1 Metabolismus purinových a pyrimidinových nukleotidů, struktura nukleových kyselin Ó Biochemický ústav LF MU 2013 (E.T.) 2 Základní komponenty polynukleotidů báze ribosa, deoxyribosa fosfáty Polynukleotidy Typy nukleových kyselin: DNA, RNA 3 Pyrimidinové báze N N N H 2 H O N N O H H O N N O H H O C H 3 cytosin uracil thymin 2-hydroxy-4-aminopyrimidin 2,4-dihydroxypyrimidin 2,4-dihydroxy-5-methylpyrimidin 4 Purinové báze N N N H 2 N N H N N O H N N H H 2 N adenin guanin 6-aminopurin 2-amino-6-hydroxypurin 5 N N O H N N H H O N N O H N N H hypoxantin xantin Vznikají při metabolismu purinových bází 6-hydroxypurin 2,6-dihydroxypurin Purinové báze 6 báze + ribosa base + 2-deoxyribosa Nukleosidy O báze pentosa Názvy: Adenosin, guanosin Uridin, cytidin, thymidin 7 adenosin uridin Příklady nukleosidů 8 Nukleotidy (Nukleosidfosfáty) Nukleosid + kyselina fosforečná esterově vázaná na: ribosu, deoxyribosu O báze pentosa fosfát 1' 5' Názvy: Adenosin fosfát (AMP), Guanosinfosfát (GMP) Uridinfosfát (UMP) Cytidinfosfát (CMP), Thymidinfosfát (TMP) 9 Adenosin monofosfát AMP Uridin monofosfát UMP Příklady nukleotidů 10 Biosyntéza purinových a pyrimidinových nukleotidů • Purinové a pyrimidinové báze přijaté potravou (nukleoproteiny) prakticky nejsou využívány pro syntézu – biosyntéza musí probíhat v buňkách • Syntéza purinových a pyrimidinových nukleotidů je koordinována • Všechny buňky potřebují ribonukleosidy, deoxyribonukleosidy a jejich fosfáty pro syntézu nukleových kyselin, uchovávání energie a další reakce 11 Význam kyseliny listové (folátu) pro syntézu nukleotidů Folát Zdroj: listová zelenina, játra, kvasnice, žloutek N N O H N N C H 2 N H 2 N C O N H C H C H 2 C H 2 C O O - C O O - H Účinnou formou v organismu člověka je tetrahydrofolát. Tetrahydrofolát přenáší jednouhlíkaté skupiny (viz předn. Kofaktory enzymů) 12 Enzym (dihydro)Folátreduktasa (u živočichů a některých mikroorganismů, katalyzuje obě reakce) Folát tetrahydrofolát dihydrofolát NADPH + H+ NADP NADP NADPH + H+ N N O H N H 2 N C O N H C H C H 2 C H 2 C O O - C O O - H C H 2 N N H Vznik tetrahydrofolátu + + 13 N N O H N H 2 N C O N H C H C H 2 C H 2 C O O - C O O - C H 2 N N H C H 2 N-5,N-10- methylen H4F - syntéza thyminu N N O H N H 2 N C O N H C H C H 2 C H 2 C O O - C O O - C H 2 N N H C H O H N-10-formyl H4F - syntéza purinů 5 10 1 3 Využití tetrahydrofolátu – přenos skupin -CH2 a -CHO potřebných při syntéze bází 14 Methotrexát (protinádorové léčivo) Inhibitory (dihydro)folátreduktasy: N N Trimethoprim (bakteriostatikum) inhibuje bakteriální dihydrofolátreduktasu 15 Dihydrofolátreduktasa - cíl protinádorové terapie. •Dihydrofolát reduktasa byla prvním enzymem, na nějž se zaměřila protinádorová terapie. První použivaný inhibitor byl aminopterin. Váže se k enzymu 1000x pevněji než folát, působí jako kompetitivní inhibitor. V současné době užíván methotrexát a podobné deriváty (pemetrexed). • Inhibitory syntézy purinů poškozují všechny rychle se dělící buňky – kromě nádorových i buňky kostní dřeně, GI-traktu, imunitní, vlasové folikly. Makrocytární anemie- důsledek léčby metotrexátem Deficience tetrahydrofolátu způsobuje nedostatečnou syntézu DNA. Prekursory erytrocytů zvyšují svou velikost, avšak nemohou se dělit, protože nemají prekursory pro DNA replikaci. Celkový počet erytrocytů klesá (anemie), erytrocyty uvolňované do cirkulace jsou větší. 16 Význam glutaminu pro biosyntézu purinů a pyrimidinů - je hlavním donorem aminoskupiny při syntéze purinů i pyrimidinů MCj00787110000[1] Proč mají rychle dělící se buňky velkou spotřebu glutaminu ? 17 Rozdíly v biosyntéze purinů a pyrimidinů Puriny Základem fosforylovaná ribosa, na ni se postupně navazují další skupiny Pyrimidiny Nejprve syntéza heterocyklu, po té navázání ribosa-P 18 BIOSYNTÉZA PYRIMIDINŮ N O H O 1 2 3 4 5 6 N ribosafosfát glutamin HCO3- •2. aspartát • 3. PRPP Dekarboxylací vzniká uridinmonofosfát (UMP) a z něj pak další nukleotidy původ atomů v pyrimidinových derivátech •1. Orotidinmonofosfát 19 Syntéza deoxythymidinu (TMP) thymidylátsyntáza Methylace pomocí THF Je potřeba aktivní folátreduktasa, pokud je inhibována, syntéza neprobíhá 20 Také thymidylát synthasa může být inhibována Podávání fluorouracilu v organismu přeměna na 5-fluorodeoxyuridin monofosfát Inhibice thymidylátsynthasy – sebevražedný inhibitor Cytostatický účinek léčiva 21 Odbourávaní pyrimidinových nukleotidů Konečné produkty štěpení bází: NH3, CO2, b-alanin, (b -aminoisobutyrát) rozpustné metabolity – vyloučeny močí deaminace redukce b-alanin b-aminoisobutyrát Odštěpení fosfátu a cukerné složky. 22 Ribosa-5-fosfát 3 glycin HCO3- aspartát formyl-H4F glutamin 1 PRPP formyl-H4F 2 4 6 7 8 Biosyntéza purinových nukleotidů (multienzymový komplex) Inosin-5-P (IMP) 5 cytoplasma Převážně játra N H N O N N C C C > 23 Inosin-5-P (IMP) výchozí látka syntézy purinových bází aspartát, GTP aminace AMP oxidace aminace GMP Glutamin, ATP XMP Kyselina mykofenolová Kyselina mykofenolová- účinný, reversibilní nekompetitivní inhibitor IMP dehydrogenasy Používá při prevenci rejekce transplantátů. Inhibuje tvorbu GMP ® potlačuje proliferaci T a B-lymfocytů 24 Inhibitory syntézy purinů (cytostatika) • inhibitory dihydrofolátreduktasy • analogy glutaminu (azaserin) • 6-merkaptopurin- inhibice přeměny IMP na AMP a GMP merkaptopurin Inhibitory jsou extrémně toxické pro tkáně, zejména vyvíjející se (fetus) nebo rychle se dělící (kostní dřeň), kůže, GI trakt, imunitní systém, vlasové folikly. Tyto tkáně jsou při léčbě nádorů postiženy vedlejšími účinky 25 Vznik 2-deoxyribonukleotidů (purinových i pyrimidinových) Nukleosidifosfát ® 2-deoxynukleosidifosfát redukce je potřeba thioredoxin, thioredoxinreduktasa, NADPH H Thioredoxinreduktasa obsahuje selen deoxygenace 26 Hydroxymočovina (hydroxyurea) Inhibuje ribonukleotidreduktasu Syntéza deoxyribonukleotidů je blokována Léčba některých druhů rakoviny 27 Odbourání purinových nukleotidů a deoxynukleotidů na hypoxantin a xantin AMP,GMP, IMP,XMP 5-nukleotidasa guanosin, inosin, xantosin + Pi nukleosidfosforylasa Adenosin + Pi, guanin hypoxantin, xantin + ribosa-1-P adenosindeaminasa inosin nukleosidfosforylasa Odštěpení fosfátu Odštěpení ribosy Odštěpení ribosy Kyselina močová xantinoxidasa guanasa 28 Deficit adenosindeaminasy Deficit enzymu ® hromadění adenosinu v buňkách (zejména lymfocyty) ® přeměna na AMP,dAMP, ADP…… Inhibice ribonukleotid reduktasy v lymfocytech Klesá produkce dalších nukleotidů Buňka nesyntetizuje DNA, klesá produkce T- a B- lymfocytů Jedna z příčin těžkého kombinovaného imunodeficitu (severe combined imunodeficiency disease -SCID). 29 hypoxantin xantin Kyselina močová xantinoxidasa guanin guanasa (400-600 mg /den) Inhibice allopurinolem Odbourání purinových bází 30 N N O H N N H O H H O Kyselina močová (acidum uricum) U savců: konečný metabolit purinových bází U urikotelních organismů (většina plazů a ptáků): vzniká i z aminokyselin. 2,6,8-trihydroxypurin 31 Kyselina močová je velmi málo rozpustná v kyselém a neutrálním prostředí Rozpouští se v alkalickém prostředí za vzniku urátů a hydrogenurátů N N O H N N H O N a H O hydrogenurát sodný Při pH 7,0 je rozpustnost kyseliny močové více než desetinásobně vyšší než při pH 5,0. 32 Koncentrace kyseliny močové v lidské plazmě: muži < 420 μmol/l ženy < 340 μmol/l je řádově vyšší než v plazmě většiny savců Proč? Chybí nám enzym oxidačně štěpící kyselinu močovou za vzniku rozpustnějšího allantoinu, urátoxidáza (= urikáza) Poznámka: Nález allantoinu v biologických tekutinách člověka je ukazatelem oxidačního stresu – vzniká z kyseliny močové působením volných radikálů 33 Důsledky omezené rozpustnosti kys. močové za patologických stavů • tvorba močových kamenů (kys.močová, urát amonný a sodný) ve vývodných močových cestách (urátová urolitiáza) • při zvýšené tvorbě ukládání do kloubů a tkání, následná zánětlivá reakce (dna) • akutní nefropatie kys.močové (srážení krystalů kys. močové v ledvinných tubulech při její nadprodukci (např. po chemoterapii) 34 Dna Příčiny: Ø zvýšená produkce kys. močové Ø hromadění kys. močové v důsledku metabolických poruch v šetřícím procesu Ø snížená clearance kys. močové v ledvinách ukládání krystalů kyseliny močové ve tkáních 35 Nukleové kyseliny •Polymery s molekulovou hmotností 108 g/mol •Polynukleotidy • • Typy nukleových kyselin DNA RNA Pentosa: deoxyribosa ribosa Báze: A,G,C,T A,G,C,U 36 Oligonukleotidy £ 50 nukleotidů Polynukleotidy > 50 nukleotidů § kovalentní páteř: pentosa...kys.fosforečná Polynukleotidy – nukleotidy spojené fosfodiesterovou vazbou § postranní řetězce: báze připojené na pentosové zbytky N –glykosidovou vazbou Fosfodiesterová vazba O H HO báze P O O báze - C H 2 O O H O O P O O O C H 2 O - C H 2 O O H O 37 5´ -konec 3´-konec Polarita řetězce rozlišení 5´a 3´konce OH báze P O O báze - C H 2 O O H O O P O O O O H C H 2 O - HO C H 2 O O H O Primární struktura: pořadí nukleotidových zbytků ve směru 5´ ®3´ (v tomto směru probíhá vždy syntéza) 38 DNA •DNA je nositelem genetické informace •trojice bází (triplet) v DNA kóduje jednu aminokyselinu •úsek DNA nesoucí informaci o syntéze jednoho polypeptidového řetězce - strukturní gen •u eukaryontů je DNA organizována v chromatinu (chromosomech) •Jeden chromosom = 1 molekula DNA 39 Molekuly DNA jsou největší kovalentní molekuly v organismu. Velikost se udává počtem párů bází (bp) Organismus Počet párů bází (bp) Borrelia burgdorferi (bakterie) 946 000 Escherichia coli (bakterie) 4 639 221 Saccharomyces cerevisiae (kvasinka) 12 070 521 Člověk 3 000 000 000 Bufo bufo 6 900 000 000 Velikost molekul 40 Sekundární struktura DNA •nejčastěji dvouvláknová, pravotočivá šroubovice •řetězce uspořádány kolem společné osy •vlákna mají opačnou polaritu •vlákna jsou komplementární • A=T, G = C (Chargaffovo pravidlo) • poměr dAMP+dTMP / dGMP+dCMP charakteristický pro každou DNA • 5-´konec osa symetrie 3´-konec http://www.umass.edu/molvis/tutorials/dna/dnapairs.htm 41 Fosfátové zbytky, ribosa • tvoří vnější část šroubovice („páteř“) • hydrofilní charakter • fosfátové zbytky mají při fyziologickém pH záporný náboj - vážou kationty z roztoku nebo kladně nabité zbytky proteinů Báze • leží uvnitř dvoušroubovice • jsou navzájem rovnoběžné (stohování bází) • komplementární báze se vážou vodíkovými můstky 42 Párování bází - princip komplementarity A=T 2 vodíkové můstky Párování bází je neenzymová, spontánní reakce Umožňuje párům bází zaujmout energeticky nejvýhodnější konformaci v rámci dvojšroubovice 43 G º C Pro párování jsou významné laktamové formy bází 3 vodíkové můstky Vazba G º C je silnější než vazba A=T 44 Konformační formy DNA B-forma A-forma Z-forma liší se hustotou závitů, mírou hydratace, směrem otáčení šroubovice 45 Protinádorové léky mohou měnit tvar DNA Cis-platina (cis-diammin-dichloroplatina (II)) Atomy chloru jsou nahrazeny dusíky bází, lék se váže na DNA, mění její prostorovou strukturu. Vznikají interkalační vazby mezi řetězci, je zabráněno replikaci, nastává apoptóza. File:Carboplatin-2D-skeletal.png Nověji též karboplatina 46 Interkalace cytostatika do dvojité šroubovice DNA. Struktura DNA je tím narušena a dochází k poruchám při transkripci a replikaci (např. doxorubicin, daunorubicin – protinádorové léky) Též barvení DNA (ethidium bromid) Interkalace • vmezeření mezi báze DNA daunorubicin 47 Denaturace a renaturace DNA • Dvouvláknová DNA je nativní formou DNA • Přeměna na jednovláknovou formu - denaturace • Denaturace probíhá jen in vitro • Dochází k přerušení vodíkových můstků mezi bázemi • Zpětná přeměna jednovláknové DNA do dvoušroubovice - renaturace 48 Vlivy vyvolávající denaturaci (tání) = vlivy vyvolávající přerušení H-vazeb •vysoká teplota •nízká koncentrace solí (větší odpuzování fosfátových zbytků) • změna pH •dvouvláknová DNA s vyšším obsahem GºC má vyšší odolnost vůči denaturaci Teplota tání Tm – teplota při níž 50 % DNA je odděleno 49 Sledování denaturace DNA • konjugované dvojné vazby v bázích DNA vyvolávají absorbanci roztoku při 260 nm • absorbance jednovláknové DNA je vyšší než dvouvláknové (hyperchromní posun) ß • denaturace DNA může být sledována na základě měření absorbance při 260 nm Teplota tání Tm t°C absorbance A260 nm 50 Kružnicová DNA • viry, plasmidy, prokaryontní chromosomy, chromosomy mitochondrií • dvoušroubovice a opačná polarita řetězců jsou zachovány, nejsou volné 3´- a 5´- OH skupiny • často superstáčení • může být i jednovláknová 51 Syntéza DNA - replikace Replikace (reduplikace) = zdvojování Každé ze dvou mateřských vláken DNA slouží jako templát pro syntézu komplementárních vláken V nových řetězcích se báze řadí na principu komplementarity vůči bazím v templátovém řetězci U eukaryontů probíhá v jádře 52 Velikost DNA x velikost buňky Eukaryotická buňka = 20 mm průměr jádro = 5 –10 mm Lidská haploidní b. = 23 chromosomů = 3 x 109 párů bází 1.3 x 108 párů bází/ chromosom 1 pár bází v B formě - 0.34 nm à 1chromosom = 5 cm 23 chromosomů = 115 cm Diploidní b. = 46 chromosomů = 2 m délka !!! j0078738[1] ??? Jak se DNA může směstnat do jádra ? 53 Vyšší struktury DNA • chromatin - komplex DNA (40 %) a proteinů (60 %) • základní jednotkou chromatinu je nukleosom 54 Nukleosomy Histony: bazické bílkoviny, vysoce konzervovaná struktura »100AK, 25% Lys a Arg Kladně nabité skupiny Lys a Arg reagují se záporně nabitými fosfáty Typy: H1, H2A, H2B, H3 a H4 Stočení dvou závitů dihelixu DNA (» 140 bází) kolem oktameru histonu zkrácení molekuly DNA na 1/3 oktamer histonů H2A,H2B,H3 a H4 histon Hl spojovací úsek DNA (» 60 bází - „volná DNA“ - linker DNA) 55 Úrovně kondenzace chromatinu • dvoušroubovice DNA obtočená kolem nukleosomu - „korálková“ forma – vlákno 10 nm • Smyčky (20 000-80 000 párů bází) jsou v jádře zakotveny k podpůrné matrix (nebazické proteiny) •zkondenzované nukleosomy - vlákno 30 nm •kondenzace vláken do smyček (tyčinky 700 nm) • http://www.hhmi.org/biointeractive/dna/DNAi_packaging_vo2.html 56 57 Ribonukleové kyseliny Ribosomální Transferové Mediátorové Malé RNA Složení RNA • cukerná složka : ribosa • báze: A,G,C,U není obsažen thymin častý výskyt modifikovaných bází 58 Sekundární struktura RNA Molekuly jsou kratší Zpravidla jednovláknové poměr A/U ¹ G/C Výskyt dihelikálních struktur (stopky a smyčky) Párování: A-U, C-G (U-G)- neperfektní párování Terciární struktura RNA Prostorové uspořádání molekul RNA Vzájemná interakce mezi různými částmi molekuly – vodíkové vazby, van der Waalsovy síly Interakce s proteiny 59 Proces tvorby RNA na podkladu struktury DNA Je přepisován pouze jeden řetězec dvoušroubovice DNA – templátový řetězec Druhý řetězec se nazývá kódující (jeho sekvence bází odpovídá transkriptu, pouze místo U je T) Transkripce Enzym zodpovědný za transkripci je DNA-dependentní RNA polymerasa (transkriptasa) 60 61 Sulfonamidy x folát •Chemoterapeutika (např. Sulfamethoxazol) • Strukturní analogy kyseliny p-aminobenzoové, deriváty sulfanilamidu. Kompetice při syntéze kyseliny listové v bakteriích (růstový faktor). Sulfonamidy jsou proto účinné na bakterie, které syntetizují kys.listovou (streptokoky, hemofily ad.) p-aminobenzoová kyselina (PABA) sulfanilamid Kombinace trimethoprim + sulfamethoxazol 1:5 (kotrimoxazol) inhibuje dva stupně v metabolismu bakteriální kys.listové