VISCEROSENZORICKÉ DRÁHY
Viscerosenzorické dráhy zabezpečují přenos informací hlavně z viscerálních dutin (hrudní a
břišní) a z kardiovaskulárního systému. Přenos viscerosenzorických informací je založen na
obdobném principu jako u drah somatosenzorických. Anatomické rozdíly existují pouze v
uložení prvních neuronů. Mnohé viscerosenzorické dráhy navíc nepřechází do našeho vědomí
a končí nejvýše v hypothalamu.
VISCEROSENZORICKÁ NERVOVÁ VLÁKNA V PARASYMPATIKU
V parasympatickém oddíle jsou viscerosenzorická vlákna hlavně v n. IX a X. Perikarya
pseudounipolárních neuronů jsou uložena v ganglion inferius těchto hlavových nervů.
Část prvních neuronů viscerosenzorické dráhy, které se nacházejí v ganglion inferius n. IX.
inervují svými periferními raménky sliznici orofaryngu a jejich centrální raménka končí na
úseku ncl. solitarius označovaném jako ncl. commissuralis. Tyto spoje zabezpečují aferentaci
pro reflexní kontrakce faryngálních konstriktorů při polykání. Jiné pseudounipolární neurony
ggl. inferius n. IX. inervují sinus caroticus. Registrují změny systolického tlaku a předávají
tuto informaci na oddíl ncl. solitarius, který je označován jako jádro baroreceptoru.
Axony, které inervují glomus caroticum, a jejichž neurony leží v ggl. inferius n. IX. registrují
parciální tlak O2 a CO2 v krvi. Centrální raménka těchto aferentních axonů končí na dorzálním
respiračním jádře, který je rovněž součástí ncl. solitarius.
Pseudounipolární neurony nacházející se v ggl. inferius (nodosum) n. X. se podílejí na
viscerosenzorické inervaci srdce, respiračního aparátu a trávicího traktu. Aferentní axony
terminují na ncl. commissuralis v ncl. solitarius. Tyto axony mají rovněž napojení na další
životně důležité oblasti mozkového kmene, které řídí např. srdeční rytmus, kašel nebo
dýchání. Periferní raménka jiných viscerosenzorických neuronů v ggl. inferius n. X. přenášejí
informace o kyselosti žaludečních šťáv a mají vliv na příjem potravy. Informace končí hlavně
na jádrech laterálního hypothalamu (apestat). Část viscerosenzorických vláken v n. X. se
podílí rovněž na inervaci sinus caroticus a glomus caroticum. První z nich registrují systolický
krevní tlak a končí na jádře baroreceptoru v ncl. solitarius. Aferentní axony, které inervují
sinus caroticus a registrují parciální tlaky O2 a CO2 končí na dorzálním respiračním jádře ncl.
solitarius, podobně jako funkčně shodná vlákna v n. IX.
Z výše uvedeného vyplývá, že ncl. solitarius představuje významnou strukturu mozkového
kmene, kde dochází ke koncentraci viscerosenzorických informací.Toto jádro je zapojeno
rovněž v mnohých visceromotorických funkcích (viz kapitola Autonomní nervový systém) a
slouží proto jako významné koordinační centrum pro řadu životně důležitých viscerálních
reflexů. Jako příklad reflexního spojení struktur mozkového kmene lze uvést spoje, které se
účastní regulace krevního tlaku (viz kurz obecné fyziologie).
Obr. XX. Napojení viscerosenzorických neuronů na ncl. solitarius (upraveno podle
Fitzgeraldové, 1992).
VISCEROSENZORICKÁ NERVOVÁ VLÁKNA V SYMPATIKU
Viscerosenzorická nervová vlákna, která jsou periferně součástí sympatických nervů, slouží
pro převádění informací o tlaku, vibracích, teple, chladu a bolesti z viscerálních orgánů.
Perikarya těchto pseudounipolárních neuronů jsou uložena ve spinálních gangliích.
ncl. solitarius
ncl.
gustatorius
jádro baroreceptoru
ncl. commissuralis
ncl. respiratorius
dors.
Centrální raménka aferentních axonů po vstupu do míchy končí na ncl. proprius a dalších
míšních interneuronech. Následné axony se podílejí na vzniku tr. spino-thalamicus a tr.
spinoreticularis, cestou kterých pokračují informace hlavně do thalamu (ncl. ventralis
posterolateralis) a po přepojení v něm do příslušných oblastí somesthetické kůry.
tr. spinothalamicus
ncl. proprius
ncl. intermedio-
lateralis
ggl. trunci sympathici
prevertebrální
ganglion
trávicí trubice
Obr. XX. Schéma viscerosenzorické aferentace v sympatickém oddíle autonomního
nervového systému.