Lékařská mikrobiologie pro ZDRL Týden 19: Spirochety, mykoplasmata, chlamydie, rickettsie a další podobné organismy divný týpky Monika Dvořáková Heroldová Část upravena podle Ondřeje Zahradníčka Co nás dnes čeká •Spirochety – spirální bakterie –Rod Treponema –Rod Borrelia –Rod Leptospira •Mykoplasmata (včetně ureaplasmat) •Chlamydie (Chlamydia, Chlamydophilla) •Rickettsie a bakterie jim příbuzné nebo dříve za příbuzné považované* *Dnes už víme, že coxiely a bartonely nejsou s rickettsiemi příbuzné, jsou jim však podobné mnohými vlastnostmi. Také příbuzenské vztahy uvnitř zbylého řádu Rickettsiales jsou složitější, než se zdálo. 02a borrelia gemi.mpl.ird.fr Základní charakteristika 14 hechemy2 www.wadsworth.org •Spirochety jsou bakterie s gramnegativním typem buněčné stěny, avšak nebarví se Gramovým barvením, protože jsou velmi tenké •Poměr délky a tloušťky je u nich mnohem větší než například u helikobakterů •Mohou mít nepravidelné závity (Borrelia), pravidelné závity (Treponema), případně může jít o jemnou spirálu s konci zahnutými dovnitř (Leptospira) •Jsou mikroaerofilní, to ale pro praxi nemá význam, protože se nekultivují Klinická charakteristika •Některé spirochety mohou být součástí běžné flóry. Treponema denticola je přítomna v ústech, zejména v oblasti dásně. Může mít význam při zánětu parodontu. Je součástí tzv. „red complexu“, kam spolu s ní patří Tanerella forsythia a Porphyromonas gingivalis •Za klasické patogeny se ovšem považuje především Treponema pallidum (hlavně syfilis), borrelie (lymeská nemoc, ale také návratné horečky) a leptospiry (leptospiróza) Přenos infekce •U spirochet je velmi různorodý: •U syfilis jde o pohlavní přenos (syfilis je klasická pohlavní nemoc). Existují ale i tropické treponemové nemoci, přenášené nepohlavně •U lymeské borreliózy jsou zdrojem hlodavci, přenašečem klíště; u návratné horečky je přenašečem veš šatní nebo klíšťák •U leptospirózy se člověk nakazí kontaktem s hlodavci Prevence, profylaxe a léčba •Prevence je možná způsobem chování. Očkování nejsou (proti borrelióze se vyvíjejí) •Profylaxe vrozené syfilis spočívá ve screeningu matek •V léčbě lze použít antibiotika. Vysoké dávky penicilinu se osvědčily u syfilis, ale dají se použít i u borreliózy; tam se nicméně spíše používají makrolidy a cefalosporiny třetí generace. U leptospirózy pak opět penicilin, případně doxycyklin Treponema 11_QZC02035-RCO05049-19-17 Treponema •anaerobní nebo mikroaerofilní spirochéty s pravidelnými závity •G-, špatně se barví Gramem •stříbření, fluorescence •zástin • SpiroXsec picture treponema Treponema •v zástinu, v nativním preparátu se čile pohybují • •pro člověka patogenní –T. pallidum subsp. pallidum – syfilis • •T. pallidum subsp. endemicum – endemická syfilis •T. pallidum subsp. pertenue – yaws (framboesie) •T. carateum- pinta •způsobují nevenerické treponematózy •nejčastěji u dětí v endemických oblastech (tropy a subtropy) Treponema •nepatogenní treponemy jsou součástí běžné mikroflóry •mohou působit obtíže při přímé mikroskopické diagnostice (zástinové mikroskopii) • T. p. pallidum •původce syfilis – jedna z nejdůležitějších klasických pohlavně přenosných chorob •přirozeným hostitelem je pouze člověk •nelze je kultivovat in vitro • Syfilis •lues, příjice •od r. 1493 v Evropě •postihuje nejčastěji ženy a muže mezi 15 – 30 lety věku • columbus Syfilis •přenos hlavně pohlavním stykem •kongenitální –z matky na plod • •nepohlavně kontaktem s kožními projevy infekce, případně kontaktem s krví nebo dalšími tělními tekutinami Syfilis •probíhá v několika stádiích s odlišnými klinickými projevy –časná a pozdní •časná – primární, sekundární, časná latentní •pozdní – pozdní latentní a terciární Syfilis - primární stádium I •rozvoj vředu v místě vstupu infekce do organismu •vřed – tzv. tvrdý vřed (ulcus durum) •objeví se 3 týdny po přenosu infekce •ID kolísá mezi 10 – 90 dny •spontánně se zhojí za 1 – 5 týdnů •regionální lymfatické uzliny jsou zvětšené •protilátky se objevují 1 – 4 týdny po vzniku vředu • anthrax SymptonPenis male_syphilis_e slide0736_image152 Syfilis – sekundární stádium I •cca. za 1 – 5 týdnů po zhojení vředu •T. p. pallidum napadá všechny orgány •nespecifické příznaky – horečka, bolest hlavy, bolest v krku, hubnutí •kožní a slizniční léze a výrustky zvané kondylomata •spontánně se zhojí za 2 – 6 týdnů • • SECONDARY_SYPHILIS Image:Secondary syphilitic rash Treponema pallidum 6756 lores.jpg Syfilis – sekundární stádium II •zřetelná protilátková odpověď •všechny sérologické reakce jsou pozitivní •po zhojení příznaků sekundární syfilis nastupuje fáze latence Časná latentní syfilis I •První rok po překonání sekundárního stádia se infekce označuje jako časná latentní •Asymptomatická •Mohou se objevovat relapsy sekundárního stádia •Séroreakce pozitivní •Netreponemové testy – snižuje se reaktivita • Časná latentní syfilis II •možný přenos na plod •pravděpodobnost přenosu klesá Pozdní syfilis I •latentní stav infekce starší jednoho roku od počátečních příznaků •projevy se mohou vyvinout u neléčených osob i po více než 40 letech latence •asi 30 % pacientů žádné příznaky nepozoruje Pozdní syfilis II •Pozdní latentní syfilis –nepředstavuje epidemiologické riziko –mohou se rozvinout pozdní příznaky –infekce může být přenesena na plod Pozdní syfilis III •Terciární syfilis –Symptomy asi za 10 – 20 let –Gummata –Kardiovaskulární syfilis –Neurosyfilis –Častěji u osob infikovaných HIV Pozdní syfilis IV •Gummata připomínají granulomy TBC –v kůži, kostech, sliznicích, orgánech, svalech nebo oku –chronický zánět • Pozdní syfilis V •Kardiovaskulární syfilis –množení treponem v místě léze –zúžení ústí koronárních cév s následným infarktem myokardu –nedostatečnost aorty => výduť aorty Terciární syfilis • C:\Documents and Settings\u Svate Anny\Dokumenty\Obrázky\Syfilis dodatky\52 syfilitické aneurysma aortálního oblouku.jpg C:\Documents and Settings\u Svate Anny\Dokumenty\Obrázky\Syfilis dodatky\54 last stage syphilis.jpg lebersyphilis2ex2 Pozdní syfilis VI •Neurosyfilis –různé formy –progresivní paralýza s demencí a projevy agresivity –poruchy koordinace a chůze – postižení míchy, tabes dorsalis –chronická meningitida –atrofie mozku –častější u pacientů s AIDS Vrozená syfilis I - syfilis congenita •akutní infekce v prvním trimestru vede obvykle k potratu nebo k smrtelnému postižení plodu •otěhotní-li žena s déle trvající chorobou, může být rozsah poškození různý, od vážných orgánových a mentálních defektů, přes lehčí formy až po zcela zdravé novorozeně. •chybí primární stádium •treponemy ve všech orgánech plodu • Vrozená syfilis II •klinické příznaky časné kongenitální lues odpovídají příznakům druhého stádia •postižení jater, sleziny, kožní léze, zánět kostí, zánět okostice •léze jsou infekční •pak nastává fáze latence •po více jak dvou letech pozdní kongenitální lues SyphilisFoot1 Vrozená syfilis III •malformace, destrukce infikovaných rostoucích tkání •objeví tzv. stigmata •slepota, hluchota, mentální retardace, postižení zubní skloviny a vývoje chrupu, jizvy, deformace kostí, perforace tvrdého patra •infikované dítě může být po porodu bez příznaků => děti se sledují sérologickými kontrolami a pediatrem • • Soubor:PHIL 2388 lores.jpg Soubor:Hutchinson teeth congenital syphilis PHIL 2385.rsh.jpg Léčba •Penicilin •Makrolidy, doxyciklin •Léčit co nejčastěji Epidemiologie a prevence •aktivně vyhledávána u těhotných a dárců krve •vakcina neexistuje •v ČR se více případů objevuje po r. 1990 •v posledních letech klesající trend 15308 Prostitutky Epidemiologie a prevence •90 % případů je přeneseno pohlavním stykem •10 % infekcí nepohlavně (transplacentárně; náhodný kontakt s lézí, líbání; profesionální expozice) •teoreticky je možný i přenos krevní transfúzí nebo kontaminovaným předmětem (nasliněná tetovací jehla) • Praha: Vít: V ČR se šíří syfilis, mezi pornoherci jsme odhalili 23 nákaz 6.9.2007 17:31 V Česku se zvyšuje výskyt pohlavní nemoci syfilis. Ministerstvo zdravotnictví na to upozornila Národní referenční laboratoř pro syfilis ze Státního zdravotního ústavu v Praze. K červenci letošního roku laboratoř evidovala 334 nakažených, ve stejném období loni jich bylo o 59 méně. Skutečnost však bude zřejmě ještě horší, řekl ČTK hlavní hygienik ČR Michael Vít. Jen v komunitě pornoherců, na niž se hygienici zaměřili v srpnu, přibylo 23 nových nákaz Laboratorní diagnostika I •Přímý průkaz •T. p. pallidum není in vitro kultivovatelná •Množí se na tkáni varlat pokusných králíků •Treponemy lze prokázat v tekutině ze spodiny tvrdého vředu, a v kožně-slizničních lézích 2. stádia newzealand7 Laboratorní diagnostika II •Přímý průkaz –Vhodný pouze pro manifestní stádia –Využití je ovlivněno – lidským faktorem, časovou prodlevou i finančními náklady Laboratorní diagnostika III •Mikroskopie v zástinu –podezřelá léze na kůži nebo sliznici –nativní preparát •Přímá – imunofluorescence –vyšetření fixovaných preparátů –lze odlišit nepatogenní treponemy – • treponemapallidum Legionella • treponema_pallidum Laboratorní diagnostika IV •Stříbření –Zdlouhavé, změna morfologie mikrobů •Izolace na králičích varlatech (RIT – rabbit infectivity test) –nevyužívá se v klinické praxi •PCR –vysoká citlivost a specificita –materiál – stěry z lézí, plnou krev, likvor, tkáň, amniovou tekutinu, do parafinu zalité tkáně –vzorek není třeba zpracovat hned po odběru, nejsou zvláštní požadavky na transport PCR produkt 377-pb Laboratorní diagnostika V •Nejdůležitější je v laboratorní diagnostice nepřímý průkaz sérologickými metodami –Protilátky lze prokazovat v séru, plazmě a likvoru –Protilátky se objevují většinou 4. – 5. týdnů po infekci –IgG přetrvávají většinou po celý život i po úspěšné léčbě Laboratorní diagnostika VI •Netreponemové testy (nespecifické) antigenem je kardiolopin •Treponemové testy (specifické) antigenem je přímo T. pallidum nebo její část • Laboratorní diagnostika VII •protilátky lze detekovat nejdřív ve 2. týdnu infekce (IgM), přibližně za 2 týdny se objevují IgG •většinou se však protilátky objevují 4. – 5. týdnů po infekci •nespecifické protilátky proti kardiolopinu mizí během týdnů až měsíců úspěšné léčby •IgG přetrvávají většinou po celý život i po úspěšné léčbě Laboratorní diagnostika VIII •IgM velký význam u kongenitální syfilis => signál vrozené lues • •Netreponemové testy •RRR – rychlá reaginová reakce •antigen – kardiolipin z hovězích srdcí •precipitace RRR • mikroskopie pozitivní reakce (zvětšení 40x) obrazek Modifikace RRR - RPR PICT0511 Foto DVH Laboratorní diagnostika IX •RRR •pozitivní již ve druhém týdnu po objevení tvrdého vředu •screeningová reakce (levná, rychlá, jednoduchá) •po léčbě primární a sekundární lues hladina antikardiolipinových Ab klesá vhodná ke sledování aktivity lues Laboratorní diagnostika X •může být falešně pozitivní –příčina TBC, hepatitida, infekční mononukleóza, malárie, nádorové onemocnění těhotenství –VDRL test – Veneral Disease Research Laboratory •nutno doplnit specifickým treponemovým testem Laboratorní diagnostika XI •Treponemové reakce –TPHA – T. pallidum pasivní hemaglutinace vysoce citlivá a specifická –krůtí erytrocyty jsou potaženy treponemovým Ag –výhody jednoduchost a citlivost screeningová spolu s RRR TPHA detail +++ ++ + +/- - - - - Pozitivní kontrola (různá míra pozitivity) Pacienti (1, 2, 3) TPHA Negativní kontrola Technické důlky Kontrola Vlastní reakce Laboratorní diagnostika XII •TP-PA (Treponema pallidum particule aglutination) –principiálně shodný test s TPHA –nosičem jsou želatinové částice Laboratorní diagnostika XIII •ELISA •protilátky ve třídách IgM, IgG i celkové protilátky •někdy zkřížené reakce • • Laboratorní diagnostika XIV •Konfirmační testy –slouží k ověření pozitivity screeningových reakcí a ověření diagnózy –metody pro detekci protilátek IgM a IgG –nepřímá imunofluorescence FTA-ABS –western blot Laboratorní diagnostika XV •Imunofluorescence FTA-ABS –vysoká citlivost (zachytí Ab již 14 dní po infekci) –méně specifická než TPHA –zvýšení specifičnosti vysycením společných protilátek s dalšími spirochétami –subjektivní hodnocení –antigenem je usmrcená T. pallidum • FTA ABS g_195269166480f3d024e2fe Laboratorní diagnostika XVI •Western blot –IgM a IgG proti jednotlivým specifickým antigenům T. pallidum –vysoká citlivost a specifita –zachytí protilátky již na počátku infekce v nízkých hladinách • • Western blot PICT0529 Foto DVH Přehled nejdůležitějších nepřímých testů na lues Historický BWR – Bordet Wassermann Netr. Screeningové RRR – Rapid Reagin Test* TPHA/TPPA** Treponemové Konfirmační ELISA FTA-ABS (nepř. imunofluor.) Western Blotting Historický, popř. superkonfirmace TPIT (Treponema Pallidum Imobilizační Test) = Nelson **TPHA – Tr. pasivní hemaglutinační test TPPA – dtto, místo krvinek polycelulóza *Nebo podobné testy RPR či VDRL. Borrelia Borelie Spira_mini Borrelia •I. Původci návratných horeček •II. Původci lymeské borreliózy •Borrelie jsou přenášené krevsajícími členovci •rezervoárová zvířat – ptáci a hlodavci •Lymeská borelióza je infekce s přírodní ohniskovostí Původci lymeské borreliózy •Borrelia burgdorferi sensu lato •Dělí se na několik druhů určených genetickými metodami, tzv. genomospecies •Borreliózu u člověka mohou vyvolat: –B. burgdorferi sensu stricto –B. garinii –B. afzelii Původci lymeské borreliózy •Potenciálně patogenní jsou B. bissettii, B. lusitaniae, B. valaisiana a B. spielmanii, B. bavariensis •B. burgdorferi s. s. –Vyvolává infekce hl. v USA a západní Evropě –Zdroj infekce hlodavci a ptáci –Postihuje hlavně klouby a srdce • Původci lymeské borreliózy •B. garinii –Evropa –zdroj – hlavně ptáci –neurologické projevy • •B. afzelii –Evropa –zdroj – většinou hlodavci –kožní projevy nemoci • Lymeská borrelióza •Probíhá v několika stádiích –Časné lokalizované stádium –Časné disseminované stádium –Pozdní stádium •Projevy infekce jsou různé •Kožní, neurologické, interní i psychiatrické Lymeská borrelióza •Lymeská borrelióza je známá od 80. let •byla však popisována již na přelomu 19. a 20. stol. •v r. 1982 byly z klíštěte izolovány borrelie Lymeská borrelióza – časné stádium I •borrelie pronikají do organismu při sání infikovaného klíštěte •mohou se pomnožit v pokožce a vzniká charakteristický erytém –mapovité zrudnutí na kůži, s centrálním vyblednutím –objevuje se za 3 – 30 dní po přisátí klíštěte (10 dní) –erytémy se mohou vytvořit i na místě vzdáleném od místa přisátí klíštěte • Erytema migrans erythema_migrans_midle aimg_87 Lymeská borelióza – časné lokalizované stádium •Erythema migrans •zvětšené regionální lymfatické uzliny •nespecifické příznaky –bolesti hlavy, nechutenství, únava, teplota, bolest, svalů a kloubů •Erytém se nevytvoří asi u 30 % nemocných => není vždy možné borreliózu časně diagnostikovat a léčit Lymeská borrelióza – časné disseminované stádium I •za 2 – 12 týdnů po přisátí klíštěte, trvá několik týdnů •příznaky vymizí obvykle do tří měsíců po nákaze •postižení CNS – neuroborelióza (B. garinii, B. afzelii, B. valaisiana, B. bavariensis) –projevuje se značně proměnlivými bolestmi, dále periferní obrna nejčastěji lícního nervu, zánětem mozkových blan a mozku •postižení kloubů, srdce • Lymeská borrelióza – časné disseminované stádium II •zánět srdečního svalu – lymeská karditida •kloubní a svalové projevy - bolesti kloubů a svalů, otoky nejčastěji kolenních kloubů, asymetrické postižení kloubů –B. afzelii a B. spielmanii •Na kůži tzv. boreliový lymfocytom (jedná se o malý modravě červený infiltrát často na ušním boltci či lalůčku, prsní bradavce) –B. afzelii bly1t Lymeská borrelióza – pozdní stádium I •kožní projevy acrodermatitis chronica atrophicans jedná se o zánětlivé a později atrofické postižení kůže nejčastěji na nohou), v ložiscích lze prokázat borrelie –léze na obličeji, končetinách i trupu za několik měsíců i let •postižení kloubů (zánět)– koleno, rameno, kotník, loket •postižení kloubních chrupavek Lymeská borelióza – pozdní stádium II •Srdce •pozdní neuroborelióza – encefalitida (zánět mozku), meningitida, encefalomyelitida (zánět mozku a míchy), obrny •borrelie perzistují dlouhodobě v organismu (orgánech) a unikají imunitní odpovědi •detekovatelné titry nemusí u lymeské boreliózy být • Lymeská borelióza – pozdní stádium III •pozdní projevy onemocnění •důsledek zkřížené reaktivity s boreliovými antigemy •reakce na živé borrelie •nejsou známé žádné faktory virulence • Léčba •Penicilin, amoxycilin, doxycyklin, cefuroxim, azitromycin •Ceftriaxon, cefotaxim i. v. •Léčba alespoň dva týdny (10-21 dní) •Kožní projevy doxycyklin •Dobře léčitelná v prvním a druhém stádiu Epidemiologie •V ČR promořenost klíšťat 5 -10 % •Klíšťata Ixodes ricinus (klíště obecné), I. dammini •Vzácně ovádi, komáři –U klíšťat jsou borrelie v žaludku, hemolymfě, slinách –Transovariální přenos •Hostitelé hlodavci, malí savci, ptáci vials • MBB3a3e9a_mapbor Obr__zek4.jpg Obr__zek6 Zdroj EPIDAT VOT1c447c_kliste2 lyme-tick teken_verwijderen • Protilátková odpověď •Protilátky IgM se tvoří 3 – 4 týdny po infekci •4 – 6 týdnů po infekci protilátky IgG •U infekcí CNS lze protilátky prokázat i v likvoru • Laboratorní diagnostika •Mikroskopie –V temném poli, imunofluorescenční –Průkaz živých borrelií v moku, krvi, kloubním punktátu, kůži, srdečním svalu • Laboratorní diagnostika •Kultivace –kultivačně náročné – bohaté médium BSK-H (obsahuje glukózu a králičí sérum) –Dlouhá generační doba •kultivace je úspěšná při 34 °C za 6-14 dní v akutní fázi infekce z kůže při erytému v 40-60 %, z krve v 15-22 % při opakovaném odebrání 10-15 ml krve, v 8-10 % z likvoru a nebyla dosud úspěšná ze synovia a synovialní tekutiny (www.szu.cz) • Laboratorní diagnostika •PCR, RT-PCR •hlavně v likvoru –genomová DNA je nalézána ve vyšších koncentracích (silnější reakce) u akutních stádií lymeské borreliózy –slabší reakce je u chronických forem onemocnění • Laboratorní diagnostika •Diagnostika je hlavně sérologická •ELISA – IgM, IgG •konfirmace –Western blot • • Výsledek odečtu immunoblotu Borrelie návratných horeček •B. recurrentis –návratná horečka –Veš šatní –kultivace obtížná - kuřecí embryo –borelie se množí v krvi, to je doprovázeno horečkou –po několika dnech borelie z krve mizí –za 3 – 10 dní se množení opakuje => horečka –opakuje se několikrát • Borrelie návratných horeček –Rezervoár člověk –ID 2 – 12 dní –horečka, zvětšená játra a slezina, žloutenka –Evropa, Asie, Afrika –oblasti s nízkou hygienou –tetracyklin –odvšivení, zvýšení hygieny Borrelie návratných horeček •B. hermsii –návratná horečka –klíště –rezervoár hlodavci, vepři, pásovci Leptospira leptospira leptospira tn_aid3957_20070524110053_363 Rozdělení •Složitá taxonomie •Leptospira biflexa nepatogenní •Leptospira interrogans patogenní Kultivace •Kultivace speciální médium •Tekuté s přídavkem králičího séra •Minimálně 7 dní při laboratorní teplotě •Obligátně aerobní •Kat i oxi + •Ve vlhkém prostředí přežívají i několik měsíců Leptospiróza •Zoonóza •Sérotypy –L. icterohaemorrhagie, –L. gryppotyphosa, –L. sejroe, –L. pomona, L. bratislava Patogeneze •Není objasněna •ID 1 – 2 týdny •Různé příznaky lehké chřipkovité až po meningotidy, žloutenku, selhání ledvin, krvácivé projevy a šok •Zánětlivé poškození endotelu (výstelky cév) – ledviny, játra, srdce a plíce •Forma ikterická a anikterická Ikterická forma •Vzácnější •Těžší průběh •První fáze tzv.leptospiremická –vzniká náhle horečka, zimnice, třesavka, nevolnost, zvracení, bolesti hlavy a svalů – břicha, zad a lýtek –horečka trvá 4-8 dnů, poté na krátkou dobu ustupuje • • Ikterická forma •Druhá fáze –horečka znovu stoupá, meningitida, poruchy funkce ledvin a jater, žloutenka, krvácivé i kardiální příznaky, anemie, hemoragická pneumonie •Klinický obraz popsal v r.1886 Weil => Weilova nemoc. •Vysoká úmrtnost až 10 % stoupá s věkem •Pacienti se uzdraví bez poškození jater •L. icterohaemorrhagie 350px-Humanlepto Anikterická forma •Častější •Lehčí průběh •Necharakteristické horečnaté onemocnění •Mengitida, encefalitida •Žňová, polní, bláťácká horečka •L. grippotyphosa •Anamnéza •Pití vody ze studánek, pobyt v přírodě •Kontakt se zvířaty práce na polích Léčba •Závisí na závažnosti onemocnění •Lehký průběh •Syptomaticky •Penicilin, amoxycilin, doxycyklin •Těžší průběh penicilin, doxycyklin intravenózně •U ikterické formy hospitalizace Epidemiologie •Jedna z nejrozšířenějších zoonóz •výskyt vyšší v oblastech s teplým a vlhkým klimatem •v ČR prevalence 0,4/100 000 •povodně, přemnožení hlodavců Epidemiologie •Člověk se nakazí: –močí infikovaného zvířete: hl. myšovití hlodavci, skot, koně •Vylučují bakterie v moči, sliznicemi (spojivkou), poraněnou kůží –kontaktem s bahnem, vlhkou půdou nebo vodou kontaminovanou močí • plains_rat figura_6 Epidemiologie a prevence •Infekce po koupání, při napití vody z přírodního zdroje •Požití kontaminované potraviny (v tekutém stavu) • •Nebezpečí při přírodních katastrofách záplavy •Důležité je zabránit přímému kontaktu kůže či sliznic člověka s močí potenciálně infikovaných zvířat nebo s vodou či půdou kontaminovanou močí rezervoárových hostitelů – – • Epidemiologie •Humánní vakcína se používá např. v Číně, Japonsku a ve Francii –vakcína obsahuje jen některé sérotypy • Epidemiologie •Nákaza může mít profesionální charakter –postihuje často řezníky, zootechniky, pracovníky kanalizace a zemědělce, může k ní dojít i pokousáním či poškrábáním infikovaným zvířetem, zejména hlodavcem •V ČR je výskyt leptospirózy obvykle sporadický, vrchol v létě a na podzim •Epidemický výskyt leptospirózy v ČR výrazně ovlivňují dva přírodní fenomény: –1. periodické přemnožování drobných hlodavců –2. v poslední době časté záplavy našeho území, třeba i lokálního charakteru Výskyt leptospirózy v ČR Leptospirosis1_ok 39381_2642007_leptospirosis Laboratorní diagnostika •V prvních 10 dnech infekce přímý průkaz z krve, moči nebo likvoru •Později už jen z moči (ale až 3 měsíce) •Mikroskopie v zástinu málo citlivá •Kultivace –Korthoffovo médium –Dlouhodobá (několik týdnů) –Materiál odebrat opakovaně –Výsledek nejistý Laboratorní diagnostika •Průkaz antigenu v moči s použitím monoklonálních protilátek (dot ELISA) Laboratorní diagnostika •Metoda PCR •průkaz leptospirové DNA v krvi, moči nebo likvoru –byla zavedena a validována v r. 2002. •Výhoda – možnost zachytit přítomnost leptospirové DNA už v počátcích onemocnění, kdy protilátky ještě nelze prokázat Laboratorní diagnostika •Nepřímý průkaz –Základ laboratorní diagnostiky –Týden od začátku infekce lze prokázat protilátky –Mikroskopický aglutinační test (MAT, MAL) •antigen živé kmeny nejčastějších sérotypů leptospir •inkubace s naředěným sérem •v zástinu se hodnotí výsledek •protilátky přítomny – shlukování až lýza leptospir •cca. Po 14 dnech se odebírá druhý vzorek séra •signifikantní je čtyřnásobný vzestup titru protilátek •protilátky detekovatelné po 7 – 10 • • Laboratorní diagnostika •MAT – specializovaná pracoviště •MAT se dá doplnit průkazem IgM ELISou •Komerčně dostupné jsou i další testy např. aglutinační 01 2SL31-mycoplasma 2. Mykoplasmata http://www.unmc.edu/dept/biochemistry Základní charakteristika •zvláštní skupina bakterií – Mollicutes – "ty s měkkou kůží" •nemají buněčnou stěnu. •nelze stanovit jejich tvar, který může být kulatý, oválný či vláknitý. •u člověka jsou významné rody Mycoplasma a Ureaplasma •nejmenší organismy, které ke svému růstu nepotřebují cizí buňku •několikrát menší než běžné bakterie Klinická charakteristika •Mycoplasma pneumoniae je jedním z možných původců atypických pneumonií, tj. zánětů plic s maximem plic nikoli ve sklípcích, ale ve tkáni mezi nimi •Mycoplasma hominis a Ureaplasma urealyticum jsou původci urogenitálních nákaz Přenos infekce •U Mycoplasma pneumoniae přenos vzduchem •U urogenitálních mykoplasmat především pohlavní přenos Léčba §V léčbě nelze použít betalaktamová antibiotika (nemají buněčnou stěnu). Používají se tetracykliny a u dětí do deseti let makrolidy. §Prevence a profylaxe je jen nespecifická 06 mycoplasma 07 mycoplasma_small 02 mycoplasma www.unc.edu www.invivogen.comv www.rowland.harvard.edu Mycoplasma pneumoniae •původcem tzv. atypických pneumonií. •není příliš výrazný nález při běžném vyšetření, ale zato je výrazný nález na rentgenu •choroba probíhá ve tkáni mezi plicními sklípky (tzv. intersticiální pneumonie) •mohou nastat i mimoplicní komplikace (srdeční, nervové a jiné). •často naopak jen jako rýma nebo úplně bez příznaků •přenos vzduchem 09 Mycoplasma2 webdb.dmsc.moph.go.th Mycoplasma hominis, Ureaplasma urealyticum •důležití původci pohlavně přenosných nákaz •záněty pochvy, močové trubice aj. §také na pohlavních orgánech, význam nejasný Mycoplasma genitalium Mycoplasma penetrans §u nemocných AIDS jako oportunní infekce Mykoplasmata 13 mycoplasma 10 Mycoplasma webdb.dmsc.moph.go.th www.newbugs.info Kultivace •Speciální půdy pevné i tekuté •Rostou pomalu (dny až týdny) •Na agarové půdě obvykle kolonie vzhledu sázeného vejce, nutno ale prohlížet pod lupou či mikroskopem! •Toto neplatí pro Mycoplasma pneumoniae •Ureaplasma urealyticum – tekuté médium s ureou, zčervenání = přítomnost mikroba •Mycoplasma hominis – totéž, ale substrátem je arginin •Vzorky pro průkaz urogenitálních mykoplasmat se ředí •Při zasílání vzorků vždy nutné transportní médium 03 Mycoplasma 12 Mycoplasma4 Kolonie mykoplasmat webdb.dmsc.moph.go.th www.vbi.vetsuisse.unibe.ch Půdy na urogenitální mykoplasmata •Na obrázku jsou agarové půdy, u nás se používají půdy tekuté; barevná změna ze žluté na červenou je však stejná 15 Mycoplasma-Ureaplasma-Agar www.notfalllabor.de Nepřímá diagnostika •KFR, ELISA, imunofluorescence aj. Obvykle zároveň se serologií respiračních virů §Nelze použít antibiotika, působící na buněčnou stěnu. §Účinné jsou makrolidy (tj. erytromycin a spol.) a tetracykliny. §U M. pneumoniae se zkouší očkování – ve stádiu výzkumů. Léčba Imunofluorescenční průkaz •Vlevo buňky nenapadené mykoplasmaty, vpravo tytéž buňky napadené 04 Negative%20Control-green%20filter 05 Mycoplasma%20positive%20control%20-%20green%20filter www.clongen.com/ Průkaz PCR 14 e-myco www.bocascientific.com 31 stuart1 www.bio.umass.edu Základní charakteristika •povinně nitrobuněční parazité. •jsou to přesto bakterie, v mnohém blízké gramnegativním •od plnohodnotné bakterie, se liší především neschopností vyrobit ATP •mají ale buněčnou stěnu. 27 chlamydia www.roche.com Chování chlamydií •nechají se pohltit hostitelskou buňkou •v ní se namnoží •pak jsou z buňky vypuzeny nebo ji rozloží 20 růstový cyklus ghlamydií /info.fujita-hu.ac.jp Klinická charakteristika •Způsobují zejména dýchací, oční a urogenitální infekce (viz dále) Přenos infekce §Plicní chlamydie se přenášejí vzduchem, oční kontaktem, urogenitální hlavně pohlavně Prevence a léčba §Specifická prevence (očkování) neexistuje §V léčbě se používají tetracykliny a makrolidy 21 chlamydiový antigen v cytoplasmatické inkluzi 23 Chlamydia /info.fujita-hu.ac.jp www.uni-duesseldorf.de Chlamydia trachomatis •onemocnění závisí na serotypu: •Serotypy L1, L2, La2 a L3 –vyvolávají tropickou pohlavní nemoc - lymphogranuloma venereum. •Serotypy D až K –způsobují pohlavně přenosná onemocnění ve vyspělých zemích –často bez příznaků –možné záněty různých částí pohlavního ústrojí –možná neplodnosti –mohou též způsobit záněty spojivky – paratrachom Chlamydia trachomatis •Serotypy A, B, Ba a C –způsobují trachom – nejčastější příčinu slepoty v rozvojových zemích –postižen téměř každý desátý obyvatel zeměkoule (tj. asi půl miliardy lidí!) –začíná jako zánět spojivek –slepota přichází během 25–30 let –přenos dotykem a nespecifickými přenašeči (mouchy). 28 Chlamydia_avia_flech www.medvet.umontreal.ca Trachom Trachoma http://microbewiki.kenyon.edu/index.php/Image:Trachoma.jpg Chlamydophila pneumoniae •především onemocnění dýchacích cest •od rým a zánětů dutin až po záněty plic Chlamydia psittaci §ptačí nemoc – ornitóza §závažnější papouščí nemoc – psitakóza §důležité je postižení dýchacích cest i jiných orgánů, např. jater §na chlamydie poměrně odolné, proto přenos i trusem ptáků 25 image002 www.cpnhelp.org 1.Dýchací systém je původním zdrojem Ch. pneumoniae 2.Infikované makrofágy a neutrofily zanesou Ch. pneumoniae z plic do krevního řečiště 25 image002 www.cpnhelp.org 3. Cirkulující infikované imunitní buňky infikují „filtrovací“ orgány, a ty se stávají továrnami na elementární tělíska (játra, kostní dřeň, slezina, kůže, ledviny) 25a www.cpnhelp.org 4. Elementární tělíska se také usazují v malých cévách (objevují se v endotelu kapilár) a červenými krvinkami jsou zanášeny do jiných tkání 25a www.cpnhelp.org Infikované cévy jsou pak dále zdrojem infekce pro buňky kostní dřeně, které nyní produkují dysfunkční imunitní buňky (bílé krvinky, makrofágy atd.) a další orgány. Výsledky: snížené funkce bílých krvinek aj. Coxiella burnetii •Je to drobná G- tyčinka (1 × 0,3 µm), ale barví se spíše dle Giemsy či Gimenéze •Způsobuje takzvanou Q-horečku, poprvé popsanou 1937 v Austrálii •Jde o akutní horečnaté onemocnění s atypickou pneumonií nebo chronickou infekci s endokarditidou. Může postihnout i játra či mozkové blány •Vyskytuje se ve všech světadílech. Zdrojem jsou hlodavci, přenašečem klíšťata Odebírané vzorky u chlamydií •U nepřímého průkazu samozřejmě sérum •U přímého průkazu plicních chlamydióz sputum, případně jiný vhodný materiál (např. bronchoalveolární laváž) •U urogenitálních chlamydióz např. výtěr z cervixu na suchém tamponu (protože se zpravidla používá průkaz antigenu nebo PCR, ne kultivace) i9.photobucket.com Diagnostika chlamydií •Mikroskopie s použitím speciálních barviv je možná, ale běžně se neprovádí •Gramem se nebarví. •Pro kultivaci nutné speciální odběrové médium •Kultivace na buněčných kulturách jako u virů Pozorují se buněčné inkluze •Významný je průkaz antigenu, např. ELISA •Nepřímý průkaz: KFR a ELISA. •Genetické metody: genová sonda, PCR, LCR Léčba §Tetracykliny, makrolidy Z diagnostiky chlamydií Foto DVH 26 pcr1 www.roche.com 16 Rickettsia_prowazekii 4. Rickettsie a některé další organismy www.nature.com Základní charakteristika •Podobně jako chlamydie odebírají z hostitelských buněk ATP a navíc i jiné živiny •Jsou rovněž povinně nitrobuněčnými parazity •Při výzkumu rickettsií přispěl badatel Stanislaus Prowazek z Jindřichova Hradce •Některé druhy, dříve považované za příbuzné rickettsií, se dnes za příbuzné nepovažují, dokonce nejde o povinně nitrobuněčné parazity. Všechny jsou to ale drobné, obtížně kultivovatelné bakterie Klinická charakteristika a přenos •Způsobují různé choroby, často horečnaté (viz dále), často přenášené členovci Léčba §Používají se zpravidla tetracykliny a jejich deriváty. To platí pro naprostou většinu z nich, jen u Bartonella bacilliformis se používá spíše penicilin a streptomycin Jak je to tedy s tou příbuzností (aneb Taxonomie) •Řád Rickettsiales byl rozdělen: –Čeleď Rickettsiaceae – rody Rickettsia a Orientia –Čeleď Anaplsmataceae – rody Anaplasma, Erhlichia, Neorickettsia, Wolbachia •Do řádu Rickettsiales dnes již nepatří: –Coxiella (samotná čeleď Coxiellaceae v řádu Legiolellales, tedy k legionelám) –Bartonella (čeleď Bartonellaceae v řádu Rhizobiales). Do rodu Bartonella patří i bakterie, dříve řazené do rodu Rochalimea Rickettsia •Jsou to malé kokobacily velké 0,2 až 0,5 µm •Barví se např. dle Giemsy •Přenašečem jsou klíšťata, vši a blechy •Onemocnění se vyskytovalo i u nás, např. za válek; některé rickettsiózy se i dnes vyskytují v Evropě, většina však spíše v tropech a subtropech, zejména v Africe a Latinské Americe •Rozlišuje se skupina skvrnitých horeček a skupina skvrnitého tyfu (tyfových horeček) Rickettsie skvrnitých horeček •Přenos klíšťaty •Česky také „purpurové horečky“ •Příkladem je horečka Skalistých hor (také Rocky Mountains spotted fever, RMSP; jejím původcem je Rickettsia rickettsii), dále Středozemní, Astracháňská či Africká skvrnitá (různé další druhy rickettsií) •Existuje i Rickettsia slovaca, která způsobuje onemocnění s horečkou příškvary ve vlasaté části hlavy. Vyskytuje se mj. na Slovensku •Rickettsia akari způsobuje tzv. ricktettsiové neštovice 19 velký /info.fujita-hu.ac.jp 18 rmsf www.pathguy.com Rickettsie tyfových horeček •Přenos šatními vešmi a blechami •Projevují se opět horečkou a vyrážkou •Klasický je skvrnitý tyfus, způsobený Rickettsia prowazekii. Oba badatelé, kteří mu dali jméno, na něj zemřeli •Po prodělání může mikrob přetrvávat v endoteliálních buňkách a po letech může vzniknout mírnější Brillova-Zinsserova nemoc •Existuje také endemický tyfus (též myší tyfus), způsobený Rickettsia typhi 17 Flea%2040X Přenašeč www.shoarns.com Orientia •Jediným druhem je Orientia tsutsugamushi (dříve Rickettsia tsutsugamushi) •Způsobuje křovinný tyfus, nazývaný též japonská říční horečka či horečka cucugamuši (cucuga = onemocnění, muši = roztoč; přenos roztoči) •Význam onemocnění vzrostl za II. světové války a za války ve Vietnamu •Vyskytuje se hlavně ve východní a jihovýchodní Asii Prowazek 98 Prowazek rovigno2 99 prowazek www.amphilsoc.org www.quido.cz/osobnosti/images/prowazek.gif Stanislaus Prowazek (1875–1915) •"Nikdo nemůže vyjádřit mínění o povaze viru jen na základě experimentů, tak, jak se v nynější době stává se dogmatem." •Mikrobiolog a zoolog a objevitel původce skvrnitého tyfu Stanislaus Prowazek se narodil v Jindřichově Hradci v rodině důstojníka rakouské armády dne 12. listopadu 1875. Studoval na přírodovědecké fakultě v Praze a ve Vídni. Jeho doktorská práce zaujala Paula Ehrlicha (pozdějšího držitele Nobelovy ceny). A tak se Prowazek stal jeho asistentem. Postupně se stává nadějí německé medicínské parazitologie. Prowazek se stává vedoucím protozoologické laboratoře Institutu pro tropické choroby v Hamburgu. Další osudy této erudované osobnosti jsou spojeny se skvrnitým tyfem, typickou válečnou chorobou. Za tou se Prowazek v roce 1913 vypravuje do Srbska. Prowazek v chotěbuzském zajateckém lágru studoval nad mikroskopem tyfový materiál nemocných zajatců. Toto studium se mu stalo osudným. Podobně jako Ricketts i on se nakazil skvrnitým tyfem a dne 17. února 1915 zemřel. • •99 www.quido.cz/osobnosti/images/prowazek.gif Anaplasma phagocytophilum •Často je z praktických důvodů původce řazen mezi ehrlichie. Vyskytuje se v Evropě i USA •Způsobuje nemoc zvanou HGE (human granulocytar ehrlichiosis) - anaplazmózu •Příznaky jsou horečka, bolesti hlavy a svalů •Onemocnění přenášejí klíšťata, někdy se hovoří o klíšťové ehrlichióze, po borelióze a klíšťové encefalitidě je to třetí nejvýznamnější klíšťové onemocnění u nás •asymptomatická lymphocytes. fig1 3800075f3 Ehrlichie (ostatní) •Ehrlichia chafeensis se vyskytuje převážně v USA. Způsobuje nemoc zvanou HME (human monocytar ehrlichiosis); nevolnost, horečka, bolest hlavy a další •Ehrlichia ewingii se také vyskytuje v USA. způsobuje tzv. Ewingovu ehrlichiózu (bolest hlavy, horečka, hlavně oslabení pacienti) •Příbuzná Neorickettsia sennetsu se vyskytuje ve východní Asii a způsobuje horečku sennetsu. Na rozdíl od ostatních ji nepřenášejí klíšťata, člověk se nakazí pozřením syrových ryb (japonské suši) Coxiella burnetii •Je to drobná G- tyčinka (1 × 0,3 µm), ale barví se spíše dle Giemsy či Gimenéze •Způsobuje takzvanou Q-horečku, poprvé popsanou 1937 v Austrálii •Jde o akutní horečnaté onemocnění s atypickou pneumonií nebo chronickou infekci s endokarditidou. Může postihnout i játra či mozkové blány •Vyskytuje se ve všech světadílech. Zdrojem jsou hlodavci, přenašečem klíšťata Bartonella •Jsou to G- tyčinky, barví se však lépe Giemsou. Jsou jen fakultativně intracelulární. •Jsou dokonce schopny růst na krevním nebo čokoládovém agaru, musí ale mít 10 % CO2 a vyrostou až za 5 až 42 dní. Proto je i u nich podobná diagnostika jako u ostatních •Mohou přežívat v erytrocytech, což je chrání před imunitní odpovědí i antibiotiky Jednotlivé druhy 1 •Bartonella quintana (dříve Rochalimea) je původcem volyňské či zákopové horečky, známé z I. světové války. Dnes může být problémem u bezdomovců, narkomanů či alkoholiků. Jde o horečku s bolestmi. •Bartonella hensellae způsobuje tzv. bacilární angiomatózu (porušení kůže a vnitřních orgánů) a některé případy nemoci z kočičího škrábnutí (další má na svědomí Afipia felis) maladie-griffe-de-chat-1 Jednotlivé druhy 2 •Bartonella bacilliformis je původcem horečky Oroya. Smrtnost horečky Oroya je až 40 %. Vyskytuje se hlavně v Jižní Americe •Při horečce, ale i v případě, kdy horečka není přítomna, je také možný výskyt tzv. peruánských bradavic (verruca peruviana) •Jeden peruánský student medicíny chtěl dokázat, že peruánské bradavice způsobuje mikrob. Naočkoval se materiálem z bradavice a zemřel na horečku Oroya. Ta se po něm jmenuje také Carrionova choroba Diagnostika rickettsií a dalších druhů •se provádí jen ve vyčleněných laboratořích za zvlášť přísných bezpečnostních opatření •mikroskopie se zpravidla neprovádí •kultivace na žloutkovém vaku nebo buněčných kulturách •antigenní analýza imunofluorescencí •PCR •nepřímý průkaz KFR, aglutinací a imunofluorescencí •u některých rickettsií funguje zkřížená aglutinace – protilátky reagují s O antigeny některých nepohyblivých kmenů Protea (tzv. Weil-Felixova reakce) 22 chlamydia Děkuji za pozornost emma-jane4.tripod.com