Mgr. Sylva Šmídová }Diabetes mellitus (DM) neboli úplavice cukrová (cukrovka) je chronické onemocnění, které se projevuje zvýšenou hladinou cukru (glukózy) v krvi. }Příčinou je buď nedostatek inzulínu v důsledku jeho snížené sekrece anebo je sekrece inzulínu zpočátku dostatečná, ale periferní tkáně jsou na jeho působení rezistentní. }Kromě metabolismu cukrů je narušen také metabolismus bílkovin a tuků, důsledkem čehož je narušen celý energetický metabolismus. } } } } }Diabetes mellitus je chronické heterogenní onemocnění provázené hyperglykémií v důsledku absolutního nebo relativního nedostatku inzulinu. }První zmínkou o diabetu je Ebersův papyrus z období 1550 let př.n.l. O cukrovce se zde hovoří jako o „podivné nemoci, při níž se maso a kosti ztrácejí do moči. }Léčba starověkých lékařů spočívala především v hladovce, ale byla také zdůrazňovaná pohybová aktivita a upozorňováno na obezitu. }V 19. století Claude Bernard objevil, že játra produkují glukózu nezávisle na jejím přívodu potravou. Dalšími pokusy dokázal, že cukr nevzniká v krvi, ale v játrech a to ze speciální látky kterou nazval glykogen. }1869 Paul Langerhans objevil ve slinivce břišní shluky specializovaných buněk, nazvaných podle něj Langerhansovy ostrůvky nebyla však jasná jejich úloha. } }1921 podařilo se izolovat účinnou látku produkovanou Langerhanovými ostrůvky. Frederick Banting a jeho asistent Charles Best zhotovili ze speciálně připravených psů extrakt, který injikovali jinému psu, jemuž byl před tím pankreas odejmut a který byl v důsledku těžkého diabetu na pokraji smrti. }Nakonec se rozhodli vyzkoušet inzulin i u čtrnáctiletého chlapce, kterému po injekci klesla glykémie a mohl se za několik dnů vrátit domů z nemocnice, i když trvale závislý na injekcích inzulinu. V roce 1923 byli tito vědci odměněni Nobelovou cenou. }Celosvětová pandemie }R. 2011 celosvětově 366 milionů diabetiků (z nich 1/2 nediagnostikovaných a neléčených) } } Odhad prevalence diabetu v roce 2010 Česká republika 6,4 % Francie 6,7 % Maďarsko 6,4 % Německo 8,9 % Polsko 7,6 % Rakousko 8,9 % Slovensko 6,4 % }V roce 2012 se léčilo více než 841 tisíc osob, což představuje přibližně 8 % populace. }Oproti předchozímu roku došlo k nárůstu o zhruba 16 tisíc osob. }V předchozích dvaceti letech rostl počet diabetiků průměrným tempem přibližně 19 tisíc nemocných ročně. Pokud by tento trend trval i v následujících letech, nejpozději v roce 2022 by počet diabetiků v ČR překročil deset procent populace. Zdroj: Péče o nemocné cukrovkou 2012, UZIS }Hladina glukózy v krvi se nazývá glykemie a je udržována dvěma hormony (inzulinem a glukagonem) na optimální hodnotě 3,9-5,5 mmol/l nalačno. } }Buňky, pro které je glukóza nepostradatelná a které ihned pociťují její nedostatek, jsou mozkové buňky a červené krvinky. } } }Produkován v ß-buňkách Langenharsových ostrůvků. }Vylučování je stimulováno zvýšenou hladinou glukózy v krvi. }Hlavní funkce – snížit hladinu krevní glukózy tím, že zajistí přenos glukózy z krve do buněk. }Inzulin je do krve vylučován nepřetržitě, asi 50 % denně vyloučeného inzulinu je vyloučeno bez ohledu na příjem stravy a zbývajících 50 % je vyloučeno na popud zvýšené hladiny cukru v krvi. } } }Glukagon je hormon produkovaný α-buňkami Langerhansových ostrůvků slinivky břišní. }Vylučování je stimulováno poklesem hladiny krevního cukru. }Hlavní funkce - zvýšit hladinu glukózy v krvi. }Hladinu glykemie zvyšuje stimulací k odbourávání jaterního glykogenu na využitelnou glukózu. } }Nepřítomnost nebo snížený účinek inzulinu. }Důsledkem je zvýšená hladina cukru v krvi daná sníženou účinností inzulinu, při níž nepřechází glukóza z krve do buněk. }Po překročení tzv. glukózového prahu v krvi se glukóza objevuje v moči a nastává glykosurie, která je také společná všem typům diabetu. }Podle toho jak k nedostatku inzulinu dochází dělíme diabetes mellitus na DM 1. typu, DM 2. typu a gestační diabetes. } }Zvýšená žízeň tudíž zvýšený příjem tekutin }Časté močení ve dne i v noci }Váhový úbytek bez omezení příjmu potravy a nezměněné chuti k jídlu }Nechutenství a váhový úbytek }Únava, malátnost }Přechodné poruchy zrakové ostrosti }Opakující se infekce se svěděním (močové a kožní infekce, infekce v pohlavních orgánech) }Postižení dolních končetin } }Glykémie ve venózní plazmě ◦glykémie nalačno (nejméně 8 hod. po příjmu poslední potravy) ◦náhodná glykémie (kdykoli během dne bez ohledu na příjem potravy) ◦glykémie ve120 minutě orálního glukózového tolerančního testu (oGTT) se 75 g glukózy 1.po 8–14hodinovém lačnění se odebere vzorek krve; 2.pacient vypije 75 g glukózy rozpuštěné ve 250–300 ml čaje nebo vody během 5–10 minut; 3.během vyšetření zůstává pacient sedět a nekouří; 4.další vzorek krve se odebírá v 60. a 120. minutě po zátěži glukózou. }Podrobnější vyšetření tzv. glykemická křivka, kdy se krev odebírá vícekrát, zpravidla ve 30 minutových intervalech. } Soubor:OGTT.png }Normální hodnoty: ◦Normální glykémie nalačno jsou 3,8–5,6 mmol/l ◦Normální glukózová tolerance znamená glykémii ve 120 min. oGTT < 7,8 mmol/l při normální glykémii nalačno }Prediabetes: ◦Hraniční glykémie nalačno je charakterizovaná glykémií nalačno 5,6–6,9 mmol/l ◦Porušená glukózová tolerance se vyznačuje glykémií ve 120 min. při oGTT 7,8–11,0 mmol/l }Diabetes ◦Přítomnost klasických příznaků cukrovky + náhodná glykémie ≥ 11,1 mmol/l ◦Glykémie nalačno ≥ 7,0 mmol/l ◦Glykémie ve 120 minutě oGTT ≥ 11,1 mmol/l }Gestační diabetes je diagnostikován pokud: ◦Glukoza na lačno › 5,6 mmol/l ◦Glukoza po 2 hodinách oGTT › 7,7 mmol/l } }Diferenciální diagnóza 1. a 2. typu diabetu ◦stanovení protilátek proti kyselině glutamové (anti GAD) ◦stanovení C peptidu jako ukazatele endogenní sekrece inzulínu. –U diabetiků 1. typu je hodnota C peptidu nízká až nulová. U diabetiků 2. typu bývá jeho hodnota normální, ale při přítomné inzulínové rezistenci i zvýšená. S progresí diabetu 2. typu však hodnota C-peptidu klesá. }K vyhledávání pacientů s diabetem se používá vyšetření glykémie podle následujících pravidel: a.jednou za 2 roky u nerizikových pacientů b.jednou ročně u osob se zvýšeným rizikem (DM v rodinné anamnéze, věk nad 40 let, obezita, hypertenze) c.okamžitě u osob se zjevnými příznaky diabetu } }Diabetes ◦Diabetes 1. typu (vč. typu LADA) a.imunitně podmíněný b.Idiopatický ◦Diabetes 2. typu ◦Ostatní specifické typy diabetu (MODY, při chron. onem pankreatu, při imunosupresi) ◦Gestační diabetes }Prediabetes ◦Hraniční glykémie nalačno ◦Porušená glukózová tolerance }Inzulindependentní }Příčinou DM typ 1 je vždy destrukce ß-buněk Langenharsových ostrůvků vedoucí absolutnímu deficitu inzulinu. }Rozdělení ◦Imunitně podmíněný a LADA ◦Idiopatický }Prevalence ◦Počet v ČR kolem 55 000, tj. kolem 7 % ze všech nemocných diabetiků. } }Destrukce ß-buněk vzniká autoimunitním procesem. }Tento probíhá u geneticky predisponovaných osob a je dán přítomností protilátek proti Langenharsovým ostrůvkům a zánětem ostrůvků pankreatu s destrukcí ostrůvkových ß- buněk. Vždy progreduje k těžkému inzulinovému deficitu. Tento typ se může vyvinout v jakémkoli věku, faktory indukující tvorbu protilátek nejsou jednoznačně určeny. } }Manifestuje se obvykle do 40. roku věku, nejčastěji mezi 12-15 rokem nebo v dětství. } }Stadia vývoje diabetu 1. typu imunitně podmíněného: 1.genetická dispozice 2.spouštěcí zóna 3.aktivní autoimunita 4.ztráta inzulínové sekrece 5.zjevný diabetes 6.DM1 typu } }Výskyt převážně v asijské a africké populaci }Neznámá etiologie }Vznik těžkého inzulínového deficitu bez známek protilátek. } }K DM 1. typu je také řazen latentní autoimunitní diabetes dospělých LADA (Latent Autoimunity Diabetes in Adults) jde o diabetes 1. typu, který se manifestuje později obvykle kolem 40. roku věku. } }Ošetřující personál ◦Lékař v oboru diabetologie ◦Diabetologické a dietní sestry ◦ }Nastavení kompenzace diabetu vzhledem k: ◦věku, zaměstnání, fyzické aktivitě, přítomnosti komplikací, přidruženým chorobám, sociální situaci a osobnosti nemocného. ◦ }Léčebný plán zahrnuje: ◦individuální doporučení dietního režimu s podrobnou instruktáží ◦doporučení změny životního stylu (fyzická aktivita, kouření) ◦edukace pacienta a členů rodiny (zejména u dětských diabetiků) ◦stanovení léčebných cílů a zaučení pacienta v selfmonitoringu (včetně hodnocení s úpravami v režimu) ◦farmakologická léčba diabetu a dalších přidružených nemocí ◦psychosociální péči o pacienta s DM 1. typu ◦ }Edukace pacienta ◦Užívání farmak ◦Režimová a dietní opatření }Režimová opatření ◦volbu vhodné fyzické aktivity, zákaz kouření }Dietní opatření s ohledem ◦na věk, pracovní zařazení, ale i typ použité farmakologické léčby. }Nadváha a obezita ◦Dietní a režimová opatření vedoucí k poklesu tělesné hmotnosti. }V současné době se pacientům s diabetem nejčastěji dávkuje inzulin vyrobený z genu pro lidský inzulin, tyto inzuliny jsou velmi čisté a nehrozí u nich riziko vedlejších komplikací. Inzulin který se při této výrobě získává je totožný s inzulinem z vlastního pankreatu. } }Inzuliny rozdělujeme na: ◦krátkodobé: začínají působit do 20-30 minut po vpíchnutí, působení vrcholí za 1-3 hodiny a doba působení může dosáhnout 6-8 hodin ◦středně dlouho působící: začátek působení za 1-2hodiny, vrchol účinku je za 6-8 hodin a působení v těle trvá 12-16 hodin ◦velmi dlouho působící inzuliny: začátek účinku za 4 hodiny, vrchol účinku za 8-24 hodin, doba trvání účinku 28-32 hodin } }Možnosti aplikace: ◦Inzulínová pera ◦Inzulinová pumpa } } http://www.medatron.cz/produkty/glukometry/multiclix/images/multiclix.jpg http://www.medatron.cz/produkty/glukometry/performa/images/performa.gif Inzulinové pero Glukometr http://img.mf.cz/033/639/01.jpg Inzulinová pumpa }Důležité parametry ◦místu vpichu injekce ◦časovému vztahu jídla a injekce inzulinu ◦ }Místo vpichu injekce ◦Inzulin se z různých míst na těle vstřebává různou rychlostí. To je dáno mírou prokrvení jednotlivých tělních krajin. ◦Nejrychleji se inzulin vstřebává z podkoží na břiše a podkoží paže, následuje podkoží stehna a nejpomaleji je inzulin vstřebáván z hýždí. ◦Prokrvení jednotlivých tělních krajin, ale může kolísat v závislosti na pohybu. ◦Rychlosti vstřebávání se využívá při léční, ráno, kdy je potřeba inzulinu v těle největší se využívá injekce do rychlého místa, večer naopak do pomalého místa. ◦ }Vztah jídla a injekce inzulinu ◦Čím dříve injekci před jídlem píchneme tím bude glykémie po jídle spíše klesat. ◦Čím více se bude injekce k jídlu přibližovat nebo bude-li injekce píchnuta během nebo po jídle, bude mít glykémie tendenci stoupat. ◦Změří-li si diabetik vysokou hladinu glykémie, měl by si píchnout injekci inzulinu a počkat s jídlem 20-30 minut a naopak bude-li mít glykémii před jídlem nízkou počká s injekcí inzulinu až po jídle. } ◦ }Intenzifikovaný inzulinový program: aplikace inzulinu 3x denně. Kombinace krátce působících inzulinů před hlavními jídly s jedním nebo dvěma dávkami dlouhodobě působícího inzulinu. Pro maximální přiblížení k přirozené produkci inzulinu. }Selfmonitoring – kontrola glykémií a sestavování glykemických profilů }Většinou se jedná o DM 1. typu }Prognóza: diabetes vzniklý v dětství na organizmus působí mnohem déle a tím se riziko vzniku pozdních komplikací diabetu přesouvá do nižšího věku. }Děti s diabetem mají větší riziko metabolických výkyvů včetně akutních komplikací (hypoglykémie, ketoacidóza) než dospělí se stejným typem nemoci. }Léčení diabetu v dětském věku je vždy úkolem celé rodiny }Je důležité, aby se dítě samo přiměřeně k věku postupně podílelo na péči o sebe a diabetes. ◦Hyperprotektivní přístup, tak i nepřiměřená míra zodpovědnosti přenesená na dítě může narušit nejen léčení ale i psychosociální vývoj dítěte. ◦Úkolem edukace je vést dítě a jeho rodinu k takovému přístupu k diabetu, který zajistí přiměřenou metabolickou kontrolu, ale vážněji nenaruší emoční a sociální vývoj. Diabetes by měl jen v nezbytně nutné míře zasáhnout do dosavadních zvyklostí a životního stylu dítěte a celé rodiny. } }Noninzulindependentní }Prevalence: 85-90 % všech nemocných diabetem }Příčina: ◦Inzulinová rezistence (necitlivost k působení inzulinu). Inzulínová rezistence je situace, kdy dojde ke změně struktury a funkce povrchu buněk, ty následně nereagují na přítomný inzulin a nedochází tak k odstraňování glukózy z krve. } Objevuje se po 40. nebo 50. roku věku, ale ani velmi obézní děti již nejsou úplnou výjimkou. ◦ }Civilizační faktory ◦Obezita ◦Nadměrný příjem kalorii ◦Nevhodné složení a frekvence stravy ◦Nedostatečná pohybová aktivita ◦Kouření, alkohol }Genetické faktory ◦Genetické dispozice ◦Genová mutace - primární inzulínová rezistence }Metabolické faktory ◦Metabolické příčiny ◦Protilátky proti inzulinu - sekundární inzulínová rezistence ◦ }Nefarmakologická léčba by měl tvořit základ terapie. }Probíhá individuálně }Obsahuje dietní opatření a doporučení fyzické aktivity. }U obézních jedinců s DM2T je prvořadé snížení hmotnosti. }Cílem dietního režimu je dosáhnout optimálních hodnot glykémie. }Nová doporučení uvádí zařadit k prvotním režimovým doporučením nízké dávky Metforminu (per. antidiabetikum) } }Pokud dietní doporučení nezabírají je vhodné nasadit farmaka - Perorální antidiabetika, jejich efekt je vázán na přítomnost endgenního inzulinu. }Při užívání perorálních antidiabetik je i nadále nutný pravidelný stravovací režim z důvodu vzniku především předčasných kardiovaskulárních komplikací a hypoglykémií. } }Deriváty sulfonyl močoviny(SU): neovlivňují syntézu inzulinu, ale zvyšují jeho uvolňování a snižují rychlost jeho degradace, zvyšují vazebnou schopnost inzulinu na receptory pro inzulin, snižují uvolňování glukózy z jater. Při jejich užívání hrozí hypoglykémie. }Meglitidy: účinkují podobně jako SU ale prostřednictvím jiných receptorů. }Biguanidy: nezpůsobují hypoglykémii, zvyšují vazebnou schopnost inzulinu na své receptory v buňkách, snižují plazmatickou hladinu glukagonu, zpomalují absorpci glukózy z trávicího traktu, jediný zástupce je Metformin. }Thiazolidindiony: zvyšují senzitivitu periferních tkání k inzulinu a aktivují zpracování glukózy }Inhibitory střevních glukosidáz: inhibují enzymy v tenkém střevě, které mají za úkol štěpit sacharidy přijaté potravou a tím vedou ke zpomalení absorpce glukózy a tím ke snížení glykémie po jídle. } }Diagnostika v 24. – 28. týdnu těhotenství při oGTT (viz výše) }Doporučená dietní léčba a fyzická aktivita }Léčba inzulinem v těchto případech: ◦Opakované nálezy vyšších glykémií v glykemických profilech ◦Akcelerace růstu plodu ◦Opakovaná přítomnost ketolátek v moči }Průběh těhotenství ◦Častější kontroly ◦Nedoporučuje se těhotenství přenášet spíše porod indukovat před termínem ◦Za 3-6 měsíců od porudu by mělo být zopakováno vyšetření oGTT. }Sledováním žen s tímto typem diabetu se zjistilo, že u jedné třetiny se DM2T objeví znovu po skončení těhotenství, nebo dokonce vůbec nezmizí. U druhé třetiny vznikne DM2T po 20 letech od porodu a u poslední třetiny se již neobjeví vůbec. ◦ }MODY ◦typ dědičného diabetu nezávislý na inzulinu ◦Objevuje se již v pubertě a mladší dospělosti - Maturity-Onset Diabetes of the Young ◦3-5 % všech diabetiků ◦Zásadní je rodinný výskyt – autozomálně dominantní přenos ◦Často bezpříznakoví a diagnostikováni náhodně (u žen v těhotenství) ◦Není provázen obezitou a ketolátkami v moči }Diabetes provázející onemocnění ◦Imunosuprese ◦Onemocnění slinivky, jater, při onko. léčbě, aj. }Výměnná jednotka – 10-12 g sacharidů, toto množství je obsaženo v různých váhových množstvích jednotlivých potravin a je tak umožněna výměna jedné potraviny za jinou. } } }Množství výměnných jednotek a jejich rozložení v průběhu dne by mělo odpovídat diabetickým doporučením. }Rozdělení výměnných jednotek by mělo být do cca 4-6 denních jídel. }Rozestup mezi jídly: hlavní jídla (snídaně, oběd a večeře) by měla být 4-7 hodin. Svačina by měla následovat za 2-3 hodiny po hlavních pokrmech, mělo by se také počítat s druhou večeří těsně před spaním. }Dodržovat zásady správné výživy s omezeným obsahem tuků, cukrů i soli. }V případě nadváhy nebo obezity diabetika, snížení příjmu energie o 500-1000 kcal/den. K redukci hmotnosti je také nutná pravidelná pohybová aktivita. }Příjem tuků u diabetiků se doporučuje mezi 20-35 % z celkového energetického příjmu. }Příjem sacharidů v diabetické dietě má tvořit 45-60 % z celkového energetického příjmu, s ohledem na glykemický index. }Pro diabetiky se doporučuje denně 20 g vlákniny/1000 kcal denního energetického příjmu. }Sacharóza se při uspokojivé kompenzaci diabetu doporučuje maximálně do 50 g/den (tj. do 10 % energetické spotřeby). }Proces měření a sledování vlastní glykémie nebo ketolátek v krvi, nebo odpadu cukru a ketolátek v moči. }Glykémie se měří 3-4x denně a nejméně jedenkrát měsíčně by se měly kontrolovat i noční hodnoty. }Ketolátky vznikají v krvi, pokud je produkováno nedostatečné množství inzulinu k transportu glukózy do buněk. Tělo odpovídá štěpením tuků na nedostatek potřebné energie. Ketolátky se poté objevují nejprve v krvi později i v moči. }Nahromadění ketolátek v krvi může vést ke vzniku diabetické ketoacidózy. }Sledování ketolátek se doporučuje při akutním onemocnění nebo stresu a při glykémii nad 16,7 mmol/l. }Hladina ketolátek by se měla pohybovat do 0,6 mmol/l. }Akutní ◦Hypoglykémie ◦Hyperglykémie (diabetická ketoacidóza) ◦Laktátová acidóza }Chronické ◦Mikrovaskulární –Diabetická retinopatie –Diabetická nefropatie –Diabetická neuropatie ◦Makrovaskulární (ICHS,CMP, aj.) ◦Syndrom diabetické nohy ◦Ostatní komplikace ◦ }Snížené koncentrace glukózy (pod 3,8mmol/l) }Hypoglykémie se objeví vždy, když vznikne nerovnováha mezi nadbytkem inzulinu a nedostatkem glukózy. }Příčiny hypoglykémie: ◦Nadměrná dávka inzulinu nebo PAD ◦Neadekvátní nebo opožděný příjem potravy, zvracení nebo průjem ◦Náhlá dlouhodobá zátěž ◦Alkohol, který zahraňuje doplňování glukózy do krve ze zásob glykogenu v játrech }Symptomy ◦pocení, třes, hlad, zmatenost, ospalost, poruchy koncentrace, sucho v ústech, nauzea, bolest hlavy až porucha vědomí }Léčba ◦pokud je pacient při vědomí podávají se sacharidy ve formě ovocných nápojů, sladkého sirupu, cukru apod. ◦Při těžších příznacích počínajících křečích, poruše vědomí, nepodáváme nic ústy, hrozí riziko aspirace,ale podáváme glukózu intravenózně. ◦ }Stav nadměrného množství glukózy v krvi. }Neléčená hyperglykemie způsobuje dehydrataci a nedostatek draslíku, sodíku a hořčíku. }Příčiny vzniku hyperglykemie: ◦Opomenutí v užívání inzulinu nebo perorálních antidiabetik. ◦Nadměrný příjem sacharidů. ◦Infekční onemocnění }Léčba ◦Jednotka intenzivní péče – inzulinoterapie, rehydratace a úprava minerálové dysbalance. } }Ohroženi pacienti s renální, kardiální a respirační nedostatečností, kteří jsou léčeni metforminem. }Nahromadění laktátu }Příznaky: ◦nevolnost, zvracení, dezorientace, zrychlené dýchání, pokud není včas zahájena léčba dochází k těžké poruše vnitřního prostředí s poruchami vědomí až komatem. }Léčba ◦JIP }Postižení ledvin char. vylučováním bílkovin do moče vedoucí až k renálnímu selhání. }Postihuje 20-40% diabetiků a v západních zemích patří k nejčastějším příčinám selhání ledvin }Rizikové faktory: hypertenze, hyperglykémie, kouření. }U DM2T je onemocnění ovlivněno věkem a aterosklerózou. }U DM1T je onemocnění ovlivněno délkou trvání diabetu. }Léčebná opatření při nefropatii: ◦Je nutné usilovat o dobrou metabolickou kompenzaci, pravidelnou kontrolu krevního tlaku. ◦V dietě se nedoporučuje zvedat příjem bílkovin nad 1,0 g/kg/den. } }Onemocnění, které postihuje cévy na očním pozadí (retině-sítnici) u pacientů s diabetem. }Nejčastější příčina slepoty }Riziko oslepnutí u diabetika je 10-20x vyšší než zdravých osob. }Rizikové faktory ◦hyperglykémie, hypertenze, porucha metabolizmu lipidů, kouření, genetická dispozice a délka diabetu. }Nezánětlivé postižení nervového systému }Téměř 100 % pacientů s trváním diabetu déle jak 10 let. }Subjektiví obtíže: bolesti, pálení, brnění, mravenčení, pocity chladu, sníženou citlivost, nejistou chůzi, zvýšenou únavu končetin a křeče. }Objektivní nález: svalové atrofie, změny na kloubech, otoky, ragády, ulcerace. }Aterosklerotické projevy na velkých tepnách }Vznikají dříve rychleji progredují a jsou difúznější než u nediabetiků. }Většina diabetiků má současně arteriální hypertenzi, dyslipidémii, obezitu a jaterní steatózu. } }Pravidelná a důkladná péče o nohy diabetiků s důrazem na kvalitní obuv, provázená lékařským vyšetřením. }70 % všech amputací v ČR je z důvodu diab. nohy }Vzniká na podkladě: ◦Ischemických a neuropatických změn ◦Lokální otlak, ragáda nebo drobný úraz }Kožní }Respirační }Močové }Paradontóza }Záněty konečníku }Porucha vyprazdňování žaludku (z důvodu neuropatie) }Erektilní dysfunkce }DM1T ◦Dlouhé kojení ◦Pozdější zavádění kravského mléka i UM }DM2T ◦Udržování optimální hmotnosti ◦Pravidelná pohybová aktivita ◦Zásady správné výživy ◦