44 Základy brýlové optiky Lidské oko D okonalostzraku,jednohoz nejdů- ležitějšíchlidskýchsmyslů,velkou měrouovlivňujemomentálnístav samotného orgánu, který nám zobrazení okolního světa umožňuje – oka. Zrak však nezávisí jen na stavu lidského oka a jeho přídatných orgánů, ale i na zrakovém centru v mozku a nervovém propojení mezi ním a okem. Často se v této souvis- lostiříká,ženevidímeočima,alemozkem. Kvalita našeho vidění může být ovlivněna mnohachorobamia poruchami,alei zcela fyziologickými procesy v lidském těle, jako je akomodace oka. Protožeokojeve svéfyzikálnípodstatě vlastně malá optická kamera, je možné některé jeho optické nedokonalosti opravovat třemi základními způsoby: brýlovými čočkami, kontaktními čočkami a chirurgickýmizákroky. Při první a druhé variantě přichází ke slovu optometrista a oční optik. Třetí způsob patří do oblasti oční refrakční chirurgie. Úkolem optometristy a očního optika je vytvořit, řečeno optickým slovníkem, nový složený optický systém – korekční brýlová čočka (kontaktní čočka) + oko. Dnes, kdy má v civilizované společnosti téměř každý člověk možnost fotografovat a filmovat, není těžké si představit, jakou roli hraje v kvalitě obrazového záznamu kvalita optických členů v zobrazovacích přístrojích. Optický systém korekční čoč- ka + oko není výjimkou. Kvalitu anatomického optického systému oka nemůže optometrista ani oční optik změnit, ale může svou prací podstatně ovlivnit výslednou kvalitu zmiňovaného složeného systému. K tomu, aby se mu to podařilo, potřebuje nejen dokonalou řemeslnou zručnost, ale i široké teoretické optické znalosti, které jsoupotřebnézvláštěv poslednídobě,kdy 2. část čočka (Lens cristallina) duhovka (Iris) rohovka (Cornea) bělima (Sklera) zrakový nerv (Fasciculus opticus) sítnice (Retina) sklivec jamka žluté skvrny (Fovea) obr. 1 Lidské oko Česká oční optika  2/2009 se na trhu objevují stále dokonalejší, ale i cenově náročnější korekční čočky. Optický systém oka Předpokladem kvalitního zobrazení v oku, tak jako u všech optických čočkových systémů, je dokonalá průhlednost optických členů a prostředí. Optický systém lidskéhookatvoříprůhledná rohovka a očníčočka. Rohovka i čočka se nacházejí v přední části oční koule (obr. 1). Rohovka má tvar miskovitě vyklenuté rozptylné čočky (n = 1,376, tloušťka přibližně 0,5 mm) a je tvořena pružnou průhlednou bezcévní tkání. Ohraničuje přední okraj oční koule. Přední plocha rohovky je nejlámavější optickou plochou v oku, protože odděluje optická prostředí s největším rozdílem indexů lomu – vzduch/rohovka. Proto se také každá změna zakřivení rohovky masivně projeví změnou zobrazení v oku. Oční čočka leží asi 5 mm za rohovkou a mezi ní a rohovkou je čirá komorová voda. Oční čočka má tvar dvojvypuklé, spojné čočky (n = přibližně 1,4) a má schopnost měnit svou optickou mohutnost díky složitému procesu akomodace. Díky ní se na sítnici automaticky vytváří ostrý obraz vzdálených a blízkých předmětů. Za čočkou je čirý rosolovitý sklivec, který je posledním průhledným prostředím, kterým prochází světlo na konečnou zobrazovací plochu, které v oku říkáme sítnice. Na sítnici se zobrazuje převrácený obraz toho, na co se díváme. Díky jemné husté struktuře světločivých elementů (čípků a tyčinek) v sítnici, které jsou nervově propojeny až se samotným zrakovým centrem v mozku, pak probíhá proces vidění. Kulatou clonu, která upravuje množství světla vnikajícího do oka, a zároveň působí i jako clona okrajových zobrazovacích paprsků optického systému oka, tvoří duhovka. Ta přiléhá na přední plochu oční čočky. Kulatému otvoru v ní říkáme zornice (pupila). Ta má schopnost měnit svůj průměr. Díky zachycení okrajových paprsků duhovkou je obraz ostřejší, poněvadž se tím zmenšuje otvorová vada optického systému. Geometrický střed zornice (střed pupily) je důležitým bodem pro správnou centraci brýlové čočky před okem. Na začátku 20. století sestavil švédský oftalmolog AllvarGullstrand (1862–1930, obr. 2), nositel Nobelovy ceny za oftalmologii z roku 1911, na základě mnoha měření optický model průměrného lidského oka. Tento model, používaný pro potřeby optických výpočtů zobrazování v lidském oku, patří mezi nejpodrobnější a nazýváme ho schematické oko. Centrovanou optickou soustavu schematického oka tvoří šest kulových lámavých ploch – dvě rohovkové a čtyři čočkové (jádro a kůra čočky), definované poloměry křivosti. Obklopují je optická prostředí definovaná indexy lomu (obr. 3). Některé údaje o schematickém Gullstrandově oku Výchozím bodem pro měření vzdáleností, uváděných v milimetrech, je v soustavě schematického oka vrchol rohovky. Značení vzdáleností je v souladu s jenskou znaménkovou dohodou. V závorce jsou hodnoty při maximální akomodaci. Indexy lomu rohovka 1,376 komorová voda 1,336 kůra čočky 1,386 jádro čočky 1,406 sklivec 1,336 Vzdálenosti od vrcholu rohovky zadní vrchol rohovky 0,5 přední vrchol čočky 3,6 (3,2) přední vrchol jádra 4,146 (3,8725) zadní vrchol jádra 6,565 (6,5275) zadní vrchol čočky 7,2 (7,2) obr. 2 Švédský oftalmolog Allvar Gullstrand Poloměry křivosti přední plocha rohovky 7,7 zadní plocha rohovky 6,8 přední plocha čočky 10 (5,33) přední plocha jádra 7,911 (2,655) zadní plocha jádra –5,76 (–2,655) zadní plocha čočky –6 (–5,33) Optická mohutnost v dioptriích přední plocha rohovky 48,831 zadní plocha rohovky –5,882 rohovka 43,053 přední plocha čočky 5 (9,375) jádro čočky 5,985 (14,96) zadní plocha čočky 8,33 (9,375) celá čočka v oku 19,11 (33,06) celá soustava oka 58,64 (70,57) 46 Poloha ohnisek soustavy ohnisko předmětové –15,707 (–12,397) ohnisko obrazové 24,387 (21,016) Poloha sítnice délka oka 24 Ohniskové vzdálenosti soustavy oka předmětová –17,054 (–14,169) obrazová 22,875 (18,03) V souvislosti s výpočty optických mohutností soustavy lámavých ploch se uvádí Gullstrandova rovnice: φ = φ1 + φ2 – d n φ1 φ2 , kde je φ.......celková optická mohutnost, φ1 .....optická mohutnost první plochy, φ2 .....optická mohutnost druhé plochy, d........vzdálenost vrcholů ploch v metrech, n.......index lomu prostředí mezi plochami. Důležité pojmy Abychom si mohli popsat refrakční stavy oka a stav vidění z nich vyplývající, seznámíme se s důležitými pojmy, které s refrakčním stavem oka úzce souvisí. Emetropické oko • oko s normálním optickým systémem, kdy se předmět nacházející se v nekonečnu při minimální akomodaci zobrazí na sítnici. Ametropické oko • předmět nacházející se v nekonečnu se při minimální akomodaci nezobrazí na sítnici. Akomodace oka • změna optické mohutnosti optického systému oka díky změně optické mohutnosti čočky, • možnost zaostření vzdálených a blízkých předmětů, • s rostoucím věkem tato schopnost klesá (presbyopie). Daleký bod R (punctum remotum) • bod na optické ose oka, který se zobrazí na sítnici při minimální akomodaci oka. Blízký bod P (punctum proximum) • bod na optické ose oka, který se zobrazí na sítnici při maximální akomodaci oka. Vzdálenost dalekého bodu aR • vzdálenostdalekéhoboduod předmětového hlavního bodu oka v metrech, • zápornájepřed optickýmsystémemoka, kladná je za systémem (znaménková dohoda). Vzdálenost blízkého bodu aP • vzdálenost blízkého bodu od předmětového hlavního bodu oka v metrech, • záporná před, kladná za systémem. Axiální refrakce oka AR • převrácená hodnota vzdálenosti dalekého bodu 1/ aR • udává se v dioptriích, • refrakční stav oka při minimální ako- modaci. obr. 3 Schematické Gullstrandovo oko Poloha hlavních bodů soustavy oka hlavní bod předmětový 1,348 (1,722) hlavní bod obrazový 1,602 (2,086) Poloha uzlových bodů soustavy uzlový bod předmětový 7,078 (5,633) uzlový bod obrazový 7,332 (5,997) 48             maximální akomodační výkon oka v dioptriích, s věkem klesá (obr. 4), • rozdíl mezi maximální a minimální optickou mohutností oční čočky, • rozdíl mezi převrácenými hodnotami vzdáleností dalekého a blízkého bodu, AŠ = (1/ aR ) – (1/aP ) Dílčí akomodační výkon oka AB • částečný akomodační výkon oka při zobrazení bodu B, který se nachází ve vzdálenosti aB, AB = (1/aR ) – (1/aB ) Akomodační interval Δa • úsek na optické ose před/za okem, který se zobrazí na sítnici v rozsahu akomodace oka, • úsek za okem je pouze virtuální (neskutečný). Ladislav Najman SZŠ a VOŠZ, Brno, Merhautova 15 najman@szsmerh.cz Pokračování příště. obr. 4 Závislost akomodační šíře na věku AŠ 14 D 12 D 10 D 8 D 6 D 4 D 2 D 0 D 0 10 20 30 40 50 60 70 Věk