Hydrolýza solí:                                                             Ó  Biochemický ústav LF
MU Brno


Hydrolýza solí  může být zjednodušeně chápána jako rozklad solí vodou (hydór = voda,

lysis = rozklad),  tedy opak neutralizace:

                                                   neutralizace

            kyselina    +    zásada                                sůl    +    voda

                                                     hydrolýza


            Tato představa neplatí u solí silných kyselin a silných zásad, které nehydrolyzují

            (zdůvodnění viz dále).



Lze rozlišit 4 druhy solí:


1/  sůl silné zásady a slabé kyseliny:

Hydrogenuhličitan sodný  reaguje alkalicky, je hydrolyzován takto:

Elipsa: H2CO3

NaHCO[3]   +    H[2]O    ®                                +    Na^+     +     OH^-


Ve vodném roztoku je disociace kyseliny uhličité zanedbatelná (slabá kyselina) ve srovnání

s prakticky úplnou  disociací hydroxidu sodného (silná zásada). Ve vodném prostředí se

nacházejí volné OH^- ionty,  způsobující  zásaditou reakci. (V rovnicích je slabý elektrolyt

znázorněn v elipse).

Octan sodný je hydrolyzován obdobným způsobem:


Elipsa: CH3-COOH

                       CH[3]-COONa   +   H[2]O    ®                                           +
Na^+   +   OH^-^


Kyselina octová prakticky nedisociuje v protikladu ke zcela disociovanému hydroxidu

sodnému, jehož volné OH^- ionty podmiňují alkalickou reakci.


2/  sůl silné kyseliny a slabé zásady:

Chorid amonný:

Elipsa: NH4OH

                      NH[4]Cl   +   H[2]O    ®     [ ]                                      +
H^+    +      Cl^-


V roztoku se zvýší koncentrace H^+ iontů, reakce je proto kyselá.




3/  sůl slabé kyseliny i slabé zásady:

Octan amonný je příkladem soli zhruba stejně slabé kyseliny i zásady, tj. disociační

konstanty obou  elektrolytů jsou si přibližně rovny (K[A]  =  K[B]). Jejich disociace bude tedy

stejně potlačena:

Elipsa: CH3-COOH

                  CH[3]-COONH[4]    +    H[2]O     ®

Elipsa: NH4OH

                                                                                        +       +


Reakcí nevzniknou ani  H^+ ani  OH^- ionty,  pH roztoku tak bude neutrální.



4/  sůl silné kyseliny i silné zásady:

           Chlorid sodný jako sůl silné kyseliny a silné zásady není hydrolyzován.

Jak to lze to zdůvodnit?  Při  (hypotetické!)  hydrolýze by nastala tato reakce:


NaCl   +   H[2]O    ®     Na^+    +    OH^-    +    H^+    +      Cl^-


Úplnou hydrolýzou obou silných elektrolytů by tak vznikla značná koncentrace

H^+ a  OH^-  iontů.

Ty však nemohou vedle sebe ve větší koncentraci  volně existovat, protože disociační

konstanta vody je velmi nízká,  K =  1,8 · 10^-16  (je to ještě o dva řády méně než je hodnota

iontového součinu vody,  K[W] = 10^-14 !!).

H^+ a  OH^-  ionty se tedy prakticky úplně sloučí na vodu a rovnice získá tvar:


 NaCl   +   H[2]O    ®     Na^+    +     Cl^-    +   H[2]O


Vodu na obou stranách rovnice můžeme odečíst  („zkrátit“),  tedy voda se zde

reakce neúčastní, tj. sůl silné kyseliny a silné zásady není hydrolyzována.

Po odečtení  H[2]O  na obou stranách rovnice získáme informaci o tom, že taková sůl

ve vodném roztoku je pouze disociována a pH zůstává neutrální:


NaCl     ®     Na^+    +     Cl^-


Pamatuj:

                      1/  všechny soli, pokud jsou ve vodě rozpustné, jsou disociovány

                           (až na několik výjimek!).

2/  soli jsou silnými elektrolyty, jsou tedy disociovány téměř 100 %,

     tj. prakticky nevratnou (jednosměrnou) reakcí.

     (Disociace solí je snižována se vzrůstající koncentrací soli v roztoku.

     Tento jev však v praxi  většinou nebereme v úvahu).

3/  disociace solí nezávisí na tom, zda sůl je nebo není hydrolyzována.

           4/  soli jsou ve vodě rozpustné právě proto, že jsou disociovány (ionty

                i voda jsou polární).

Nedisociované soli jsou prakticky nepolární a tedy ve vodě nerozpustné. Jedinou medicínsky

významnou výjimkou je citran vápenatý  Ca[3](citrát)[2 ], vápenatá sůl kyseliny citrónové.

Citran vápenatý  (calcii citras)  je ve vodě rozpustný, ale nedisociovaný  –  na této vlastnosti

je založena příprava krevních konzerv pro transfúze – nesrážlivá „citrátová krev“

(odstranění Ca^2+ iontů z krevní plasmy jejich vazbou na kys.citrónovou, přesněji citrátový

pufr).


26 07 05, vp+