12 Česká oční optika 4/2005
refrakce refrakce refrakce refrakce refrakce refrakce refrakce refrakce refrakce refrakce refrakce re
Dalekozrakost je refrakční vada, u které je
lomivost optických prostředí větší než předozadní
délka oka. U hypermetropického oka,
které je v akomodačním klidu, vzniká proto
obraz pozorovaného předmětu za sítnicí.
Obraz, který dopadá na sítnici, je proto zamlžený,
nezřetelný a protože je blíže k uzlovému
bodu, je i menší.
Autorem názvu hypermetropia je oftalmolog
Donders (1858), Helmholtz používal název
hyperopia. Dalekozrakost je ve většině případů
vadou osovou. Tvoří jeden stupeň ve
vývoji oka. Při narození je prakticky každé oko
dalekozraké (2–3 D). Rovnoměrně s růstem
celého těla narůstá i předozadní délka oka.
Kompenzace narůstání předozadní délky
spočívá v oplošťování rohovky a čočky. Je
to takzvaná emetropizace oka. Teoreticky by
se tak mělo stát každé oko emetropickým.
Prakticky však zůstává u více než 50% očí určitý
stupeň hypermetropie. Dalekozraké oko
můžeme považovat za oko neúplně vyvinuté,
které se opozdilo ve vývoji.
Zkrácení předozadní délky oka zřídka přesahuje
2 mm. Změna předozadní délky oka
o 1mm působí změnu refrakce asi o 3 D.
Proto se málokdy setkáváme s dalekozrakostí
vyšší než +6 D. Byly však zjištěny i hypermetropie
dosahující až 24 D.
Zkrácení oka může být způsobeno i chorobou
– tlakem nádoru nebo zánětlivých hmot
na zadní pól bulbu, nadzvednutím sítnice
v místě žluté skvrny zánětlivým výpotkem
nebo odchlípením sítnice. Hypermetropie
způsobená zmenšeným zakřivením některé
refrakční plochy může být vrozená (cornea
plana), nebo získaná následkem choroby
nebo úrazu. Zvětšení poloměru zakřivení
rohovky o 1mm vede ke zvýšení dalekozrakosti
o 6 D.
S indexovou dalekozrakostí se setkáváme
spíše u starších lidí a také při léčení diabetu.
K narůstání dalekozrakosti vede rovněž
posunutí čočky dozadu, jak vrozené, tak
následkem nemoci nebo úrazu. Značná
hypermetropie vzniká při afakii.
Přestože se hypermetropie vyskytuje u většiny
obyvatel, je jí věnována malá pozornost.
Příčin je více:
1. počet hypermetropů se nezvyšuje,
2. vrozená hypermetropie věkem regreduje,
3. mladý hypermetrop dobře vidí a nemá
žádné obtíže,
4. hypermetropii snadno korigujeme spoj-
kami,
5. hypermetropii zřídka provází oslepující
onemocnění,
6. neexistuje patologická hypermetropie.
U vyšších hypermetropů, zvláště při anizometropii,
však hrozí zvýšené riziko vzniku
strabizmu a amblyopie.
Celkovou totální hypermetropii tvoří dalekozrakost
latentní a manifestní. Latentní
hypermetropie se vyrovnává základním,
fyziologickým napětím ciliárního svalu (dosahuje
asi 1 D). Zbývající část dalekozrakosti
je hypermetropie manifestní, kterou
tvoří dalekozrakost fakultativní, zvládnutelná
zvýšeným akomodativním úsilím, a absolutní
hypermetropie, kterou již akomodace není
schopna vykorigovat.
Absolutní dalekozrakost prakticky určuje
nejslabší spojka, která umožňuje ostré vidění
do dálky. Rozdíl v hodnotě nejsilnější a nejslabší
spojky, se kterou dalekozraký vidí dobře
do dálky, určuje hypermetropii fakultativní.
Jejich součet, tedy hodnota nejsilnější spojky,
se kterou vidí hypermetrop dobře do dálky,
určuje dalekozrakost manifestní. Nakapáním
cykloplegika (atropin 0,5 – 1%, cyklopentolát
0,5%, tropicamid 1%) zrušíme základní tonus
ciliárního svalu. Zvýšená hodnota spojky, která
nyní zajistí ostré vidění do dálky, se rovná
latentní hypermetropii.
Na rozdíl od oka emetropického je hypermetropické
oko relativně malé. Čočka, která
velikost nemění, se jeví jako relativně velká,
a přední komora je proto mělká. Dalekozraké
okojeprotopredisponovánokeglaukomu,což
musíme vzít v úvahu při aplikaci mydriatik.
Sítnice mívá u vyšších dalekozrakostí
zvýšený, hedvábný lesk, okraje zrakového
nervu bývají lehce neostré (pseudopapilitis)
a cévy bývají vinuté (toruositas). U vyšších
hypermetropických anizometropií často zjišťujeme
asymetrii obličeje. Velký pozitivní úhel
alfa z umístění žluté skvrny více temporálně
navozuje dojem divergentního šilhání.
Nižší hypermetropie s normálním viděním,
kdy dalekozraký nemá žádné obtíže, není
třeba korigovat. Hypermetropové si někdy
stěžují, že přes brýle se správnou korekcí
hůře vidí. Příčinou mohou být vedlejší efekty
spojené s nošením brýlí:
a) protichůdný pohyb předmětů při pohybech
hlavy,
b) prostorové zvětšení,
c) podlaha je zdánlivě dále,
d) oploštění prostoru,
e) zdánlivé prohnutí linií,
f) narušení vztahu mezi akomodací a kon-
vergencí,
g) absorpce a rušivé reflexy na přední
a zadní straně spojek,
h) snížení kontrastu z uvolnění miózy.
U dětí do 7 let je nutno hypermetropii korigovat
jen v případě, je-li vada vysoká nebo
když dítě šilhá. Starší hypermetropy do 16 let
korigujeme při snížené zrakové ostrosti a při
astenopických obtížích. Je-li vada vyšší než
3D,doporučujemestálénošeníbrýlí,unižších
vad vystačíme s nošením brýlí jen do blízka.
Korekci hypermetropie u dětí je nutno
vždy provádět po cykloplegii. Od hodnoty
zjištěné po atropinizaci musíme odečíst 1 D,
připadající na tonus ciliárního svalu. Dáváme-li
dětem plnou korekci, je vhodné po dobu
10 dní kapat ob den slabý (0,5%) atropin,
aby se mohl ciliární sval snáze přizpůsobit
změněným podmínkám. Kontrolu korekce
u dětí je nutné provádět nejméně jedenkrát
ročně. Při růstu oka totiž hrozí hyperkorekce
původně vyhovující spojkou. Hodnota spojek
musí být snižována a nošení brýlí se může stát
i zbytečným.
U dospělých není korekce při hypermetropii
do 3 D nutná, pokud nemají žádné obtíže.
Jakmile se v pozdější době dalekozrakost
stává manifestní, je nutná korekce na dálku
i na blízko. Při špatném vidění do dálky apli-
r
Hypermetropie
coo 4_2005.indd 12coo 4_2005.indd 12 12/1/05 9:48:59 AM12/1/05 9:48:59 AM
4/2005 Česká oční optika 13
kujeme nejsilnější spojku, se kterou pacient
ještě vidí ostře. Tuto korekci pro každé oko
zvlášť je možné při binokulárním vidění ještě
o něco zvýšit (obvykle o 0,25 D).
U mladších hypermetropů s velkou rezervou
akomodace nemusíme korigovat celou
dalekozrakost. Při astenopických obtížích,
u neurastenií a u svalové slabosti však dáváme
přednost plné korekci, abychom odlehčili
akomodaci. Stejný je postup i u latentního
sbíhavého šilhání a u spazmu akomodace.
Obecně dáváme vyšší korekci lidem, kteří
jsou převážně zaměstnáváni prací do blízka.
Při sklonu k rozbíhavému šilhání aplikujeme
raději nižší korekci, neboť stimulací akomodace
stimulujeme i konvergenci.
Výsledek operací hypermetropie, které
využívají přemodelování rohovky excimerovým
laserem (PRK, LASIK a LASEK), není –
a to ani při využití wavefrontové technologie
– tak úspěšný, jako u myopií. Operace bývají
prováděny jen u nižších hypermetropií
(do 3 D). U vyšších dalekozrakostí je spíše
doporučována aplikace kontaktních nebo
nitroočních čoček.
Při korekci dalekozrakosti je žádoucí postupovat
přísně individuálně. Hypermetropie
může být prvním příznakem celkového onemocnění.
Zaměříme-li se jen na korekci, můžeme
zanedbat celkovou chorobu ve stadiu,
kdy by včasné léčení mohlo pacienta uchránit
před vážnými a někdy i nenapravitelnými
škodami na zdraví.
doc. MUDr. Milan Anton, CSc.
Literatura je k dispozici u autora.
e refrakce refrakce refrakce refrakce refrakce refrakce refrakce refrakce refrakce refrakce refrakce refrakce refrakce
obr. 2 Hypermetropie – stav oka, kdy je lomivost
optického prostředí větší než předozadní délka
oka. Obraz pozorovaného předmětu vzniká za
sítnicí.
Dalekozrakost je refrakční vada, u které je lomivost
optických prostředí větší než předozadní délka oka.
obr. 1 Emetropie – stav oka, kdy je správný poměr
mezi lomivostí optického prostředí a optickou
osou. Obraz pozorovaného předmětu vzniká
přímo na sítnici.
coo 4_2005.indd 13coo 4_2005.indd 13 12/1/05 9:49:00 AM12/1/05 9:49:00 AM