Močové Mikrobiologie a imunologie – BSKM021p + c Týden 8 Ondřej Zahradníček Význam močových infekcí (IMC, anglická zkratka UTI) l Vedle respiračních infekcí jde o druhou velice významnou skupinu infekcí, která znamená ekonomické ztráty i nepříjemnosti pro pacienty l Nebezpečná je možnost komplikací – například z cystitidy se může stát pyelonefritida a ta se může stát ložiskem vzniku urosepse, tj. infekce krevního řečiště l IMC jsou velmi časté, zejména u žen Močové cesty zdravého člověka Ledviny – normálně bez mikrobů Pánvičky ledvinné – normálně bez mikrobů Močovody (uretery) – normálně bez mikrobů Močový měchýř mladých a středně starých osob – normálně bez mikrobů Močový měchýř seniorů – i za normálních okolností může být osídlen mikroflórou, která nečiní problémy a stává se „běžnou flórou“ Močová trubice – normálně bez mikrobů, část přilehlá k ústí však může být osídlena zvenčí Moč: sterilní tekutina, nebo infekční materiál? l Oboje může platit. U neznámé moči je ale nutná opatrnost (zvlášť při práci s velkým počtem vzorků) l Moč nemocného člověka může být nebezpečná, zejména u tyfu je původce onemocnění vylučován močí, která je zdrojem onemocnění l Moč zdravého člověka je naproti tomu opravdu téměř sterilní – lze použít v nouzovém ošetření odřeniny – k tzv. urinoterapii spíše ne, i když neškodí, každopádně obsahuje odpadní látky à dlouhodobá konzumace = do těla navracíme látky, kterých se chce tělo zbavit – k sexuálním praktikám? Pokud partneři vzájemně věří svému zdraví, není o nic horší (ani lepší) než např. normální pohlavní styk Cystitidy l Jsou to nejběžnější močové infekce, časté zejména u žen (mají kratší močovou trubici) l Často jsou spojeny s poruchami funkce pánevního dna (u žen po porodech) či hyperplazií prostaty (u mužů) – slábne proud moče jako přirozená ochrana systému Klinický obraz cystitid l Pálení při močení l Časté močení, malé množství moče l Někdy moč zakalená, krvavá l Jsou-li přítomny i bolesti v zádech, nejde již o cystitidu, ale pyelonefritidu Hemorrhagická cystitida Pyelonefritidy l Pyelonefritida je zánět pánvičky ledvinné, na rozdíl od glomerulonefritidy, která postihuje glomeruly a je zpravidla neinfekční. (Může však být autoimunitního původu po prodělané streptokokové infekci) l Závažnější, postihují zpravidla nejen lumen močových cest, ale i tkáň l Zpravidla komplikace cystitidy, ale mohou být i hematogenního původu l Komplikací recidivujících pyelonefritid může být také urolitiáza (močové kameny) Pyelonefritida (u krávy). Vpravo i se vznikem ledvinných kamenů. Bolesti v zádech jsou klasickým příznakem pyelonefritidy Vznik močových infekcí I l Většina močových infekcí vzniká postupem mikroba od ústí proti proudu moče. Snáze to jde v případě zpomalení proudu (zvětšená prostata, ochablé pánevní dno). Častější jsou u žen (krátká močová trubice) l Mohou také pokračovat proti proudu moče, čímž z cystitidy vzniká pyelonefritida l Původci jsou často bakterie, které jsou součástí normální mikroflóry ve střevě, případně ve vagíně. To je dáno anatomickou blízkostí příslušných otvorů Schematický koloběh bakterií Vznik močových infekcí II l Zejména u žen se tedy může uplatnit i špatná intimní hygiena (v dětství důležitá edukace matkou – utírání zepředu dozadu) l Na druhou stranu, ne každý kmen střevní bakterie je schopen infikovat. Například u Escherichia coli jsou to zvláštní kmeny, takzvané UPEC (uropatogenní Escherichia coli). Ovšem i ostatní kmeny mohou infekci vyvolat, dostanou-li se do močových cest ve velkém množství Vznik močových infekcí III l Některé infekce ledvin vznikají hematogenní cestou (napadená ledvinná tkáň), resp. jsou ledviny součástí celkové infekce, postihující celý organismus l Záněty močové trubice (urethritidy) se vyskytují u některých pohlavních nákaz (kapavka) a tam také budou probrány l I v případě „normálních“ močových infekcí ovšem hraje pohlavní život často svou roli U mladých žen se používá pojem „líbánková cystitida“ (zahájení pohlavního života) Vznik močových infekcí IV l Močové infekce mohou také vznikat častou katetrizací močových cest. Močové katetry jsou po nějaké době kolonizovány bakteriemi téměř vždy. Otázka ovšem je, zda bakterie zůstávají jen na katetru, nebo osídlí i močový měchýř jako takový. l Z toho vyplývá nutnost pečlivě zvažovat, kdy je katetrizace (zejména dlouhodobá) opravdu nezbytná, a kdy ne. Původci močových infekcí I l Infekce zachycené v populaci: 70–80 % Escherichia coli, zbytek další enterobakterie, enterokoky, streptokoky, stafylokoky l U nemocničních infekcí Escherichia coli tvoří pouze asi 55 %, větší význam tu mají ostatní enterobaktérie, hlavně klebsielly, a kvasinky l I v případě, že se jedná o stejný druh, bývají nemocniční kmeny mnohem méně citlivé na antibiotika, což je potřeba mít na paměti Escherichia coli v močovém měchýři Původci močových infekcí II l Kromě původců, kteří se zachytí při běžné kultivaci, mohou močové infekce způsobovat i jiné mikroby: l Bakterie nekultivovatelné na běžných půdách, např. Ureaplasma urealyticum (mykoplasma) l Původci viroví (ale častěji jde jen o vylučování virů močí u systémových nemocí – virurie, např. u chřipky) l Původci parazitární (schistosomóza – dříve bilharzióza, v subtropech a tropech) Schistosoma haematobium s vajíčkem Průřez močovým měchýřem se zánětem Diagnostika močových infekcí l Anamnéza l Klinické vyšetření l Orientační vyšetření diagnostickým proužkem (přítomnost bakterií v moči) l Biochemické vyšetření – přítomnost bakterií, bílkovin aj. l Mikrobiologické vyšetření – viz dále Odběr a transport moče l Nejspolehlivější je moč získaná suprapubickou punkcí. V praxi se ovšem používá málokdy l Poměrně dobrá je také katetrizovaná moč (katetrizace provedená kvůli odběru) l Běžně odebraná moč nemusí být špatným vzorkem, je-li správně odebrána a zaslána l Moč z permanentního katetru je nejhorší z možných vzorků, občas nám ovšem nezbývá nic jiného Moč z permanentního katetru l Pokud je možno počkat několik dní např. na výměnu katetru, je to lepší – výsledek bude daleko relevantnější l Pokud počkat nelze, moč odebereme, ale musíme počítat s tím, že interpretace je nejednoznačná l Musíme vždy zvažovat, zda vůbec uvažujeme o léčbě antibiotiky; pokud ne (asymptomatická bakteriurie), je zřejmě odběr zbytečný Permanentní katetr (lepší obrázek jsem na internetu nenašel) Odběr moče spontánně vymočené l ze středního proudu moči spontánně vymočené (rutinní typ s rizikem sekundární kontaminace během odběru) l postup: nádoba pro odběr moči musí být sterilní, se širokým hrdlem (např. kádinka), poučený pacient si před odběrem důkladně omyje zevní genitálie vodou a mýdlem a otře si zevní ústí močové trubice tamponem smočeným v dezinfekčním roztoku (u dětí se použití dezinfekčního roztoku nedoporučuje). Odběr moče u muže a ženy lMuži jedním krouživým tahem lŽeny zaujmou široký postoj nad klozetovou mísou, jednou rukou oddálí labia a druhou rukou tamponem otřou genitálie předozadním pohybem. Poté pacient odmočí první porci moče a do sterilní nádoby bez přerušení močení zachytí střední proud. Odebraná moč se přelije do sterilní nádobky určené k transportu*. (Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně, DOPORUČENÉ POSTUPY PRO PRAKTICKÉ LÉKAŘE, Projekt MZ ČR zpracovaný ČLS JEP za podpory grantu IGA MZ ČR 5390-3) *Pokud lze zařídit, aby se pacient či pacientka vymočil(a) přímo do transportní nádoby bez přelévání, je to lepší – pozn. O. Z. Odběr moče u ženy Výjimky z pravidel o odběru moče l U podezření na záněty močové trubice se bere první porce moče (spláchnou se mikroby ze stěny trubice). l U zánětů prostaty se naopak hodí poslední porce moče l Poslední porce moče se zasílá také v případě podezření na parazitární infekci (např. schistosomózu) Transport moče l Pro hodnocení močové infekce je důležitá kvantita – viz dále. Tu však lze hodnotit pouze v případě, že se mikroby v moči během transportu nepomnoží – pokud se pomnoží, kvantitativní poměry se změní l Proto je moč bezpodmínečně nutno dopravit do laboratoře do dvou hodin po odběru (raději ještě rychleji) l Pokud zcela výjimečně toto nelze dodržet, je potřeba moč dát do ledničky (u jiných vzorků se to naopak nedoporučuje) Soupravy typu URIKULT l Smyslem těchto souprav je odstranit čas mezi odběrem moče a začátkem kultivace. Moč se odebere a ihned se do ní zanoří speciální destička s kultivačními půdami. Poté se moč vylije a půdy se začínají kultivovat (třeba přímo na oddělení) l Na těchto destičkách se však mikroby obtížně diagnostikují. Tato metoda se proto neujala tak, jak se od ní původně očekávalo l Pokud už se používají, je nutno bezpodmínečně dodržet správný postup Kvantitativní a semikvantitativní vyšetření moče Semikvantitativní vyšetření I l Použije se kalibrovaná klička o objemu 1µl l To znamená, že při ponoření do vody či tekutiny s podobným povrchovým napětím ulpí v očku kličky právě jeden mikrolitr l Celý objem se rozočkuje na půl nebo celou misku s agarovou půdou l Poté se normálně inkubuje (24 h, 37 °C) l Druhý den se spočítají kolonie. Podle počtu kolonií se interpretuje výsledek l Používá se zpravidla krevní agar + jedna další půda. V naší laboratoři se v poslední době používá chromogenní půda URICHROM. Bakterie na půdě urichrom Semikvantitativní vyšetření II l Počet kolonií po inkubaci odpovídá počtu CFU v 1 µl původní moče – CFU = colony forming unit, jednotka tvořící kolonii. Jednotlivý mikrob, dvojice, krátký řetízek, malý shluk. V praxi zanedbáváme rozdíl mezi mikrobem a CFU, říkáme tedy, že počítáme mikroby, i když ve skutečnosti počítáme CFU l Pokud tedy počet kolonií zhruba odpovídá počtu mikrobů v 1 µl původní moče, pak počet kolonií × 1000 odpovídá počtu mikrobů v 1 ml původní moče. 10 kolonií – 10^4 mikrobů v mililitru, 100 kolonií – 10^5 mik/ml Automatické kultivační systémy l Některé firmy dnes nabízejí automatické kultivační systémy, které detekují pozitivitu již po čtyřech hodinách a hlásí i antibiotickou citlivost (italský systém UroQuick). Některé, zejména soukromé laboratoře takové systémy vítají. l Tento přístup je však velice rizikový, protože antibiotická citlivost bez určení druhu bakterie je velice zrádná. Pokud je takový systém doplněn možností klasické diagnostiky, nemusí být nutně na škodu. Je však nepřípustné používat takový systém bez toho, aby jeho výsledky interpretoval mikrobiolog (např. umístění přístroje do biochemické laboratoře) Interpretace vyšetření moče I l Při nálezu jednoho druhu mikroba platí: l Kvantita nad 10^5 mikrobů v 1 ml se považuje za pravděpodobnou močovou infekci. U starých lidí to ovšem může být kolonizace l Kvantita 10^4 – 10^5 je hraniční. Jsou-li pochybnosti o kvalitě odběru (např. u kojenců), považuje se spíše za kontaminaci. Významná je spíše u mužů a u dětí. l Kvantita pod 10^4 se považuje za kontaminaci l Neplatí u punktované a katetrizované moči. Interpretace vyšetření moče II l Při nálezu dvou mikrobů platí l Kvantita do 10^5 je zřejmě kontaminace l Kvantita nad 10^5 je sporná (hraniční) l Při nálezu tří mikrobů platí l V podstatě vždy se považuje za kontaminaci l Výjimka: jeden mikrob v kvantitě nad 10^5, ostatní dva naopak pod 10^4 à první mikrob se považuje za pravděpodobného původce l V praxi se zohledňuje také o jaké mikroby jde apod. (stafylokoky se berou „méně vážně“) Asymptomatická bakteriurie (ABU) l Léčit se má jen skutečná infekce, která působí potíže – ne tedy samotná přítomnost bakterií v.moči (zejména u starších lidí) l Výjimkou však mohou být: l těhotné ženy – léčíme i ABU, protože močová infekce se může stát ložiskem pro infekci vaginální à infekci při porodu l případně jiné rizikové situace, např. osoba s imunodeficitem, kde opět hrozí, že bakterie bude zdrojem infekce dalších orgánů Léčba močových infekcí l U komunitních cystitid je vhodný nitrofurantoin (nekoncentruje se v krvi, ale v.moči). Jinou možností je ko-trimoxazol, cefalosporiny aj. l U nemocničních cystitid je třeba volit léčbu podle citlivosti l U pyelonefritid (zánětů pánvičky) musí lék pronikat nejen do moče, ale i do ledvinné tkáně. Nitrofurantoin se tu proto nehodí. Používá se léčba podle citlivosti původce Prevence močových infekcí l Včasné řešení problémů, které k.močových infekcím predisponují (poruchy svalového dna, prostata…) Děkuji za pozornost