Přednášky z lékařské biofyziky pro obor: Nutriční terapeut Aplikace termodynamiky Ilya Prigogine Ilya Prigogine * 1917 01 dipcol2h Příklady termodynamického přístupu k řešení problémů: • • •Rovnovážná termodynamika: •Osmóza a osmotický tlak • •Nerovnovážná termodynamika: •Difuze Osmóza a osmotický tlak * Patří mezi tzv. koligativní vlastnosti termodynamických systémů • (vlastnosti závislé na počtu částic složek systému) •+ jevy popsané…….Raoultovým a Henryovým zákonem, kryoskopie, ebulioskopie,…….. Osmóza a osmotický tlak • Systém se snaží dostat do termodynamické rovnováhy vyrovnáním koncentrací látek v celém objemu, který je rozdělen na části I a II, oddělené polopr. membránou propouštějící pouze rozpouštědlo. Rozpouštědlo proto difunduje do prostoru II, ve kterém je rozpuštěná látka. Látka A membránou nemůže procházet. • Výsledkem je nárůst tlaku v prostoru II. • Proces probíhá za konstantní teploty a při konstantních látkových množstvích. Membrána je tuhá. Osmóza a osmotický tlak * Osmotické jevy popsány v 18.stol. * W.F.P. Pfeffer – německý botanik •→ Pfefferův pokus: (1887) • Celofánová membrána, která propouští vodu, ale né sacharozu nebo jiný cukr, zvyšování hladiny v prostoru roztoku s cukrem, až do kompenzace hydrostatickým tlakem sloupce kapaliny. •….význam osmozy pro transport vody v rostlinách, •nasávání vody kořeny • Pfefferův pokus van't Hoffův vzorec (zákon) •P = c.R.T •P je osmotický tlak [Pa] •c koncentrace rozpuštěné látky (n/V) •R univerzální plynová konstanta •T absolutní teplota * Přesněji popisuje osmotický tlak analogický vzorec: •P = m'.R.T •m' je objemová molalita (látkové množství rozpuštěné látky dělené objemem rozpouštědla). * Odchylky od tlaku dle van't Hoffova zákona se zvyšují s rostoucí molekulovou hmotností rozpuštěné látky. * Formální shoda se stavovou rovnicí ideálního plynu. van't Hoffův vzorec (zákon) * Pro elektrolyty: •P = i.c.R.T •i je bezrozměrný van't Hoffův opravný faktor který udává kolikrát více je v roztoku částic, než byl původní počet částic nedisociovaných. •Součin i.c se někdy označuje jako osmolární koncentrace či osmolarita s jednotkou osmol.l-1. * Silný elektrolyt o konc. 1 mol.l-1, disociující na dva ionty, má osmolární koncentraci 2 osmol.l-1 a dvojnásobný osmotický tlak ve srovnání se stejně koncentrovanou nedisociující látkou. * Osmotický tlak krevní plazmy a nitrobuněčné tekutiny je asi 770 kPa. (1 M roztok nedisociující látky má při stejné teplotě osmotický tlak asi 2,58 MPa). * tlak onkotický (3,3 kPa) * Tonicita roztoků * Roztoky o osmotickém tlaku nižším než má krevní plazma se označují jako hypotonické, o stejném tlaku jako izotonické a o vyšším tlaku jako hypertonické. * endoosmóza: hemolýza, plazmoptýza * Rozmezí hodnot koncentrací hypotonického roztoku, při kterých dochází k částečné a úplné hemolýze = osmotická odolnost (resistence) erytrocytů. * exoosmóza: plazmorhyza (u rostlin - plazmolýza) * receptory (volumoreceptory v ledvinách a osmoreceptory v hypotalamu) Jak to vypadá? rbc41 Echinocyty – erytrocyty vystavené hypertonickému roztoku. http://webteach.mccs.uky.edu/COM/pat823/online_materials/diglectures/rbcs/imgshtml/image36.html Plasmo6 Plazmolýza buněk epidermis cibule hypertonickém prostředí. http://www.pgjr.alpine.k12.ut.us/science/whitaker/Cell_Chemistry/Plasmolysis.html Příklady osmotických procesů * Proto třešně, které obsahují mnoho cukru, za vydatného deště popraskají. (cukerný roztok uvnitř třešňových buněk vtahuje okolní čistou vodu dovnitř buňky; třešně byly v takzvaném hypotonickém prostředí) * Proto naopak uschnou rostliny, které jsou pomočeny naším domácím mazlíčkem. (Moč obsahuje velice koncentrovaný roztok soli, který vytahuje vláhu z potřísněných rostlin; Moč představuje pro ony rostliny tzv. hypertonické prostředí) * Proto také nemůže být pacientovi podána nitrožilně čistá voda, ale tzv. fyziologický roztok, který má obdobnou koncentraci rozpuštěných látek jako je v krvi. (z osmotického hlediska jde o isotonický roztok). Jakožto fyziologický roztok se používá 0,9% roztok NaCl. * Tohoto principu bývá využíváno při určitých způsobech konzervace potravin. Cukerný sirup a slanečci jsou sterilizovaní tím, že patogeny nemohou přežít hypertonickou koncentraci cukru/soli. • Difuze jako nevratný proces * Transportní děj - projev snahy termodynamického systému o dosažení rovnovážného stavu, v němž jsou v jeho objemu vyrovnány koncentrace všech jeho složek. * Tok difundující látky je konstantní, když se nemění výrazně její koncentrace na obou stranách membrány (zajištěno pomalostí procesu, velkým objemem nebo aktivním transportem). * Hustota difuzního toku J (tok látky) - množství látky, které projde za časovou jednotku jednotkovou plochou rozhraní. Platí: S je celková plocha rozhraní, kterým látka difunduje, dt je čas, během kterého projde rozhraním množství látky dn. Difuze jako nevratný proces * Veškeré látky mají tendenci přecházet z prostředí se svou vyšší koncentrací do prostředí s nižší koncentrací. * Chemickou podstatou, podle druhého termodynamického zákona je, že chemický systém vždy zvyšuje svou entropii neboli míru neuspořádanosti svého systému, čímž dospěje ke stavu s nejnižší vnitřní energií. * * Difuze jako nevratný proces • difuze I. Fickův zákon difuzedef A.E. Fick (1885): (pohyb látky ve směru osy x, jednorozměrný případ difuze). I. Fickův zákon: D - difuzní koeficient [m2.s-1] Typické hodnoty D: od 1.10-9 pro nízkomolekulární látky po 1.10-12 pro velké makromolekuly MLM Difuzní koeficient * Přibližný vztah pro velikost difuzního koeficientu odvodil A. Einstein: * k je Boltzmannova konstanta T je absolutní teplota h je koeficient dynamické viskozity r je poloměr částice. Výraz 6p.h.r se označuje jako frikční nebo hydrodynamický koeficient f . II. Fickův zákon 1. Fickův zákon platí pro ustálenou (stacionární) difuzi, při které se koncentrační gradient látky nemění v čase. Pro většinu reálných difuzních procesů však tato podmínka splněna není a pro popis difuze je nutno použít 2. Fickův zákon: Výraz d2c/dx2 (druhá derivace koncentrace c podle polohy x, d(dc/dx)/dx, čili infinitezimální změna koncentračního gradientu podél osy x. Čteme: Časová změna koncentrace látky v daném místě je úměrná prostorové změně gradientu koncentrace, konstantou úměrnosti je difuzní koeficient. 2. Fickův zákon je formálně shodný s rovnicí pro vedení tepla - koncentrace c je ovšem nahrazena absolutní teplotou T.