Práva nemocných dětí
Hana Pinkavová
Práva nemocných dětí
Práva dítěte:
 etapy poznávání dítěte a dětství z hlediska
historického
 nejdůležitější mezníky ve vývoji lidských a
především dětských práv:
 1924 – Ženevská deklarace práv dítěte
 1959 – Charta práv dítěte – Chicago
 1989 – Úmluva o právech dítěte
 1990 – Světová deklarace o přežití, ochraně a
rozvoji dětí
Charakteristické rysy
 čtyři rysy nových lidských práv:
 všezahrnující
 individuální
 vrozená
 zakládají nároky vůči státu
Úmluvy o právech dítěte
 a aplikace – provázání s potřebami dětí
 obsah Úmluvy
 tři P – provision, protection, participation
 poselství
 uplatnění v praxi
Zákon
 Zákon o sociálně – právní ochraně dítěte
č.359/1999 Sb.
 Platnost s účinností od 1.4.2000.
Co je to EACH?
 European Association for Children in
Hospital (EACH),
- Evropská asociace na podporu dětí
v nemocnici
 přijata v roce 1988 v holandském Leidenu
Opatření a kroky, které jsou z Charty
vyvozovány, musí:
být v nejlepším zájmu dítěte a musejí
zvyšovat kvalitu jeho života a prožívání;
týkají všech nemocných dětí, bez ohledu na
jejich diagnózu, věk či druh postižení, na
jejich původ a sociální či kulturní zázemí;
souladu s příslušnými závaznými právy,
zaručenými Úmluvou o právech dítěte OSN.
Family-centred care (FCC)
 Soustředěná na celou rodinu;
 je filosofie péče, která usnadňuje
spolupráci mezi rodinou a odborníky;
 udržuje rovnováhu mezi potřebami rodiny
a radami odborníků;
 jedná s rodiči jako s rovnocennými
partnery v ošetřovatelském týmu
a v celém procesu léčebné
a ošetřovatelské péče.
Family-centred care (FCC)
 respektuje, že rodina má rozhodující význam
v životě dítěte, a proto:
- podporuje rodinu v její přirozené pečovatelské roli;
- prosazuje zachování rodinného způsobu života;
- zajišťuje spolupráci rodiny během hospitalizace
a léčby;
- zajišťuje poskytnutí zdravotních služeb pro děti.
FCC respektuje kulturní rozdíly mezi
rodinami pacientů:
 životní hodnoty, názory a víra rodičů i zdravotníků
vychází z jejich kultury;
 názory na zdraví, léčbu nemoci i na výchovu dětí
a přístupu k dětem vycházejí z jejich kultury;
 názory, životní hodnoty, zkušenosti a víra
zdravotníků ovlivňují děti a rodiny, s nimiž pracují
 zdravotníci musí ke způsobu života klientských rodin
přistupovat citlivě, obzvláště pak tehdy, liší-li se od
jejich vlastního.
Pokračování:
 podporuje vývoj dítěte a rodiny, nenarušuje
existující vazby a vztahy;
 dle potřeb a možností nabízí či zprostředkovává
různé typy podpory: sociální, finanční,
pečovatelskou;
 pohotově reaguje na potřeby rodin změnami
v poskytované péči a službách;
 poskytovaná péče a podpora vychází ze
skutečných, ne „papírových“ potřeb konkrétní rodiny;
 odpovídá tomu, co považuje za nejdůležitější rodina,
což se vždy nemusí krýt s názorem odborníků.
Zákon o péči o zdraví lidu
 určuje, že v některých případech je léčba
možná i bez souhlasu u každého člověka
(dospělého i dítěte):
 Když je zdravotní stav takový, že si nelze
vyžádat souhlas pacienta, a jde o úkony
k záchraně života (např. vážné zranění při
autonehodě nebo náhlá mozková příhoda);
 Souhlas obou rodičů
pokračování
 – když jde o osobu jevící známky duševní
choroby či intoxikace, která ohrožuje sebe
nebo své okolí;
 – když jde o nemoci stanovené zvláštním
předpisem, u kterých je povinné léčení (např.
tuberkulóza), nebo o nosiče takové nemoci.

 U dítěte navíc zákon o péči o zdraví
lidu ošetřujícímu lékaři umožňuje, aby o
provedení vyšetřovacího či léčebného úkonu
rozhodl i proti vůli rodičů, pokud je takový
úkon nezbytný k záchraně života či zdraví
dítěte. Důležité je, že nejde pouze o úkony
bezprostředně zachraňující život (např.
krevní transfúze), ale i o úkony záchraňující
zdraví (např. léčba zápalu plic antibiotiky
Charta práv hospitalizovaných dětí
 1. Děti mají být do nemocnice přijímány jen tehdy,
pokud péče, kterou vyžadují, nemůže být stejně
dobře poskytnuta v domácím ošetřování nebo při
ambulantním docházení.
 2. Děti v nemocnici mají právo na neustálý kontakt
se svými rodiči a sourozenci. Tam, kde je to možné,
by se mělo rodičům dostat pomoci a povzbuzení k
tomu, aby s dítětem v nemocnici zůstali. Aby se na
péči o své dítě mohli podílet, měli by rodiče být plně
informováni o chodu oddělení a povzbuzováni k
aktivní účasti na něm.
pokračování
 3. Děti a/nebo jejich rodiče mají právo na informace
v takové podobě, jaká odpovídá jejich věku a
chápání. Mají mít zároveň možnost otevřeně hovořit
o svých potřebách s personálem.
 4. Děti a/nebo jejich rodiče mají mít právo poučeně
se podílet na veškerém rozhodování ohledně
zdravotní péče, která je jim poskytována. Každé dítě
má být chráněno před všemi zákroky, které pro jeho
léčbu nejsou nezbytné, a před zbytečnými úkony,
podniknutými pro zmírnění jeho fyzického nebo
emocionálního rozrušení.
 5. S dětmi se má zacházet s taktem a pochopením
a neustále musí být respektováno jejich soukromí
pokračování
 6. Dětem se má dostávat péče náležitě školeným personálem,
který si je plně vědom fyzických i emocionálních potřeb dětí
každé věkové skupiny.
 7. Děti mají mít možnost nosit své vlastní oblečení a mít s sebou
v nemocnici své věci.
 8. O děti má být pečováno společně s jinými dětmi téže věkové
skupiny.
 9. Děti mají být v prostředí, které je zařízeno a vybaveno tak, aby
odpovídalo jejich vývojovým potřebám a požadavkům a aby
zároveň vyhovovalo bezpečnostním pravidlům a zásadám péče
o děti.
 10. Děti mají mít plnou příležitost ke hře, odpočinku a vzdělání,
přizpůsobené jejich věku a zdravotnímu stavu.
Kontrolní otázky:
 1. Čím jsou ovlivněny potřeby dětí ?
 2. Jak dělíme potřeby ?
 3. Jaké jsou etapy v poznávání dítěte a dětství
z hlediska historického ?
 4. Jaké jsou nejdůležitější právní normy
dotýkající se dětí ?
 5. Co přináší Úmluva o právech dítěte do našeho
právního systému ?
 6. Jak se jmenuje současná základní právní
norma z roku 1999 ?