosti o úspěšnosti léčby a chceme léčit cíleně, jediná možnost je správně provedený výplach dutin na ORL, samozřejmě ne borovou vodou!! Zánět středního ucha – otitis media § Častý u dětí (krátká vodorovná Eust. trubice) § Původci: Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae, Moraxella catarrhalis § U chronických se mohou uplatnit i některé gramnegativní tyčinky Nutno odlišit záněty boltce a zevního zvukovodu: tady je původcem hlavně Staphylococcus aureus (jako u jiných zánětů kůže), léčba lokálně např. framykoin kapky Otitis media Vyšetřování a léčba infekcí středního ucha § Léčba má smysl, pokud jde o skutečně prokázáný zánět (bolest, zarudnutí, horčeka) a nereaguje na protizánětlivou léčbu § Lékem volby je amoxicilin (např. AMOCLEN), alternativou může být cotrimoxazol § Vyšetřovat výtěr ze zvukovodu má smysl pouze po provedené paracentéze (propíchnutí bubínku) § Jinak má samozřejmě smysl vyšetřit hnisavou tekutinu, která je při paracentéze odebrána Infekce hltanu a mandlí (pharyngitis, tonsilophyryngitis § Akutní záněty hltanu a mandlí: většinou virové (rhinoviry, koronaviry, adenoviry, ale i při inf. mononukleóze) § Z bakteriálních nejvýznamnější: akutní tonsilitida (povlaková angína) vyvolaná Streptococcus pyogenes (hemolytický streptokok skupiny A) § Další bakterie: arkanobakteria, další hemolytické streptokoky, pneumokoky aj. § Vzácné, ale důležité: záškrt, kapavka Virová tonsilopharyngitis Tonsilopharyngitis Purulentní bakteriální tonsilitis Vyšetřování a léčba infekcí z krku § Vždy by měl být proveden výtěr z krku (tonsil) k ověření bakteriálního původu a případně určení původce § Případně se také hodí vyšetření CRP (zvýšený u bakteriálních infekcí) § Léčba by měla být cílená. U angín způsobených Streptococcus pyogenes (a těch je naprostá většina) je lékem volby V-penicilin. Makrolidy (RULID, KLACID, SUMAMED) by se měly používat pouze u alergických pacientů Záněty příklopky hrtanové § Akutní zánět příklopky: Závažné onemocnění, hlavně děti 1 – 5 let Dítě nepije, huhňá, v krku je vidět „třešeň“ Hrozí, že se dítě udusí! Prakticky jediný významný původce: Haemophilus influenzae typ b § Léčba: převoz na JIP, zajištění životních funkcí dítěte, z antibiotik i. v. cefalosporiny III. generace (u tak výjimečného a závažného onemocnění se na rezistence nebere ohled) Raději se nevyšetřuje, popř. hemokultivace. Epiglottitis Na akutní epiglottitis zemřel i George Washington Etiologie zánětů hrtanu a průdušnice (laryngitis, laryngotracheitis) § Nejčastěji kojenci a batolata, projevuje se štěkavým kašlem s namáhavým vdechem § Opět respirační viry, ale jiné než u zánětů nosohltanu: parachřipka, chřipka A a respirační synciciální (RS) viry § Z bakterií vzácně chlamydie, mykoplasmata Pablánový zánět hltanu a průdušnice (tzv. croup): Corynebacterium diphtheriae Lagyngitis acuta Vyšetřování a léčba zánětů hrtanu a průdušnice § Není co vyšetřit. Dělat např. výtěr z krku je nesmyslné, protože v krku jsou úplně jiné bakterie. Mikrobiologické vyšetření se tedy až na výjimky (chronické stavy) neprovádí § Léčba je jen symptomatická. Antibiotika nejsou indikována prakticky za žádných okolností Původci zánětů průdušek a průdušinek (tracheobronchitis, bronchitis, bronchiolitis) § Akutní bronchitis: § Viry: chřipky, parachřipky, adenoviry, RSV § Bakterie: Mycoplasma pneumoniae (teenageři), Chlamydia pneumoniae, Bordetella pertussis § Chronické (cystická fibróza, oslabení lidé): § Pseudomonas aeruginosa, Burkholderia cepacia § Bronchiolitis: postihuje kojence, batolata a seniory. Původci viroví, někdy je nutná hospitalizace. Cílená léčba není možná. Výjimečný je černý kašel (vždy léčit antibiotiky) Bronchitis acuta Vyšetřování a léčba zánětů průdušek a průdušinek § Základem je klinické vyšetření, které prokáže rozvoj produktivního kašle, bez nálezu na plicní tkáni (podle rentgenu a klinického vyšetření) § Laboratorní vyšetřování je většinou zbytečné. U vykašlávání hnisu se zasílá sputum (chrchel), neboť je pravděpodobná sekundární bakteriální infekce. Dále je možno poslat krev na serologické vyšetření protilátek proti mykoplasmatům a chlamydiím. § Léčba antibiotiky zbytečná, u mykoplasmat a chlamydií tetracykliny nebo makrolidy Zvláštní případ: akutní zhoršení chronické bronchitidy § Charakterizována § zhoršením kašle § zvýšenou expektorací a změnou charakteru sputa i jeho barvy § často zhoršením dušnosti. § Původci jsou do 40 % viry § Z baktérií jsou nejčastějšími vyvolavateli H. influenzae, Streptococcus pneumoniae či Moraxella catarrhalis. § Rutinní antibiotická léčba pacientů se nedoporučuje § Podání atb má prokazatelný účinek pouze pokud jsou u pacientů přítomny současně všechny tři příznaky onemocnění Rozdělení zánětů plic Akutní – komunitní: ambulantní pacienti l u původně zdravých –dospělí –dětí l u oslabených l po kontaktu se zvířaty Pneumonie Původci zánětů plic (u dětí a oslabených je jiné pořadí) Typické lobární pneumonie a bronchopneumonie § Streptococcus pneumoniae § Staphylococcus aureus § Haemophilus influenzae typ b Atypické pneumonie (malý klinický nález, změny převážně ve tkáních, ne v plicních sklípcích) § Mycoplasma pneumoniae § Chlamydia pneumoniae § virus chřipky A (jen během epidemie) Pneumonie Původci zánětů plic po kontaktu se zvířaty Bronchopneumonie § Pasteurella multocida § Francisella tularensis (tularémie) Atypické pneumonie § Chlamydia psittaci (psitakóza, ornitóza) § Coxiella burnetii (Q-horečka) Pneumonie Původci zánětů plic akutní nemocniční VAP (ventilátorové) § časné (do 4. dne hospitalizace): citlivé terénní kmeny běžných původců § pozdní (od 5. dne hospitalizace): rezistentní nemocniční kmeny Jiné § viry (RS virus, cytomegalovirus) § legionely Původci zánětů plic subakutní a chronické Aspirační pneumonie (vdechnutí např. žaludečního obsahu) a plicní abscesy l různé anaerobní bakterie Plicní tuberkulóza a mykobakteriózy l Mycobacterium tuberculosis l Mycobacterium bovis l atypická mykobakteria Bronchopneumonie Lobární a lobulární pneumonie Možná vyšetření u plicních infekcí § Základem je klinické vyšetření a rentgen, důležité je rozlišení klasické × atypické pneumonie (zcela jiné spektrum původců) § U klasických pneumonií má smysl správně odebrané sputum, případně (u septického průběhu) krev na hemokultivaci § U atypických pneumonií serologie mykoplasmat a chlamydií (případně v rámci „serologie respiračních virů“). § U nemocničních pneumonií může připadat v.úvahu navíc cílené vyšetření na legionely Léčba infekcí DCD a plic § U klasických komunitních pneumonií amoxicilin, případně dle původce a jeho citlivosti § U atypických pneumonií tetracykliny či (zejména u dětí < 8) makrolidová antibiotika. § U nemocničních infekcí nutná léčba podle citlivosti – zejména pseudomonády a burkholderie jsou často velmi rezistentní! § U tuberkulózy nutná troj- či častěji čtyřkombinace antituberkulotik Trávicí cesty Význam infekcí trávicích cest § Mnohé z nich jsou přenášeny kontaminovanými potravinami a vodou § Nepříjemné, ekonomické ztráty nejen při infekci, ale i při kontaktu s infekcí § Pro jejich předcházení je zásadní hygiena v potravinářských výrobnách a provozovnách a ochrana vodních zdrojů § Důležitá je také osobní hygiena § V léčbě jen výjimečné použití antibiotik Rozdělení trávicích infekcí § Rozlišujeme § infekce v dutině ústní § infekce hltanu – viz respirační infekce § infekce jícnu – velice vzácné, většinou sekundární při původně neinfekční nemoci § infekce žaludku (či spíše spolupůsobení žaludečních mikrobů u některých chorob) § infekce tenkého střeva (enteritidy) § infekce tlustého střeva (kolitidy) § často infekce obou částí (enterokolitidy) Infekce v ústní dutině § Viry: § lokální (např. herpesviry) § projevy systémových virových infekcí (např. Koplikovy skvrny u spalniček) § Bakterie: Většinou jde o porušenou rovnováhu ústní mikroflóry, resp. narušení fungování biofilmu Jen zřídka jde o infekci v pravém slova smyslu § Houby: Ústní mykóza, zvaná soor, je především záležitostí osob s narušenou imunitou (vrozené imunodeficity, HIV pozitivita) Soor v ústní dutině Vyšetřování a léčba infekcí dutiny ústní § Vyšetřování je zpravidla zbytečné, pokud nejde o chronickou záležitost § Infekce v dutině ústní představují narušený ekosystém. Je tedy především nutno pátrat po příčině (deficit imunity, jiné oslabení) § Pokud se léčí, zpravidla je vhodná lokální léčba: genciánová violeť (proti sooru), různé protibakteriální ústní vody a podobně § Prevence: správná hygiena ústní dutiny Jícnové infekce § Infekce jícnu jsou vzácné, prvotní příčinou je zpravidla narušení sliznice při zvracení, brániční kýla a podobně. V takových případech může být původcem Helicobacter pylori § Občas se také vyskytuje kvasinková infekce jícnu. Pálení žáhy Helicobacter pylori: Nikoli původce, ale jen spolupachatel § Peptické (tedy gastrické či duodenální) vředy jsou onemocněním, které vzniká souhrou více příčin. Takovým onemocněním říkáme obvykle multifaktoriální. § Dodnes se nejen mezi praktickými lékaři, ale i mezi odborníky liší názory na podíl bakterie Helicobacter pylori na vředové onemocnění. Jisto je, že jsou i zdraví lidé s helikobakterem, stejně tak je ale jisto, že helikobakter svůj, nikoli nevýznamný, podíl na onemocnění má. Helicobacter pylori Léčba vředového onemocnění § Jde o komplexní záležitost § Doporučená je dnes trojkombinace dvou antibiotik + inhibitoru vodíkové pumpy: clarithromycin 500 mg každých 12 hodin po 7 dnů § amoxicilin 1000 mg každých 12 hodin po dobu 7 až 14 dnů (nebo metronidazol 500 mg každých 12 hodin po dobu 7 až 14 dnů) § omeprazol 20 až 40 mg každé 24 hodiny po dobu 7 až 14 dnů. Používalo se také solí vizmutu. Infekce dvanáctníku (duodena) § Kromě gastroduodenálních vředů může jít zejména o parazitární infekce bičíkovcem Giardia intestinalis (Giardia lamblia, Lamblia intestinalis) § Kromě stolice lze v tomto případě vyšetřovat i duodenální šťávu. Nemá ale zpravidla smysl ji odebírat jen kvůli vyšetření na parazity. Lamblie Mikrobiální onemocnění střev Je nutno rozlišit: § bakteriální intoxikace (otravy toxickými produkty bakterií, velmi krátká inkubační doba, zpravidla rychle odeznívají) § skutečné střevní infekce (inkubační doba nejméně den, často týden a více), působené bakteriemi, parazity, viry, popřípadě houbami. Pozor, u některých infekcí bakterie tvoří toxiny, přesto jde o něco jiného, než je v.prvním odstavci Příznaky u střevních infekcí § Průjem (u všech, různé typy – s krví, s hleny, častý, nebo spíše bolestivé nucení) § Zvracení (spíše u enteritid a enterokolitid než u čistých kolitid) § Nechutenství – ve větší či menší míře § Teploty – mohou a nemusí být § Dehydratace – a z toho plynoucí až šokový stav Různost příznaků je dána různými mechanismy působení patogena (různé toxiny, nebo průnik do střevní sliznice, apod.) Přenos střevních infekcí § Ne všechny fekálně-orálně přenášené infekce jsou střevní. Například dětská obrna se také přenášela střevní cestou § Naopak § Fekálně orální přenos ne všechny střevní infekce se přenášejí výhradně fekálně orálně doslova znamená přenos z řiti/fekálií zdroje do úst nakažené osoby. To je ale možné různými způsoby: § alimentárně (kontaminace potravin: salmonely) § přes špinavé ruce a předměty (shigely) § pasivními přenašeči (mouchy, švábi) § přímo (sexuální praktiky) Bakteriální průjmové infekce § Campylobacter jejuni § Salmonella sp. § Escherichia coli patogenní serotypy: ETEC, EIEC, EPEC,VTEC (enterotoxické, enteroinvazivní, enteropatogenní, verotoxigenní) § Shigella sp. § Yersinia enterocolitica § Další enterobakterie (narušení rovnováhy) § Clostridium difficile – po užívání linkosamidů § Vibrio cholerae – subtropy, tropy Vibrio cholerae Bakteriální enterotoxikózy § Staphylococcus aureus (z infekce kuchařky) § Bacillus cereus (pokrmy z rýže, těstovin) § Clostridium perfringens typ A § Clostridium botulinum (botulotoxin v domácích konzervách – zelenina, klobásy; zavařené ovoce většinou ne, je příliš kyselé). Střevní příznaky jsou méně podstatné, důležité jsou tu příznaky celkové (parézy, dýchací potíže aj.) Salmonela na MAL agaru Viroví původci průjmů § Předpokládáme je u negativního bakteriologického vyšetření § Rotaviry – častí původci zejména u kojenců, přenášejí se zřejmě i vzduchem § Adenoviry, kaliciviry (virus Norwalk), coronaviry , astroviry § Diagnostika se provádí zřídka, u rotavirů je možný průkaz antigenu ve stolici § Léčba je tak jako tak jen symptomatická, u virových průjmů se přitom neprovádějí epidemiologická opatření jako např. u salmonelózy Kvasinky ve střevě § Přítomnost kvasinek ve střevě lze považovat za normální jev § Pokud se kvasinky přemnoží, nejde o infekci, ale o dysmikrobii (narušení ekosystému) § Léčba spíše úpravou střevní mikroflóry (viz dále) než antimykotiky § Antimykotika použít, pokud kvasinky dělají trvalé problémy ve střevě nebo mimo ně (např. poševní mykózy se střevním rezervoárem) Přítomnost parazitů ve střevě Nemusí být průjem, často nespecifické příznaky, někdy svědění § Tasemnice (dlouhočlenná, bezbranná) § Škrkavky, roupi § Prvoci § Giardia lamblia – bičíkovec § Entamoeba histolytica – měňavka. (Zato čtyři jiné druhy měňavek se vyskytují i u zdravých!) Pokud je podezření na parazitární infekci, je vhodné vyšetřit celkové IgE protilátky. Na parazitologii se posílá obvykle několik vzorků kusové stolice. Diagnostika je mikroskopická. Vajíčko škrkavky Terapie průjmů § Léčba průjmových onemocnění není přímo závislá na původci (s výjimkou parazitárních průjmů, kde se užívají antiparazitární látky) § Hlavní je zavodnění a péče o celkový stav § Antibiotika se ani u bakteriálních průjmů nepoužívají, protože aktuální stav zlepšují jen nepatrně, zato ale podstatně prodlužují dobu, po kterou pacient vylučuje např. salmonely § Výjimkou mohou být cestovatelské průjmy (nutnost zvládnout akutní stav, často v polních podmínkách), používají se např. chinolony Campylobacter jejuni Péče o mikroflóru § V rekonvalescenci průjmů, ale i např. po celkové antimikrobiální terapii (kde mohlo dojít k vybití části mikroflóry) je vhodné snažit se o obnovu normálního stavu § Používají se jogurty (nesladké, netučné), kyselé zelí, různé preparáty (Hylac) § Některé obsahují substráty pro „dobré“ bakterie, to jsou prebiotika. § Některé obsahují přímo ty dobré bakterie, to jsou probiotika § Některé obsahují oboje, to jsou symbiotika Prevence střevních infekcí § Péče o vodní zdroje § Důsledná hygiena potravin (stát se o ně stará, dokud si je nekoupíme, pak už je to na zodpovědnosti každého z nás!) § Zábrana sekundární kontaminace (neskladovat jídla, která teprve budou převařena, společně s.těmi, která už jsou hotová) § Osobní hygiena (návyky od malých dětí) § Boj s pasivními přenašeči (mouchy a jiný hmyz) § Hygienická opatření u osob, vylučujících závažné bakterie (zákaz docházky do školky, zákaz práce v.potravinářství a podobně) Močové cesty Význam močových infekcí (IMC, anglická zkratka UTI) § Vedle respiračních infekcí jde o druhou velice významnou skupinu infekcí, která znamená ekonomické ztráty i nepříjemnosti pro pacienty § Nebezpečná je možnost komplikací – například z cystitidy se může stát pyelonefritida a ta se může stát ložiskem vzniku urosepse, tj. infekce krevního řečiště § IMC jsou velmi časté, zejména u žen Cystitidy § Jsou to nejběžnější močové infekce, časté zejména u žen (mají kratší močovou trubici) § Často jsou spojeny s poruchami funkce pánevního dna (u žen po porodech) či hyperplazií prostaty (u mužů) – slábne proud moče jako přirozená ochrana systému Klinický obraz cystitid § Pálení při močení § Časté močení, malé množství moče § Někdy moč zakalená, krvavá § Jsou-li přítomny i bolesti v zádech, nejde již o cystitidu, ale pyelonefritidu Hemorhagická cystitida Pyelonefritidy § Pyelonefritida je zánět pánvičky ledvinné, na rozdíl od glomerulonefritidy, která postihuje glomeruly a je zpravidla neinfekční. (Může však být autoimunitního původu po prodělané streptokokové infekci) § Závažnější, postihují zpravidla nejen lumen močových cest, ale i tkáň § Zpravidla komplikace cystitidy, ale mohou být i hematogenního původu § Komplikací recidivujících pyelonefritid může být také urolitiáza (močové kameny) Pyelonefritida (u krávy). Vpravo i se vznikem ledvinných kamenů. Bolesti v zádech jsou klasickým příznakem pyelonefritidy Vznik močových infekcí I § Většina močových infekcí vzniká postupem mikroba od ústí proti proudu moče. Snáze to jde v případě zpomalení proudu (zvětšená prostata, ochablé pánevní dno). Častější jsou u žen (krátká močová trubice) § Mohou také pokračovat proti proudu moče, čímž z cystitidy vzniká pyelonefritida § Původci jsou často bakterie, které jsou součástí normální mikroflóry ve střevě, případně ve vagíně. To je dáno anatomickou blízkostí příslušných otvorů Schematický koloběh bakterií Vznik močových infekcí II § Zejména u žen se tedy může uplatnit i špatná intimní hygiena (v dětství důležitá edukace matkou – utírání zepředu dozadu) § Na druhou stranu, ne každý kmen střevní bakterie je schopen infikovat. Například u Escherichia coli jsou to zvláštní kmeny, takzvané UPEC (uropatogenní Escherichia coli). Ovšem i ostatní kmeny mohou infekci vyvolat, dostanou-li se do močových cest ve velkém množství Vznik močových infekcí III § Některé infekce ledvin vznikají hematogenní cestou (napadená ledvinná tkáň), resp. jsou ledviny součástí celkové infekce, postihující celý organismus § Záněty močové trubice (urethritidy) se vyskytují u některých pohlavních nákaz (kapavka) a tam také budou probrány § I v případě „normálních“ močových infekcí ovšem hraje pohlavní život často svou roli U mladých žen se používá pojem „líbánková cystitida“ (zahájení pohlavního života) Vznik močových infekcí IV § Močové infekce mohou také vznikat častou katetrizací močových cest. Močové katetry jsou po nějaké době kolonizovány bakteriemi téměř vždy. Otázka ovšem je, zda bakterie zůstávají jen na katetru, nebo osídlí i močový měchýř jako takový. § Z toho vyplývá nutnost pečlivě zvažovat, kdy je katetrizace (zejména dlouhodobá) opravdu nezbytná, a kdy ne. Původci močových infekcí I § Infekce zachycené v populaci: 70 – 80 % Escherichia coli, zbytek další enterobakterie, enterokoky, streptokoky, stafylokoky § U nemocničních infekcí Escherichia coli tvoří pouze asi 55 %, větší význam tu mají ostatní enterobaktérie, hlavně klebsielly, a kvasinky § I v případě, že se jedná o stejný druh, bývají nemocniční kmeny mnohem méně citlivé na antibiotika, což je potřeba mít na paměti Escherichia coli v.močovém měchýři Původci močových infekcí II § Kromě původců, kteří se zachytí při běžné kultivaci, mohou močové infekce způsobovat i jiné mikroby: § Bakterie nekultivovatelné na běžných půdách, např. Ureaplasma urealyticum (mykoplasma) § Původci viroví (ale častěji jde jen o vylučování virů močí u systémových nemocí – virurie, např. u chřipky) § Původci parazitární (schistosomóza – dříve bilharzióza, v subtropech a tropech) Průřez močovým měchýřem se zánětem Diagnostika močových infekcí § Anamnéza § Klinické vyšetření § Orientační vyšetření diagnostickým proužkem (přítomnost bakterií v moči) § Biochemické vyšetření – přítomnost bakterií, bílkovin aj. § Mikrobiologické vyšetření Asymptomatická bakteriurie (ABU) § Léčit se má jen skutečná infekce, která působí potíže – ne tedy samotná přítomnost bakterií v.moči (zejména u starších lidí) § Výjimkou však mohou být: § těhotné ženy – léčíme i ABU, protože močová infekce se může stát ložiskem pro infekci vaginální `a infekci při porodu § případně jiné rizikové situace, např. osoba s imunodeficitem, kde opět hrozí, že bakterie bude zdrojem infekce dalších orgánů Léčba močových infekcí § U komunitních cystitid je vhodný nitrofurantoin (nekoncentruje se v krvi, ale v.moči). Jinou možností je ko-trimoxazol, cefalosporiny aj. § U nemocničních cystitid je třeba volit léčbu podle citlivosti § U pyelonefritid (zánětů pánvičky) musí lék pronikat nejen do moče, ale i do ledvinné tkáně. Nitrofurantoin se tu proto nehodí. Používá se léčba podle citlivosti původce Prevence močových infekcí § Včasné řešení problémů, které k.močových infekcím predisponují (poruchy svalového dna, prostata…) Pokračování příště…