Dekontaminační metody Mikrobiologie a imunologie – BSKM021p + c Týden 3 Ondřej Zahradníček Co nás dnes čeká l Budeme si povídat o vztahu mikrobů a vnějšího prostředí, ve vztahu k jejich přežití a množení l Následně probereme dekontaminační metody zahrnující desinfekci, sterilizaci a několik příbuzných metod Mikroby a vnější vlivy Které meze musíme dosáhnout? l U dekontaminačních metod je bezpodmínečně nutné dosáhnout takových hodnost působícího fyzikálního či chemického faktoru, aby došlo k usmrcení mikroba a ne jenom k potlačení růstu. l V případě použití antimikrobiálních látek na tom trváme jen u akutních stavů závažných pacientů, jinak stačí inhibice. Jak to prakticky rozlišíme? l Mikroby přemístíme z optimálních podmínek do podmínek nepříznivých, jejichž vliv na život mikrobů chceme zjistit. Pokud nerostou, znamená to, že je inhibován jejich růst, ale zatím nemáme důkaz, že opravdu chcíply. l Abychom zjistili i tohle, musíme mikroby ve druhém kroku vrátit do optimálních podmínek. Pokud byly jenom inhibovány, ožijí a budou se zase množit. Pokud chcíply, nepomohou jim ani ty nejdokonaleji optimální podmínky. Metodologický rozdíl Mikroby a vnější vlivy II Kombinace vnějších vlivů – příklady l Mikroby lépe snášejí suché teplo (horký vzduch) než vlhké teplo (přehřátá pára) l Bacily tuberkulózy dobře snášejí vyschnutí ve sputu (v přítomnosti bílkovin), ale špatně na starých, vysychajících kultivačních půdách l Formaldehydová sterilizace probíhá za teplot vyšších než pokojových, ale samozřejmě mnohem nižších než autoklávování nebo horkovzdušná sterilizace Dekontaminační metody Jsou to l fyzikální a chemické postupy likvidace mikrobů, hmyzu a hlodavců* mimo organismus. Mezi dekontaminační metody nepatří likvidace mikrobů v organismu, byť lokální (použití antiseptik). Antiseptikum je lék, schvalovaný Státním ústavem pro kontrolu léčiv. Desinfekční prostředek není lék, nedostává se do organismu, schvalují ho hygienici. Přehled dekontaminačních metod (první tři dle Vyhlášky 195/2005) Sterilizace × desinfekce l Sterilizace je postup, který vede ke sterilitě, tj. ničí všechny formy života. Je zbytečné uvádět v definici „včetně spor“ – když všechny, tak zkrátka všechny, i cysty parazitů, houby, neobalené viry, zkrátka všechno. l Desinfekce je postup, který ničí patogeny přítomné v daném prostředí. Protože spektrum patogenů je jiné v ordinaci praktického lékaře a jiné v TBC léčebně, je jiná i správné desinfekce. l Oproti klasickým představám existuje i chemická sterilizace a fyzikální desinfekce. Důsledek l Co je správně provedená sterilizace jednou, je správně provedená sterilizace vždycky l Co je správně provedená desinfekce za určitých podmínek, nemusí odpovídat definici správně provedené desinfekce za jiných podmínek, v jiném zařízení apod. Proto má každé zdravotnické zařízení svůj vlastní protiepidemický řád s uvedením konkrétní používané desinfekce podle místních podmínek Zásady správné dekontaminace (bez ohledu na typ metody) 1. Vybrat vhodnou sterilizační/desinfekční metodu/prostředek. „Vhodný“ znamená: – musí bezpečně ničit ty organismy, které připadají v.daném prostředí v úvahu (u sterilizace ovšem to znamená, že musí ničit všechny mikroby) – nesmí ničit desinfikovaný či sterilizovaný materiál (povrch, ruce a podobně) – musí být prakticky použitelný (dostupný místně i cenově, musí ho zvládat personál apod.) Zásady správné dekontaminace (bez ohledu na typ metody) – pokračování 2. Musíme použít dostatečnou intenzitu faktoru (teplotu, intenzitu gama záření, koncentraci působící látky) 3. Příslušný faktor musí působit dostatečně dlouho (rozhoduje čistá doba působení faktoru, tj. např. u sterilizace se nepočítá doba zahřívání a chladnutí, ale jen čistý čas působení nadprahové teploty) Sterilizace – příklady I l 1. Sterilizace horkou parou pod tlakem (autoklávování). Pára musí být právě nasycená (to znamená, že kdyby obsahovala jen nepatrně více vody, začala by se voda srážet). Hodí se na předměty ze skla, kovu, keramiky, kameniny, porcelánu, textilu, gumy a některých plastů. Teploty 121 – 134 °C. l 2. Sterilizace horkým vzduchem (u přístrojů s.nucenou cirkulací vzduchu 180 °C 20 minut nebo 170 °C 30 minut nebo 160 °C hodinu). Hodí se na kovy, sklo, porcelán a kameninu. l 3. Sterilizace horkou vodou pod tlakem – již se v.praxi nepoužívá Autokláv Horkovzdušné sterilizátory Sterilizace – příklady II l 4. Sterilizace gama zářením: používá se většinou při průmyslové výrobě, např. rukavic na jedno použití. l 5. Plasmová sterilizace ve vysokofrekvenčním elektromagnetickém poli l 6. Chemická sterilizace parami formaldehydu nebo ethylenoxidem (musí být přesně dodržen postup). Používá se tam, kde nelze použít fyzikální metody. Plazmový sterilizátor Formaldehydový sterilizátor Sterilizace – příklady III (co není ve vyhlášce) l 7. Sterilizace ohněm se používá prakticky jen u mikrobiologických kliček, protože většinu materiálů silně poškozuje. Spalování se hodí u odpadů. l 8. Paskalizace je sterilizace tlakem, používaná v,potravinářství l 9. Ostatní metody: frakcionovaná sterilizace, filtrace roztoků aj. jsou speciální, používají se výjimečně Vyšší stupeň desinfekce l „něco mezi“ sterilizací a desinfekcí l na rozdíl od sterilizace nemusí zničit například cysty prvoků nebo vajíčka červů. l používán glutaraldehyd, Sekusept nebo Persteril l koncentrace vždy jsou vyšší než pro běžnou desinfekci l k ošetřování flexibilních endoskopů, kde nelze použít žádné metody sterilizace. Dekontaminace endoskopů Desinfekce v praxi l Před použitím nové desinfekce je třeba ověřit účinnost – je uvedeno v tabulce či schvalovacím ověření (A = bakterie, B = viry, C = spory, T = TBC, M = mykobakteria) l Každá desinfekce funguje na něco jiného (předměty × ruce × povrchy apod.) l Též je potřeba zkontrolovat dobu desinfekce (místo konkrétního času může být „z“ = „do zaschnutí“), koncentraci přípravku a způsob použití Desinfekce – příklady 1 l A. FYZIKÁLNÍ METODY l 1. Var: – a) za normálního tlaku – ve zdravotnictví alespoň 30 minut. V kuchyni i méně, ale jídlo se musí provařit (i uvnitř!) – b) v tlakových hrncích – zkrácení času - ani v.tom případě však nejde o sterilizaci!!! l 2. Jiné fyzikální metody – filtrace, žíhání, slunění, UV záření apod. Desinfekce – příklady 2 l B. DESINFEKČNÍ PROSTŘEDKY l 3. Peroxidy: kyselina peroctová (CH[3]COOOH, u nás Persteril). Na spory, houby, a tuberkulózu; 0,5% roztok = vyšší stupeň desinfekce. Nevýhodou je agresivita, odbarvování textilií a nestabilita roztoků. l 4. Peroxid vodíku (H[2]O[2]) – podobný, méně agresivní, také ale méně účinný. Peroxid vodíku Peroctová kyselina Desinfekce – příklady 3 l 5. Halogenové preparáty – chlornany: – chlornan sodný (NaOCl), u nás Savo – chlornan vápenatý (Ca(OCl)[2]; chlorové vápno) l 6. Chloramin (Chloramin B; Chloraminy BM a BS jsou s přísadami). l 7. Jodová tinktura + novější Jodonal B a Jodisol, kde je jód vázán v komplexu. U nealergických pacientů by měl mít Jodonal B přednost před Ajatinem při ošetřování chirurgických ran. Chlornan sodný a chloramin Jodové preparáty Klasické jodové pero také dnes obsahuje jodisol, ne jodovou tinkturu Desinfekce – příklady 4 l 8. Manganistan draselný se již neužívá. l 9. Formaldehyd – ve směsích l 10. Kresol (lysol) je účinný, jenže pro zápach a agresivitu se již téměř neužívá. l 11. Ethylalkohol – pouze ve směsi, sám není příliš účinný; nejúčinnější je asi 70% vodný roztok, l 12. Tenzidy: Orthosan BF 12 l 13. Ajatin – běžný pro desinfekci pokožky, méně účinný l 14. Septonex – spíše antiseptikum. l 15. Anorganické kyseliny a louhy, těžké kovy aj. l 16. Kombinované přípravky, např. Incidur Alkoholové prostředky Ajatin Střídání desinfekce l Na desinfekční prostředky nevzniká pravá rezistence jako na antibiotika, bakterie se však mohou stát dočasně nevnímavými vůči působení určitých látek l Ve zdravotnických zařízeních tedy bývá předepsáno střídání desinfekce (např. jeden prostředek 1. – 15. den v měsíci, druhý prostředek 16. – 31. den) l Důležité je střídat látky s různými účinnými složkami Desinfekce a čištění l Pozor! Čištění nenahrazuje desinfekci, desinfekce nenahrazuje čištění! Velmi důležitá je správná technika mytí rukou! Před a po dekontaminaci l Před dekontaminací je často nutná příprava – mechanické očištění, zajištění, aby dekontaminace správně proběhla. Tyto postupy opět přesně upravuje vyhláška l Po dekontaminaci je v některých případech nutno učinit určité kroky (např. odvětrat zbytek působící chemikálie). Je nutno dbát na pravidla uchovávání dekontaminovaných předmětů. l Uchovávání dekontaminovaných předmětů (jak dlouho vydrží sterilní) rovněž upravuje vyhláška Kontrola účinnosti dekontaminace l Orientačně – smyslově, např. pomocí charakteristického zápachu l Stanovení skutečné koncentrace desinfekčních prostředků (chemicky) l Chemická kontrola sterilizace využívá indikátorů, které při určité teplotě mění vlastnosti (např. zbarvení) l Způsob biologický užívá odolné kmeny rodu Bacillus. Ty absolvují celý cyklus a pak se zjišťuje, zda přežily. Biologický způsob – co obnáší l Pro tuto metodu existují živé, ale vysušené kmeny v podobě „peciček“. Ty se rozmístí do sterilizátoru rovnoměrně na několik (4 až 12, podle velikosti sterilizátoru) míst l Poté se kmeny pošlou do laboratoře. Zde se kultivují ve speciálních bujónech – je-li přístroj v.pořádku, bujon musí zůstat čirý l Používají se odolné sporulující kmeny Bacillus subtilis a Bacillus stearothermophilus Pojmy asepse a antisepse l Asepse: pasivně brání vniknutí infekce do takového prostředí l Antisepse: postupy, které aktivně zasahují proti infekci Děkuji za pozornost