EFEKTIVITA UČENÍ Učební styl • Různě nejen vypadáme, také různě přistupujeme k informacím, které k nám přicházejí z našeho okolí. Každý člověk má svůj specifický osobní styl, kterým se informace zaznamenává a zpracovává, styl učení. Model zážitkového učení • David A. Kolb ve svém modelu popsal čtyři základní orientace získávání informací (zkušenost, pozorování, konceptualizace a experimentování). • Každý člověk může používat jednu nebo více orientací, obvykle však některé preferuje. • Preferované orientace jsou základem osobního stylu učení. • Efektivita učení je základním stavebním kamenem procesu vzdělávání. Pokud totiž učení není efektivní, může „žák“ na konci procesu odejít jen s vědomostmi, nikoliv dovednostmi. • Jak se to projeví v praxi? Pro běžnou práci bude „žák“ v podstatě nepoužitelný. Abychom takovým situacím předešli, je potřeba zmapovat (změřit) současnou efektivitu učení a navrhnout korekční mechanismy. Modrý trojúhelník znázorňuje individuální, spontánní proces učení, který vychází ze základní potřeby se rozvíjet, poznávat, být v neustálé interakci s prostředím a okolním světem. Nejsilněji se v něm uplatňují autonomní subsystémy vědomí - somatický a energetický. Zelený trojúhelník znázorňuje řízený, formálně strukturovaný proces učení aplikovaný ve školách. Využívá obecně platné, záměrné a dlouhodobé stereotypy člověka formulované do „hotových, poznaných a ověřených“ informačních celků. JAK SE PROCES UČENÍ V RŮZNÝCH FÁZÍCH ŽIVOTA MĚNÍ Raná fáze • V prvních fázích života je jasným hnacím motorem učení proces spontánní, který se opírá o potřebu silného informačního nasycení pro přímý anatomicko fyziologický růst neuronových sítí mozku. • Jeho základem je pokus a omyl a vytváření procesů pro rozvoj funkcí mozku. Ty pak tvoří základ pro cílený pohyb a řeč. • Nejsilněji se v té době rozvíjí neuronové sítě zrakového, sluchového a senzomotorického typu za spoluúčasti neuronových sítí pro barvy, čas a prostor. • Na tyto procesy pak navazuje rozvoj paměti a rozhodovacích procesů. • Věkově tento proces dominuje v celém předškolním období, přičemž se výrazně rozvíjí proces sebeuvědomování a zasahuje zhruba až do 3. třídy prvního stupně základní školy. • Čtvrtý až sedmý postupový ročník • V období čtvrtého postupného ročníku se vývojově rychle zamění komunikační styl kooperace a hry za proces sociální participace a potřeby úspěšného výkonu. • Dochází k etapě přeměny na výběrově selektivní typ učení. Žáci jsou schopni jednak rozvíjet své „silné individuální stránky, přednosti či vlohy“, zároveň záměrně s ostatními sdílet a pokoušet se zvládnout i rozvíjet škálu dovedností a předností „těch ostatních“, aby nedocházelo k jejich vyloučení a separaci ze skupin. Věkově toto období přetrvává zhruba až do začátku sedmého ročníku, přičemž interakční styl participace se obohacuje o potřebu podílet se na aktivní tvorbě skupinových pravidel (hlavně v období šestého ročníku). • Do devátého postupového ročníku • Dochází k postupnému vyvázání se z přílišné závislosti na podmínkách a uvolnění prostoru pro uvědomovaný proces rozhodování. Tedy každým jedincem řízeného procesu „co, proč a za jakým cílem či smyslem se chci a budu učit“. Tento proces se věkově završuje v průběhu 9. ročníku základní školy a umožňuje aktivní, individuálně výběrovou volbu pro vhodný typ či druh středoškolského vzdělávání. • Střední škola a pokračování • Posledním věkovým obdobím, kde začíná jednoznačně a výrazně převládat právě kvalita formalizovaného výukového procesu je období středního školství. V něm se pak již prosazují individuální schopnosti a umění pedagogů stimulovat uplatnění výběrových informací, kvalita, dostupnost a využitelnost technického zázemí výuky a potřeba koučingového typu vedení. To vše v návaznosti na rozhodnutí jedince aktivně se dál učit a dosáhnout reálných cílů. Efektivního učení dosahujeme • nastavením podmínek jednotlivých aktivit tak, aby vytvořená situace rozvíjela požadovanou oblast učení a poskytla dostatek námětů pro následující fáze • vhodným zařazením další aktivity, která vytvoří prostor pro aplikaci plánu změn a tedy ověřením naučených dovedností v praxi, popřípadě poskytnutím materiálu pro další možné zlepšení a učení se • provedením skupiny všemi fázemi tak, aby byl proces učení efektivní a aby fungující principy a nové dovednosti byly co nejvíce pojmenovány samotnou skupinou Kolbův cyklus učení 1. Aktivita Skupině předkládáme aktivitu, úkol jehož řešení vyžaduje týmovou spolupráci, efektivní komunikaci, jednání v náročné situaci, projevení vůdčích schopností apod. 2. Sdílení Sdílení pocitů, nálad, emocí, rekapitulace proběhlé aktivity. 3. Rozbor Rozbor a zobecnění situací a prožitků spojených s proběhlou aktivitou, pojmenování fungujících principů i chyb v řešení. 4. Plán změn Plánování změn v zaběhlém postupu, s cílem dosažení efektivnějšího jednání. Plán změn je vhodné zaznamenávat, např. v přehledných bodech. Nový tým • Každý nově sestavený tým prochází určitými fázemi svého vývoje, tříbí se vztahy, vyjasňují role a hledají cesty efektivní spolupráce. Teprve postupem času se zvýší výkonnost. • V prvních fázích vývoje týmu je důležitá role vedoucího který pomůže minimalizovat fázi bouření, kdy je výkonnost týmu relativně malá. • Jednotlivé fáze vývoje týmu jsou patrné z uvedeného grafu. Seznamovací aktivity • Tzv. icebreakers neboli aktivity na prolomení ledů. • Tyto aktivity zařazujeme většinou na začátek našeho programu, nebo v jeho průběhu pro odlehčení atmosféry. • Cílem je navázat kontakt ve skupině a pomoci účastníkům „naladit“ se na následný program. Rozvoj důvěry • Vzájemná důvěra je jedním ze základních předpokladů týmové práce a lidského chování vůbec. • Při těchto aktivitách dochází k jejímu prohlubování a k uvědomění si nutnosti podporovat ostatní. • Jsou vhodné k zařazení v rámci vzdělávacích kurzů. Aktivita • Z aktivit, které se odehrávají vevnitř nebo venku, se skládá celý kurz. • Aktivity jsou předem důkladně vybrány a sestaveny tak, aby na sebe navazovaly, rozvíjely téma kurzu a gradovaly. • Na odehrané aktivitě mají účastníci možnost vyzkoušet si různé situace a jejich řešení, zažít sami sebe v různých situacích, být aktivní a také jim dávají prostor pro hravý a tvořivý přístup. • Diskuse, která následuje, je ohlédnutím se za děním v aktivitě (efektivitou spolupráce) a poskytuje možnost přenosu zkušeností do pracovního prostředí. Týmové úkoly • vyžadují k vyřešení zapojení a aktivní přístup celého týmu. • V poměrně krátkém časovém úseku se odkrývají skutečnosti, které v běžném životě třeba jen tušíme. • Objevují se týmové role, odkrývá se způsob spolupráce a komunikace v týmu. • Po odehrání takovéto aktivity máme jedinečnou možnost podívat se na aktivitu zpětně a při následném rozboru tak odkrýt principy, které fungování týmu podporují či brzdí. • Uplatnění nových poznatků v dalších aktivitách zvyšuje výkonnost skupiny a dovednosti v souladu se zvoleným tématem kurzu. • Princip těchto aktivit vychází z Kolbova cyklu učení. Komunikační aktivity • jsou zaměřené na efektivní sdělování a výměnu informací. • Konstruované jsou pro dvojice, trojice i celé týmy. • Aktivita může být zaměřena na verbální komunikaci, neverbální komunikaci, písemné sdělování informací, komunikaci mezi více články než vysílatelem a přijímatelem informace, vertikální komunikaci, horizontální komunikaci atd. • Komunikační aktivity mohou mít i podobu aktivit zaměřených na vyjednávání, argumentaci, asertivní jednání, dohodu v týmu atd. Namaluj obrázek → Malujte obrázek podle pokynů Vysvětli co vidíš – neverbální komunikace Téměř 80% informací, které při interakci s druhými získáváme, je díky podvědomému hodnocení jejich neverbální, mimoslovní komunikace. Strategické hry • Zařazujeme je spíše do druhé poloviny kurzu nebo pro skupiny, které již podobnou akci absolvovaly. Je to vlastně praktická zkouška získaných znalostí z předcházejících částí kurzu. Délka trvání strategických her se pohybuje zhruba od 3 hodin. • Tyto aktivity již vyžadují důkladné plánování, propracovanou komunikaci, efektivní vedení týmu a týmovou spolupráci. Případová studie • je první fází řešení projektu. • Případová studie dává účastníkům možnost hledat řešení reálné situace, se kterou se lidé potýkají ve svém životě a také porovnat své řešení s řešením, které se skutečně odehrálo. • Případové studie často využívají metodu hraní rolí tzv. Role play, kde se účastníci staví do role konkrétní osoby, aby tak lépe pochopili a nasimulovali situaci. Jak bys poradil(a)? • Ahoj, chtěla bych Vás požádat o radu. Máte zkušenost s interupcí na soukromé klinice někde v okolí Brna? Jak je velký cenový rozdíl soukromá klinika a nemocnice? Zjistila jsem, že jsem těhotná. Doma mám už dítě větší dítě. Můj partnerský život je trošku složitější. Jsem s partnerem můj exmanžel, s kterým jsme to dali zpět dohomady. Vztah máme velmi dobrý, ale já se na dítě necítím. Tak bohužel uvažuji o tomto zákroku … Videotréning • Prostřednictvím natáčení aktivit na video mají účastníci jedinečnou možnost podívat se na sebe očima druhých. • Tato metoda dává možnost uvědomit si některé skutečnosti o naší osobě, které jsou o nás všeobecně známé, ale sami si je neuvědomujeme. • Jedná se nejen o slabé stránky a nedostatky, ale také o silné stránky, které si nepřipouštíme. • Spojením poskytnuté zpětné vazby a promítnutím videa vzniká silný zážitek, který nás nutí učit se a posouvat dál. • V rámci videotréninku využíváme také Johari okno. Veřejná oblast obsahuje především ty způsoby chování a motivaci, která je známá nám i ostatním. Slepá oblast vyjadřuje to, že já o některých svých vlastnostech nevím, jsou však viditelné z pohledu druhých. Skrytá oblast vyjadřuje to, že já o něčem vím, ale před ostatními se to snažím z různých příčin skrývat (moje intimní záležitosti). Neznámá oblast vyjadřuje to, že jisté skutečnosti nejsou známe mně ani ostatním lidem. Jednotlivá okna nejsou stejná ani pravidelná, ale mění se v průběhu života pod vlivem sociálního učení (zkušeností).