ZAJIŠTĚNÍ PŘÍSTUPU DO KREVNÍHO OBĚHU SOUHRN  Indikace a možnosti přístupů  Přístupy do periferního žilního systému  Přístupy do centrálního žilního systému  Intraoseální přístup  Intratracheální přístup INDIKACE Základní indikace  aplikace léků  aplikace tekutin a parenterální výživy  odběry krve pro laboratorní vyšetření  invazivní měření tlaků MOŽNOSTI PŘÍSTUPŮ  Přímé  do periferního žilního systému  do centrálního žilního systému  Nepřímé  intraoseální přístup  intratracheální přístup  sublingvální přístup VELIKOSTI INTRAVASKULÁRNÍCH KATETRŮ Gauge (G) Zevní průměr (mm) Typ katétru (kanyly) 26 0,45 motýlkové kanyly 25 0,5 24 0,56 23 0,61 22 0,71 periferní žilní kanyly 21 0,81 20 0,91 19 1,02 18 1,22 centrální žilní katétry 16 1,62 14 2,03 zaváděcí katétry12 2,64 10 3,25 PŘÍKLADY KANYL NA VELIKOSTI (NE)ZÁLEŽÍ  V urgentních stavech je bezpečnější, jistější a výhodnější kanylace více periferních vstupů dostatečného průměru před pokusy kanylace centrální žíly Kanylace periferie je metodou volby !!! POMŮCKY PŘÍSTUPY DO PERIFERNÍHO ŽILNÍHO SYSTÉMU  V urgentních stavech preferujeme žíly na horní končetině či na krku  Alternativou může být v. femoralis pod tříslem  Místa vstupu : hřbet ruky, předloktí, loketní jamka, hlava (u dětí do 1 roku), v. jugularis externa, hřbet nohy KANYLACE CENTRÁLNÍHO ŽILNÍHO SYSTÉMU - INDIKACE  Nutnost rychlé a masivní objemové náhrady  Parenterální výživa  Nemožnost periferní žilní kanylace  Měření CVP a zavedení katétru pro měření tlaků v plicnici  Infúzní podávání katecholaminů  Potřeba eliminační metody  Zavedení dočasné stimulace KANYLACE CENTRÁLNÍHO ŽILNÍHO SYSTÉMU - KOMPLIKACE  Pneumothorax (častější u v. subclavia než v. jugularis interna)  Krvácení  Trombóza (vícedenní kanylace v. femoralis u dospělých)  Infekce a katétrová sepse (častější u v. jugularis interna)  Stenózy centrálních žil (hemodialyzační kanyly ve s. subclavia) KANYLACE CENTRÁLNÍHO ŽILNÍHO SYSTÉMU – V. JUGULARIS INTERNA  Výhoda – široký průsvit, snadná lokalizace, snadný přístup, krátká vzdálenost do horní duté žíly, snadnější zavedení S-G katetru a stimulační elektrody, nízká četnost komplikací  Nevýhody – těsný vztah k a. carotis interna, obtížnější fixace, vyšší riziko nozokmiální infekce KANYLACE CENTRÁLNÍHO ŽILNÍHO SYSTÉMU – VENA SUBCLAVIA  Výhody – široký průsvit žíly, snadnější fixace, nižší riziko nozokomiální infekce  Nevýhody – vyšší riziko pneumothoraxu, těsný vztah k a. subclavia, obtížná kontrola případného krvácení KANYLACE CENTRÁLNÍHO ŽILNÍHO SYSTÉMU – V. FEMORALIS  Výhody – snadný přístup, široký průsvit  Nevýhody – riziko ileofemorální trombózy, riziko punkce a. femoralis KANYLACE CENTRÁLNÍHO ŽILNÍHO SYSTÉMU - ZÁSADY  Nutná perfektní znalost anatomických poměrů  Kanylace se nejčastěji provádí Seldingerovou metodou  Punkce vždy za stálé aspirace  Prevence vzduchové embolie  Ověření polohy kanyly RTG - vždy SELDINGEROVA METODA INTRAOSEÁLNÍ PŘÍSTUP  Spolehlivý vstup do žilního řečiště  Užití zejmna u dětí  V naléhavých situacích možno použít i u dospělých (intravenózní kanylace zdlouhavá nebo nemožná)  Výhoda – rychlé provedení v časové tísni a snadná lokalizace  Místa vstupu – proximální tibie, distální femur, mediální maleolus, hlavice humeru, distální radius INTRAOSEÁLNÍ PŘÍSTUP INTRATRACHEÁLNÍ PŘÍSTUP  Umožňuje podat zákkladní léky při resuscitaci u zaintubovaných či tracheotomovaných nemocných  Dávka léku 2-3x vyšší než intravenózně  Možno podat – adrenalin, atropin, trimekain či lidokain ZÁVĚR  Kanylaci periferního žilního řečiště ovládá každý lékař  Kanylaci centrálního žilního řečiště ovládá každý intenzivista